Kukly
John Wyndham (p)
Byli zde lidé. Pak přišlo Utrpení. Pak tu byli opět lidé, ale bylo jich málo, nebyli tak dokonalí a museli bojovat proti ďábelským úkladům – odchylkám a mutacím. Udržovat boží čistotu je totiž moc těžké – narodí se vám mutant a musíte ho zabít. Na poli vám vyrostou gigantické klasy obilí – musíte je spálit. Ničí se vše, co není dle vzoru božího. David spolu s dalšími dětmi zvládá přenos myšlenek na dálku. Samozřejmě, že až se to provalí, bude nutné ho také zabít… 1. vydání... celý text
Literatura světová Romány Sci-fi
Vydáno: 1992 , OdeonOriginální název:
The Chrysalids , 1955
více info...
Přidat komentář
Podobně fanatičtí lidé chodí i mezi námi, je to děsivé.
PS: Tohle je jedna z těch knih, která mi chyběla na seznamu k maturitě. Krátká a stravitelná i pro nečtivce.
Autor tady pracuje s podobným tématem telepatického sdílení myšlenek u dětských postav podobně jako v Midwichských kukačkách, tentokrát na pozadí postapokalyptického manipulátorského fanatismu, kde je nejpodstatnější otázkou to, zda vše je vyvedeno k obrazu Božímu. Nicméně nemůžu říct, že bych byl spokojený, spousta otázek zůstala nezodpovězených, postavy nedotažené a chyběla mi tam nějaká pecka v podobě solidního zakončení, místo neslaného, nemastného konce. Za mě průměr - 55 %
Perfektní nápad, světu budoucnosti pod jaderné válce. Lidé bojující proti všem odchylkám způsobeným radiací. Jednou odchylkou jsou i hlavní hrdinové. Moc nemám rád knihy, kde jsou hlavní hrdinové děti. Ale tady mi to nedělá problém. Dobrý kousek od Wyndhama, četl jsem několikrát a nejspíš ještě budu.
Dnes dočteno,za mě super,vůbec by mi nevadilo,kdyby byl příběh delší a víc rozvinutý :)
Moc pěkné počtení! Prostě ty staří autoři sci-fi měli něco do sebe a jejich knihy i po 70-ti letech mají, co nabídnout!!!
"A čím jsou hloupější, tím víc chtějí rozhodovat, jací mají být ti ostatní. A když dostanou strach, začnou být krutí a chtějí ublížit těm, co se odlišují." ... Wyndham nám opět připomněl jaci jsme, třeba nás v budoucnu nahradí "jiná lepší rasa" :)
Zajímavé pojetí života mezi fanatiky jako řemen. Akorát ta druhá polovina knihy se mi na Wyndhama zdála slabší.
Tak nevím....
Zvláštní kniha, zajímavý děj, ani vlastně nevím jestli se mě líbila nebo ne. Možná to chce za nějaký čas přečíst znovu a třeba budu jiného názoru a jinak hodnotit. Každopádně na tento sci-fi román dlouho nezapomenu.
Kukly a Midwichské kukačky beru jako jednu problematiku, v níž autor nabízí dvě různá řešení téhož problému - jak se vypořádat s mutanty - nelidmi, nehledě na to, jaký mají původ. V Kuklách jsou mutanti důsledkem radioaktivního zamoření, v Kukačkách jsou mimozemského původu. Zajímavé na tom je to, že v první knize, Kuklách, autor s mutanty sympatizuje a hrdinové dostanou naději na záchranu. V Kukačkách autor pohled změnil. Ti, kdo nejsou lidi, musí být zlikvidováni, protože jsou pro lidstvo vážnou hrozbou.
Podobně také v Nonstopu Brian Aldiss řeší problém, co s nelidmi.
Dnes se jich už nezeptáme, jestli před šedesáti lety opravdu čekali jadernou katastrofu nebo invazi z vesmíru, ale řešili de facto problém dneška - mísení nekompatibilních kultur. Wyndhamova odpověď ale není jednoznačná a Aldiss vlastně ani odpověď nedává.
Jakou odpověď asi najde dnešní lidstvo?
Asi jsem moc kritický, protože todle mi nepříjde, jako něco, co napsal Wyndham. Den trifidů jsem četl dost dávno, takže nějaké podrobnosti a nějaké similarity s dřívějším psaním nějak moc nenacházím... Škoda.
Nemůžu říct, že mě to nebavilo. Nastínění křesťanského fanatismu daleké budoucnosti je nastíněna tak nějak, jak si ji sám představuju, že bude. Přece jen asi nenajdeme knihu, která by byla přeložena do více jazyků jako Bible a potom přežila Utrpení, atomový výbuch, nebo jakkoliv jinak tomu chceme říkat. To pak asi opravdu budeme mít problémy stejné jako naši hlavní hrdinové.
Stejně jsem z toho v rozpacích. Nevím, co si o tom myslet, jestli je to opravdu tak geniální, a ta studie lidkého myšlení na dvou různých úrovních je opravdu tak ohromující, nebo je ten příběh tak nudný a zaostalý, až bych si nejraději tu knihu vymazal z paměti. Sám nevím a asi dlouho nebudu vědět, což mě trošku vytáčí.
Nemluvím ani o konci. Dlouho jsem byl přesvědčen, že odborník na useknutý konce, bez nějakýho toho "něčeho", co v knihách bývá, je Dan Simmons. Ten se ale nejspíše učil u Wyndhama...
Pro mě je to průměrná kniha...
60 rokov od vydania knihy, a príbeh je stále aktuálny a uveriteľný v intenciách svojho žánru. Ak preferujete sci-fi s hlbšou filozofickou myšlienkou, nebudete sklamaný.
I po jedenácti letech si hlavní premisu pamatuji. A musím říci, že společně s Dnem trifidů patří k tomu nejlepší od Wyndhama.
První polovina příběhu o strachu z prozrazení,odcizení a popisu života samotných zakuklených jistých jednotlivcu,po jakési katastrofě,která Wyndhama samotného nezajímá,poněvadž tu opět jde o něco jiného,tahle pasáž knihy mě vtáhla nejvíce. Poté nastává utěk i uprk dějem i nenadálé rozčarování z mnoha postav i jejich schopností. K závěru se přiznám,očekával jsem něco jiného,víc zamotanějšího. Samozřejmě zamyšlení knihy a samotný děj dává podněty k přemýlání a jak zde uvádí uživatel vlkodlaq,tak i u mě podobně,to při podobných tématech pěkně vře.
Kukly jsem četla a už je to nějaká doba, ale pořád si ten příběh vybavuji. Je to nádhera když někdo umí takto psát, je to podáno způsobem, že tím příběhem žijete a i když už dočtete a knihu odložíte, pořád to ve vás zanechá stopu. To je pak to správné hodnocení knihy.
Má oblíbená kniha. Ne kvůli autorovi či příběhu, ale kvůli tomu, jak názorně a polopaticky ukazuje, jak špatný a vadný je jakýkoli fanatismus a náboženství ve špatných rukou. Přetrvávající předsudky a zaslepenost z dob minulých jsou svěřepě využívány osobami se sklony k řízení a manipulaci druhých, ať už strachem či evangelickým kázáním a podobným pomateným žvatláním. Popravdě to vě mě po většinu čtení vře, ale dost o tom. Doporučuju každému věřícímu i váhajícímu, něco k přemýšlení.
Štítky knihy
telepatie náboženský fanatismus mutanti postapokalyptické romány
Knížka s mi líbila o něco víc než Midwiské kukačky. Tam se opět dostáváme k telepatii, ale teď z druhého pohledu. Když si přečtete obě knížky dají vám dohromady vlastně to, že každý má svoje právo na život a svou pravdu a ta je jedinečná. Vím, že vlastně nic nevím.