Krakatit
Karel Čapek
Čapkův utopický román, jehož název je utvořen od názvu indonéské sopky Krakatoa, vznikal v době hrozby války a upozorňuje na nebezpečí zneužití vědy pro válečné účely a získání nadvlády nad světem.
Přidat komentář
Tak tahle knížka mě vůbec nebavila.Na dobu kdy vyšla je hodně nadčasová,ale nenadchla,bohužel.
Ach, že já si první nepřečetla komentáře, než jsem Krakatit začala číst. Čekala jsem úžasnost jako Válka s mloky, RUR, Bílá nemoc, Matka. A ona je to taková příšernost. Dlouho jsem četla, protože jsem čekala, že se děj pořádně "rozjede", v polovině jsem ztratila naději a do četby se nutila. Posledních 100 stran jsem nějakým zázrakem přelouskala (řekla jsem si, že když už jsem tak moc trpěla, 100 stran ještě zvládnu).
Krakatit je prostě špatný románek. Prostě ne. Poletí to z baráku.
Tak nějak si nejsem jistá, co tohle mělo vlastně znamenat. Je tu motiv děsivého vynálezu, jemuž podobný se najde v Čapkově tvorbě i jinde, ale většinu času se zaobíráme divnými pseudomilostnými zápletkami ala 20. léta. Hlavní hrdina se chová jako v rauši nebo pod vlivem houbiček a ke konci jsem dospěla k závěru, že vůbec nejde o jeho skutečné prožitky, ale o horečnaté představy v nemoci nebo delirium. Tohle přesvědčení mi potvrdily postavy Démona/Daimona (ďábla) a starce (Boha), které se vynoří na posledních 50 stránkách. Z toho, co jsem od Čapka přečetla, mě tohle bavilo jednoznačně nejmíň.
Tohle není zrovna příběh, který bych si chtěla přečíst podruhé - chápu, že chtěl Čapek upozornit na zneužívání nových vynálezů "zlem", ale téma nadvlády jiných tvorů (robotů nebo mloků) je pro mě prostě přitažlivější.
Zajímavá premisa, různorodá zápletka v mnoha prostředích a čtivé podání, jak už to ostatně Čapek umí. Přesto mi však kniha připadala strašně zmatečná. Vývoj děje a motivace hlavní postavy jsou často velmi nejasné. Určité segmenty knihy působily jakoby oddělené příběhy. Docela škoda, neboť jsem měl celkově z knihy poměrně dobrý pocit.
Viděl jsem film, četl knížku a pro mě je Krakatit prostě kult už od dětství. A je mi šumák, jestli jsou tam nějaké rozvláčné pasáže, místy červená knihovna nebo tak něco. Tečka:-)
Krakatit se mi četl velmi těžko. Chtěla jsem vědět, jak to dopadne, tak jsem dočetla (ostatně já dočítám všechny knihy), ale podruhé už určitě nikdy.
Je to sice misty trochu kozene a nezivotne, ale poselstvi je zcela zrejme a ma velkou vahu, i kdyz uz v dnesni dobe zrejme ne tolik jako napr pred pul stoletim...
Ten Čapek byl ale hlava. Od palice k střelnému prachu, od prachu k dynamitu a od něj....ke Krakatitu! Když to takhle půjde dál, říkám si (to už jistě i leckterému traktoristovi svítá), když to takhle půjde dál, nedojde i na kosmopalici?
šach pat.
3 ***
Čapka mám hodně ráda a některá jeho díla považuji za hodně geniální. Dočíst Krakatit mě ale stálo neskutečné přemáhání. Víc prostoru než vojensko-politická poselství zabraly Prokopovy dokola se opakující milostné pletky a stále stejná deliria a násilnické afekty. Předpokládám, že i v tom je nějaké poselství, ale četlo se to hrozně.
Přečetla jsem jen do poloviny, je to dost náročné, ale cítím zde obrovskou genialitu Čapka, který nebyl oceněn Nobelovou cenou. :/
Je to dost těžká četba, ale za přečtení stojí. Určitě je kniha mnohem lepší než film, ale nejspíš se k ní již nevrátím.
I když má kniha naprosto jasné poselství, tak je určitě slabší než Čapkova dramata i jiné knihy. Extrémně dlouhé jsou milostné aféry inženýra Prokopa, přece jen by to mohlo být kratší, zejména jeho techtle s princeznou, to je opravdu nudné a dlouhé. Tady myslím autor zabíhá od varování před výbušninou úplně jinam, a poslání románu tak značně oslabuje. Přitom aktivity Prokopa jako holkaře jsou popsány dost slabě.
To píši i přes to, že Karel Čapek je pro mě jeden z největších spisovatelů, který měl dostat Nobelovu cenu. A také by jí dostal, kdyby se Švédové nebáli, že přijdou o kšefty s ocelí s Německem.
Asi v 60% jsem přestal. Tohle je opravdu ztráta času a vůbec netuším, o čem ta kniha doopravdy má být. A už vůbec nechápu anotaci, která sice popisuje nějaký leitmotiv knihy, ve skutečnosti je to ale nejhorší milostný román, co jsem četl.
Štítky knihy
zfilmováno rozhlasové zpracování utopické romány
Autorovy další knížky
1948 | Bílá nemoc |
2004 | R.U.R. |
2017 | Válka s Mloky |
2009 | Dášeňka čili Život štěněte |
2004 | Matka |
Zklamání. Čekala jsem mnohem víc.
Po přečtení si jen říkám: Díky bohu, že Věra Hrůzová (princezna) toho Káju nechtěla, on se zase vzpamatoval a psal pak zase jako dřív, aniž by do toho tahal romantiku. Byla to hrozná otrava. Neustálé motání se kolem princezny, až hlavní téma úplně zaniklo.