Majster a Margaréta

kniha od:


Koupit

Román Majster a Margaréta považoval Bulgakov za svoje najdôležitejšie dielo, hoci vedel, že v Moskve v tridsiatych rokoch 20. storočia mu ho nikto nevydá. Román začal písať už v roku 1928, o rok neskôr vznikla pod názvom Konzultant s kopytom jeho prvá verzia. Na Majstrovi a Margaréte v ich definitívnej podobe však Bulgakov pracoval celý život a dielo dokončil päť dní pred svojou smrťou. Posledné kapitoly už diktoval. V Sovietskom zväze vyšla kniha prvýkrát až v roku 1966. Majster a Margaréta je román o románe, čo autorovi umožnilo spojiť dve dejové línie: na jednej strane je príbeh násilne umlčaného autora, neuznaného oficiálnymi štruktúrami, v ktorom rezonuje faustovský motív; na druhej strane príbeh literárnej postavy, Pontského Piláta, ktorý však nekopíruje biblickú verziu, ale ponúka čitateľovi nový pohľad na udalosti v starom Jeruzaleme. Román bol v rozdielnom čase rozlične prijímaný a hodnotený, aj jeho interpretácie sa rôznia. Nesporne však patrí k najoriginálnejším dielam minulého storočia, v ktorom autor syntézou grotesky, satiry a mytológie vyjadril nielen svoju filozofiu, ale na príbehu Piláta, ktorý dal ukrižovať Krista zo strachu pred vyššou autoritou, vytvoril aj symbolickú paralelu s pomermi v Rusku v dvadsiatych a tridsiatych rokoch 20. storočia....celý text

https://www.databazeknih.cz/images_books/10_/103599/majster-a-margareta-103599.jpg 4.51837
Žánr:
Literatura světová, Romány
Vydáno:, Petit Press (SK)
Orig. název:

Master i Margarita (1967)

více informací...
Nahrávám...

Komentáře (236)

Kniha Majster a Margaréta

Přidat komentář
Ence
10. červenceodpad!

Četba Mistra a Markétky byla jedním slovem utrpení. Prostě jsem nevěřil tomu, že v závěru nepřijde jakási osvětlující pointa – bohužel stalo se. Od začátku do konce provádí Satan se svou svitou trapné fígle a kouzla, aby se v prostředku knihy zúčastnil bálu, na který vlastně nechce, v doprovodu jakési Markétky královny Margot, které nateče koleno. Na závěr všichni odletí na létajících koních a vidí Piláta Pontského, jak se svým psem stoupá po měsíčním paprsku do nebeského Jeruzaléma. Ještě jsem zapomněl na benzinový vařič, podpalování budov a střelbu do karet. Fascinaci touto knihou a její nadhodnocování nedokážu pochopit.

Dani3
26. června

Velmi zvláštní kniha. Začátek mě úplně pohltil, ale pak s přibývajícím dějem jsem se začala ztrácet v množství jmen, přezdívek a povolání. Pak jsem se na dlouho zasekla a nebyla jsem schopná číst dál. Když už jsem si myslela, že to vzdám, tak přišla na scénu Markétka a utnula tak konečně příval stále nových a nových postav. Přiznám se, že nejlépe se mi četly kapitoly s prokurátorem Judeje, ty ostatní byly trochu oříšek. Možná že při opakovaném čtení budou o něco snadnější.

morte
02. června

Když jsem se na vysoké školy loučil s jedním ze svých nejoblíbenějších kantorů, loučil jsem se nejen s učitelem business angličtiny, ale se zajímavým člověkem, kterého utvářely pestré životní zkušenosti, smysl pro humor, přístup. Protože z našich setkání na akademické půdě vyplynulo, že se jedná o člověka tvůrčího se silným zájmem o lituraturu, zeptal jsem se ho, jakou knihu by mi doporučil k přečtení. Jeho odpověď zněla jasně: Mistr a Markétka. Asi po třech letech jsem si pořídil (výborný) překlad Libora Dvořáka, pustil se do čtení a po pár stránkách knihu odložil. Nebyl jsem připravený na poměrně rozsáhlé, dílo, o kterém jsem si navíc předem a nepodloženě udělal názor, jaké bude - rozvláčné, realistické, přehnaně popisné, náročné. Trvalo mi dalších sedm let, než jsem se ke knize znovu dostal. Ve vlastním životě jsem zakoušel zdravotní nejistoty a když se budoucnost stávala méně zaručenou, než jak ji vnímá člověk žijící v (mylném) přesvědčení vlastní nesmrtelnosti, položil jsem si otázku, jaké knihy ještě chci přečíst. Otevřel jsem Mistra a Markétku a už román nedokázal odložit. Dostalo se mi silného zážitku, které byl přesným opakem čehokoliv, co jsem čekal. Bulgakovo dílo je odvážné, vynalézavé, mnohoúrovňové, nejednoznačné, poutavé. Neznamená to však, že se čte snadno. Ano, čtení je plynulé, ale ne jednoduché. Ve chvíli, kdy jsem knihu v ruce nedržel, těšil jsem se na čas, až se do ní opět ponořím. Bulgakov se kvalitou Mistra a Markétky a kreativitou, kterou v románu projevil, plně vzepřel myšlence, ke které se opakovaně vrací: "Zbabělost je největší hřích.". Jako autor v žádném případě zbabělý není, protože stvořil až neuvěřitelně magický, odvážný, šílený román, který bude mít jistě co nabídnout i při opakovaném čtení.

Precim
26. května

Kniha se četla ze začátku dobře, ale jak děj plynul, začínal jsem se postupem času více a více ztrácet ve změti jmen, dějových linií a hlavně v logice a smyslu textu. V románu jsem postřehl motivy kritiky moskevské měšťácké společnosti, kontrastu pravdy a lži (Pilát) a samozřejmě upřímné lásky mezi hlavními protagonisty.

Jak jsem řekl, často se mi stávalo, že jsem byl z vývoje příběhu zmatený. I přesto musím říci, že kniha je napsána čtivě; autor prokládá dějství vtipnými rozhovory a scénami (např. náhlá teleportace Sťopy na Jaltu).

Vážněji jsem sledoval postavu ďábla a jeho druhů, kteří svými hrůznými činy odkrývali zlé úmysly lidí (např. chamtivost v případě deště peněz v divadle) a zároveň nemravníky trestají. Jejich podivuhodným a nebezpečným útokům jsou vystaveni také ti, kteří se snaží proti ďáblu bojovat, a to i když mají dobrý úmysl.

Pro mě nezajímavější byla rozhodně dějová linie s tématem Pašijí. Bulgakov tu vytváří svůj vlastní "apokryf". Řeší zde zejména osudy Piláta, evangelisty Matouše a Jidáše. Postavy mají odlišné vlastnosti od jejich protějšků v evangeliích.

Oblíbený citát:
" Zbabělost je nesporně jednou z nejhorších lidských chyb."

pige
14. května

Čtu Mistra a Markétku každoročně. Pokaždé odhalím nějakou geniální maličkost, která mi, z nepochopitelných důvodu, během předešlého čtení unikla.

hynzek
13. května

Kdyby šlo dát šest hvězd, dávám šest.

Nejlepší je tupá Anuška, která koupila slunečnicový olej, a nejen to, dokonce už ho rozlila. Tudíž se zasedání nekoná. A tak nám zabili Berlioze, ne toho skladatele!

“Já vím moc dobře, jak vypadaj ruble! Já chci jen svoje. Jednou mi dali odměnu, tak jsem si šla koupit plátýnko!”

Všechnu moc imaginaci!
“Dostojevskij dávno zemřel.”
“Protestuju!” zvolal vášnivě Kňour. “Dostojevskij je nesmrtelný!”

MikulášV
07. května

Byly části kdy jsem se škrábal na hlavě a netušil co se děje. Myslím si, že tyhle části mi dojdou při dalším čtení. Každopádně je to krásný výsměch ruské antináboženské společnosti ve formě velmi vizuální komedie.

Bookoholic18
02. května

Klasiky miluju, ale při čtení této knihy jsem se celou dobu snažila v ní vidět něco dobrého, něco přínosného, cokoli pozitivního...a nic. Absolutně nic.