Kytice
Karel Jaromír Erben
https://www.databazeknih.cz/img/books/45_/455207/bmid_kytice-cjK-455207.jpg
4
9212
9212
Snad nejznámější česká sbírka balad 19. století je natolik nadčasová, že oslovuje čtenáře již neuvěřitelných 150 let. Verše plné tajemna, mystiky a poučení jdou až do hloubky české duše. Jejich aktuálnost navíc podtrhují křehké a citlivé ilustrace současné známé české malířky a grafičky Míly Fürstové, která se svým smyslem pro detail a jemnou poetikou svých děl dokonale napojila na myšlenkový proud Karla Jaromíra Erbena. V tomto díle se dva umělecké proudy stávají jedním, jedinou Kyticí.... celý text
Přidat komentář
Klasika co se nikdy neomrzí.
Moje nejoblíbenější je Svatební košile. Děj je psán podle pověsti o Velhartickém hřbitově na Šumavě. Tam to znám, dříve za hřbitovní zdí rostly modříny a dodnes je tato strana hřbitova ponořena ve zvláštním polostínu a vyřazuje negativní emoce. chybí tam poklid věčného spánku.
"Tělo do hrobu přísluší , běda, kdos nedbal o duši."
Takže....kdo ví?
Klasika, kterou jsem četla hned několikrát. Některé příběhy jsou sice morbidní, ale jinak je to hezky napsané.
Úžasna klasika, kterou zná snad každý a zaujme i lidi, co normálne basne nemusí
Knihu jsem četla vícekrát v různých obdobích mého života a pokaždé jsem si z knihy odnesla něco jiného. Hodnotím pozitivně!
Vznešený úvod se tváří jako zvěstovatel klidného poselství lidové slovesnosti, která i po smrti původních aktérů zůstává v našich srdcích. Poselství mohlo být sentimentálního charakteru, ale Karel Jaromír Erben Kytici ovinul "ozdobnou stužkou". Ovinul ji stužkou, která si nebere žádné servítky, stužkou, která mezi lidské vztahy přináší snad až hororové prvky, ale právě takové lidské vztahy často jsou - hororové. Erben vše popisuje čtivým jazykem, rychle, stručně, výstižně. Neobjevuje se zde žádné dlouhé rozmýšlení postav. Veškerý děj tudíž závisí na okamžitých rozhodnutích, po nichž často přijde trest. Tyto tresty jdou přes mrtvoly nebo dokonce přes jejich jednotlivě oddělené údy. Tresty ale s sebou přinášejí něco nepředstavitelně mohutnějšího, co se narozdíl od vykonání trestu nevyskytuje pouhý okamžik, ale dokáže trápit jediného člověka po celý život - pocit viny, věčného společníka lidských rozhodnutích.
Nadčasová kniha, nejznámější Erbenovo dílo. Básnická Erbenova metoda má zcela specifické rysy. Svůj básnický výraz opíral o lidový jazyk, užil maximálně stručnou popisnost, dokonalou přesnost výrazu a rozhodující v jeho poezii se stala funkce dialogů a prudký dějový spád. To všechno dohromady dává Erbenovým baladám dramatický ráz.
Jako malá, jsem pořád otravovala babičku, aby mi vyprávěla Vodníka a Polednici. Pak když se mi kniha dostala do rukou a já si ji mohla přečíst, byl to pro mě svátek. Od té doby se ke knize velice ráda vracím. Pokaždé je to zvláštní pocit, číst v té staré knize. S novou by to nebylo ono!
Kytice je zkrátka něco jiného. Každá báseň má svoji osobitost a každá je nezapomenutelná. Je to nesmrtelná klasika a dokazuje to i fakt, že je velice oblíbená i mezi mládeží. Pro mě je plus (a velké) i to, že jsou básně tak temné. Mají svoji atmosféru a vždy utvoří něco zvláštního, donutí se nad tím zamyslet.
Moc se tím nechlubím, ale ve škole jsem ignorovala povinnou četbu. Bylo mi proti srsti číst něco, co mi nařizují ostatní. Takže jsem půlku povinné četby viděla zfilmovanou a druhou půlku jsem si vyhledala na internetu, abych aspoň něco věděla. Kytice byla jediná knížka ze seznamu, kterou jsem přečetla a to dokonce nejednou! Každá báseň je tak krásně osobitá, že byla radost jí číst. Skvělé dílo, které (doufám) osloví i x dalších generací. U mne jasně vede Vodník, Zlatý kolovrat a klasika Svatební košile.
Moc jsem tomu nevěřila, ale Kytice mě nadchla. I když je tak trochu ponurá a místy skoro hororová. Líbila se mi. A které básně se mi nejvíce líbily? Vodník, Svatební košile, Zlatý kolovrat, Poklad a Dceřina kletba.
Jsem téměř seniorského věku a dodnes si vybavuji tajemné pocity a představy, které jsem měla, když nám tatínek jako pohádky četl balady z Kytice . Školní setkání s nimi a moje profese ve mně zanechalo částečné pamětné zvládnutí některých z nich a tím jsem velmi pobavila svého malého vnoučka (3 roky), kterému jsem je (ve stylu Libušky Šafránkové z Báječných let) dramaticky přednášela.
Nerada čtu poezii, ale básně od Erbena miluju! Plno básní jsem se musela učit na recitační soutěže a vždy jsem byla nadšená. Básně se dobře pamatují a rýmují.
Dnes jsem přečetla celou Kytici a mnohé básně si i pamatovala.
Vřele doporučuji!
Ozdoba české literatury. Vždy se k ní znova a znova vracím. A z hlavy většinu básní recituji .
Skvost naší literatury. Kniha se nedá popsat, tato kniha se prostě musí přečíst. Ano, je sice ponurá, ale krásná.
Štítky knihy
láska smrt zfilmováno pověsti národní obrození lidová slovesnost balady básně poezie česká poezie
Část díla
- Dceřina kletba 1857
- Holoubek 1860
- Kytice 1855
- Lilie 1855
- Poklad 1854
Autorovy další knížky
| 2009 |  Kytice |
| 2012 | Máj / Kytice |
| 2008 | Pohádky |
| 1974 | Zlatovláska (a jiné české pohádky) |
| 2016 | Komiksová Kytice |
Balady, které svými neobvyklými průběhy i zakončeními zaujmou. I přestože byly napsány před téměř dvěma sty lety, jsou čtivé a oblíbené. Každá balada je napsána takovým způsobem, že kniha má temnou atmosféru a příběhy jsou napínavější. Např. v této ukázce to jde dobře vidět:
A znovu se žena děsí,
úzkost hrozná ji uchvátí:
„Ach, kdo mně mé dítě vrátí!
Ach mé dítě, kde jsi, kde jsi?!“ -
„Tu pod zemí jsem, hluboko!“
hlas tichounký větrem šumí,
nespatří mne žádné oko,
ucho mi neporozumí.
Blaze tu pod zemí, blaze,
beze jídla, beze pití,
na mramorové podlaze,
ryzí zlato v klínku míti!
Autor se nebojí zkrátit důležité postavy o hlavu a tím dát vypravování nejen tragický konec, ale i nějakou tu realističnost a ponaučení do života. Například v baladě Svatební Košile: Hlavní postava se v průběhu cesty vzdávala předmětů, které symbolizují něco z křesťanství. Tím se symbolicky vzdávala Boha, který ji chránil před mrtvým.