Magie havranů

08.11.2022

Magie havranů jsem si naprosto užila, naprosto, je to krátké fantasy ,ale je to tak moc úžasný a já vám teď povím proč.

Za mě to byl podobný příběh knížce Krutý princ. A to mě na tom to bavilo ještě víc, hlavní hrdinka Isobel je normální člověk. Miluje malování má dva mladší sourozence a tetu s kterou žije, malováním živí rodinu. A jak ráda maluje tak tady máme vílu prince Havrana, který touží být namalován. Víly tady nebyli psány, jako nádherné stvoření na celém světě, ale využívají magii, aby byli hezčí. Isobel ho ale namaluje s lidskými vlastnostmi se smutkem v očích.
A za tohle všechno je nucena jít před soud.
Tahle kniha je příjemná k čaji, na podzim. Protože Havran je z Podzimního dvora. Vydávají se na cestu spolu před soud. Je tady sladká romantika, jakože vážně tak rozkošná až mě z toho bolely koutky.
Naprosto jsem si užívala tu cestu s nimi. Je to hrozně dojemné, příjemné čtení bez stresu, protože si to budete užívat, jak Havran vůbec nezná lidské způsoby. To jak Isobel byla až moc přímá na něho, řekla mu všechno, co si myslela, všechno co podle ní dělal špatně, ale zároveň ho milovala. Zasmějete se při tom, říkám vám, tohle si kupte. Je to kniha plná dobrodružství do které se zamilujete.

Za mě tohle byla jasná pětihvězdičková kniha, dala bych tomu klidně i sto, kdybych mohla. Myslím, že tohle bude kniha, která mě bude doprovázet celý život. Už teď vím, že to bude nejlepší kniha za tenhle rok.
5/5

moc děkuji za #spoluprace @humbook @humbook_blogeri #humbookblogeri

07.11.2022

(SPOILER) Musím říct, že jsem knihu přečetla jedním dechem. Nejdříve jsem se trochu vyděsila z komentářů tady, ale jsem ráda, že jsem na ně nedala. Příběh mě velice bavil, měla jsem knihu přečtenou za den a jen musím říct, že Margaret prostě miluju. Zatím mě děsně bavila každá její kniha.

Možná, že jsem knihu četla skutečně najednou, jsem se nechala velice strhnout vztahem těch dvou a dynamikou, která se mezi nimi odehrávala. Vícekrát jsem se setkala s trapnějšími románky a se vztahy, které moc nedávaly smysl, ovšem tento ano. Splynutí dvou duší a jednoduchá náklonost a přátelství tu bylo vykresleno velice hezky a vzhledem k tomu, že jsem se s podobným pojetím vílího světa již setkala (tím míním divoké hony, dvory, jejich nátury, atd) tak tento příběh považuji za velice povedený.

03.11.2022

(SPOILER) Tohle je docela podivná kniha, ale pro mě vlastně moc hezky podivná. Celou dobu jsem měla pocit jako bych četla takovou temnou pohádku. Víl pořád nemám dost a Magie havranů nám nabízí zase trochu jiný druh. V téhle knize jsou ohromně kruté a marnivé, ale nadevše si váží lidského umění, protože samy umění nedokáží provozovat, dokonce je to ničí. A jako umění se počítá například i vaření.
Trochu jsem se bála, protože jsme viděla, že tenhle příběh některým lidem nesednul. Ale i když se tohle dílo liší a nedostalo mě úplně do kolen, tak přemýšlím, jestli mě Margaret Rogerson dokáže vůbec někdy zklamat.

Tempo knihy je pomalejší, jde tu hlavně o atmosféru a postavy. Řekla bych, že akce je až na vedlejším místě, ale přesto si myslím, že ji tam bylo dost. V příběhu je hodně cestování po lese a v říši víl, ale navštívíme i ples a vílí dvůr. Vykreslení světa se mi opravdu líbí.

Co podle mě pokulhává, tak je romantická linka. Bylo to strašně rychlé a vzešlo to v podstatě z ničeho. Isobel je zamilovaná snad hned od začátku a i když chápu, že na to zamilování měla spoustu času při malování Havranova portrétu, tak my to s ní neprožili a zdá se to unáhlené.

Spoustu lidí haní závěr knihy, ale já se přiznám, že mi to nevadilo. Jak už jsem psala, tak na mě z knihy dýchá takový pohádkový vibe, takže mi i ten konec přišel takový pohádkovější a hodilo se mi to tam. Jen to finále bylo možná trochu uspěchané.

Musím pochválit i obálku, nemůžu se na ni vynadívat.

Za knihu děkuji @humbook #humbookblogeri #spoluprace.

31.10.2022

(SPOILER) První část Magie havranů je skvělá, líbí se mi námět s obrazy i popsaný svět. Co je myslím na knize nejlepší jsou víly, respektive jejich ztvárnění. Oceňuji, že se svým myšlením a pohledem na svět opravdu liší od lidí a hlavní hrdinka musí při jednání s nimi neustále přemýšlet nad každým slovem. Líbí se mi jejich marnivost, pravá podoba i fascinace uměním a lidmi.
Přibližně v polovině se ale příběh překlopí do romantiky a dva hlavní hrdinové ztrácejí své osobité rysy. Samotné jeho vyvrcholení mi nakonec moc nedávalo smysl. Také by mě zajímalo, proč se Havran začne chovat víc jako člověk než víla. Je to kvůli lásce? (Vlastně si dovedu jen těžko představit, že by vztah mezi člověkem a vílou v této knize byl reálně možný.) Pořád jsem čekala na nějaké vysvětlení, ale to nepřišlo. I v druhé části jsou ale skvělé momenty, např. portrétování dvora, králík nebo podstata "příšer" v knize.
Pořád je to však velmi dobré - mnohem mnohem lepší než spousta jiných knih s podobnou tématikou. Tím spíš, že se jedná o prvotinu.

31.10.2022

Magie havranů je moje druhá přečtená kniha od Margaret Rogersonové a mezi touto prvotinou a Kouzly rodu Thornů, které se mi moc líbily a hltala jsem každou stránku, je obrovský rozdíl.

Příběh začal skvěle, navíc mi chvílemi připomínal Krutého prince, takže jsem byla o to víc nadšená. Isobel maluje vílí portréty a ve svém oboru je vyhlášená. Jednoho dne k ní zavítá Havran (podzimní princ), jenže se na jeho obraze dopustí neomluvitelné chyby, a tak musí stanout před soudem.

Nejlepších je prvních pár stran, seznámíte se s postavami a čtenář čeká, kdy se začne schylovat k nějakému dramatu, kdy se příběh konečně rozjede, jenže v tomto případě k rozjezdu nedojde, bohužel.
Najednou se zápletka začala vyvíjet úplně jiným směrem a já se začínala bát, oprávněně.

Postupně mi docházelo, že tady se už nic dít nebude, že tohle je vlastně všechno - téměř nekonečný pochod po lese, do toho pár info o vílách, i když si čtenář musí hodně věcí domýšlet, aby to vůbec mohlo dávat smysl, najednou se také objevilo milostné vyznání, nad kterým jsem jen kroutila hlavou… a to se radši nevyjadřuju ani ke konci.

Nejkrásnější na Magii havranů je bezpochyby obálka, ta se vážně povedla a pak začátek, než čtenáře přejdou veškeré naděje a očekávání.

#spoluprace @albatrosmedia

28.10.2022

Na knihu jsem se celkem těšila. Kouzla byla báječná, Vespertina už pro mě zase tolik ne, ale Magie havranů zněla dobře. Věřila jsem, že autorka v mých očích zase kapánek stoupne. Tak bohužel. Nic z toho se nekonalo, ba naopak. Velká škoda. Rozumím tomu, že se jedná o prvotinu, ale to není omluva, mělo se na tom zapracovat více a pak věřím, že by nebyl problém. Kniha se celkem dobře četla, i styl byl v pořádku, jenže mě to nedokázalo udržet. Častokrát jsem se přistihla, že jsem myšlenkami jinde, neměla jsem problém knihu zavřít a dělat cokoliv jiného. Začátek byl relativně v pořádku, ale pak se to zlomilo, a to z několika důvodů.
Hlavní hrdinka Isobel se mi ze začátku pozdávala. Normální lidská dívka, co maluje portréty víl. Nebyla sobecká vůči své rodině, starala se, byla rozumná. Jenže pak jako by jí přecvaklo v hlavě a chovala se hrozně divně, strašně. Jako by se z ní stal někdo jiný. Arogantní, namyšlený fracek, který si je vědom, jak je úžasný a je teda zcela jasný, že ji jiný miluje nebo obdivuje. Měla okamžiky, kdy se dokázala změnit a fungovat úplně jinak než jsem jí poznala. Vadilo mi to a nemělo to dobrý vliv na celkový pohled na knihu. Bohužel jsem si ji nedokázala nijak oblíbit. Spíše jsem ji planě sledovala.
Druhý hlavní hrdina Havran, podzimní princ se mi líbil o trošek víc. I když je pravda, že ho autorka v pár scénách představila taky trochu jinak - hůř nebo nepochopitelně, než se choval normálně. U Havrana mě to mrzelo víc, protože jsem si ho dokázala i oblíbit. Bylo mi ho líto a moc jsem nerozuměla, kam dal oči, respektive své srdce. Nemůžu si pomoci, ale byl nastíněn jako takový samotář a možná i jako vyvrhel společnosti, i když to tam nebylo nijak prezentováno. Jako by tam o něm hromada informací chyběla. Mnoho prostoru proto si doplňovat a vymýšlet. Zbytečné a na škodu.
Myslím si, že ten svět mohl mít velký potenciál, i když toho mnohé známe z jiných knih a příběhů. Jenže ačkoliv se to zdá se uchytilo, zahynulo to dřív než to stačilo poporůst. Originalitou to moc bohužel neoplývá, ale nebylo by to špatné. Vážně. Tohle bych snad dokázala odpustit, ale ten zbytek moc ne. Bylo to jednoznačně... zvláštní. Postavy mě moc neoslovily, příběhu jako by něco zásadního chybělo, takové neslané, nemastné, nedotažené. Přitom moc informací najednou, které místy ani nedávali smysl nebo byly nedotažené/nedovysvětlené. Konec byl nejen takový unáhlený, ale vykreslen tak jednoduše, že mi to prostě nesedělo. Jakoby se tam toho stalo nespočetně a přitom vůbec nic. Dlouho jsem nebyla tak rozpolcená z nějaké knihy. Taky si nedokážu odpustit tu romantiku. Obecně slabota, bez špetky chemie a uvěřitelnosti. Ano, byla trochu rychlejší a vyvařená z ničeho, ale ok. Problém eviduju u Isobel. Její city jsem jí nevěřila ani, co by se za nehet vešlo, zdála se mi sebevědomá v tom, že Havran k ní něco cítí - což je přece samozřejmost, že jo - ale ona jakoby nehodlala hnout prstem. Bylo to i v tomto směru divné.
Kdybych to měla shrnout, tak se cítím zklamaná. Čekala jsem, alespoň dle anotace, která mě drobátko zavedla někam jinam, něco jiného - lepšího. Dostala jsem však opak. Postavy nic moc - Vlašťovka mě třeba fakt štvala, Roháč měl potenciál, ale nedokázala jsem ho vůbec rozlousknout, hrál vždy na jinou stranu a to vlastně bez důvodu. Děj taky pokulhával - po pár stránkách Havran odvádí Isobel z domova a pak se to ztrácí v podivném útěku před mnohým. Našla jsem tam taky pár věcí, které nedávali smysl v celku, protože chybělo pořádné vysvětlení, i když tam třeba hráli větší roli. Nechápu. Kniha si mě nedokázala udržet, naštěstí to nebylo o tom, že by mě nebavila, ale kdyby mi nezáleželo na tom, co se tam stane dál. Jediné, co se rozhodně povedlo, tak je obálka, jenže to je žalostně málo na celku. Hrozně mě to mrzí. Tohle moje doporučení nedostane. Nejde to, protože necítím žádný pořádný čtenářský zážitek, a to přimhuřuji obě oči. Samozřejmě není to nic tragického, co by se nedalo číst, znám daleko horší. To zase ne, ale těch "ale" a nedostatků tam je hodně. Ohledně hodnocení bych tomu dala takový dost odrbaný průměr. Takže doufám, že další setkání s autorkou půjde nahoru a ne zase a opět dolů.

28.10.2022

Prvni 2/3 knihy se mi opravdu libily, zajimave tema, umelecka vlozka, nadherne popisy vseho, kdy ma ctenar pocit jako by byl v knize a prochazel se lesem, vyborne popsane akcni sceny a vynikajici smysl pro humor, kdy jsem se nekolikrat zasmala. Posledni tretina knihy me ale neuveritelne zklamala, zmatecne popisy udalosti a co teprve rozuzleni cele zapletky, ktere bylo az smesne. Konec byl vylozene spatny. Vadily mi take nejen gramaticke, ale zejmena fakticke chyby.
Presto bych se neuchylovala k urazkam typu, ze je knihy obyčejnou vykradackou a uz vubec ne Kruteho prince, v originale knihy vysly jen malo mesicu po sobe. Zdejsi kritici si musi predne uvedomit, ze tato kniha je autorcinou prvotinou, a je na ni proto znat, ze neni tak propracovana jako Kouzla rodu Thornu ci Vaspertina, preci jen vznikla par let pred nimi. Tesim se na dalsi autorciny knihy.

27.10.2022

(SPOILER) Na tuto knížku jsem se moc těšila. Další stand alone fantasy od Margaret Rogersonové to přece nemůže být špatné jsem si říkala. Příběh byl pěkný a čtivý. Nemůžu říct, že bych se u čtení nudila to vůbec ne. Ale nějak jsem tam nenašlo nějakou chemii mezi hlavními postavami což k takovým to knihám prostě patří. Zdálo se mi jakoby kus příběhu chybělo z ničeho nic se začali milovat. A ten konec jako bych četla pohádku pro malé děti a nakonec se stala královnou ve vílí říši. Za mě Kouzla rodu Thornů byli o dost lepší.

25.10.2022

(SPOILER) 3,4 / 5 Kniha jako taková má krásný obal, uchvacující námět, moc pěkný sloh i překlad se vydařil. A i když to ze začátku (myšleno zhruba prvních 64 stran) není moc poznat. Je to autorčina prvotina. Projeví se to bohužel časem ve zdánlivém zpomalení tempa a jakési nedotaženosti, neřku-li zbrklosti. Přesto zdůrazňuji má autorka, bude-li jí přáno hezky našlápnuto a vypíše-li se ještě, budou její knihy fenomenální. Přestože se srovnání s knihami jiných autorek přímo nabízí, netvrdila bych, že je to pouhý plagiát. Ta kniha má duši. A i když je to zatím takový nebroušený kámen. Ve správných rukách by mohla být autorka diamantem a její knihy hotovým pokladem. Už pro ten úžasný sloh a zde se teprve projevující talent na popisy všeho možného. A ta čtivost!!
Co se mi ale nelíbilo, bylo nedotažení zápletky s jejími rodiči, kdo byli oni a její teta. Pochybuji, že by tolik vílých princů o ni stálo, kdyby byla pouhá smrtelnice. Nevysvětlilo se ani její zvláštní umělecké vidění. A vrchol neuvěřitelný konec a buď logické faux pais anebo odfláknutí, jak by se mohla pouhá smrtelnice stát panovnicí, i kdyby nepřítele sama zabila. Aby přece mohla nastoupit na trůn po něm, musela by v sobě mít alespoň kapánek vílí krve nebo ne. A co ta narážka na ten jeden doubek. Nemohlo se třeba stát, že by byla způli vílou, jinak se to nedá vysvětlit. Rozhodně chci další díl, ve kterém se vše uspokojivě vysvětlí a vyplní se mezery. A i když to bylo úplně na konci, dovolím si poslední šťouchanec, splést si v řeči jarního a podzimního prince, to to nemohli vychytat američtí korektoři, je to fakt vada na kráse. Sakum pikum tedy hodnocení za 3.

23.10.2022

Feyre, teda Isobel... prostě holka, co ráda maluje a nemá ráda víly, potká Cardana, teda Havrana, prince, který je démonicky sexy a vlastně parchant s temnou maskou, a prožijí spolu dobrodružství, které je tak nějak zbytečné, zmatené, nedotažené a s místy hluchými jak poleno.
*****
Jak jsem se u Thornů rozplývala nad originálností, tady je tutová vykrádačka. Isobel je levná kopírka Feyre, stejně tak Havran je až nebezpečně podobný Cardanovi, něco má i z Tamlina a Rhyse. Víly, co neumí lhát a mají určité vizuální prvky, které nejsou ani lidské, ani typicky vílí (Krutý princ), žijí na různých dvorech, pojmenovaných podle ročních období (Dvory od SJM) a bojují (asi?) s Divokým honem (Zaklínač). Píšu asi, protože tahle část byla tak odfláklá a nesmyslná, že bych tomu na kloub nepřišla ani za boha.
*****
Pokud se knihu chystáte číst, připravte se na tuctové a umělé zápletky, neoriginální postavy, sáhodlouhé pobíhání po lesích, ale i fajn bojové scény se supr nepřáteli a trochu té dekadence. Takže dvě hvězdy a doufám, že autorka radši zamaká na pokráčku Vespertiny místo toho, aby plodila takový laciný kopírky.

22.10.2022

Svět byl zajímavý, nicméně milostná linka se tak nějak objevila z ničeho nic, takže mi nepřipadala věrohodná, což je poměrně problém, jelikož je na tom tato knížka postavená. Nicméně nemohu říct, že by se to četlo špatně.

21.10.2022

Autorku mám velmi ráda, přečetla jsem od ní zatím všechno. Ale tahle kniha mi přišla taková slabší.
Havrana jsem si oblíbila, dokonce i Isobel byla fajn, ale víly byly podle mne vykresleny až moc do podoby jiné knihy - Krutý princ. Prostě hned od začátku jsem si knihu spojila právě s touto sérií a to se moc v průběhu čtení neměnilo.
Stejně se mi ale kniha líbila. Autorka je opravdu skvělá, čtenáře její knihy vtáhnou hned od samého počátku.
Já jsem knihu prostě musela číst dál a dál, protože jsem byla hrozně zvědavá.
Kniha je taková romantická pohádka - téměř každá žena by se chtěla zamilovat do muže, který je ochoten pro ni položit i život.
Jsem spokojená a myslím, že si v budoucnu knihu mile ráda přečtu znovu.

20.10.2022

Opět krásný příběh od Rogersové. Jde poznat, že to byla její první napsaná kniha, není to tak dobré jako Kronika nebo Vespertina, ale rozhodně si ji chcete přečíst.

17.10.2022

Tak jako u předchozí knihy Kouzla rodů Thornů mě nadchl námět. Ale přijdou mně ty příběhy takové nedotažené. Začátek je úžasný, popis a úvod do příběhu neměl chybu, pak to trochu vleklo a konec přišel tak nějak najednou. Pořád si nemůžu pomoct, ale něco tomu chybí.
Obálka mě zaujala na první pohled, anotace výborná, vykreslení světa úžasné a pak to ztratí náboj. Jestli mně tam chybí větší emocionální stránka osob? Podrobnější popisy - ale bez ztráty napětí. Prostě víc akce. Při putování lesem ztrácí děj na dynamičnosti, tam by to chtělo trochu víc vypjatých situací.
Je to škoda, potenciál je tam obrovský.