Koniec sveta, ako ho poznáme

od:


KoupitKoupit eknihu

Doppler je späť. Po rokoch strávených v lese sa teší, že znovu uvidí manželku a deti. Ich dom však vyzerá akosi inak a v manželskej posteli ho nahradil iný muž – vyšportovaný, starostlivý a obľúbený. Doppler má pocit, že to je to najhoršie, čo ho stretlo, ale udalosti naberú rýchly spád a o ďalšie prekvapenia nie je núdza.

https://www.databazeknih.cz/images_books/29_/291996/koniec-sveta-ako-ho-pozname-4sa-291996.jpg 3.216
Série:

Doppler (3.)

Orig. název:

Enden på verden som vi kender den (2015)

Žánr:
Literatura světová, Romány
Vydáno:, Premedia
více informací...
Nahrávám...

Komentáře (5)

Přidat komentář
IvaKo
10. října

Knihu jsem si půjčila aniž bych tušila, že je to poslední díl trilogie , ale snad to tolik nevadilo. Místy vtipné a místy nechutné (sexuální ukájení se) vyprávění o jedinci, který nezapadá a ani vlastně nechce zapadnout do systému. Občas zajímavé postřehy zaměřené proti konzumní společnosti a stádnímu stylu života, ale celkově mě to moc nenadchlo.

Jizi
01. října

Jsi jablko!
Jsi červené, krásné jablko.
Doppler rozhodně JE jablko. Jenže před lety při pádu v lesu zjistil, že roste na švestce nebo měl alespoň ten pocit a vypravil se proto žít do lesa v naději, že najde svůj domovský strom. Místo toho našel nejlepšího kamaráda v losovi, a ujistil se, že žádné jabloně kolem Osla nerostou. I vypravil se i se synem Gregusem do sousedního Švédska. Tam taky jabloně nerostly, ale měli tam skauty, ptáky a jednu THC nasáklou bábu.
Tam si Doppler uvědomil, že k bytí jablkem vlastně domovskou jabloň nepotřebuje a vyrazil zpátky domů.
Jenže v domácí bedýnce už pro jeho jablko najednou nebylo místo. Jeho žena do ní totiž uložila docela jiné jablko, nepotlučené, nesvraštělé, nenahnilé - kdepak! Je to jablko krásné, lesklé, pravidelné, červené, radost pohledět!
Doppler s využitím nejprimitivnějších pudů cizí jablko vystrnadí, jenže to jeho je prostě už příliš poničené a prostě do té domácí bedýnky nepasuje...
Konec světa... je absurdní parodie na současnou dobu, současnou (nejen) norskou společnost, na naše životy, na přístup k ostatním lidem, na to, jak zacházíme s technikou, jak se obklopujeme věcmi, jak se snažíme být ekologičtější, ekonomičtější, jak chceme víc prosperovat, jak drobíme zájem a upíráme enormní pozornost na naprosto nepochopitelné věci (jež nám ale přijdou absolutně zásadní). Autor pravidelně testuje čtenářovu odolnost a mezi satirickým komentováním všemožných jevů (mým favoritním jsou růžové bloggerky) nechává Dopplera trousit DNA všudemožně i nemožně. Od emocí naprosto odproštěný Doppler, vytržený z kořenů, neschopný porozumět jazyku dnešní společnosti prochází vývojem od sledovače televize (medvědi! Tolik medvědů!), přes hltače zpráv na internetu, pak nahých zadků, aby nakonec skončil u toho, že se zmenší na samotnou fyzickou podstatu svého bytí a od duchovna se odprostí úplně, aby nakonec skončil tam, kde začal - v lese.
Že jsem z děje prozradila moc? Ale vůbec ne. Protože na něm, tak jako v obou předchozích dílech, vlastně vůbec nesejde.
(A Kateřina K. se navíc postarala o to, že kniha plyne tak, že se v podstatě nedá odložit.)

vendy246
19. září

Kniha opět dost ujetá na to, aby mne bavila číst. Plno myšlenek, názorů a pocitů, tak jak člověka přepadají. Myslím, že o děj knihy ani tak nejde. Super styl psaní a zajisté nejeden překladatelský oříšek.
"Egil Hegel ... nepřiměřeně veselý. Jako pes."
"Jestliže se člověk vystříhá alkoholu a pije pouze mléko, mají čas a kreativita dveře dokořán"

EmmaEmma
16. července

Doppler se ve své třetí knize dostává do nezáviděníhodné situace. Nemůže žít ve společnosti; ani bez ní. Pokusí se vrátit ke své ženě a dětem; jako otec i manžel selže, protože už neumí být jako ostatní. Neumí být pilný a vše podřídit ceně peněz. Jako čtenáři jen smutně a bezmocně přihlížíme jeho depresivnímu příběhu -pádu až na absolutní dno, mezi bezdomovce a pokusu o práci pornohvězdy. Přichází i absolutní tělesné vyčerpání, psychofarmaka, ztráta jakékoliv sebeúcty. Ale naštëstí je tady Bongo, přítel, který umí chápat víc, než lidé, na nic se neptá a Dopplera bezmezně miluje. Závěr příběhu je trochu mystický a apokalyptický zároveň. Naskočila mi podobnost s závěrečným monologem v RUR . Kniha přes všechen smutek a beznaděj nekončí tragicky, spíše nevyřčenými otázkami a drobnou vizí budoucnosti.
Poslední ( zatím...) díl Dopplerovskou trilogii staví do zcela jiného světla, humorný příběh kdysi úspěšného muže, který odchází žít do lesa, se mění v závažné zamyšlení nad moderní civilizací. Zklamání budou čtenáři hledající humor prvního dílu; ale Doppler se třetí částí ,myslím , posunul mezi neopomenutelná díla současnosti, možná i budoucnostii, ale přesto zůstává hravým, přístupným, čtivým, řekla bych až lehce vulgárním, ovšem v kontextu dneška.

hana1070
18. června

Doppler je speciální norská série. Z prvního dílu jsem byla naprosto unesená, druhý mě dost zklamal. Třetí díl je jiný, než ty předchozí. Na začátku to ještě vypadá nadějně, zdálo se mi, že humor prvního dílu je zpět. Doppler se zase snaží glosovat realitu naší doby: krysí závody, růžové bloggerky, mašinerii konzumu, komentáře na sociálních sítích. Jenže to nestačí. Je čím dál tím depresivnější sledovat, jak moc se Doppler ve své realitě plácá. Jak je sobecký, lže, jak škodí nejbližším. Naštvaný chlápek středního věku, který se snaží svalit odpovědnost za svůj neuspokojivý život na společnost, která ho obklopuje. Navíc stejně jako ve druhém díle i tady autor s knihou zachází, jako když pejsek s kočičkou vařili dort. Pornografie a porno průmysl, párkové recepty, příprava na konec světa (prepperství), války a násilné řešení konfliktů, drogy, acidofilní mléko, lokální politika v Brazílii a posunutá aura. To vše a mnoho dalšího vás čeká a nemine. Do hlavy se mi vkrádá myšlenka Proč to všechno?