Kniha hrůzy

17.12.2021

Určitě stojí za přečtení všem milovníkům hororových povídek. Zajímavé příběhy, některé jsou krátké jiné delší. Některé jsou lepší a jiné méně. Hrůzu vám to asi úplně nepřinese, ale každý si na ní musí udělat názor sám.

1 01.07.2020

Působivá hororová všehochuť. Čtenář možná může být lehce zklamaný anotací, která slibuje děs a hrůzu, avšak v knize jsou kromě čistokrevných hororů (krvák Zubatí duchové, duchařina Hudba Bengta Karlssova, vraha) zastoupeny také téměř surreálná, lehce zneklidňující povídka Alice pod igelitem, fantasy povídka Troud, ocílka a křemen, nabo záhadná a tísnivá povídka Něco smutného a temného. Knihou se tedy netáhne bezděčný pocit strachu, nýbrž temná atmosféra vykreslená s pomocí vytříbeného a velmi kvalitního literárního stylu autorů. Každá povídka je odlišná a přirozeně mne neoslovily všechny, nicméně ani jedna nepůsobí amatérsky či odfláknutě. Tuto knihu si tedy budu pamatovat jako velmi vydařenou antologii.

07.12.2019

Obálka a anotace knihy sice slibují povídkový nářez, ale popravdě - je to tak půl na půl. Respektive, pár povídek je fakt nářez a několik zase mírně roztahaná nuda.
Mám-li vybrat nejméně povedené, velmi mě zklamali Zubatí duchové, v závěsu je Alice pod igelitem a nakonec Kořeny a vůbec (která nemusela být špatná, ale...)
Z těch nadprůměrných zde dominuje mrazivá duchařina Hudba Bengta Karlssona, vraha. Podobně mně nadchlo Něco smutného a temného. Skvělá je také závěrečná povídka knihy, Poslední slova.
Zbytek povídek se plácá mírně nad nebo pod průměrem. Stejně si ale myslím, že každý správný hororový nadšenec by měl alespoň nahlédnout a posoudit sám, jaké pocity v něm ten který příběh probudí... :-)

17 06.05.2019

Nezbývá, než si přiznat, že nejvíce strachu budí název a obálka knihy, z obsahu maximálně občas lehce zamrazí.
Favoritem sbírky je pro mě „Hudba Bengta Karlssona, vraha“, příběh sice v základu tradiční, ale Lindquist jako jediný dokázal vyvolat emoce blížící se hrůze a morbiditou vyústění se mi trefil do vkusu. „Rakvářova dcera“ nebyla strašidelná, ovšem neotřelá, čtivá, s dobrou zápletkou. „Kořeny a vůbec“ se pyšní dobře odvedeným řemeslem, mají šťávu a kdyby se podařilo působivěji zpracovat závěr, dát přednost spíše mystické stránce než realitě… kdyby. Tyhle tři povídky knize dominují, potom je tady několik těch, co zaujmou v určitých ohledech, třeba atmosférou a vzbuzením zájmu ohledně nějaké osobnosti, např. „Nic složitého“, nebo chytlavým stylem vyprávění jako „Zelený bůžek bolesti“ (King to se mnou prostě umí).
Bohužel se v mém hodnocení spousta prezentovaných dílek pinoží kolem průměru. O hrůzu se stěží otřely, v lepším případě vyvolaly zvědavost (Něco smutného a temného) a pak selhaly, v horším nudily a nic moc nezachránily ani finišem (Zubatí duchové, Alice pod igelitem).
Jednotlivé povídky doplním stručnými komentáři, sliby v předmluvě jsou každopádně plané: u téhle knihy se příliš bát nebudete. Vlastně skoro vůbec.

21.04.2019

Tahle kniha dělí povídky do tří kategorii: naprosté odpady, povídky, které se tváří zajímavě a najednou končí useknutě, bez očekávaného gradovaného závěru, a těch pár jednotlivých povídek, (asi 3) které se opravdu povedly. Vyjímečné jsou povídky: Zubatí duchové, Nic Složitého a Poslední slova.

17.09.2017

Až moc hnané do extrému, na hranu, bohužel pak s hororem nemá nic společného a většina povídek kráčí ve stylu "pojďme z toho udělat co největší řezničinu".

03.07.2017

Knihu jsem četla dvakrát, ani nevím proč. Ač miluji hororové knihy, některé povídky se mi zdály divné než strašidelné. Pouze jedna povídka mě tak dostala, že jsem se málem rozbrečela a ani jsem tu povídku nechtěla dočíst. První povídka mi přišla jako nejhorší z celé knihy. V porovnání s Tichou hrůzou, kterou sestavil Tomáš Korbař je stylisticky lepší.
Knihu by jsem doporučovala slabším povahám.