Knihy džunglí

11 10. října

Jak liána pevně lpí na stromě, odtrhnout nedá se ani --
Tak chrání vlk smečku a v odměnu za to zas smečka ho chrání.

Knihy džunglí - kdo by neznal Mauglího, Akélu, Balůa a ostatní.
Před pár dny ji vnučka vytáhla z naší knihovny. Zdá se mi, že to pro ni bude těžká četba, ale asi ji podceňuji. Kolik asi bylo mě, když jsem ji četla poprvé?

Včera jsem jen tak nahlídla, že by jsme se třeba ve čtení střídaly. A tak jsem se začetla, že už mám dočteno. Byla to krása. Nevím, jestli jsem jako dítě docenila krásu básní a písní. Teď však vím, že jejich překlad je polovičním úspěchem knihy. Ovšem ilustrace Zdeňka Buriana, ty jsem milovala už tenkrát.

Číl příchod noci zvěstoval,
Mang se už prohání.
Spí stáda v chlévech. Pány jsme,
než přijde svítání.

Slyš kel a spár a dráp a zub,
jako když zvoní kov.
Kdo zákon džungle ctí, těm zní
náš pozdrav : dobrý lov !
/Noční píseň džungle/

2 04. října

Dobře se vlci dívejte - jsem později párkrát v životě řekl, v určité situaci. Prostě mi to přišlo trefné.

Jako dítěti... Některé části se mi četly těžko a nechápal jsem celkové řazení .. proč je něco připojené k hlavnímu příběhu, jak to k němu patří, proč nemohu přijít na to, jak to k němu patří... Přiřazení schémat zvířatům mi nevadilo .. vždyť by to šlo řadit také do bajek .. celek mě však přiměl číst to víckrát a protože na mě zabíralo závěrečné loučení, zdá se, že prostředí si mě přes všechny těžkosti získalo. Myslim, že do ní ještě jednou nahlédnu, jinýma očima.

1 02. října

Člověk téměř slyší vřeštění opic a řvoucího tygra.

Miluji lachtaní ukolébavku
Již ztichni, mé dítě, noc v patách se stmívá,
již zčernaly vody i s jiskrami svými.
V hru zčeřených vln měsíc dolů se dívá
a hledá nás v brázdách, jež jdou mezi nimi.
Kde vlny se pojí,
máš kolébku svoji,
jen tuž se, můj ploutváčku, tanči, můj synu,
tě nestihne žralok, ni nevzbudí bouře
tam v mořských vod volném a houpavém klínu

27. srpna

Niektoré poviedky boli lepšie, niektoré horšie, ale rozhodne som si knihu užil.

Další z knih, kterou mám ve své knihovně v několika vydáních. Je nutné je podrobit selekci a vyřazování. Mám například vydání z roku 1976. Překlad začíná slovy: "Dusno bylo ten večer v Séónijské pahorkatině. O sedmé procitl táta Vlk z denního spánku, podrbal se, zívl a jednu po druhé natáhl tlapy, aby ze špiček zahnal ospalost. Máma Vlčice ležela mohutným šedým čenichem opřena o čtvero rejdivých, kníkavých vlčat. Do sluje, ve které přebývali, jim svítil otvorem měsíc."
Také mám Knihu džunglí, u níž jsem datum vydání nenašla, ale stála 2 K 40 h a přeložila ji Pavla Moudrá. .-) "Bylo sedm hodin večer a velmi teplo v Sionýských horách, když se Otec Vlk probudil ze svého denního spánku. Podrbal se, zívnul a protahoval nohy jednu po druhé, aby se zbavil ospalého pocitu ve svých tlapách. Matka Vlčice ležela, majíc svůj dlouhý šedý čenich položený na příč přes svá čtyři dovádějící a kňučící mláďata, a měsíc svítil do jeskyně, kde všichni bydleli."
Vím, co bych si nechala já, ale sama už to číst nebudu, takže...?

28. června

Hlavní příběh se mi líbil a celkově se celá kniha četla dobře.

13 22. května

"Ty a já jsme jedné krve"

Těžko se čte ale příběhy pěkný

3 11. března

Aj pre mňa ostáva Maugliho príbeh, super čítanie z detských čias. Na tom sme vyrastali a tie príbehy sú v nás už zakorenené...

3 27. února

Neprekusnuteľná je autorova neznalosť o správaní sa vlkov a fungovaní svorky, nepáči sa mi indická kastovná kultúra nasiaknutá náboženským fanatizmom poznamenanými starovekými poverami („Nechoď za tým vlčím deckom, lebo ťa ukameňujeme.“), pravdepodobne kvôli ktorým boli aj niektoré druhy zvierat (tigre, žraloky a opice) vyobrazené výlučne v negatívnom svetle. Krásnymi slovami bol popísaný odvetný útok zvierat na ľudskú dedinu („Nechť je pohltí džungle...“). Záver celkom dojme; ako zvieratá reagujú na Mauglího náhle rozhodnutie, ktorým pošliapava svoje vervné vyhlásenie „ani za nic nebudu člověkem“. Nevďačný Mauglí celkovo sa málokedy prejavil spôsobom vyvolávajúcim uznanie a sympatie – bol srdcom proste príliš človečí.

10 19. února

Mauglí je nádherný, je to klasika. Tak pěkně napsáno to, že jsme jen jedni z mnoha v krásné přírodě, jak spolu všechno souvisí, jak je vše pomíjivé a přesto jak je nádherná radost ze života. A navíc trefně napsané charaktery zvířat: šakal, tygr Šér Chán,...
Nicméně Rikki-tikki-tavi je ze všech nejlepší.

1 04.12.2017

Líbilo se mi, že kromě hlavního příběhu s Mauglím, kniha obsahovala i mnoho dalších příběhů o lidech ze severu, indickém poustevníkovi apod.

1 14.11.2017

Nuž, pamatuj, zde platí zákony džungle a pražádné jiné.
Živ bude, kdo ctí je, kdo nezachovává je, ten bídně zhyne.

Kouzelné příběhy z indické džungle. Než jsem ji dostala do rukou, myslela jsem, že je celá o Mauglím a jeho zvířecích přátelích. Jako překvapení se mi ale dostalo několik příběhů navíc. Určitě vede malý hrdina Rikki - tikki - tavi.

1 22.10.2017

Moje detstvi. Cetla jsem alespon 20x

25.09.2017

Literarni klasika.

1 08.07.2017

Na lov, zda smím se, lovče ptát?
Na číhané mě roztřásl chlad.
Kde jeleni jsou skoleni?
Dosud se pasou v osení.
Kde je tvá zpupnost zbojníka?
Z boku mi proudem uniká.
Kam pospícháš? A co je ti?
Jdu umřít ve svém doupěti.

Jako malá jsem milovala pohádku od Disneyho a když se mi dostala do ruky kniha, neodolala jsem. V příběhu se za mluvícími zvířátky, která byla to hlavní, co jsem na Knize džunglí jako malá viděla, skrývá něco hlubšího, něco, co mne přinutilo se nad knihou pořádně zamyslet. Mezi mé nejoblíbenější povídky patří Rikki-Tikki-Tavi, Bílý lachtan a hned ta první povídka o Mauglím (nevzpomínám si na název). A když už jsme u toho, První kniha mě bavila víc. Mezi mé nejoblíbenější postavy se řadí Baghíra, Bálú, moudrý Akéla, Rikki-Tikki-Tavi a hroznýš Ká, u kterého mne potěšilo, jak už tu někdo psal, že ho autor nevykreslil jako "toho zlého hada," ale udělal z něj pro mě sympatickou postavu.
Takže knihu hodnotím čtyřma hvězdičkama, protože tam byly i povídky, které mě moc nezaujaly. Neříkám, že by mne nebavily, to je silné slovo, ale "moc nezaujaly" myslím dobře vystihuje mé pocity z daných povídek.

1 07.06.2017

Nemá cenu nic psát. Miluji to.

3 27.04.2017

Když jsem byl malý, byla to moje srdcová kniha, takže musím dát plný počet hvězd:)

1 15.04.2017

Čítal som ju asi 1 mesiac a veľmi ma zaujala. Skutočne nádherne predstavené zvieratá ako postavy. Akurát ma veľmi nebavili kapitoly, v ktorých bol prevažne rozhovor (Služobníci Jej Veličenstva, Hrobári), skôr sa mi páčili "akčné kapitoly" (Ryšaví psi atď.). Okrem toho si myslím, že autor veľmi dobre interpretoval myšlienku, že človek sa vždy vráti tam odkiaľ skutočne pochádza. A to je na tej knihe najkrajšie. Pri poslednej kapitole mi skoro prišlo do plaču - keď som si tak spomenul na to ako Mauglí prišiel medzi vlkov... Veľmi pekná a hlavne poučná kniha. Vrelo odporúčam!

30.03.2017

Přečetla jsem všechny příběhy kromě jednoho. Povídky o Mauglím byly nejlepší, kdyby se kniha skládala jenom z nich hodnotím čtyřmi hvězdičkami. Kniha ale obsahuje i další slabší i průměrné povídky, které (většinou) vás neosloví ani nepřekvapí svým koncem. Na knize (na rozdíl od filmu) oceňuji, že se autor neřídí zažitým klišé, že hadi jsou zlí, naopak, udělá z Ká poněkud svéráznou postavu, která Mauglímu pomůže a vyniká svou obratností, způsobem lovu a moudrostí.

kniha se mi líbila.

15.01.2017

Než jsem knihu otevřela, vůbec jsem netušila, že příběhy nejsou jen o Mauglím. Kniha se mi líbila, i když musím říct, že byly pasáže, které jsem četla proto, abych se v příběhu dostala dál. Takže ano, pěkná kniha, ale určitě se nestane moji oblíbenou.

31.12.2016

Dívejte se dobře, dobře se, vlci, dívejte! Tohle bude už vždycky kniha mého srdce kvůli vlčí smečce a našemu středisku a přesahu, který pro mě příběh má. A o džungli bych mohla číst pořád, pořád a pořád. Povídky mimo knihu džunglí bych si pro příště odpustila (čimž nechci říct, že by nebyly dobrý...). A ze všeho nejradši mám asi "písně" a další poučky, který jsou strašně krásně přebásněný. Vítr, strom i vodní tok, celá džungle chraň tvůj krok.

2 12.08.2016

Když jsem při prohrabávání starých krabic narazil na tuhle povinnou četbu s ilustracemi od Buriana (sloni jsou tu sice afričtí a sedmiletý Mauglí vypadá nejmíň na dvacet, ale jinak fajn), okamžitě padl verdikt, že si Knihy džunglí přečtu znovu.
Po zdlouhavém odkládání jsem se do nich skutečně pustil a dlužno říct, že si mě tenhle svérázný kraj mluvících zvířátek znovuomotal kolem prstu rychleji, než hladový Ká opičí krk. Křup. A teda, kvůli Disneymu už jsem skoro zapomněl, jak ostré má ta původní Kiplingova verze drápy. Ona ale taková karkulka a císařský řez taky nepatří mezi nejjemnější vyprávěnky, takže věk 9+ asi v pořádku.
A i když se občas některé příběhy lehounce táhly, bylo by jít vůči jejich jedinečné básnivosti s hodnocením pod pět ***** nespravedlivé.
Pět, o které si čas ještě nějaký ten pátek zub vylamovat bude.

1 09.08.2016

Ještě dočítám, chybí mi pár stran. Ale je to prostě klasika...
Za sebe musím však říct, že se mi povídky četly hodně špatně.
Špatně se mi posuzuje jazyk, protože původně jsem Knihy džunglí četla v ruštině, takže si již bohužel nevybavuji, že by se mi kdysi četly takto těžko. Možná je to tím, že nyní nevyhledávám knihy pro děti a mládež.
Nebo je to prostě tím, že moc nevyhledávám povídky. Disneyovku o Mauglím jsem milovala, takže jsem se již podruhé po mnoha letech k originálu navrátit musela.
Paradoxně mne kniha začala více bavit až ke konci.
Určitě však za zapamatování stojí Bílý lachtan a Rikki-Tikki-Tavi.
Zbytek mne moc nenadchnul. Mne prostě v povídkách chybí kontinuita.

27.06.2016

Paradoxně se mi mnohem více líbily povídky, kde se nevyskytuje Mauglí - můj malý milý hrdina Rikki-tikki-tavi. ♥

23.05.2016

Klasika! Líbila se mi kdysi a líbí se mi i dnes :-)

1 15.05.2016

Příběhy o zvířatech a nechybí ani Mauglí. Některé mě zaujaly více, některé méně. Pro mě Kipling má těžký jazyk trošku tak mě to nenadchlo jak jsem čekala, ale rozhodně stojí knížka za přečtení…

1 30.04.2016

V prvé řadě bych se rád připojil k pochvale brilantního překladu, který zejména v nádherných písních a básních zachovává rovnováhu mezi věrností a estetikou způsobem, před nímž je nutné smeknout. Dále bych rád vyjádřil obdiv panu Zdeňku Burianovi, jehož úchvatné ilustrace krásně dokreslují vydání z roku 1974.
Největší síla knihy je v atmosféře, dle mého mínění. Velmi příjemným způsobem se můžeme dozvědět něco o životě lidí a zvířat v Indické džungli v dobách Britské koloniální nadvlády.
Možná proto, že jsem znal Knihu Džunglí pouze jako televizní kreslený film z dob mého dětství, byl jsem trochu překvapen dalšími příběhy, které jsou povahou, tónem, ale i geografickým umístěním často dosti odlišné. Avšak rozhodně jsem nebyl zklamán. Některé vedlejší příběhy jsou velmi silné, představují zajímavé postavy a někdy obsahují i filozofická zamyšlení.
Považuji za nutné zde také podotknouti, že jisté scény příběhu mohou být pro příliš malého čtenáře docela drsné, řekněme příliš naturalistické. V mém vydání je psáno "pro čtenáře od 9 let", já bych apeloval na rodiče, aby zvážili posun této hranice o takové 3 roky nejméně.
Náctiletému čtenáři by však mohla kniha přesně sednout do noty. Rád bych ocenil autorův um personifikovaným zvířatům v příběhu vytvořit lidskou povahu. Většina postav reprezentuje silné morální hodnoty. Sám Ká říká: "Chrabré srdce a zdvořilý jazyk - s těmi to, človíčku, v džungli někam přivedeš..."