Láska je jen slovo
Johannes Mario Simmel
https://www.databazeknih.cz/img/books/15_/1589/bmid_laska-je-jen-slovo-663743961e437.jpg
4
1513
1513
Německo 4. září 1960. Do soukromého školního internátu profesora Floriana přijíždí z Lucemburska Oliver Mansfeld. Je mu 21 let a nastupuje zde do osmé třídy. Již třikrát propadl, aby naštval svého otce. Jeho otec Walter Mansfeld uprchl z Německa poté, co okradl stát o 12,5 miliónu marek. Má na svědomí také Oliverovu matku, která tráví zbytek svého života v blázinci. Shodou okolností se Oliver na cestě seznámí se 33letou Verenou Lordovou, manželkou bohatého bankéře Manfreda Lorda, stejně prohnaného jako Oliverův otec. Mezi Oliverem a Verenou vzniká něžná a hluboká láska. Láska, která musí zůstat utajena a stane se tak předmětem vydírání - citového, ze strany Oliverových spolužáků (všeho schopného zvířete Hansiho a "Superštětky" Geraldiny Reberové), a vydírání finančního, ze strany sluhy Manfreda Lorda Lea. Stále více se stahuje smyčka kolem nešťastné dvojice, pro kterou není v daných podmínkách východisko. Je láska jen slovo? Co se stane s internátem profesora Floriana, přezdívaného "šéf", vynikajíícího pedagoga a zakladatele školy? Šéf pevně věří, že v každém z jeho "dětí", kteří sem většinou přicházejí z lepších rodin celého světa, zhýčkané přepychem, ale často ochuzené po citové stránce, lze probudit něco dobrého. Děti, na které neměl nikdo čas, které vždycky cítily svou osamělost, a které špatná výchova pokřivila a zkazila, zde mají mnohdy svou pomyslnou konečnou stanici... "Co je láska? Láska je neznámá země. Žádný člověk není tak ubohý, aby nezažil tento pocit. Je velmi mnoho druhů lásek. Jen málo jich činí člověka šťastným. Ale to zřejmě taky není jejich smyslem."... celý text
Literatura světová Romány
Vydáno: 2008 , Beta-Dobrovský , Ševčík (Plzeň)Originální název:
Liebe ist nur ein Wort , 1962
více info...
Přidat komentář
Bravurne napsana kniha - psychologie postav, smerovani, dej a naprosto prekvapivy zaver. Simmel patri k mym oblibencum a tato kniha je moje srdcova... (a Verene jsem to nikdy neodpustila).
Kniha se mi velmi líbila :-) nahlédnutí do prostředí v Německu ne zas tak dlouho po válce bylo velice zajímavé.. přijde mi skvělý nápad, že se konec dozvíme v první kapitole a pak k němu celá kniha směřuje :-) a pak je vše úplně jinak :-) celou knihu člověk doufá, že název knihy bude vyvrácen, je to přece jen román :-), ale.. :-) četlo se mi to velmi dobře, ani odstavec jsem se nenudila :-) i těch poměrně dost stránek uteklo nějak moc rychle :-) postavy byly vykresleny ne vždy úplně detailně, jen ty charakteristické vlastnosti a sem to sedělo.. za mě doporučuji :-)
Dala bych tak 3,5 hvězdičky. Když jsem se dostala po pár dnech přes začátek k příběhu deníku, tak mne to chvilku mne to ohromně bavilo, pak jsem se zas musela do čtení nutit a tak pořád dokola. Spousta historek byla těžko uvěřitelných bohužel. Láska, sex, peníze, zrada, závist, zloba, smrt.
Vždy jsem si myslel, že jsem romantik, ale po přečtení tohohle jsem spíše cynik. Já se u čtení velmi často nudil. Popisovaná "vášnivá láska" mi přišla spíše jako rozmařilý vrtoch obou hlavních aktérů a jejich chování jako adolescentní. Slabé i přes občas zajímavé vedlejší příběhy.
Příběh je překombinovaný - rozhodně, vyústění jasné? Ano, právě proto kniha začíná tak, jak začíná. Jednotlivé osoby jsou značně nevyrovnané a tak trochu černobílé. Jistě. A ne všechny. Ale - ty čtyři hvězdy jsem té knize prostě dát musel. Zejména proto, že jsem přečetl "z první na jeden zátah" ten druhý za backgound. Od skončení komunismu je nám západní Německo dáváno za zářný příklad země, která se vzorně denacifikovala a díky tomu nás může učit demokracii. Ze stejné doby pochází mýtus o německém hospodářském zázraku a poctivosti...tahle kniha ale ukazuje, jak to doopravdy bylo a že je celkově v lidech cosi, co nelze jen tak snadno nějakým administrativním opatřením odstranit. Podobně jako Remarque popsal prostřednictvím individuálních osudů svých hrdinů Německo od konce první do konce té druhé světové války, Simmel jako kdyby na něj tady navázal. Problém Simmela ale je, že ačkoliv je kvalitní spisovatel, jeho hlavní hrdinové nejsou tak uvěřitelní a reální. Přesto obraz zdánlivě demokratického, "denacifikovaného" západního Německa i třeba obraz útěku německých "kolonistů" z východních oblastí (na útěku před Rudou armádou, ne v rámci nějakých odsunů) je pro mně vševypovídající a hlavně - neobyčejně silný. Ano, tak to bylo. A ti, co se rozčilují nad tím, že u nás neproběhla žádná "dekomunizace" nechť se laskavě zamyslí nad tím, jak to bylo ve skutečnosti u nás a díky komu nebyli potrestáni prakticky žádní skuteční političtí zločinci. V Německu alespoň ty nejvyšší špičky jakž takž potrestal Norimberský tribunál, ale je taky fakt, že otec německého hospodářského zázraku Conrad Adenauer vsadil na takové osoby, jako byl třeba Globke. Ten ale byl jenom vrcholkem ledovce. Právě proto mám tenhle obraz bouřlivě rostoucí a čím dál tím spokojenější společnosti tak rád. On je to totiž fenomén - ne jenom v Německu, tedy jeho západní části po prohrané válce...na druhou stranu, jak jsem uvedl, literárně na Remarquea nemá Simmmel ani náhodou. A je zajímavé, že i jeho druhý román co znám (Všichni lidé jsou bratři) se zabývá úplně stejnou problematikou a své rodné Rakousko nechává stranou...
Odpočinkový román ze šedesátých let. V šestnácti to byla moje srdcovka, určitě bych dala pět hvězdiček a doporučení. Mladý Oliver miluje krásnou Verenu, manželku bankéře, ale bohužel nemá finance, aby jí zabezpečil příjemný život. Teď po letech ten příběh nějak své kouzlo ztratil. Už jsem při čtení přeskakovala a horko těžko dočetla.
Příběh problémového chlapce, který nevydrží na žádné škole, neboť je z každé pro své chování vyhozen. Když ovšem po přechodu na další školu, se náhodou seznámí se starší ženou bohatého bankéře a pozná svou první opravdou lásku. Chápe, že tento vztah nemá budoucnost, přesto nejde vášni a touze k ní odolat. A i když ví, že toto dospěje k tragickému konci, tak svou lásku prožije naplno až do konce. Každý jednou pochopí, že láska vskutku není jen obyčejné slovo
Mám doma několik Simmelových knih, ale tato byla první a nejlepší. Pamatuji se, že když jsem ji před lety začala číst, nevěřila jsem svým očím. Málokterý román začíná smrtí. A proč Oliver zemřel? Pro peníze. Všechny postavy jsou více či méně zatahovány do světa peněz. Děti v internátu, Verena, Oliver, Verenin manžel, Oliverův otec - soukolí financí je nakonec semele všechny.
Knížku jsem četla jako teenager, v té době byla na mě celkem těžká, ale prelouskala jsem jí a líbila se mi.
Milostný příběh pro puberťačku jako vyšitý, ale Simmel se nečte lehce, tak se čtenář musí některými věcmi prokousat.
Uvažuji, že si knihu přečtu ještě jednou s odstupem cca 20 let, tak uvidím, jaký dojem zanechá napodruhé.
Moje první přečtená knížka od Simmela a právě kvůli ní jsem mu tehdy dlouho zůstala věrná. Krásný příběh.
První a zatím (bohužel) poslední knížka, kterou jsem od autora četl. Bylo to již před mnoha lety, ale dodnes si pamatuji, že příběh mě hodně zaujal, stejně tak i jeho literární zpracování.
Tuto knihu jsem poprvé četla ještě na střední škole a to se mnou zamávala. Proto jsem se rozhodla, že si jí přečtu znovu, ale jak už má člověk tolik načteno, tak to se mnou nic moc neudělalo. Nicméně autor píše velmi čtivě a tato kniha si přečtení rozhodně zaslouží.
"Spoiler - obsahuje informace, které prozrazují klíčovou část děje".
Tohle byla moje první kniha od tohoto autora. Je to pěkný odpočinkový román z 60.let. Mladý Oliver byť ze zamožné rodiny si uvědomil, že bez pomoci otce a jeho špinavých intrik vlastně nemá peníze a nemůže zabezpečit svoji lásku. Psychicky nevydržel odmítnutí Vereny a nakonec spáchal sebevraždu.
Ano, touto knihou jsem s jeho díly začal a zatím mě to nepustilo, k jeho knihám se čas od času rád vrátím.
Štítky knihy
láska zfilmováno Německo rakouská literatura 60. léta 20. století internát zakázaná láska rakouské romány
Autorovy další knížky
| 1976 |  Láska je jen slovo |
| 1998 | Všichni lidé bratry jsou |
| 1992 | Nemusí být vždycky kaviár |
| 2001 | Svůj kalich hořkosti |
| 2007 |  A s klauny přišly slzy |
prečítal som, bolo to zručne a chvíľami strhujúco napísané, veď už to prostredie bolo pre nás tak exotické, že hoci sme sledovali rakúsku televíziu a ö3 a semtam prelitovali úžasný katalóg quelle, vedeli sme prd o tom, ako to naozaj vyzerá za železnou oponou. a rozhodne nás to vtedy zaujímalo viac ako osudy ženy za pultom:)