Krvavé jahody
Jiří S. Kupka (p)
https://www.databazeknih.cz/img/books/48_/4822/bmid_krvave-jahody-dEQ-4822.jpg
4
1345
361
Autentický příběh Češky zavlečené do sovětských gulagů Skutečný, sotva uvěřitelný osud Věry Sosnarové, která byla po druhé světové válce odvlečena z Československa a prožila 19 krutých let v sovětských vězeních a gulazích. Nakonec se jí podařilo vrátit se zpět do vlasti, kde se začlenila do normálního života. Zkušený romanopisec nabízí ojedinělé svědectví o mnoha „dnech Ivana Děnisoviče“.... celý text
Přidat komentář
Co na to říct a být objektivní. Po přečtení několika článků na téma Věra Sosnarová a pravda nebo lež, jsem na paní byla trochu naštvaná, že si hraje s našimi emocemi. Podobně se mi třeba úplně zošklivil Jan Saudek a jeho smyšlený pobyt v koncentračním táboře, tohle si vymyslet je ubohost. Na druhou stranu má hodně nadneseně řečeno II. světová válka velmi dobrý marketing a trochu odvrací naši pozornost od poválečných let, které se svými hrůzami dost dobře válečnému období vyrovnaly. I kdyby to v reálu nebylo až tak hrozné jako je vypsané v knize (i když bych se vůbec nedivila, kdyby to nějaká jiná Věra hodně podobně zažila), je určitě dobře, že se lidem připomene, co bývalý režim dokázal a jak nenávratně poznamenal život všem slušným lidem v zasažených zemích. Paní Věru neobhajuji, ona musí se svým svědomím žit, ale o jistou osvětu se i spolu s autorem zasloužila. Kniha byla čtivá a to je pro mě důležité.
Kniha je až neuvěřitelným životopisem ženy, která se nikdy ničím neprovinila a přesto tolik trpěla.
Když jsem knihu četla (r. 2008),tak se mi líbila, protože jsem věřila, že je pravdivá. Bohužel až nedávno jsem zjistila,že je příběh vylhaný. Více viz Daly.
Paní Sosnarová určitě měla těžký život, ale tím, že si vymyslela jiný příběh (a vydává ho za svůj) se snížila někam, kam skutečně neměla.
Tahle kniha se vydává za skutečný příběh ženy, jež byla zavlečená do sovětských gulagů. Opravdu však pouze vydává. Pokud máte zájem o skutečný příběh paní Sosnarové, doporučuji přečíst si článek od pana Hradílka (https://www.ustrcr.cz/wp-content/uploads/2019/07/PD-2-19_Neskutecny-pribeh-Very-Sosnarove.pdf ). Ten si poskládal informace z několika různých zdrojů (i zemí), které by bylo vážně nemožné zfalšovat. Všechny tyto informace si navíc můžete jít osobně ověřit a prostudovat v jednotlivých archivech. Chápu, že se knížka může lidem líbit, ale pouze jako fikce. Paní Sosnarová určitě neměla na růžích ustláno, přesto se však snížila někam, kam vážně neměla.
Smutná, děsivá a napínavá knížka. Takto bych popsala svými slovy knížku Krvavé jahody. Věra tehdy ještě mladá, žije se svou matkou a sestrou Naďou v Brně. Bohužel díky tomu, že matka utekla z Ruska, byl jejich osud takový, jaký nakonec byl. Všechny tři zatkly a jejich životy tak získaly úplně jiný směr a smysl, než byl předtím. Kniha mne velmi vtáhla do děje, nemohla jsem se od ní odtrhnout a byla jsem napjatá, jak osud paní Věry, nakonec dopadl. Opravdu se mi knížka moc líbila a jsem ráda, že jsou tyto knížky víc a víc publikovány. Aby čtenáři věděly, že v době během války, nebylo nic lehké a že nikdo netušil, jak dlouho ještě bude naživu.
UPRAVENO 4.9. 2020 - přečetl jsem si recenzi od Daly (výše) a zejm. pak posudek Adama Hradílka z Ústavu pro studium totalitních režímů, tak je mi to trochu líto, že kniha tvářící se jako věrné vyprávění je z drtivé většiny smyšlená...
Stará recenze:
Knížka je to drsná, syrová, věrná, ale také velmi poutavá a napínavá. Čtenáři zůstává rozum stát nad tím, co všechno si musela nevinná Věra ve svém mladém věku bezdůvodně vytrpět. Ve čtenáři budí nejrůznější emoce a to je dobře. Celou knihou pak velmi silně rezonují témata moci, naděje v beznaději a síly v časech absolutního vyčerpaní. Zvláště dobře je vykreslena totální bezmoc a závislost na aktuálním rozpoložení toho či onoho pohlavára, který tou samou rukou rozhoduje jak o životě, tak o smrti a kterých je v celé knize jako lesních jahod na paloučku. Kniha je dále historicky přesná (však je také psaná dle skutečného, osobního příběhu) což pomůže děj zasadit do srozumitelného kontextu a doplní středoškolské hodiny dějepisu.
Jediným šrámem na této doslova krvavě rudé perle jsou - vzledem k tomu, že se jedná už o sedmé vydání - relativně často se vyskytující překlepy.
Knihu rozhodně doporučuji - mám totiž pocit, ze o hrůzách Stalina se v porovnání s Hitlerem nemluví tak často, a to se dopouštěl stejných zvěrstev, ne-li horších.
Je dokázáno, že kniha je naprosto účelově vykontruovaná propaganda, takže pro vzdělanější může posloužit jako příklad propagandistického konstruktu, hlupáci se naopak budou dojímat nad fiktivními hrůzami těch zlých Rusáků, kteří vraždili po milionech a ve volných chvílích znásilňovali co se pohlo. Je to ostuda, že něco takového vůbec vzniklo, ale dokresluje to hloupost současného režimu
Kniha přináší silný příběh, který by neměl být zapomenut. Popravdě mi je jedno, jestli paní Věra byla v pracovním nebo internačním táboře - být ve čtrnácti letech vytržena ze svého prostředí, být připravena o identitu a stát se na mnoho let otrokem samo o sobě stačí. Chtít, aby lidé, kteří tímto prošli, popisovali události jako nezaujatí svědci, prostě nejde. Navíc dlouhodobá traumatizace a nutnost neříkat pravdu, aby člověk přežil, prostě paměť a vzpomínky ovlivňuje...
Trochu slabší je ale styl psaní, kde si nejsem jistá, má-li to být román nebo faktografický dokument - někde se popisují do detailů pracovní postupy, někdy jsou scény vypjatě emotivní a objevují se i občasné skoky v čase, které mi moc nesedly. Přijde mi, že tohle si měl autor lépe ujasnit nebo měl zasáhnout editor, protože tahle podivná stylová nejasnost nakonec dělá příběh méně uvěřitelným.
Tedy, dlouho jsem nečetl tak silný příběh. Komunisti si s nacisty v ničem nezadaly. To vím i od táty, dědy a taky kamaráda, jehož děd sloužil v RAF a když se vrátil do Čech protože chtěl domů tak ho tady nenechaly normálně žít.
Najde se určitě dost lidí, kteří budou tento a jim podobné příběhy bagatelizovat a tvrdit o nich že to je nesmysl, ale komanči už takoví jsou.
Za mě plný počet.
Ještě musím dodat, že vše co jsem si do teď spojoval s bezprávím za dob totality se více méně spojovalo s tím, jaké příkoří a bezpráví se dělo mužům... Je silné kafe číst o tom jak se zacházelo s ženami. I když nevím proč mě to překvapuje. Příběh Milady Horákové je mi znám...
(SPOILER) Největší problém této knihy je ten, že se prezentuje jako skutečný příběh paní, která přežila Gulag. V tom je kniha nebezpečná, protože znevažuje svědectví těch, kteří gulagem skutečně prošli. Paní by mi bylo líto, kdyby napsala pravdu, která sice nebyla tak hrozná, jak popisuje, ale rozhodně to nebyla procházka růžovým sadem a už vůbec ne pro dítě jejího věku. To, že její matka udávala gestapu není vina paní Sosnarové a chápu,že v očích paní Sosnarové bude matka viděna ve zkresleném světle, ale rozhodně to není tak černobílé, jak je prezentováno.
Po kauze o této paní jsem chtěla znát její celý příběh. V SSSR se mohlo stát všechno a u nás po válce také. Muselo to být hrozné, člověk si to ani nedokáže představit. I kdybych přečetla tisíce příběhů, tak stejně nevím, co zažili za hrůzy. Nechápu, jak může paní někdo zatracovat a podezírat ji.
Knížka je napsaná čtivě a nehodnotím pravdivost příběhu. I kdyby krutost příběhu byla jen poloviční, tak je to hrůza.
Velmi čtivě napsaný neuvěřitelně smutný příběh. Sestrám jsem držela palce a jsem ráda, že druhá polovina jejich života byla o tolik lepší.
Než jsem knihu četla,pustila jsem si video s paní Sosnarovou i s panem Hradilkem. Možná to byla chyba. Příběh měl,dle mého, značné trhliny .
Řídit kombajn se naučila asi za dva dny ale mluvit rusky se nenaučila za 19 let? Taky mi přišlo, že je tu několik příběhů v jednom.
Nevím, zda jsem četl stejnou knihu jak někteří jiní hodnotitelé a "všeználci" na těchto stránkách, ale z určitých názorů je mi velmi smutno. Teď myslím především ty "kritiky", kteří tvrdí, že je to do velké míry smyšlené, od půlky nuda atd.
Vážení a milí, tato paní byla 20 let ve vyhnanství a i kdyby jenom půlka z jejího životního příběhu byla pravda, je to něco děsivého a pro nás v dnešní době nepředstavitelného! Tuto knihu by si měli přečíst všichni novodobí rádoby komunisté a vyznavači minulých dob. Pro mě bylo čtení této knihy o to těžší, neboť sám mám dvě dcery a nedokážu si představit, že by se jim podobná zvěrstva někdy v životě stala jako Věře a Nadi. A co je důležité si uvědomit - toto není fikce z nějakého thrilleru, ale realita, která byla a bohužel nikdo nevíme, jestli se nemůže někdy opakovat. Pro mě je to další velice silné svědectví hrůz 20. století a paní Věře a její (bohužel již zesnulé) sestře Nadi patří můj veliký obdiv. Stejně jako všem obětem všech podobných zrůdných režimů na světě.
Závěrem - jednu hvězdičku ubírám nakladateli či korektorům, v knize je velké množství překlepů a jazykových nedostatků, což trošku škodí celkovému vyznění tohoto díla. A trošku bych se zamyslel nad až bulvárním označením BESTSELLER na obálce knihy (u vyd. z r. 2019). Přijde mi to poněkud "mimo mísu" u knih s touto tematikou...
Tolik nahuštěný příběh trpkostí, zklamáním, nemohoucností, že číst bych to nesvedla, takže audiokniha. Osud, který ze svobody sice nuzné, do gulagu v té surové podobě byl ukrutný.
Utajenost - mistrně zvolená strategie dávala iluzi světu zcela jinou.
Válečná kořist - velké tabu doby.
Život v osudových variantách v dobách svobody a míru.
Zatím nejděsivější kniha, co se těchto historických událostí týče, kterou jsem četla. Obdivuji a smekám...
Nemělo by se nic podobného opakovat, ale jak víme- lidstvo je nepoučitelné...
Štítky knihy
gulagy ženy 20. století Československo komunismus Sibiř zločiny komunismu 2. pol. 20. století
Autorovy další knížky
| 2009 |  Krvavé jahody |
| 2003 | Balkánský sud prachu |
| 1980 |  Rukojmí z Bella Vista |
| 2014 | Válečná nevěsta |
| 2003 | Hry velkých chlapců |
Kniha Krvavé jahody je v
| Právě čtených | 18x |
| Přečtených | 2 008x |
| Čtenářské výzvě | 403x |
| Doporučených | 172x |
| Knihotéce | 424x |
| Chystám se číst | 843x |
| Chci si koupit | 193x |
| dalších seznamech | 16x |
Nehodnotím zda je to pravdivé či ne. Hodnotím příběh jako takový. A ten byl neskutečný. I kdyby byla z poloviny pravda co je psané, je to strašné. Nikdo nemá právo soudit, pokud nezažil.