Krakatit
Karel Čapek
https://www.databazeknih.cz/img/books/68_/688/bmid_krakatit-Lyj-688.jpg
4
1776
222
Čapkův román Krakatit (časop. Lidové noviny, 25. 12. 1923 15. 4. 1924, O. Štorch-Marien 1924) vychází z obdobného vynálezu, jaký autor popsal v Továrně na absolutno. Vynálezce Prokop objeví způsob, jak nechat jakoukoliv látku rozpadnout na atomy. Při tom se výbuchem uvolní obrovské množství energie. Vyrobí látku zvanou "krakatit" nejstrašnější výbušninu na světě, kterou je možné přivést k výbuchu na dálku elektromagnetickými vlnami. Prokop si uvědomí dosah svého objevu - vlastník krakatitu by se mohl stát vládcem světa. Uvědomí si to i jiní a pokoušejí se Prokopa o vynález připravit. Část vzorce získá bývalý Prokopův spolupracovník Tomeš a snaží se výbušninu vyrobit také. Prokop svodům odolá, vzorec neprozradí a ke konci je svědkem tragického výbuchu laboratoře, v níž se Tomeš pokoušel výbušninu připravit. Prokop, blouznící v horečkách, se na závěr setkává s pohádkovým stařečkem - bohem a přijímá od něj smiřující poselství o dobru a nutnosti dělat pouze věci prospěšné lidem.... celý text
Přidat komentář
Opravdu mistrovské dílo. Čapkův styl psaní mi hodně připomíná Kafku, takže jsem byl opravdu nadšený. Skvělý nápad, atmosféra a jednotlivé charaktery, který zde vystupovaly mne těšili po celou dobu čtení. Například postava mlčenlivého pana Holze je obzvlášť zajímavá. Spokojenost, chystám se na R.U.R. a Bílou nemoc.
Nikdy bych nevěřil, že to u Karla Čapka napíšu, ale tato jeho kniha mě nebavila. Kromě vizionářské vize atomové bomby a několika spíše načrtnutých myšlenek (např. k čemu je vlastně lidstvu takováto síla) je ostatní děj neuvěřitelně plytký a často zmatený. K Prokopovi jsem si nedokázal vytvořit žádný vztah, jedině snad záporný, a v jeho chování jsem neshledával nic racionálního či pochopitelného. Kromě Anči a jejího otce jsem žádné z postav pořádně nerozuměl a tím jsem jen těžko hledal nějaké pochopení či vysvětlení pro jejich činy a chování. Ovšem upřímně: jak jsem otáčel přečtené stránky, tak mi to bylo čím dál tím víc jedno... Naprostý souhlas s tondavonem.
Velice zajímavý literární počin, který je vzhledem k roku vydání stále aktuální a časově nezávislý. Nevím jestli se mi to pouze nezdálo, ale hlavní hrdina Prokop mi svou rolí velmi připomínal Juliana Sorela z románu Červený a černý od Stendhala. Domnívám se, že je zde jakási paralela, kdy oba tito hrdinové byli vrženi okolnostmi ze společenské spodiny do společenské smetánky, kde na úkor jejich původu získávají všeobecný obdiv a srdce neojobdivovanějších žen. Ono je ve finále vcelku i rozuzlení podobné. Co myslíte?
Fajnovka z povinné četby.
Knihu doporučuji i když se spoustu lidem moc nelíbí, nedocení ji.
Prvních několik stráněk jsem se nutila do čtení...ale když jsem se prokousala (pro mě) nudným začátkem, nemohla jsem se od knihy odtrhnout. Skvělá kniha, jsem ráda, že jsem ji hned neodložila, když mě nezaujaly první stránky.
Nemůžu hodnotit, protože jsem ani nedočetla :( Nebavilo mě to (hlavně zbytečné zdlouhavé popisy), a tak jsem knihu odložila.
Zdálo se mi, že se Čapek příliš věnuje milostným zápletkám s princeznou. Očekával jsem více děje ohledně krakatitu. I tak mě kniha bavila od začátku do konce, i přesto, že jsem místy dělalo problém se vyznat v tom, co je blouznění a co realita.
Karel Čapek je pro mě nejlepší český spisovatel. Krakatit i další jeho knihy jsou ukázkou jeho génia. Čtou se jedním dechem a po přečtení ve vás zůstane něco nad čím jste nuceni přemýšlet.
Zpočátku fascinující, na jak světové úrovni Čapek kouzlí, nejen se slovy, ale i s atmosférou. "Porouchanost" Ing. Prokopa, začátek v Praze, následující sen v horečkách, "Lolita" Anča a ono lehké sexuálno narážek, které naše paní češtinářka na SŠ považovala za důkaz, že je Krakatit své doby raritou a nejerotičtějším meziválečným románem - to vše jsou senzační ukázky spisovatelského umu. Jenže pak se příběh začne pachtit v nudnějších a mdlejších částech s Carsonem, politickými tahanicemi, princeznou, demonstracemi síly Krakatitu, atd. Zkrátka a dobře, forma i obsah od druhé půlky upadá.
Chtěl jsem zkusit nějaký Čapkův román (R.U.R. se mi jako zástupce div. hry líbilo na 5*), ale Krakatit mě moc nenadchnul... čekal jsem příběh o přelomové výbušnině, ale nějak mi tam vadilo, že Prokop řešil víceméně jen samý ženský. Za mě 3*.
Skvělá kniha,velmi čtivá,děj románu se nachází na hranici snu a skutečnosti a často není zřetelné, o kterou rovinu se vlastně jedná.
Kdesi jsem četl, že Prokop má být symbolem muže, který hledá ve všech dívkách pravou, čistou lásku. Na mě teda působil jako pěknej přelétavej sukničkář. Kdo ví, třeba i Casanova byl jen pilným hledačem pravé a čisté lásky. :D
Když tak pročítám komentáře k této knize, skoro se stydím za své hodnocení, ale já prostě nedokážu této knize dát větší hodnocení než 1/5*. Vím, že to je hodnocení "buranské", a tudíž zde popíši v pár bodech, jak jsem k němu dospěl.
1. Nuda.
Jsou knihy, kde děj není podstatný a jde například o atmosféru (Cesta, Stařec a moře), a pak jsou knihy, kde děj by měl být tím, co celou knihu táhne. Tím druhým případem je i Krakatit. Bohužel děj Krakatitu je tak strašně plytký, že jsem poprvé v životě u knihy usnul. Prostřední část knihy, která má cca 150 stran (část s princeznou), měl autor zredukovat na třetinu. A to maximálně.
2. Prokop
Hlavní hrdina knihy je se vší slušností hlupák. Chová se iracionálně, dětsky a dá se říci, že jeden z mála důvodů proč jsem knihu dočetl byl, že jsem doufal, že Prokop zhyne strašnou smrtí (viz. Bílá nemoc).
3. Krakatit není o Krakatitu
Kniha se měla jmenovat "Milostné hrátky bláznivého vědce Prokopa, aneb Jak jsem vynalezl bombu".
Dobrá, ale místy trošku nudná kniha (ve srovnání s Čapkovýmy dramaty jako třeba R.U.R nebo Bílá Nemoc). Upřednostnila bych více prostoru věnovaného Krakatitu a především problému/otázce absolutní moci a osobní odpovědnosti... na úkor ne až tak zajímavých Prokopových milostných dobrodružství. Nejvíce se mi líbil začátek (po příjezd k Tomešovým) a konec (od chvíle co Prokop opustil zámek), zvláště pak úplný konec.
Formálna stránka geniálna, obsahová však až tak veľmi nie. Čakal som, že Krakatitu sa bude venovať viac priestoru, namiesto toho sa väčšina knihy zaoberá milostnými avantúrami hlavného hrdinu. Aj tak však výnimočná kniha, s výnimočným záverom.
Konec knihy je úžasný, ale mě osobně se kniha četla trochu hůře a roztříštěněji než třeba Válka s Mloky. Přesto výborná kniha. Opět je chyba v člověku. Za svou zkázu si může vždy člověk sám a je to naprostá pravda. Za zkázu si můžeme MY. :-)
Tady je Čapek takový odvázanější, lidštější, ukázal, že má taky koule.
Jednoznačně nejlepší věc, co jsem od něho četl!
Štítky knihy
zfilmováno rozhlasové zpracování utopické romány
Autorovy další knížky
| 1948 |  Bílá nemoc |
| 2004 | R.U.R. |
| 2017 | Válka s Mloky |
| 2009 | Dášeňka čili Život štěněte |
| 2004 | Matka |
Kniha dobrá, jen bych čekala propracovanější konec. No nic, nenapsala bych to lépe :D Miluji Čapkův styl, máloco se čte tak dobře.