Magie havranů
Margaret Rogerson
https://www.databazeknih.cz/img/books/50_/500640/bmid_magie-havranu-XCo-500640.jpg
3
286
95
Isobel se živí portrétováním zlověstných víl, jejichž touha po lidském umění hraničí s posedlostí. Při vytváření podobizny podzimního prince Havrana se však dívka dopustí strašlivé chyby. Namaluje mu do očí smutek, který ho může stát život i trůn. Rozzuřený Havran ji odvede do svého království, aby tam stanula před soudem. Vlivem nečekaných okolností se však oba postupně sblíží a Isobel zjistí, že u víl existuje ještě nebezpečnější emoce než zuřivost - láska.... celý text
Literatura světová Fantasy Pro děti a mládež
Vydáno: 2022 , Fragment (ČR)Originální název:
An Enchantment of Ravens , 2017
více info...
Přidat komentář
Zcela souhlasím s komentářem od KájaKoxík a vlastně k tomu nemám co dodat. Přidávám se k ní - také mě mrzí spousta záporných recenzí, nemyslím, že si to tato kniha zaslouží. Pokud hledáte náročnější čtení přeplněné vším, hledejte jinde. Pro mě příjemný milý příběh plný umění. A na prvotinu velmi zajímavý svět se spoustou neokoukaných nápadů, i když není úplně dokonalý.
Začátek dobrý, ale s každou další kapitolou to bylo horší a horší. Bavila mě část v ateliéru, kde Isobel malovala Havrana, ale to je tak vše. Romantická linka byla strašná, Havran mi přišel zajímavý pouze ze začátku, pak se choval hrozně naivně a hloupě. Navíc na to, že je to vílí princ a chvástá se tím, jak je mocný, se pokaždé až moc lehce zranil a svou magii skoro nepoužil.
Navíc spousty věcí tam prostě nedávalo smysl. Půl knihy se trmácí lesem, občas tam na ně udělá bububu nějaká příšera aby se neřeklo a důvod proč se tím lesem trmácí je během chvilky zapomenut. Víly nemají cítit emoce ale přesto je cítí (čekala jsem, že to bude mít aspoň nějaký důvod, ale ne).
Nápad to je zajímavý, ale napsané je to strašně. První kniha co jsem od autorky přečetla a je to teda bída. Jsem ráda že je ta knížka za mnou.
Hlavní důvod, proč se hrdinka vydává na cestu s dotyčným princem je totálně nesmyslný. Je z toho cítit, že je autorka potřebovala poslal na dlouhou cestu a nevěděla jak.
Dialogy opět super. Proměna z nenávisti na lásku je skoková a nepřirozená.
Konec je bohužel zase bizardní a divný. Autorka opakuje motiv ve všech knihách.
Kniha mě bavila přečteno za jeden večer. Svět který zde autorka vybudoval mě příjemně překvapil. Romantická linka pro mě byla divná. Moc mě ne zajímalo jak to dopadne s hlavními postavami spíš jsem čekala co se ještě dovím o vybudovaném světě.
Myslím si, že určitě tato kniha stojí za přečtení. Jen je škoda, že jí divné dialogy ubírají na kráse.
Začnu tak ,že jsou i lepší fantasy ,ale jako oddechovka to šlo .Dvojice Isobel a Havran se mi líbila ,nicméně děj pokulhával. Třeba když na začátku utíkali před hrozbou nebo na konci jsem se dost ztrácela kde jsou a co se děje. Nic moc jsem od knihy neočekávala ,protože si myslím že autorka neumí moc dobře napsat romantikou linku ,na které byla kniha založena. Tato kniha asi neurazí ale ani nenadchne.
I když jsem se zpočátku nemohla začíst, tak mě příběh bavil a moc jsem si užívala dobrodružství Isobel a Havrana. Dost mě překvapila role Roháče, kterou vlastně zjistíme až na konci. Škoda, že se nejedná o sérii, docela by mě zajímalo jak by to fungovalo dál ve světě víl.
Kniha mě nalákala svou anotací, protože víly mám hodně ráda a ještě ve spojení s malováním, jsem nedokázala odolat. I tak jsem, ale neměla téměř žádná očekávání, protože autorčina Kouzla rodu Thornů mě moc nezaujala.
V knize mě nejvíce bavil vílí svět, který je zase trochu jiný. Líbí se mi myšlenka, že víly nesmí dělat žádné umění. Vůbec si to neumím představit a asi bych zažívala stejné pocity jako Isobel. Víly jsou zde vyobrazeny jako krásné osoby, ale vše je obří klam a když se objeví jejich pravá stránka budete zděšeni, jak z jejich vzhledu tak i z jejich radosti z lidského neštěstí. Jen je škoda, že autorka neukázala více z prohnilosti vílí říše (hlavně jak to funguje na Dvorech).
Velká část knihy popisuje putování Havrana a Isobel. V této části se toho moc neděje, občas sice nastane nějaký romantický moment, ale ten to bohužel moc nezachrání a příběh se hrozně vleče. Jediné plus je, že alespoň dobře poznáme Havrana i Isobel. Moc jsem si neoblíbila Havrana, přišel mi nevýrazný, občas se choval hrozně naivně a vůbec nepůsobil jako neohrožený vílí princ.
V příběhu je vše odkrýváno postupně, je zde hodně intrik, tajemství, náznaků a hádanek. Na konci se vše vyjasní a vy žasnete, jak se vše poskládá dohromady.
Romantická linka byla nevýrazná, taková z ničeho nic (jsou tu sice myšlenky apod.), ale mě chyběli vtipné rozprávky, popichování či alespoň nějaká trochu větší interakce mezi nimi.
Tahle je kniha je podivná, na jednu stranu má nedotažený děj, je uspěchaná, ale na druhou stranu je tajemná, má skvělou atmosféru a místy připomíná pohádku (hlavně ten konec). Takže vlastně pořád nevím, co si o knize myslet, ale myslím, že stojí za přečtení.
Instagram: Nikmakbooks
(SPOILER)
Po přečtení Vespertiny jsem se těšila na další knihu od autorky, o to víc, že se jedná o standalone. Bohužel to pro mě bylo velké zklamání. Tomuto příběhu chybí snad všechno. Svět je nedomyšlený, vývoj postav žádný, zajímavá zápletka zcela chybí a gradaci děje jsem nezahlédla ani v nejmenším.
Autorka vymyslela krásný svět rozdělený na 4 roční období, ale do 300 stran se snažila nacpat to, na co by jindy byla celá série. A všeho moc bohužel škodí...
Do tohoto světa umístila vílí šlechtu a obyčejné lidi jako nějaké "poddané", které k vílám vyhlíží. Víly však postrádají úroveň a dle autorky nemají city a nechápou je, nicméně o pár stran dále dokážou brečet či cítit zlost a smutek. Tak jak to tedy je?
Zápletkou by údajně měl být soud kvůli špatně namalovanému obrazu, ale už po pár stranách vám dojde, že to se tedy nestane. Ne že by to bylo špatně, byla jsem ráda. Nicméně celý příběh je o putování na dvůr a až do samého konce tomu chybí zajímavé zvraty. Z křoví sice sem tam vyskočí příšera, ale žádný velký odvaz to tedy opravdu není.
Až na samém konci se dočkáme akce a zajímavějšího děje. Bohužel je to jen pár stran a v porovnání se zbytkem knihy to tam nikterak nezapadá....
2/5 hvězd dávám za to, že je příběh čtivý a hezkým způsobem se točí kolem umění - malování, jež autorka moc hezky detailně popisuje.
Jak k této knížce přistupovat? Od Magie havranů jsem neměla vůbec žádné očekávání a přiznám se, že jsem knihu vlastně ani neplánovala číst. Nakonec jsem se do ní pustila v listopadu a tehdy mi dlouho trvalo, než jsem se do příběhu začetla. Bohužel mě od začátku celkově moc nechytla, ale s odstupem času příběh vnímám malinko jinak a vlastně si říkám, že to nebylo úplně nejhorší… a líbí se mi, jak má každý čtenář na tuto prvotinu od Margaret Rogerson trošku odlišné názory… Ano hodně mi to připomínalo Krutého prince (autorka se snažila napodobit asi i Dvory), navíc jsem tady neviděla tu kouzelnou pohádku jako jiní… Zápletka pro mě nebyla vůbec důvěryhodná a zajímavá, postavy jsem si taky žádné neoblíbila, ale víte co? I tak tady byly určité originální prvky, i když teda hodně schované, a dohromady s obvyklým humorným stylem psaní, které je u Margaret známé, to ve finále vlastně i docela fungovalo. Škoda jenom, že tady nebyly více využité možnosti magického světa a jeho kapacita. Například vyobrazení víl v opravdové hrůzostrašné podobě a ukázání jejich pravých tváří mělo podle mě zajímavou myšlenku, kterou by stálo za to více otevřít a ukázat.
(SPOILER)
Průměr.
Příběh nápaditý, jen škoda, že ho autorka trochu víc nepropracovala. Ikdyž na druhou stranu,co se taky dá vecpat do 314 stran. #standalone
Romantická linka se zde těžce hodnotí, protože ano najít zde chemii je opravdu těžké,ale nadruhou stranu, o tom ten příběh je (víly nemají emoce).
Konec mě velice zklamal. Zabít krále, který vládl odvždy na pouhých dvou stránkách knihy mi přijde opravdu uspěchané a silně pohádkové.
A ačkoliv kniha měla silný potenciál nakonec se z ní vyklubalo malé zklamání, které mě ovšem neodradí od dalších autorčiných knih.
"Ty jsi ale pěkný ptáček.. Ano, ano, jsi ten nejkrásnější ptáček."
Magie havranů je milý, pohádkový příběh určený spíš pro mladší čtenáře.
Vyzvihla bych originální pojetí víl, které jsou zobrazené jako marnivá, sebestředná a zlomyslná stvoření. Myslím si, že by knížce prospělo o pár stran navíc a trošku propracovanější děj, ale rozhodně mě příběh portrétistky Isobel a podzimního prince bavil.
Knihu jsem vybirala naslepo, vyskocila na me jako novinka v knihovne, tak jsem vyuzila e-vypujcku. Dost me v tehle podobe rusily chyby v sazbe, kdy byla slova nesmyslne rozdelena mezerami a pod.
No, ale ke knize. Potencial urcite ma, kdyz mi po X strankach doslo, ze to je asi literatura peo ctenare o 20 let mladsi, nez jsem ja, doslo mi, ze nema cenu se znepokojovat nad tim, co mi prislo nerozvinute a co naopak zbytecne. Pribeh me ale bavil a mel celkem dobrbe davkovane dobrodruzstvi - nejake napeti a ocekavani bylo, ale ne prilis, takze dej odsypal.
Komu prisly vily tak trochu jako autisti?
A co se stalo, ze se Vlastovka zachovala, jak se zachovala?
Nádherný příběh talentované smrtelnice a vílího prince, který nesnese připomínku lidskosti ve svých očích. Autorka mě nezklamala a její knihu jsem si užila, jako ostatně vždycky... Ale líbila by se mi ještě víc, kdyby nebylo příšerných překlepů (Vlaštovkaův) a záměn v rodech. Fragment vydává krásné knihy, ale ta čeština...
Vím, že tato kniha není pro ostatní takový průlom jako Kouzla rodu Thornů od stejné autorky, já jsem ji ještě nečetla, takže nemohu posoudit, ale Magie havranů se mi moc líbila. Já nejsem moc náročný čtenář, neohlížím se nějak zvlášť na to jestli je hlavní hrdinka nesympatická, jestli má příběh dobrou zápletku, spíše mi jde o to aby mě to bavilo. Tuto knihu jsem čekala úplně jinou ale nezklamala mě. Zaujalo mě zakomponování umění do děje, které mi přišlo velmi originální. Isobel byla od začátku až do konce stejná a celkem jsem si ji oblíbila, u Havrana mě zarazilo zjištění, že jeho barva očí je fialová, načež jsem si vzpomněla na Rhysanda z Dvoru trnů a růží. Doufala jsem v příběh, kde bude hlavním romantika, což se mi v podstatě splnilo. Přišlo mi pěkné jak oba putovali po podzimních lesích a vzájemně se poznávali. Kniha je pro mě taková krásná pohádka s nádhernou atmosférou, zakázanou láskou, a i když to nebylo zrovna akční a nejlépe promyšlené, tak se mi to líbilo.
Kniha se mi líbila, už jen tím, že nemá pokračování a tak mě nečekalo sáhodlouhé sbírání série a já se směle mohla pustit do knihy. S tím jsem k tomu taky přistupovala. Do jedné knihy se nedá nacpat vše, takže chápu, že svět víl nebyl tak propracovaný. Zde šlo hlavně o lásku a její překážky, které musí překonat.
Mělo to rychlý spád a jediné co musím uznat, že konec se mi zdál uspěchaný, ale i to se dalo chápat.
Prostě tu knihu beru jako vílí romantickou oddechovku a jako taková se mi moc líbila.
Příběh byl naprosto super. Hodně mi to připomínalo psaní Holly Black, ale asi díky tomu se mi to tak moc líbilo. Ten boj, zakázaná láska, obětavost a krutost. Prostě příběh takový, jak má být.
Tohle je asi nejabsurdnější kniha, jakou jsem v poslední době četla. Postavy jsou ploché, nevyvíji se - a hlavně jsou neskutečně hloupé. Havran má osobnost asi prvních 20 stran a pak se s každou další stranou chová naivněji a hloupěji, až ke konci knihy působí jako malé dítě.
Autorka zároveň hrozně špatně vykresluje svět a většina věcí tu nedává smysl. Víly nemají emoce, ale přitom se dokáží vztekat, urážet a zamilovat, neumí vařit ani nic stavět, ale přitom mají hostiny a pláce, a na Havranovo varovné kouzlo autorka zřejmě zapomněla dřív, než s ním stihla nějak pracovat.
Přijde mi, že příběh měl potenciál, navíc je skvělé, že je to zas jednou stand alone ya fantasy. Ale autorka to prostě nedokázala správně uchopit.
Po přečtení všech těch nelibých komentářů tady, se mi do knihy moc nechtělo. Nicméně jsem se donutila a to bylo dobře.
Úplně ty hejty nechápu. Nacpat všechno důležité do mono knihy je dost náročné. Kniha je koncipovaná jako titul pro mládež, proto mne tu ty "dospělácké" komenty dost mrzí.
Ano, příběh je jednoduchý a jde tam o romantickou linku no a? Je to další kniha o vílách no a? Tohle poznáte už z obálky a pokud to někomu rovnou vyhovuje není to titul pro něj.
Osobně se mi moc líbí koncept toho, že umění v jakékoliv podobě (nejen hudba, zpěv, malba ale i vaření) je vílám nejen cizí, ale je pro ně dokonce smrtící, pokud by se o něj pokusili. A tak jejich fascinace tím co neumí, hraničí s posedlostí. Také autorka krásně popisuje marnivost vílího lidu a jejich skutečnou podobu bez maskovacích kouzel, které hlavní hrdinka odhaluje víc, než se jiným lidem kdy snilo. Líbí se mi i zápal Isobel při malování a její talent nahlédnout objektu až do duše.
Nakonec i já strhávám hvězdu na závěr, ne snad za to, že by to bylo uspěchané. Ono totiž utíkat před jistou smrtí pomalu nejde. Ale za to, že bych si závěrečných souboj chtěla užít trochu více a také bych ocenila větší detail na Isobelin závěrečný obraz.
Suma sumárum, pěkné, milé, zajímavý svět i nápad, ale Kouzla rodu Thornů jsou od autorky stále číslo 1.
Štítky knihy
prvotina americká literatura víly, rusalky pro dospívající mládež (young adult)
Autorovy další knížky
| 2021 |  Kouzla rodu Thornů |
| 2022 | Temná kněžka |
| 2022 |  Magie havranů |
| 2023 | Tajemství domu Thornů |
Kniha Magie havranů je v
| Právě čtených | 6x |
| Přečtených | 319x |
| Čtenářské výzvě | 46x |
| Doporučených | 6x |
| Knihotéce | 202x |
| Chystám se číst | 207x |
| Chci si koupit | 82x |
| dalších seznamech | 4x |
Magii havranů mi byla doporučena, a jelikož mě zaujal obsah knihy, s chutí jsem si ji přečetla - a ani jsem nelitovala. Řekla bych, že kniha je taková průměrná fantasy YA. Opět se objevují víly, nenávist přeměněná v lásku, romantika, únos...neříkám, že by se mi to nelíbilo, ale myslím si, že je to spíše odpočinkovější kniha, protože chybí napětí. Hlavní postavy mi byli sympatické a autorka má vcelku hezké popisy míst. Co musím přece jen ocenit, je zápletka týkající se umění. Ještě jsem neměla tu čest se setkat s takhle originální zápletkou spojenou s malováním a ne magií a touhou být součástí jiného světa. Doporučuji knihu Magie havranů těm, co si chtějí odpočinout od akčnějších knížek typu Dvůr trnů a růží, Krutý princ, Šest vran (- ty mají napětí i násilí až až) a zároveň navštívit svět víl.