Linie krásy

17 19. dubna

Linie krásy je pro mě zvláštní v tom, jak nenásilně spojuje klasický, vytříbený jazyk s často odvrácenou stranou salónního života v 80. letech 20. století. Už samotný vypravěč má v sobě stejný rozpor - přes estetické vnímání, dosažené vzdělání a celkovou citlivost se snadno (a bez vysvětlení) pouští na zakázaná území. I jednotlivé události, poskládané s nedbalou, až fitzeraldovskou elegancí, nemají vodítko ani bližší výklad, prostě jen přicházejí a mizí podobně jako hosté na okázalých večírcích místní smetánky.
Přesto obraz, na který název mimo jiné odkazuje, drží pevně při sobě a všechny protiklady tvoří uvěřitelný celek, stejně nadějný, jako důvodně smutný. Bez konkrétního vyznění ukazuje časově ohraničenou životní etapu, naplněnou hledáním příležitostí a směřující k poznání, jak jsou všechny domnělé jistoty, včetně života, křehké.

6 07. března

Není to nějaká divoká jízda, co se týká děje. Ale ta práce s jazykem, popisy situací, postav či dojmů jsou opravdu excelentní. Tohle neumí každý (z těch, kteří ano, mě napadá třeba Cunningham).

9 13.07.2022

Naprosto chápu, že Linie krásy nesedne každému, protože je to poměrně náročná kniha na čtení. Jak je poznamenáno i v doslovu, nedisponuje žádným košatým dějem a bůhví jak dramatickými oblouky; jsou to spíše velmi propracované obrazy, ze kterých ale sálá intenzivní atmosféra. Je to zajímavá sonda do jednoho období britské historie, a především do vyšších společenských kruhů. A z jejich popisu, jakkoli byly občas až moc nevzrušivé, jsem nadšen. Ten snobismus a povrchnost, kterou chtěl Hollinghurst čtenářům zprostředkovat, ze stránek doslova prýští. A k tomu ten jazyk. Krásná stylistika, zajímavé metafory, skvělá hra se slovy. Nedocenit tuhle knížku je v pořádku. Označit ji explicitně za blábol je známka malosti.

4 28.07.2021

(+ SPOILER) Román o pokrytectví, snobismu, politikaření, netolerantnosti, podvádění. Hlavní hrdina, byť není součástí světa, v němž se pohybuje, není jen pozorovatelem a hodnotitelem, ale právě naopak je součástí toho všeho, a čtenář tak může sledovat jeho vzestup a pád.
Kniha je protkána nezáživnými popisy, ač chápu jejich funkci, je chvílemi náročné se jimi prokousat.

Jak se toto dílo dostalo na seznam knih, které si chci přečíst? Netuším.. Čtení sálodlouhého mělkého vyprávění jsem celkem často musela přeskakovat, kniha neinspiruje, nic nedává a chvilkama je trýznivě nudná. S žádnou z postav se nedalo ztotožnit a zajímalo by mě, z jakého důvodu tento blábol dostal ocenění.

4 03.04.2021

Knížka je velmi dobře napsaná. Ze začátku mi sice chvilku trvalo, než jsem si zvykla na styl psaní, ale pak jsem se od knihy nemohla odtrhnout. Do poloviny knihy se může zdát, že se vlastně příběh příliš nerozvíjí, ale potom se objevuje jedna vážná událost za druhou a člověk si uvědomí, že všechno do sebe zapadlo. Kniha ukazuje, jak se v minulosti homosexuálům žilo a jak to měli nesnadné, k tomu se tam i prolíná politická situace té doby, která má na příběh také velký vliv. Autor se nebojí psát o problémech jako je AIDS a vše vykresluje velmi podrobně a reálně. Linie krásy je úžasná a dojemná kniha, která patří mezi mé nejoblíbenější a velmi ji doporučuji.

3 23.02.2021

Pro mě ideální mix všeho. Snobismus, politika, sociální prostředí homosexuálů, britské elitářství, levice....k tomu krásná práce s jazykem. Zaslouženě oceněná kniha.