Linie krásy

kniha od:


KoupitKoupit eknihu

Nick Guest, mladík ze skromných poměrů a čerstvý absolvent Oxfordu, dostane možnost sdílet domácnost s rodinou konzervativního poslance Geralda Feddena. V honosném londýnském domě Feddenových se však nesmělý, kultivovaný Nick, prahnoucí po všem vytříbeném a stylovém, rozhodně necítí jako pouhý podnájemník. Feddenovy – dravého kariéristu Geralda, jeho noblesní manželku Rachel, syna Tobyho, svou platonickou lásku, i maniodepresivní dceru Catherine – přijme beze zbytku za svou druhou rodinu. Pak však přichází první skutečná láska, první seznámení s londýnskou gay scénou, první lajna kokainu, první setkání s AIDS. Vynikající román, za nějž autor r. 2004 získal Bookerovu cenu....celý text

https://www.databazeknih.cz/img/books/18_/188409/big_linie-krasy-sSp-188409.jpg 4.1151
Žánr:
Literatura světová, Romány

Vydáno: , Odeon
Originální název:

The Line of Beauty, 2004


více info...
Nahrávám...

Komentáře (39)

Kniha Linie krásy

czerwa
28. července

(+ SPOILER) Román o pokrytectví, snobismu, politikaření, netolerantnosti, podvádění. Hlavní hrdina, byť není součástí světa, v němž se pohybuje, není jen pozorovatelem a hodnotitelem, ale právě naopak je součástí toho všeho, a čtenář tak může sledovat jeho vzestup a pád.
Kniha je protkána nezáživnými popisy, ač chápu jejich funkci, je chvílemi náročné se jimi prokousat.

HelenBarbora
06. dubnaodpad!

Jak se toto dílo dostalo na seznam knih, které si chci přečíst? Netuším.. Čtení sálodlouhého mělkého vyprávění jsem celkem často musela přeskakovat, kniha neinspiruje, nic nedává a chvilkama je trýznivě nudná. S žádnou z postav se nedalo ztotožnit a zajímalo by mě, z jakého důvodu tento blábol dostal ocenění.


Sophie22
03. dubna

Knížka je velmi dobře napsaná. Ze začátku mi sice chvilku trvalo, než jsem si zvykla na styl psaní, ale pak jsem se od knihy nemohla odtrhnout. Do poloviny knihy se může zdát, že se vlastně příběh příliš nerozvíjí, ale potom se objevuje jedna vážná událost za druhou a člověk si uvědomí, že všechno do sebe zapadlo. Kniha ukazuje, jak se v minulosti homosexuálům žilo a jak to měli nesnadné, k tomu se tam i prolíná politická situace té doby, která má na příběh také velký vliv. Autor se nebojí psát o problémech jako je AIDS a vše vykresluje velmi podrobně a reálně. Linie krásy je úžasná a dojemná kniha, která patří mezi mé nejoblíbenější a velmi ji doporučuji.

dagmar7365
23. února

Pro mě ideální mix všeho. Snobismus, politika, sociální prostředí homosexuálů, britské elitářství, levice....k tomu krásná práce s jazykem. Zaslouženě oceněná kniha.

Gracian1964
16. ledna

Kniha homosexuálneho autora o homosexuálovi Nickovi Guestovi a jeho príhodách zo sveta spoločenskej i politickej smotánky. Odohráva sa to v priebehu rokov 1983 až 1987 a je opísaných niekoľko epizód. Napísané je to bravúrne. Pretvárka, faloš, snobstvo, pokrytectvo, krutosť.... Občas značne mrazivé čítanie.

Alphwen
19.12.2020

Na románu oceňuju zejména tři aspekty: vykreslení prostředí britské konzervativní smetánky 80. let 20. století, jazykovou eleganci protkanou barvitými obrazy a hlavního hrdinu, jehož "vzestup a pád" jako by inspiroval samotný Stendhal (a toho já můžu). Hodně mě bavily i aluze na spisovatele Henryho Jamese, i když jeho dílo neznám moc dobře.

ivca7818
27.11.2020

Neskutečně povrchní a ublábolená snobárna o homosexuálech z vyšší britské třídy za éry tzv. tatcherismu. Svět vyšších vrstev sledujeme z pohledu mladého Nicka Guesta, který si nedávno uvědomil svoji homosexualitu a který čtyři roky obývá dům poslance Geralda Feddena, jelikož se přátelí s jeho synem z dob oxfordských studií. Ještě v první polovině knihy jsem byla ochotna dát tomu šanci, ale protože se tam nic neděje a vlastně se tlachá naprosto o ničem, byla jsem knihou naprosto otrávena. Prostě se mi zdá, že se jedná o typ knihy, kterou si musí přečíst každý rádoby intelektuál, ale vlastně jí nemusí vůbec rozumět, o to tady vůbec nejde, pouze se to počítá ke společenskému bonmotu. Další knihy si od autora určitě nepřečtu. Za mě tři hvězdy.

jant02
21.11.2020

Na tuhle knihu jsem se chystal několik let, a když jsem ji konečně vzal do rukou a začal číst, najednou jsem měl pocit, že jsem šlápl vedle. Těžko jsem se srovnával s dosti explicitním popisem homosexuálního vztahu, do kterého nám Hollinghurst umožňuje hned od začátku nahlédnout. Výstižnější by nejspíš bylo říct, že čtenář nejen nahlíží do jednotlivých vztahů protagonisty, ale stává se snad přímo jedním z jejich aktérů. Autor zde předkládá tak sugestivní popis prostředí, nálad a citových hnutí jednotlivých postav, že máte pocit jako byste byli jednou z nich, jako byste se stali dalším členem Feddenovy rodiny, tak jako se jím v podstatě stal Nick Guest.
Vrátím se ještě k tomu, jak se můj vztah ke knize v průběhu čtení postupně měnil. Od počátečního rozčarování, kdy jsem si vážně pohrával s myšlenkou, že knihu odložím nedočtenou, přes postupné zvykání si na popisy situací, do kterých se jako heterosexuálně orientovaný muž (zřejmě) nikdy nedostanu a odhodlání prokousat se až k závěru, ale dát knize průměrné hodnocení, jsem se pomalu dostával k půlce a začínal konečně chápat, že držím v ruce literární klenot, který nejen že dočtu až do konce, ale že to určitě nebude poslední kniha od Alana Hollinghursta, které četbu si vychutnávám.
Největší zásluhu na tom, že jsem knihu neodložil má samozřejmě autor, který kromě toho, že je velkým znalcem lidské duše, umí se slovy tak mimořádné kousky, že snad i kdyby popisoval tání ledovce, tak to bude poutavé a zábavné.
Nicka jsem si nakonec dost oblíbil a spolu s ním také Catherine i Tobyho. Spousta dalších postav mě uváděla v úžas s jakou dovedností a přesností jejich charakterové vlastnosti autor vykreslil.
Vřele doporučuji alespoň něco od tohoto spisovatele přečíst.

1