Měsíční zahrady
Steven Erikson (p)
https://www.databazeknih.cz/img/books/11_/112781/bmid_mesicni-zahrady-4nY-112781.jpeg
4
924
193
Malazská Kniha padlých série
< 1. díl >
V rozlehlé Malazské říši to vře, podrobené státy téměř vykrvácely během dlouhých let nekonečných válek, čistek a bratrovražedných bojů, a také při srážkách s pánem Měsíčního Kamene. Císařovna Laseen však dál vládne tvrdou rukou s pomocí svých obávaných asasínů. Nyní svůj nenasytný zrak upřela na Darúdžistán, poslední ze Svobodných měst Genabakis, starobylou a ušlechtilou baštu nezávislosti, která ještě vzdoruje. Nicméně říše není jediným hráčem v této hře. Svůj první tah ze stínů učinila ještě zlověstnější síla… Tato skvěle vymyšlená epická sága je zasazená do dokonale ztvárněného světa a uvádí do říše fantasy literatury nový zajímavý hlas. Přináší chytrou a napínavou zápletku, temnou a složitou mytologii, divokou a vrtošivou magii a houf přesvědčivě napsaných postav.... celý text
Literatura světová Romány Fantasy
Vydáno: 2002 , TalpressOriginální název:
Gardens of the Moon , 1999
více info...
Přidat komentář
Malazska kniha padlych patri mezi me nejoblibenejsi knizni serie. Erikson je genialni spisovatel, mistr psaneho slova a vrlmi vzdelany clovek. Jeho plejada rozdilnych charakteru a dejovych linii je unikatni a originalni. Doporucuji kazdemu, kdo se neboji delsich serii, trochy cerneho humoru a vzacneho zanru temne fantasy.
Klidně si ponadávejte, jaký je autor magor a naprostý hovado, vyhraďte si třeba měsíc čas a během toho dejte pár jiných knížek, ale pokud se vám čtení vyloženě nehnusí, doporučuju vytrvat a u druhého dílu zopakovat postup. Odměna začíná Vzpomínkami ledu a je... nepředstavitelná.
Z počátku jsem s knihou docela bojovala - měla jsem trochu problém se pořádně začíst a ponořit se do děje. Nicméně tato sága mě již dlouho lákala a tak jsem si řekla, že vydržím :) Později mě děj konečně pořádně chytl, dočteno pak bylo rychle a určitě se chystám i na další díly, protože svět S. Erikson se mi zalíbil. Nejvíce mě zaujal způsob fungování magie, jelikož je velmi odlišný od dalších knih, které jsem zatím četla. Knihu doporučuji všem, kteří mají rádi žánr fantasy.
Chápu, že pro běžné čtenáře fantasy je to příliš těžké sousto (proto tady lidi pláčou, že je to příliš složité), ale za mě bezchybný začátek fantasy ságy, který se s těmi moderními YA nesmysly nedá ani srovnávat. Vážně, je to na úrovni klasické literatury. Doufám, že si ji ostatní díly udrží. Jasných 5*!
Rozhodně to není špatné fantasy, ale já jako zaměstnaný člověk nemám možnost číst knihu týden a teprve se do ni začíst. Musí mě chytit hned. Ano, je zde hodně postav a příběhových linek, ale když člověk čte pomalu, dá se v tom orientovat. Mě ale kromě obsáhlosti nechytl ani příběh ... dalším dílům šanci nedám. Nu co, někdy i seriál po pilotu nerozkoukáme.
Zo začiatku dosť náročné na to, dostať sa do deja. Erikson to poňal nie ako klasickú fantasy, možno preto to veľa ľudí odradí. Po vydržaní asi prvých sto stránok (a po zistení kto je kto a spoznaní postáv) ma však čakala parádna jazda. Eriksonov svet je iný, no predsa len je to miesto intríg, mocenských bojov, zrady, odvahy a cti. Momentálne si dávam od Malazkej knihy padlých prestávku, ale to len preto, aby som po nej mohol siahnuť v kľude a s dostatkom času na čítanie. Rozhodne chcem byť súčasťou tohto sveta.
Docela těžké na zapamatovaní spousta postav a měst a výrazů,když jsem třeba jeden den nečetl chvilku mi trvalo než jsem byl jakštakš v obraze,ale i přesto dočteno do konce zkratka mi to nedalo a četl dál a dál ztrácel se nacházel hlavně teda ta bitva na konci tam jsme nevěděl kdo umřel nebo přežil! Nenechal jsem se odradit a pokračuji s druhým dílem. Je to jiné fantasy než znám a pravě proto pokračuju!!!
Na obálce knihy se píše o výtečně zkonstruovaných psychologiích postav, ale opak je pravdou. Po první kapitole jsem se musel ujistit, že je to fakt první díl - nebojím se obtížných knížek, tady to ale autor přehnal. Svět je poměrně originálně vymyšlený, čtenář ale nemá šanci se zorientovat v jeho fungování, je mu to podáváno postupně po malých kapkách a teprve ve druhé polovině knihy je schopen si je dávat do souvislostí, což je pozdě. Ale přesto dejte tomuto fantasy šanci - příběh je nadprůměrný a byť je závěr poněkud hektický, hodnotím nakonec pozitivně (65%) a půjdu do dalšího dílu.
Hodnocení této knihy je poměrně problematické (teď když jsem u druhého dílu). Na jednu stranu má kniha pomalý rozjezd - cca 150 - 200 stran, nicméně i tam jsou poměrně světlé okamžiky - ač čtenář vůbec neví o co se jedná (některé podkapitoly je třeba poté přečíst případně ještě jednou - po dočtení knihy). Ve druhé třetině kniha nabere hodně dobrý spád - čtenář je postupně zatahován do děje - už je děj zhruba nastavený (představte si trojskou válku, kde do hry vstupují bohové a přidružení démoni - jako když jste v Oddyseie na straně 5 a vůbec nevíte proč proboha tam je ta Athéna, v půlce asi už budete tušit proč je Poseidon naštvanej) a všechno je namícháno tak, že se to prostě rozjede. Závěr už dostává grády, kde ani člověk nemůže odtrhnout oči od papíru.
Co bych vypíchl: Samozřejmě Cech vrahů je zde popsán výborně (Erikson si je v lecčems podobný s Pratchettem a ani o tom možná neví), a obecně děj, který se odehrává na střechách Darudžistánu - to mě bavilo, protože to mělo spád.
Temná magie - myslím oživení z mrtvých a následné přenesení do loutky jedné z postav a jeho chování - je to předzvěst toho, co je v tomto světě všechno možné.
V čem je Erikson hodně dobrý, je to, jak pracuje s ascendencí (pro neznalé božstvím v tomto světě) - umí to podat, protože s těmito kapitolami hodně šetří a když už přijde na věc, člověk ani nedutá.
S Paliči mostů musí sympatizovat každý - představte si Společenstvo Prstenu, kde třeba trpaslík Gimli nosí na zádech trhaviny, které by vyhodily celou Roklinku do vzduchu a Gandalf, který už není to, co bejval, Frodo je nebezpečný zabiják (možná jsem se nechal trochu unést..).
Také staré T'lan imas - v podstatě nové rasy které vymyslel jsou popsáný s rouškou tajemství - z jejich popisu se jich bojím, zároveň jako bych nevěděl proč - asi jsou hodně mocní - z náznaků si musíte postupně poskládat Puzzle.
Výsledek hodnocení: 90% - podobně jako GoT je to zábava na dlouho
Snažila jsem se. Knihu jsem přečetla nakonec celou, ale v podstatě nevím, o čem byla :-(
Jak mám k megalomanským ságám odpor, tak jsem sakra rychle změnila názor! Vůbec mi nevadí, že mi asi všechno docvakne později, s tímhle typem vyprávění mám bohaté zkušenosti. A jestli jsou další díly ještě lepší, jak píší ostatní komentátoři, tak se fakt těším jak blecha na psa!
Dlouho jsem si knihu a vlastně i celou sérii plánoval přečíst, a proč mi to tak trvalo? Protože jsem věděl, že jak se do Malazu dostanu jednou, už mě nepustí. Jako úvod je to úžasná kniha. Člověk si ji musí vychutnat, zjišťovat informace, skládat si příběh a historii říše i postav, poznávat jak vlastně funguje magie a vlastně celý svět.
Ovšem není to pro každého. Malaz je pro náročnější čtenáře, kteří milují poznávání nepoznaného záhadna a temně kruté a nemilosrdné fantasy, ale pokud člověk dá panu Eriksonovi šanci, zaručeně nebude litovat!
1.3. 2020 Mám za sebou první re-read a nutno podotknout, že zážitek je to nesčetněkrát lepší. Díky znalostem z celé ságy mi hromada věcí dává konečně smysl a dokonale to zapadá do kontextu celého příběhu. U Malazu je zkrátka nutnost podstoupit minimálně 2 čtení, abyste z příběhu dostali maximum.
Nehodnotím první knihu, ale celou sérii. Za první knihu bych dal 3-4 hvězdy. Pro nováčka je totiž velmi těžké se do první knihy začíst a začít se orientovat. Často jsem používal google, abych si hledal kdo je kdo a co je co, abych se v té záplavě postav a měst neztratil. Opravdu si mne série získala asi až v druhé polovině druhé knihy. První kniha je jen jakýsi prolog o tisíci stránkách. Malazská kniha padlých jako celek je monumentální dílo fantasy o 10-ti tisíci stránkách. Nesmírně detailní svět s historií táhnoucí se statisíce let nazpět, kterou člověk postupně odkrývá. Podle mého nejlepší fantasy po Pánovi prstenů. Často je srovnávána s Martinovou Hrou o trůny, která jí však dle mého nesahá ani po kolena.
Čtenář této knihy se musí smířit s tím, že první polovinu nebude vůbec vědět co se sakra děje, a v druhé nebude většinou vědět co se sakra děje. Já jsem byl na začátku trochu zmatený, ale řekl jsem si, že chci vědět více, a s každou přečtenou stránkou jsem si skládal mozaiku pozadí a mytologie. Taktéž pomohlo, když jsem přibližně v polovině knihy objevil, že rejstřík není jen vepředu, ale i vzadu. Důrazně doporučuji všem čtenářům využívat oba dva. Mám trochu obavy z dalších dílů, ale doufám, že se budou rozumně držet děje této knihy a nebudou nějak znatelně odbíhat, aby se ten jakýsi smysl, který měl závěr knihy a vyznění, nevytratil zcela.
Abych se přiznal, do knihy jsem se pouštěl jen se sebezapřením. Často jsem narážel na názor, že Malaz je jediná série, který rozsahem překonává Píseň ledu a ohně. A s tím jsem se jako zapřísáhlý fanoušek Písně nemohl smířit. Tak jsem se tedy rozhodl, že tuhle sérii zkusím, abych mohl Píseň hájit. A co se nestalo, podlehl jsem Malazu.
Chápu, že tahle kniha nesedne každému. Erikson se s nějakým vysvětlováním vůbec nezaobírá, prostě vás vrhne doprostřed složitého světa a kvanta jmen, která si musíte pamatovat, budou ten nejmenší problém. Pojmy, rasy, historie, složitý systém magie a záhadný Malazský Pantheon- autor zkrátka dělá, jako byste to všechno znali. A ze začátku je to opravdu peklo.
Ale když vydržíte nějakých 200 stran, vyplatí se to.
Malaz je rozhodně nejlepší série, kterou jsem dosud četl. Jak rád říkám- komplikovanější než Píseň, epičtější než Pán prstenů. A ačkoliv jsou Měsíční zahrady jedním ze slabších dílů série (nebo spíš nejméně dokonalým), pořád je to vynikající čtivo.
Čtyři hvězdy coby kompromis mezi velkorysými třemi, které bych udělila po prvním čtení ani ne tak knize, jako spíš sobě, za statečnost, a mezi pěti, které mám sto chutí Zahradám napálit teď, poté, co jsem se k nim vrátila se znalostmi vyčtenými ze sedmi následujících dílů (jo, ještě mě dva čekají). Napodruhé do sebe prve chaotické žvásty tak krásně zapadly a dodaly Eriksonovi šmrnc, jaký bych donedávna nepovažovala za možný... Tohle totiž není kniha psaná pro čtenáře aka nezasvěcence a narušitele zvenčí - autor ji napsal ze sebe pro sebe (byť třeba neúmyslně), proto mu musí čtenář nejdřív proniknout do hlavy - a to dělá ze série záležitost na nejmíň dvě přečtení. Záleží ovšem, jestli si něco takového může člověk vzhledem k její rozložitosti dovolit.
Tahle knížka u mě odstartovala dlouhý zážitek z celé série Malazu. Není dokonalá a některé z dílů ji předčily, ale je první. Zasloužené maximální hodnocení
Eriksona kdekdo označuje za mezník fantasy. Já přiznávám, že má několik zajímavých nápadů stran magie a chodeb, ale z hlediska vyprávění je to slabé. Každou chvíli se na scéně objeví nový do té doby čtenáři neznámý element, který zcela převrátí stávající situaci a já jako čtenář nemám prakticky šanci na to užít si nějaké napětí, postavy, či se sám podílet na skládání příběhu. Když jsem před asi pěti lety Měsíční zahrady dočetl, hodně lidí mi říkalo, že po prvním přečtení měli podobný pocit, ale když to četli znovu resp. když se ponořili do dalších dílů, najednou se to zvrátilo a všechno do sebe začalo zapadat. Já jim to přeju, ale sám jsem k tomu za ty roky nenašel chuť. Malaz tak pro mě asi bude navždy skončen prvním dílem.
Štítky knihy
draci magie kanadská literatura meč a magie démoni bohové dark fantasy bitvy hrdinská fantasy
Autorovy další knížky
| 2002 |  Měsíční zahrady |
| 2004 | Vzpomínky ledu |
| 2009 | Vichr smrti |
| 2012 | Chromý bůh |
| 2008 | Dům mrtvých |
Musím říct že když jsem začal s čtením Měsíčních zahrad, měl jsem velký strach z toho co mě čeká. Po přečtení prvních sto dvaceti stran jsem čtení vzdal a knihu odložil do knihovny. Po roce jsem jsem si řekl že bych mohl této knize dát ještě jednu šanci. A ted toho vůbec nelituji.
První třetina knihy byla pro mne naprostým utrpením. Avšak pokud tuto část protrpíte (prosím aspoň to zkuste), čeká vás naprostá jízda.
Postavy jsou dobře napsané a z mnohými z nich budete rychle sympatizovat. Například s Paliči mostů musí sympatizovat snad každý.
Avšak hlavní věc , kterou se tato kniha liší od ostatních je téma ascendence. Autor se nebojí zapojit do děje samotné bohy, což je velkým osvěžením v dnešním fantasy.
O panu Eriksonovi si klidně můžete myslet že je magor a já vám to nevyvracím, ale i přesto mám zvláštní pocit že on sám si je vědom o čem píše a ví jak na příběh navázat a popřípadě ho ukončit (opak GRRM). Snad se nepletu.
Nakonec bych rád dodal že kniha mě naprosto pohltila a ihned po dočtení jsem si šel koupit další díl. Asi jsem už závislý. A vůbec mi to nevadí.
Co ten muž tak drze dřepí?
V hranici mé pohřební...