Kočka na cestách
Hiro Arikawa
https://www.databazeknih.cz/img/books/42_/426973/bmid_kocka-na-cestach-xfo-426973.jpg
4
341
93
Toulavého kocourka Nanu zachrání jednoho dne před jistou smrtí mladý muž jménem Satoru Mijawaki. Pět let spolu žijí v jednom z tisíců tokijských bytů. Potom ovšem zasáhne osud a Satoru musí Nanuovi najít nového páníčka. Nasednou do Satoruovy stříbrné dodávky a vyrazí na cestu. Během putování se Nanu setkává se Satoruovými přáteli z dětství a dostává se na místa, kam by se jinak nikdy nevydal. Postupně je mu čím dál jasnější, že za plánovaným rozloučením bude něco víc než jenom Satoruova komplikovaná finanční situace. Proč se Satoru musí své milované kočky vzdát? Jaký osud ho v životě potkal? A jaké tajemství před Nanuem skrývá? Dojemný příběh o kočce a jejím člověku, odehrávající se v japonském prostředí, potěší nejenom milovníky zvířat a koček, ale hlavně ty, kteří hledají nenáročnou a přesto zábavnou knihu pro dlouhá odpoledne.... celý text
Literatura světová Romány
Vydáno: 2020 , KontrastOriginální název:
Tabineko Ripóto / 旅猫リポート , 2011
více info...
Přidat komentář
Ako milovníkovi mačiek bola táto kniha ako šitá na mieru pre mňa. Aj keď koniec som čakala, zápisky Satoura a Nanu boli milé a vtipné - chytili za srdce aj vyčarili úsmev (hlavne pasáže Nanu).
Moc krásný a zároveň smutný příběh. Na knize mi vadilo, že se občas během pár stránek opakovala jedna informace dvakrát, jinak to je taková oddechovka na večer.
Tohle je povinná četba každého kočkomila! Neuvěřitelně dojemný příběh o vzájemné lásce a oddanosti člověka a kocoura tuláka... Málem mi puklo srdce :)
Must have pro všechny kočkomily, kapesníky bych přiložila jako součást balení. A to jsem cynik...bohužel mám kočku, bohužel jsem měla stejný nápad jako teta hlavního hrdiny, propašovat ji do nemocnice, bohužel jsem to nedotáhla do konce...a tahle kniha mi to připomněla... bohužel. Ale bohudík za ni...emotivní a láskyplná...cynik končí s recenzí....fňuk :)
Kočka na cestách byla celkem oddechová, moc hezká knížka, která se určitě zalíbí všem kočkomilům a čtenářům, které mají radši méně náročné knihy, které jsou takové pohlazení po duši, protože přesně tohle to je. Příběh byl hrozně hezký, člověk si hned zamiloval obě hlavní postavy, což je tu mladík Satoru a kocourem Nana. Postupně se nám tu ukazují jeho kamarádi, u kterých mi přišlo, že vždycky daný kamarád ukazoval nějakou vlastnost člověka - jeden byl lakomý a závistivý, druhý extrémně žárlivý a podobně, naopak Satoru byl stále usměvavý a optimistický, ikdyž měl ze všech nejmenší důvod k úsměvu. Konec jsem celý probrečela, ikdyž to vlastně nebyl špatný konec, jen mě to svým způsobem hrozně chytlo u srdíčka. 0,5 hvězdičky dolů dávám jen kvůli chybám v českém překladu a kvůli tomu, že tu prostě neexistovala skoro přímá řeč a někdy se nešlo vyznat v tom, co kdo povídá.
Nádherný příběh, který pohladí na duši, ale také dojme a překvapí. Japonci to prostě umí ;)
Trochu sem si poplakala není to špatný mám kocoura 9 letýho taky bych asi našla co nejlepší paničku kdyby něco.
Krásný a dojemný příběh, tuhle knihu jsem si vážně oblíbila.. Neobešlo se to bez slz, jsem milovnice koček a tenhle příběh mě dostal. Líbilo se mi, že v knize mluví i kocourek a ostatní zvířata, také ty životní příběhy a vztahy, wauuu byla to jízda. Mně se japonský styl psaní líbil, bylo to pro mě poprvé. Knihu doporučuji, četlo se to samo. :3
Vyprávění přátelství mladého muže Satora Mijawakiho a kocoura Nana je nejen dojemný, ale zároveň ukazuje japonskou kulturu ve své podstatě. Výrazné jsou společenské a rodinné vztahy, které příběh odhaluje. Kniha je rozdělena do několika kapitol, často jsou jejich názvy pojmenované podle Mijakawiho přátel, které postupně navštěvuje se svým kocourem a u kterých autor dovolí nahlédnout do jejich společné minulosti – každé přátelství nese svůj příběh. Kniha nejen dojme smutným dějem, ale dokáže i pobavit vtipnými dialogy mezi Satorem a Nanou. Samotná četba plyne pomalu a lehce, bez větších dějových zvratů, je spíše klidná a odpočinková….
Tak tohle je opravdu krásná kniha, takové pohlazení na duši. Milý a moudrý příběh o přátelství kocoura Nana a mladého Satoru Mijawakiho, kteří spolu cestují stříbrnou dodávkou za Satorovými přáteli z dob dětství a mládí. Satoru hledá někoho, komu by mohl předat kocoura Nanu, aby se o něj postaral. Líbí se mi vyprávění z pohledu kocoura a také nádech melancholie, kdy se pomalu odkrývá ztráta z minulosti a tušení nevyhnutelného...
"Ani na město, kde jsme žili,
na pole se sazeničkami rýže,
moře a bouřící vlny,
na horu Fudži na obzoru,
hřející televizi ve tvaru krabice,
kočičí tetičku Momo,
vznětlivého zrzavého Toramurua,
loď, která spolkne desítky aut,
na psy, kteří v místnosti pro převoz zvířat
při pohledu na Satorua vrtěli ocasy,
bílou činčilu, co mi popřála good luck,
rozlehlou krajinu Hokkaidó,
na fialové a žluté květiny podél cesty,
traviny vlnící se jako mořská hladina,
na koně pasoucí se na louce....
....na nic z toho nikdy, nikdy nezapomenu...."
(SPOILER)
Nana a Satoru - dvě hlavní postavy této knihy. Toulavý kocourek Nana, který má ocásek zakroucený do tvaru sedmičky a proto se jmenuje Nana - sedmička. I přesto, že je to ženské jméno, které se mu nelíbí ale neprotestuje, protože mu Satoru jednoho dne zachrání nohu, ze které mu trčí kost.
A tak vzniká přátelství na život a na smrt. Když se Satoru dozví že by měl Nanu někomu darovat, neboť musí odjet na druhou stranu Japonska za tetičkou, která žije v bytě, kde nesmí být domácí mazlíčci, začíná jejich společné dobrodružství. Nana poznává svět a lidi, které nikdy neviděl, Satoru vzpomíná na své dětství bez rodičů a kamarády ze škol.
Tohle putování není ani tak popisem míst, ale hlavně příběhem dvou spřízněných duší, kdy se Vám na konci knihy pokud milujete kočky a zvířata osobně budou drát slzy do očí.
Taký ten feel-good román, ktorý vám aj stiskne srdiečko. Mesiac po prečítaní sa mi samotný dej začína vytrácať, ale určite by som chcela mať takéhoto mačacieho kamoša.
Inak, pri knihe som bola veľmi zvedavá na český preklad, keďže knihu prekladala Anna Cima, ktorá ma svojou vlastnou tvorbou zaujala už pri svojej prvotine Probudím sa na Šibuji. Preklad sa mi páčil a na ďalšie Annine preklady a tvorbu veľmi teším!
Japonský příběh o kočce a jejím pánovi, o životě, cestách, radosti i strasti a o kočičím spojení s člověkem, které přesahuje lidské chápání i hranice našeho bytí.
Ze začátku jsem se přes všechna cizokrajná jména těžko prokousávala, ale konec jsem proplakala.
Příběh o putování mladého muže Satoru s kocourkem Nanou. Tomu potřebuje najít páníček nový domov, tak navštěvuje staré kamarády a u toho vzpomíná na své mládí a studentská léta. Podíváme se na cesty a přátele nejen pohledem kocourka a dozvíme se tak, co prožíval Satoru dřív a kam teď vedou jeho cesty.
Tato knížka splňovala všechny předpoklady, že se mi bude líbit – jsem milovník koček, mám ráda road movie v knihách i ve filmu, vysoké hodnocení ostatních čtenářů, ale bohužel, nadšení se nekonalo, přišlo zklamání.
Absolutně mi nesedl styl, jakým byla kniha napsána. Nevím, zda to byl záměr nebo chyba překladu, ale připadala jsem si, jak kdybych četla slohovou práci žáka sedmé třídy. Věty i myšlenky se opakovaly, až jsem měla tendence přeskakovat ve čtení. V knize bylo spoustu chyb, překlepů, dva typy uvozovek a pro jistotu u některé přímé řeči nebyly uvozovky raději žádné.
Děj byl velice předvídatelný a v závěru bylo až moc zbytečných odhalení, aby to bylo celé co nejdojemnější. Ani protivný kocour si mě nezískal. Za mě tedy celkově bohužel nemohu doporučit.
Příběh plný vcelku dramatických zvratů vyprávěný (ale ne vždy) prostřednictvím kocoura. Líbilo se mi, že i ty těžké věci byly laděny pozitivně a spíš optimisticky. Co mi vadilo, je forma, kdy není moc poznat, co si kdo myslí od ostatního vyprávění. Když už je tam i přímá řeč, proč ještě tato matoucí specialita?
Japonské knížky mám ráda, protože z nich dýchá odlišnost a bývají zajímavé, ale tahle byla spíše zklamáním. Chvilkami to bylo skoro až americké, zvlášť závěr, tam se tlačilo na pilu dost, hlavně aby jedno oko nezůstalo suché – a taky že nezůstane. Nechtěla bych vidět filmové zpracování, to musí být s odpuštěním dojemné jak prase.
Vyprávění z pohledu kočky je zajímavé, ale někdy trochu křečovité (když občas vysvětluje něco poučného ze života koček, je to jak z dětské knížky) a často ne zrovna uvěřitelné, protože to kočičí uvažování a jednání je hodně přitažené za vlasy (kočka vedle mě přikyvuje). To už by se do příběhu spíš hodil pes, ale podobných dojemných příběhů se psy už je asi dost, takže bylo třeba se odlišit.
Celkově mi však vadí spíš forma než obsah. Třeba retrospektivní vypravování. Lineární příběh je evidentně out, všichni musejí vyprávět pomocí přískoků vzad a vpřed, což nesnáším, protože většinou to vůbec není nutné, jde jen o autorovu snahu o ozvláštnění. Tady to vracení se do minulosti smysl mělo, ale i tak to nebylo úplně dobře provedeno. Další otazník visí nad českým překladem. Často působil neobratně, nějak to nebylo ono. Taky nevím, jak se to má v Japonsku s nespisovnou řečí, možná nespisovná čeština byla zvolena adekvátně – i když mám své pochybnosti a do knížky se nehodila. Třeba takové perly jako "různejch podivnejch případů" nebo "nejsou ničim neobvyklym" mi vyloženě rvaly oči.
Tiskové a gramatické chyby se knížce také nevyhnuly (mývají problém; mít za ní zodpovědnost; kdoz vás...) a použití dvojího typu uvozovek jsem sice pochopila (klasické pro řeč lidí, boční pro řeč zvířat), jen to myslím bylo zbytečné, zvlášť když boční uvozovky nejsou nic moc hezkého. Někdy se navíc vyskytly případy, kdy se podle mě zjevně jednalo o přímou řeč, přesto v uvozovkách nebyla. A teď: šlo o nějaký vyšší záměr, který jsem nepochopila, nebo jen další z redakčních chyb?
Obálka mě taky trochu irituje, protože barevně je sice fakt povedená, ale ten mužský obličej mě asi bude strašit ze sna; kdyby tam byla jen kočka, bylo to stokrát lepší. Nebo požít obálku z anglického vydání, kde je docela povedená.
No, mít kniha lepší jazykovou úroveň (což může být samozřejmě věc originálního textu, ne jen překladu), byl by celkový dojem určitě lepší. Příběh není špatný, jen trochu prvoplánový a samoúčelný.
Kniha přináší zajímavý pohled do životního stylu mladých Japonců s jejich proslulou láskou ke kočkám. Satoru je mladík závislý na svém kocourovi, kterému hledá nový domov. Při tom objíždí i s kocourem své kamarády a čtenářovi se odkrývají klíčové okamžiky z jeho dětství a dospívání. Nejvíc mě asi bavily kapitoly vyprávěné z pohledu kocoura.
Doteď si pamatuju hrubku na straně 73 (zemědělské domy mývají problém s hlodavci).
Tohle byl na mě hodně silný příběh plný překrásných momentů. Líbilo se mi to rozdělení na záznamy, kdy se pokaždé přesunuly k jiné osobě, která si k sobě chtěla vzít Nanu. U těchto osob byla ukázána minulost, kterou měl Satoru s nimi spojenou. Příběh také můžeme vidět i z pohledu Nanua, který ví, proč ho chce Satoru dát pryč a proto dělá všechno možné, aby se tak nestalo a on s ním mohl být až do konce jejich společné cesty. Jak příběh postupuje, ubývá přátel, které se mohli o kocourka postarat, ale nevyšlo to, tak jsem se konečně dozvěděla příčinu, kvůli které se Satoru musí Nanua vzdát, kterou jsem už od začátku začala tušit. Cesta Nanua a Satoru je plná nádherných zážitků a je zde krásně ukázáno pouto mezi kočkou a jeho člověkem. Konec byl opravdu emocionální nálož, kterou jsem celou obrečela. Přesto to byl opravdu příběh plný lásky a přátelství, který stojí za to přečíst, obzvlášť pokud máte rádi kočky. :)
Kočka na cestách
Pěkná knížka. Celkem prostý, předvídatelný, ale přesto silný příběh.
Překlad byl velmi zdařilý a čeština překladatelky se mi líbila; dle výběru slov je znát, že Anna Cima je mladší ročník. Určitě si brzy přečtu i její vlastní knihu Probudím se na Šibuji.