La Saletta
Jan Zahradníček
Skladba je ztělesněním básníkových zklamaných nadějí; osvobozený český národ přehlédl všechna znamení času a vykročil vstříc utopii, v níž básník viděl zkázu a mravní záhubu. Pojímá zjevení z roku 1846 jako memento světu, odkud se vytrácí láska a myšlenka na věčnost.
Přidat komentář
Verše mají svůj význam, křik básníka. Víra a starý příběh... Těžké čtení veršů z těžké doby bylo asi nad moje síly, asi jsem ještě nedospěla do doby, kdy mě tyto volné verše zaujmou, kdy je budu se zájmem číst.
Úděl básníka "sídlícího v hrůze" je údělem proroka. Slyšet uprostřed všeobecné hluchoty (jen básníci... / zahlédali pod svými okny / truchlivé průvody následků před příčinami), mluvit, křičet a snad i ve věrnosti přijmout a spolu-nést osud neslyšících a neobrácených.
Však přes přibitost svou já strach bezruký - ukazuji
přes svázanost svou já úzkost beznohá - běžím
přes umlčenost svou já ústa bez hlasu - křičím
Pod okny světadílu ukazuji, běžím a křičím
"Láska je sama, matka je sama, vlast je sama
nikdo nerytěřuje, nikdo neláme kopí
neboť není také protivníků
kromě Protivníka jediného
zloděje dechu a chleba
kterého nevidíme
který je všude
ta démantně nepropustná
kráčející, blížící se, drtící zeď"
(...)
"Aby se tak Evropa vrátila ke své první lásce
holujíc Beránkovi
aby se tak můj národ vrátil
Svatý Václave"
Hluboké myšlenky o době složitě poskládané do volných veršů.
Každé slovo má svůj význam, žádný verš není zbytečný.
Štítky knihy
naděje vlastenectví zklamání deziluze
Autorovy další knížky
| 1990 |  Znamení moci |
| 1991 |  Jeřáby |
| 1947 | La Saletta |
| 1969 | Čtyři léta |
| 1990 | Ježíškova košilka |
Kniha La Saletta je v
| Právě čtených | 1x |
| Přečtených | 102x |
| Čtenářské výzvě | 3x |
| Doporučených | 2x |
| Knihotéce | 5x |
| Chystám se číst | 4x |
| Chci si koupit | 3x |
| dalších seznamech | 1x |
Tajuplné básnictví Zahradníčkovo přece jenom jako by bylo tajemstvím dostupným všemu lidstvu, ve své složitosti skladebné v otevřeném srdci člověkově pochopitelné.
"Nechce se mi, i když by všichni
po hlavě chodili, po hlavě chodit též
třebaže se vydávám v nebezpečí
směšnosti pro chůzi svou přirozenou
nechce se mi halekat ano a halekat ne
podle toho jen, odkud fouká
děsím se mravenišť okusujících krabičku od zápalek
děsím se stád
přežvykujících od ráno do večera
jediný žvást - " (s. 47)
"Neoklamete víc nikoho tím utěšováním bez útěchy
a kdybyste spustili všechny kapely světa
nepřehlušíte můj hlas, že pravda je u plačících
že u nich je také záchrana
že jediná slza
kapka z Niagary událostí
zadržet může běsů spěch" (s. 52)