Květy z půdy
Virginia Cleo Andrews
https://www.databazeknih.cz/img/books/12_/1230/bmid_kvety-z-pudy-CqW-1230.jpg
4
1005
1005
Květy z půdy série
1. díl >
Pentalogie: Květy z půdy, Lístky ve větru, Vykoupení ohněm, Setba minulosti, Zahrada stínů. Po smrti otce zůstávají sourozenci Christopher, Cathy a dvojčata Cory a Carrie se svou matkou sami. Ta ovšem nemá peníze, a tak se rozhodne pro riskantní návrat k velmi bohatým rodičům, kteří ji ale vydědili. Děti zavře do podkrovního pokoje a s pomocí své zlé matky jim nosí potřebné věci k přežití. Dětem vlastně nic neschází, kromě čerstvého vzduchu, živých květin a pocitu volnosti. Na půdě, kam je přístup jen z onoho pokoje si vybudují papírovou "zahradu" kde si můžou pětiletá dvojčata hrát. Postihne je ale nejedno úskalí, největším problémem začíná být dospívání Christophera a Cathy, kteří se do sebe bezhlavě zamilují... 2. vydání... celý text
Literatura světová Romány Pro ženy
Vydáno: 1998 , Ikar (ČR) , Knižní klubOriginální název:
Flowers in the Attic , 1979
více info...
Přidat komentář
Čítala som všetky knihy od Virginie Andrews a toto bola jedna z najsilnejších a najsmutnejších.
Krásná kniha.Je i zfilmovaná, ale příběh tam je v určitých detailech pozměněn. Zdaleka se mi nelíbil tak jako kniha.
Zajímavé, ale velice smutné čtení. Bylo to velice emotivní. Občas se mi u toho chtělo hodně plakat. Nechápu, jak někdo takový může vůbec žít.
Knihu jsem četla více jak deseti lety a jedním slovem - strhující!
Jen u málo knih si člověk pamatuje pocity, které při čtení zažíval. Celou sérii jsem přečetla jedním dechem.
Musím říct, že knihu jsem si půjčila na základě velmi kladných komentářů zde a neprouhloupila jsem. Je tak......tak všechno. Rozporuplná, zlomyslná, sadistická, milující, sentimentální - a tak smutná. Pohltila mě a myslím, že v hlavě zůstane ještě dlouho po přečtení.
Ačkoli jsem na knihy hodně vybíravá a dávám raději přednost historickým románům, romantice nebo občas i krvavým thrillerům, udělala jsem výjimku a pustila se do čtení této série. První díl jsem měla přečtený za 8 hodin (ano, tak moc mě to pohltilo a dostalo, že jsem to zkrátka musela ten den dočíst).
Rozhodně doporučuji, knížku jsem přečetla před měsícem a pořád na ní myslím, což zřejmě vykazuje to, že mě zasáhla a pohltila. Určitě si jí někdy přečtu znovu, ale už to nebude takové jako nyní, jelikož již vím, jak to celé dopadne...
Doporučuji, autorka si mě získala :)
Kniha se mi moc líbila to síla a to je první díl prý podle pravdy.Jinak než se dám na druhý musim si dát nějakou oddychovku :-D
Po dočtení se ptám: Jak někdo může být tak krutý? A tím nemyslím jenom babičku, ke které to prostě patřilo, ale hlavně matku. Jak já jí celou tu knihu nesnášela.
Květy z půdy obsahují strašně moc emocí, které mě u konce skoro složily. Dočítala jsem s otevřenou pusou a husí kůží.
Strhující!
Tak ráda bych si to přečetla, když už jsem za to dala ty prachy (3 díly této série), ale mě to prostě strašně nebavííí :-( příběh by mě i zajímal, ale je to tak zdlouhavě a ukrutně nudně napsaný, že se to nedá :-(
Kniha mne naprosto uchvatila........ Je v ni ulozeno tolik citu a emoci .......Pri pomysleni, ze by se toto doopravdy stalo me napada mnoho nejspise prehnanych trestu pro Corinnu a mozna i babicku. Kdyz si vemu jaci jou moji rodice.........Nikdy mi nerekli, ze mi duveruji atd., ale sveri mi sestru, vkladaji do me sve sny a nadeje a snazi se splnovat ty me. Je to az k neuvereni, ze i drive znamenali penize pro nektere tolik.
Rozhodne si tuto knihu prectete ;) Da vam toho tolik, ze to tu ani nebudu vypisovat ;)
Kniha mě bavila už od první stránky. Zanechala ve mě zvláštní pocit a vlastně ani nevím co to všechno bylo... Jestli je ale tohle podle skutečně události tak opravdu lituji ty děti, jak někdo tohle může udělat nepochopím. Ještě se asi podívám i na film abych mohla posoudit co je lepší :) každopádně silný zážitek, na tuto knihu budu ještě dlouho vzpomínat a chystám se i na další díly.
Nezapomenutelné...
Neuvěřitelný teror, bezohlednost.
Ten příběh. Ta atmosféra.
Silný zážitek.
"Smrt není jediný způsob, jímž lze ztratit někoho, koho jste milovali a potřebovali..."
Dostala sa ku mne príliš skoro - mala som sotva 12 rokov a zamávala so mnou tak, že si tie pocity dokážem jasne vybaviť ešte dnes.
Samozrejme z dnešného pohľadu a po prečítaní ďalších kníh tejto autorky musím úprimne napísať, že zrejme nebola celkom normálna. Príbeh je temný až naturalistický, o "skutočné udalosti" zrejme zavadil len malinko, ale musím povedať, že je skutočne napísaný tak, aby chytil a už nepustil a zanecháva stopu - zvlášť keď máte 12 a jediná bolesť, ktorú ste doteraz prežili bolo placnutie po zadku kvoli výnimočnej neposlušnosti.
Prečítala som celú pentalógiu a kvalita šla dolu - až posledný /nultý/ diel série ma opäť zdvihol zo stoličky - a definitívne utvrdil v tom, že autorka je prípad pre psychiatra.
Deprese toho nejhlubšího zrna. A přeci nemůžete přestat číst a utápíte se v té depresi dál a dál a potom ještě další čtyři díly a potom ještě dalších několik pentalogií a knih Virginie Cleo. V tom je její genialita, knihy až na dřeň. Na tohle nikdy nelze zapomenout.
Ano, četla jsem a neskutečně mě to sere. Byla jsem ještě malá holka a v knihovně jsem našla modrou knížku s kytičkama. Tenkrát jsem neměla dost kuráže to zavřít a už nikdy neotevírat. Protože jsem si myslela, že se to nemá když je to podle skutečných událostí. A tak jsem trpěla. A neskutečně mě to sere.
Negativa této knihy rozhodně převažují nad klady. Základním kamenem úrazu je styl psaní, jemuž na kráse nedodal nejspíš ani překlad. Jednoduchý styl vyprávění, s často až dětinskými obraty, mě tahal za oči, a přestože se autorce podařilo v první polovině vybudovat tísnivou atmosféru a vzbudit silné emoce, ve druhé polovině začala její spisovatelská kolečka skřípat. Zbytečně protahovaný děj změnil strach, rozhořčení, lítost i nenávist v narůstající nudu, logické chyby k sobě poutaly stále více pozornosti a klišé nabývala na síle s každou další stránkou. Zatímco mnou v první polovině knihy zmítaly silné emoce, v té druhé už jsem se musela přemáhat, abych knihu vůbec dočetla.
Přestože mi ani jedno z dětí nepřirostlo k srdci, považuji psychologii jejich postav za nejvydařenější věc celé knihy. Nejsilnější emoce ve mně však vzbuzovala jejich matka, kterou jsem opravdu nesnášela (v dobrém - přesně takové pocity ta postava měla vzbuzovat). Záporné hrdiny jako je ona člověk jen tak nevidí a rozhodně zosobňovala téměř vše, co mi na lidech vadí. Postava babičky mi pak přišla poněkud jednoduchá, jako kdyby zde byla jen jako vnější princip, který děti vžene do strašně "šokujícího" incestu a k ničemu dalšímu. Incest sám, který měl být jakýmsi vyvrcholením krize v malém půdním světě, byl však ohlašován tak úporně a často, s takovým předstihem, že ztratil na jakékoliv údernosti a přišel mi zbytečný.
A také nemám ráda, když mě někdo lakuje. Kniha se honosí reklamou: "Podle skutečných událostí!", jenže když jsem to prohanal googlem, zjistila jsem, že se autorka na zneužívané děti v bohatých rodinách specializuje a že se možná jen vzdáleně inspirovala jakýmsi případem odkudsi. Pozornému čtenáři to však musí být jasné, protože logika příběhu často nefunguje a babička s matkou by s takovou hodně rychle skončily za mřížemi.
Nedokážu popsat pocity z této knihy, je to něco strašného. Jak může matka takto zacházet se svými dětmi, to nepochopím. Nemůžu říci že se mi příběh líbil, to nejde ale na další knihy se určitě chystám.
Kniha je rozhodně čtivě napsaná a čtenáře pohltí, ale já jsem trochu zklamaná.. Děj je od začátku celkem předvídatelný, trochu mě rozčilovalo neustále zdůrazňování toho, jak vypadá celá rodina dokonale, možná je to kvůli tomu, aby byla patrná silná změna dětí po životě v tom domě... Pokud je to opravdu podle skutečnosti, tak to teda potěš.. ale při čtení jsem jako realitu zkrátka vnímat nedokázala.
Štítky knihy
zfilmováno americká literatura
Autorovy další knížky
| 1998 |  Květy z půdy |
| 1993 | Lístky ve větru |
| 1995 | Nemilovaná |
| 1994 | Svítání |
| 1993 | Vykoupení ohněm |
Opravdu skvělý příběh, i když tak žalostný a smutný, že jsem knihu prožila jako negativní záležitost. Ale nakonec si myslím, že když kniha ve vás zanechá tak silné pocity, ať už negativní nebo ne, dokazuje to, že autorka je opravdu skvělá a příběh propracovala, jak nejlépe mohla.