Láska je jen slovo
Johannes Mario Simmel
https://www.databazeknih.cz/img/books/10_/102257/bmid_laska-je-jen-slovo-Yo7-102257.jpg
4
1513
1513
Jeden z nejznámějších románů německého autora mnoha bestselerů se odehrává v ústavu pro děti z lepších rodin, které žijí v materiálním nadbytku, ale mnoho z nich strádá citovou prázdnotou.
Literatura světová Romány
Vydáno: 1993 , Knižní klubOriginální název:
Liebe ist nur ein Wort , 1962
více info...
Přidat komentář
Zprvu lovestory přeměnující se v thriller. Příběh dvou milenců, kolem kterých se pomalu, ale jistě utahuje smyčka. Tato knížka vás nenechá spát.
Pěkná kniha, moje první od JMS a určitě ne poslední. Fandila jsem Oliverovi a Vereně, byť postupem času mi Verena přišla dost sobecká a zhýčkaná luxusem a bohatstvím, až jsem jí začala nesnášet. Oliver byl mladý a myslím, že i naivní chlap, co věřil, že láska ještě něco znamená...jenže láska je jen slovo...
Má první kniha tohoto autora a musím říct, že mě dostal. Jestli i jiné jeho díla jsou takové, musím toho od něj přečíst víc. Byla jsem pohlcena dějem, poválečné Německo a vnímání této doby mladou generací, jedna velká láska, smutný konec. Tím, že se hned na začátku dozvíme, jak to celé vlastně dopadne, je to, co vás nutí číst až do konce se zatajeným dechem. Už během děje jsem se domýšlela, kdo by mohl být onen "vrah". Moc mě to bavilo, musím dát 5 :-)
Knihu jsem právě dočetl a je to krásná kniha. Oliver mi na prvních stránkách nebyl vůbec sympatický, po chvíli jsem k němu měl neutrální přístup, pak mi byl hodně sympatický a nakonec mi ho bylo a je moc líto (knihu jsem dnes dočetl). Zato Verena - to byla pro mně mrcha od začátku až do konce knihy. Neberte to prosím zde přítomné dámy zle, ale tak jako se chová ona, se dnes chová (i v tom je kniha nadčasová) mnoho ženských. Bohužel. Chtěli by velkou lásku, chtěli by být milovány, ale když dojde na lámání chleba upřednostní materiální zajištění. V tomto směru byl Oliver naivní, když se domníval, že Verenu (navíc s její vztahovou anamnézou) změní a trvale získá. Jak už tady někdo napsal, pro Verenu byla láska stále jenom slovo. Jinak ... autor naprosto skvěle popsal atmosféru tehdejšího poválečného Německa, rozmanité charaktery všech postav, na jedné straně dobré lidi, na druhé mrzáky (tělesné i duševní) a přitom kniha zůstala stále čtivá a nebyla rozvláčná. Závěr knihy byl velmi smutný, ale opravdu výborně popsaný. Někteří zde píší, že je mrzí, že kniha v závěru nepopisuje Oliverovi pocity, mně to naopak vyhovuje, že tam nebyly jeho pocity posány. Jednak si to umím představit co cítil a jednak mi to "zmizení" Olivera jako postavy v závěru přijde pro vystižení atmosféry lepší. Byla velká láska a pak nebyla. Byl Oliver a pak nebyl .... Za mě 100%
První knížka od JMS, četl jsem ji před 15-lety. Ani chvíli jsem se nenudil, ostatně tak jako u každé knihy tohoto autora
Mě se spíše líbila atmosféra po válce a smýšlení mladé generace Němců. Jsou lepší příběhy o veliké lásce. Verenu jsem od začátku neměla ráda. Je vypočítavá a egocentrická a Oliver je hodný, nepřipravený hoch. I jiné postavy jsem si zamilovala - Wolfganga, Noaha, doktora.
Knížku jsem si půjčila v knihovně. Přečetla jsem ji téměř na jeden zátah. Není to jen příběh lásky, ale i příběh poválečného Německa. ... A nakonec jsem si knihu pořídila i do své knihovny. Stojí za to.
Pro mě nejkrásnější kniha. Je úžasná v tom, jak na mě jako na čtenáře působí. Poprvé jsem ji četla ve 12. Krásné! Leč bez vlastních zkušeností. Podruhé v 16. To už byl zážitek hodný Oscara, co jsem u knihy předváděla. No a teď ani nemluvě! Sahám po ni velmi často. Říkám tomu literární sebetrýznění. Čtu, pláču, čtu a pláču - takový je její vzorec. Nejhorší je, že brečíte vlastně tak trochu sami nad sebou. Co si budeme povídat, každý zažil nenaplněnou lásku, při které máte pocit, že bez toho druhého nemůžete žít. Komu to vydrželo do pozdních let samozřejmě gratuluji, ale myslím, že opak je pravdou. Sice to většina z nás nadotáhla tak daleko, že bychom se někde houpali, ale bylo to tam.
Neuvěřitelně silný příběh. Pořád na nás působí přitažlivost kriminální zápletky. Dosaďte si k tomu ještě lásku jak trám, zhrzeného manžela, fyzicky retardované dítě, které trpí vlastností, jak všechny okolo sebe utýrat, problémového - seč velice inteligentního hlavního hrdinu a nádhernou ženskou... No není to famózní???!!!
Velmi ctiva kniha.
Zajimave zpracovany pribeh nestastne lasky.. to, ze se uz na zacatku knihy ctenar dozvi, jak pribeh dopadne, neztraci nic na poutavosti pribehu, spis naopak. Pribeh je velmi napinavy.
Zpočátku mě trošku odrazoval název knihy, protože na mě společně s červeným obalem kniha působila jako pro „náctileté“. Po pár stránkách jsem ale byla velmi mile překvapena a knihu jsem po té odkládala jen v nejnutnějších případech.
Smyčka nad milenci se pomalu a jistě utahovala, a přestože jsem díky informacím na začátku knihy věděla, jak to celé dopadne, byla jsem jak na trní. Přiznám se, že jsem svoji zvědavost pár stran před koncem nevydržela a musela se podívat, jak příběh dopadne. To se mi u knihy ještě nestalo. Zaujala mě i kompozice příběhu, konec se vracel k začátku a začátek zase navazoval na konec.
Nejvíce mě děsill malý „hrbáč“ Hansi, jehož matka v mládí svazovala se záměrem, aby se z něj stal mrzák a on pak mohl více vyžebrat. To vše se na něm samozřejmě podepsalo a z Hanziho se stává malý tyran, který je schopen i vraždy.
V knize je krásně popsán hluboký cit mezi oběma aktéry, mimo to i mezilidské vztahy dětí na internátě, jejich názory na nacistické zločiny, které spáchali jejich rodiče, kniha je dobrou sondou do lidských duší. Vytkla bych snad jen extrémnost hlavních postav – např. Verena se hned každému zalíbí, stejně tak Oliver skoro ve všech vyvolává kladné pocity a názory na něj.
Ke knize bych měla jedinou výtku. Zobrazovala vášnivou lásku, nicméně okamžiky strávené na Elbě na mě chvílemi opravdu působily jak z červené knihovny. Na druhou stranu chápu, že se snažily vyjádřit sílu lásky mezi oběma.
... mně ji doporučila kamarádka. Od dvou krimi předtím jsem odbočila k Oliverovi a Vereně. Jsem nadšená, dýchalo na mě nepopsatelné kouzlo.
Opět jsem se k této knize dostala díky povinné četbě k předmětu německý jazyk a opět se musím opakovat-velmi mě nadchla a jsem ráda, že jsem se k této knize dostala.
Ústredná milostná dvojica bola pre mňa nereálna, neverila som ich láske a ešte aj prológ obsahoval spoiler- tým pádom, ste počas celej knihy vedeli, ako sa román skončí.
Prínos knihy vidím v tom, že opísala nemeckú mládež, ich bezmocnosť, zúfalstvo a samotu. Sú to deti, ktorých rodičia ešte zažili vojnu. Sú to deti rodičov, ktorí boli počas vojnového obdobia v strane. Deti, ktoré sú plné ideálov a nechápu ako mohli dospelí počas vojny, robiť to, čo robili. Deti, ktoré presne kvôli tomu nechcú deti.
Dobré čtení pro náctileté, což je věk, kdy jsem knihu na základě chvalozpěvů našeho češtináře dobrovolně četla (dokonce jsem si ji koupila). Ovšem už jen o pár let, spíš měsíců :) později jsem ji začala považovat za sentimentální, naivní bráček a nebyla schopná ji znovu číst. Souhlasím s Lucopatkou, co píše o knize a dospívání. Asi je to způsobeno věkem, jak se člověk stává cynickým realistou a na podobné příběhy ho pak už neužije :)
V mých sedmnácti jsem jí byla uchvácena. Od té doby jsem na ni narazila ještě jednou, ale taková "síla" jako poprvé to nebyla. Asi to bylo tím bouřlivým obdobím citů...číst znovu už ji nebudu. Zakonzervuji si ji jako nejlepší knihu o lásce, jakou jsem v během dospívání četla (ještě teda od Lanczové Počkej na mě, Radko, ta mě drtila asi o rok dříve, ale ...je neuvěřitelné, kam se člověk může za rok posunout :D)
První kniha, kterou jsem od autora četla, byla krásná, dojemná a smutná. Lidi jsou opravdu zvláštní tvorové.
Štítky knihy
láska zfilmováno Německo rakouská literatura 60. léta 20. století internát zakázaná láska rakouské romány
Autorovy další knížky
| 1976 |  Láska je jen slovo |
| 1998 | Všichni lidé bratry jsou |
| 1992 | Nemusí být vždycky kaviár |
| 2001 | Svůj kalich hořkosti |
| 2007 |  A s klauny přišly slzy |
Dostala se ke mně náhodou, byť se tématice románů pro ženy vyhýbám dost silnou oklikou. Jenže to jsem ještě neznala Simmela. Kdepak nějaké dobré konce. Šlo o naivní lásku, která neznala hranic, ale byla uzemněna skoro v začátcích, kdy se snažila vytahovat růžky. Nebylo přáno.