Lusovci

Lusovci https://www.databazeknih.cz/img/books/10_/109594/mid_lusovci-e99-109594.jpg 4 11 2

Lusovci (Os Lusíadas, Lusíadové), je klasické dílo portugalské literatury, epos básníka Luíse Vaze de Camõese, vydaný prvně roku 1572 (Lusíadové jsou obyvatelé Lusitanie, což je římské jméno pro Portugalsko). Dílo je neseno humanistickým duchem renesance a popisuje ve verších (po vzoru Homérovy Odysseje a Vergiliovy Aeneis) cestu Vasca da Gamy kolem afrických břehů do Indie a zpět, přižemž antičtí bohové svými zásahy jeho cestu ovlivňují, a to pozitivně i negativně: protivníkem Vasca de Gamy je Bacchus, zastánkyní Portugalců se stává Venuše. Zároveň obsahuje idealizovanou historii Portugalska od počátku až k časům Camõesovým, především portugalské zámořské objevy a kolonizaci v Asii. Obsahuje četné odkazy na mytologii a klasický starověk. Je uznáváno nejen pro svou vysokou literární kvalitu, ale také pro svůj velký patriotismus. Je věnováno portugalskému králi Sebastianovi I. Dílo sestává z deseti zpěvů o různém počtu slok. Dohromady je slok 1102 a obsahují 8816 veršů. Roku 1836 se o překlad pasáže tohoto díla pokusil Josef Bojislav Pichl, který svůj text zveřejnil v Časopisu společnosti Vlasteneckého Musea v Čechách. Výňatky z Lusovců publikoval středoškolský profesor František Doucha. První překlad Camõesových Lusovců vydal roku 1902 Jaroslav Vrchlický.... celý text

Přidat komentář

Taťka Hraboš
13.03.2024 3 z 5

Tak tohle pro mě byl opravdu tvrdý oříšek. Nemám k poezii moc blízko; dokážu sice ocenit jazykovou originalitu až genialitu básníka, ale pocit krásy (jako třeba při poslechu kvalitní hudby, pohledu na krásný obraz či stavbu) se jaksi nedostavuje. Navíc u překladové poezie je otázka, jestli vlastně čteme spíše dílo autora, nebo jeho překladatele (v tomto případě v mém vydání Jaroslava Vrchlického), protože čistý překlad je jednoduše nemožný. Proto, i když občas po poezii sáhnu, je to obvykle epika, ať mám alespoň potěšení z příběhu. Tahle knížka je ovšem problematická i z tohoto pohledu. Přiznám se, že jsem dosud netušil, že Lusovci (Lusitané) je označení přímo pro portugalský národ, takže jsem předpokládal, že budu číst nějaký hrdinský epos o slavném rodu či něco podobného. On to svým způsobem trochu i hrdinský epos je, jen v hlavní roli není rytíř, ale mořeplavec a objevitel Vasco da Gama. Kromě toho je to ale i složitý mišmaš portugalské historie, tehdejší geografie a antické (hlavně římské) mytologie. Kdo by si chtěl knížku opravdu užít a co nejlépe ji pochopit, měl by mít při četbě po ruce minimálně wikipedii a co chvíli do ní nahlížet.

jakub2199
03.04.2019 4 z 5

Vždy, když dočtu starou knihu, tak se ve mně přou dvě tendence - jedna si ji vychutnává a jedna ji hodnotí optikou mého světa. Musím poznamenat, že pokud bych Lusovce hodnotil podle druhého kritéria, tak by dostali tak maximálně jednu hvězdu. Naštěstí pro tuto knihu, tak nečiním. Dílo je to rozhodně pozoruhodné a minimálně evropského významu, možná neprávem zastíněno slavnějšími eposy (Beowulf, Píseň o Nibelunzích Píseň o Rolandovi, Homérské eposy, Aeneis). Rozhodně musím smeknout poklonu dvojci překladatel-básník. Kniha se čte lehce a verše nepůsobí strojeně. Samozřejmě pro mou neznalost původního textu nemohu hodnotit kolik bylo "ztraceno v překladu" ale jako dílo samo o sobě rozhodně čtivé. Pokud jde o obsah, tedy ne pouhou formu, tak mám rozhodně výhradu vůči propagačním částem, v oněch bodech rozhodně text zestárl a ne ke kráse. Mám tím na mysl opakované hanění kohokoliv kdo není křesťan (většinou, a pokud už se hovoří jen o křesťanech, tak těch, co nejsou portugalci). Přestože jsem schopen pochopit, že doba vzniku nebyla zrovna konduktivní pro otevřený přístup k cizině a cizincům, tak snaha autora vystihnout kohokoliv jiného jako podvodníka, neznaboha, zrádce, tupce neschopného poznat, co je pro něj dobré a ve všech ohledech podřadného mi byla ryze nepříjemná. Neustálá apologetika pro historické události a historické postavy portugalských dějin byla v ostrém kontrastu s derogativními soudy nad všemi ostatními i za tak pochopitelné skutky jako byla ochrana vlastních hranic. Autor byl bezpochyby silně inspirován antickou tradicí, neboť zmínky a odkazy na ni jsou v knize všudypřítomné. Pokud ze své omezené vědomosti mohu soudit, tak hlavním inspiračním zdrojem byla bezpochyby Vergiliova Aeneis, (pro čtenáře toužícího díla srovnat). Z autorovi záliby v antice vyvstal zvláštní paradox, kde na jedné straně je dokola oslavován Bůh (domněle katolicko-křesťanská verze) a přesto klíčovou roli v příběhu sehrávají antická božstva (Bacchus, Venuše, Jupiter a jiní). Jakoby úlitbou jsou poslední verše, kde samy nymfy prozradí, že existují z představy lidí a se svolením Boha. Ale rozhodně je prazvláštní číst v jednom verši chválu na křesťany, v následujícím odsouzením mohamedánů, hned nato kritiku pohanů a to celé vyprávěné antickou nymfou. Každopádně odmyslím-li si historickou a geografickou tendenčnost díla, tak jde o nádhernou epickou báseň, která rozhodně za přečtení stojí.