Lekce chemie
Bonnie Garmus
https://www.databazeknih.cz/img/books/50_/507603/bmid_lekce-chemie-y42-507603.jpeg
4
497
497
Elizabeth Zottová je neobyčejná žena. Jenže je začátek šedesátých let a její výhradně mužský tým v Hastingsově výzkumném ústavu zastává nevědecký názor na rovnoprávnost. Až na jednu výjimku: Calvina Evanse, osamělého, geniálního, na Nobelovu cenu nominovaného záštiplného člověka, který se zamiluje – ze všeho nejvíc – do její mysli. A výsledkem je skutečná chemie.Stejně jako věda je ale i život nepředvídatelný. A proto se o pár let později Elizabeth Zottová ocitá v roli svobodné matky a vedle toho i nedobrovolné hvězdy Večeře v šest, nejoblíbenějšího amerického pořadu o vaření. Elizabethin neobvyklý přístup k vaření se totiž ukazuje jako revoluční. Přestože sledovanost jejího pořadu roste, ne všichni jsou nadšení. Zdá se totiž, že Elizabeth Zottová neučí ženy jen vařit. Vyzývá je, aby změnily status quo.... celý text
Literatura světová Romány Příběhy
Vydáno:
2022
,
Ikar (ČR)
Originální název:
Lessons in Chemistry , 2022
více info...
Přidat komentář
Tak to byla paráda. Děkuju Šánce za tip, díky jejímu komentáři jsem se ke knížce dostala a jsem nadšená. Je to čtivý příběh, vážný, ale i nenápadně vtipný, dojemný a přitom naprosto uvěřitelný. Všem hlavním postavám čtenář nemůže nefandit, ale Šest-třicet, toho budete přímo milovat. Doporučuji!
Bylo to skvělý!
Prostě od první stránky začněte Elizabeth milovat. Dlouho se mi nečetlo něco tak lehce a nenuceně, jako právě tahle kniha.
Doufám, že Bonnie Garmus brzy napíše další skvost.
Moc doporučuji!
Tak to mne bavilo! Nemám nic ve svém profilu, ale kdybych vypočítávala, v čem všem se liším od Elizabeth, skoro bych ho vytvořila. Přesto mi byla od první stránky sympatická a k poslední stránce jsme spolu doslova sprintovaly. Naštěstí jsem jako člověk, který vždycky považoval chemii za to nejhorší, co může mít v rozvrhu, nemusela řešit odborné věci. Prostě jsem to přijala stejně jako geniální Mad a všechno ostatní. Pak už jsem si mohla jen užít Elizabetin přístup k lidem, situacím, životu, někdy se pobavit, někdy ustrnout, vždy jí fandit.
A Šest-třicet? Bez Tebe by to nešlo.
Děkuji Ježíškovi za tuto nádhernou knihu. Nic lepšího jsem si nemohla před koncem roku přát. Poslední dva dny jsem musela předstírat únavu a kašel abych se nemusela od knihy odtrhnout ...
No tedy, tohle, páni, to bylo skvělé!!! Lepší zakončení tohoto čtenářského roku jsem si nemohla přát. Od prvních stránek jsem věděla, že mě kniha bude bavit a její hrdinka Elizabeth mi bude sympatická. A taky že jo.
O postavení a pohledu na ženy v 60. letech v Americe, ale nejen o tom je tento román, který boří zajeté pořádky, burcuje, občas i naštve, rozesměje, dojme. Lekce chemie je svěží, vtipný a chytrý román s velmi neotřelou hrdinkou, možná trošku, nebo i více feministický, ale rozhodně zábavný :-). Chtěla jsem z knihy vypsat nějaký vtipný kousek, ale víte co, raději se do ní pusťte sami.
Za mě velké ano a doporučení.
Srdcovka. Miluju osobnost Elizabeth Zottové, kniha skvěle popisuje tehdejší prostřední a postavení žen a Elizabeth si s tím uměla vždy poradit. Prolíná se tu gastronomie a hlavně chemie, která je v příběhu hodně dominantní - ale v žádném případě nenudí, naopak. A to jsem chemii vždycky nesnášela. :D
Lekce chemie byly tak super, jak tvrdilo hodnocení na Goodreads!
Čtivý a nevšední společenský román s příměsí romantiky, který skvěle kombinuje prostředí výzkumného ústavu a kulinářské show!
Pokud máte chuť si přečíst něco originálního, feministického… Pak budou Lekce chemie skvělou volbou!
Román o postavení ženy v šedesátých letech v Americe.
Román, který není úplně odlehčené čtivo na dovolenou.
Román, který mi absolutně sedl do nálady.
Je napsány neuvěřitelně hravě, škádlivě, neurazí tvoji inteligenci přesládlými scénami.
Nutí tě se smát i nadávat, zamyslet se a všechno to dělá tak vyváženě, že ji nejde odložit.
Elizabeth, hlavní hvězdu těchto stránek obdivuješ za přežívání ve světě akademické půdy ovládaným muži. Přeskakuješ s ní klacky pod nohama a hltáš její moudra a postoje.
Přiznám se, že za některé knížky se stydím, že jsem jejich přesládlou jízdu absolvovala a nechápu jejich popularitu, ale tady tomu tak není. Toto je za mě pochopitelný světový bestseller.
Není to žádná těžká literatura, ale opravdu neúprosně kousavě reflektuje postavení žen v Americe v 60. letech a potažmo i dnes- a TO podle mě sakra stojí za přečteni a uvědomení.
Nejde ji číst v klidu, bez zvýšeného tepu a haldy sprostých slov na jazyku.. A nudu ani od dobrých knížek nečekám. Nebo vy jo? Jestli ne, tak po ni sáhněte.
Letos teprve druhá kniha, které bych dala třeba deset hvězd, pokud bych mohla a v duchu je dávám. Jste malinko podivín a trochu jste ve svém životě měli problém zapadnout ve většině kolektivů? Pak si Lekci chemie přečtěte a budete nejen čtenářem, ale i spojencem postav, které budete velmi dobře chápat.
Největším problémem tohoto románu je přílišná strohost. Zapomeňte na popisy prostředí, natož atmosféru padesátých a šedesátých let. Dialogy jsou spíš štěkání neukotvených hlav a k nějakému emocionálnímu napojení na postavu nepomáhá ani neustálé přepínání pohledu nebo scény. Takže některé vypjaté momenty na začátku jen vyšumí, protože je to čtenáři tak nějak jedno.
Naštěstí se situace zlepší, když se postavy dostanou k oblasti, která je autorce evidentně bližší, a to veslování a narození potomka. To už postavy nejsou tak ploché a čtenář se i pobaví.
Bohužel, jako celoživotní nadšená chemička, musím konstatovat, že se chemická stránka vůbec nepovedla. Vášeň pro chemii se tu projevuje především používáním plných chemických názvů v běžné řeči (ale profíci používají spíš slang), špatných popisů (ne, destilační aparatura opravdu neslouží k denaturaci lihu) a důslednému dodržování bezpečnostních opatření jako v laboratoři (ehm…:-D). Ale tu skutečnou vášeň, to využívání chemikálií v běžném životě (nejen pro vaření kafe), to prostoupení chemie veškerým chováním i důvěrnými rozhovory s blízkými, to tu prostě nevidím a náznakům ani při dobré vůli nevěřím.
Má to bohužel obrovské nedostatky, chyby, které v takové knize nelze přehlížet má li být brána vážně. Výborný nápad doslova zabit autorčinou neschopnosti reflektovat určité logické záležitosti a tím tak vše úplně pokazit.
Pokud si odmyslím, jisté přitaženosti za vlasy (narážím na Mad a Šest-třicet)… Jde o skvělé počtení, které zajímavě kombinuje lehkost a závažnost. Čtete o bolesti, ale nechcete přestat, a to ne z jakýchsi poťouchle masochistických důvodů, ale zkrátka protože je Vám v příběhu dobře.
Lekce chemie měla výborný potenciál. Hlavní hrdinka Elizabeth je schopná vědkyně bojující za svá práva ve světě mužů, pro které je v 60. letech rovnoprávnost téměř sprosté slovo. Zároveň je to tak trochu podivínka, která se shodou okolností dostane do televize jako moderátorka pořadu o vaření, ze kterého si ale k nelibosti svého šéfa udělá spíš takovou feministickou show. Zkrátka, představte si Sheldona Coopera v zástěře a podpatcích.
To všechno zní skvěle a musím uznat, že knížka má opravdu originální námět a řeší se v ní i silná témata. Bohužel, na mě to bylo strašně překombinované. Na začátku máme Elizabeth, která prožívá svůj velký milostný příběh. První půlka knihy je tak celá o romantické lince. Ve druhé polovině poznáváme Elizabeth jako svobodnou matku, která se potýká s problémy v práci a výchovou mimořádně nadaného dítěte. Část příběhu je vyprávěná z pohledu Elizabetina psa jménem Šest-třicet, což by samo o sobě bylo geniální, ale tady už mi to přišlo zkrátka zbytečné. Těch témat autorka do knihy nacpala prostě moc a přestože ten původní nápad s pořadem o vaření se mi líbil, ve výsledku mi to na mě působilo jako hrozná slátanina.
A je to škoda, protože Lekce chemie byla chvílemi opravdu krásná kniha plná dojemných i vtipných momentů. Bohužel, méně je někdy více a tady se toho autorka vůbec nedržela. Měla jsem problém knížku vůbec dočíst, absolutně mě to nebavilo a ke konci už jsem jen tak lítala očima po řádcích a nebo přeskakovala celé odstavce, jen abych to měla rychle za sebou. Kdyby tam byla aspoň ta atmosféra šedesátek, ale ani tu jsem z toho vůbec necítila. Mrzí mě to, ale tohle je pro mě největší zklamání tohoto roku.
To vám bylo takové skvělé čtení! Lehce asociální Elizabeth, která v mezilidských vztazích dupe jako slon v porcelánu, malé geniální dítě, pes se jménem Šest-třicet, tuhle věda, támhle vaření, které je vlastně také velká věda, život matky samoživitelky v době, kdy to byla ještě ostuda a mohli jste být za to i vyhozeni z práce. Respektive pozor – vyhazov z práce obdržela pouze ona těhotná neprovdaná žena, muž, který ji do tohoto stavu přivedl, by vyhozen nebyl... A spousta dalších menších či větších nespravedlností, nad kterými se vám chtělo vzteky řvát. To byl tak geniálně namíchaný koktejl, že na něj budu vzpomínat ještě hodně dlouho.
Celá recenze v záložkách recenzí od Knižní střípky.
Hlavní hrdinka se současným uvažováním a vyjadřováním, poměrně strašidelné dítě, skoro mluvící pes a veslování. Všechno v balíčku počátku 60. let.
Povinná četba každé sufražetky.
Tak tohle bylo velmi milé překvapení. Dokonalá atmosféra 60. let, skvělý originální humor a hluboký příběh o vztazích, rovnoprávnosti i samotném bytí. Svěží román, který vás pohladí, pobaví i dojme, a pokud máte rádi autora J. Jonassona, tak tohle je takové ženské vydání v sukních. :-) Doporučuji! Více v recenzi od Kniha za knihou.
Opravdu skvělý příběh s humorem a mezilidskými vztahy, kde do sebe všechno krásně zapadá. Elizabeth jsem fandil od první do poslední stránky a atmosféra přelomu 50. a 60. let je zachycena na jedničku (teda aspoň coby mileniál můžu posoudit). Vševidoucí vypravěč je ve většině knih spíš na škodu, ale tady kupodivu fungoval. V závěru se mi ale pletly některé postavy (proč tam tolik postav začíná na W?).
Štítky knihy
USA (Spojené státy americké) 60. léta 20. století feminismus vaření emancipace osudy žen vědkyně zfilmováno – TV seriál matky samoživitelky, svobodné matky
Skvělá. Odvážná. Humorná. Feministická. Dojemná. Těmihle slovy se dá kniha popsat, jednoduše to byl úžasný zážitek.
Přiznám se, že v určitých částech knihy, se mi četlo těžko z neustálé nespravedlnosti vůči nejen naší hlavní hrdinky Elizabeth, ale vůči ženám celkově. Nicméně Elizabeth se se svým osudem “druhořadý chemik” pere s grácií a nehodlá se vzdát.
V knize sledujeme několik linek, které se různě prolínají a na konci dojde k rozuzlení celého příběhu. Tohle, jak na sebe ty různé linky odkazovaly, vás nutilo číst dál a zjišťovat, co se bude dít.
Elizabeth je žena velmi svérázná, sebevědomá a bojující za (nejen) svá práva. Ano, je trochu asociální, což může vést k tomu, že její strohé odpovědi mohou ponoukat lidi si myslet, že je nesympatická. Nicméně, od Elizabeth Zottové můžete čekat jen upřímnost, zájem o vědu a lásku ke své dceři a ke svému psovi. Postavy v této knize jsou ale všechny skvěle psychologicky propracované. Autorka dokázala každé postavě vdechnout život a vy jste se s nimi vydali na horskou dráhu emocí.
Tahle kniha je plná odvahy. Je to strhující příběh, ve kterém jsem od začátku fandila hlavni hrdince. I když její příběh nebyl jen veselý, dokázala se se vším poprat. Vyhrála? Kdo ví, tohle si musíte přečíst, takže tuhle otázku nechám nevyřčenou.