Kladivo na čarodějnice
Václav Kaplický
https://www.databazeknih.cz/img/books/12_/1209/bmid_kladivo-na-carodejnice-65abbc5d2f735.png
5
2725
2725
Smutný příběh začíná roku 1680. Vernířovická žebračka Maryna Schuchová je obviněna farářem Schmidtem z čarodějnictví poté, co byla odhalena, že si v kostele schovala posvěcenou hostii do šátku. Slíbila ji Dorotě Groerové pro její krávu, která nedojila. To jí poradila podle staré pověry "stará Davidka". Všechny tři ženy byly nakonec převezeny na zámek Velké Losiny, kde byly uvězněny a souzeny inkvizitorem Bobligem z Edelstadtu. Ženy samozřejmě nebyly žádné čarodějnice, ale po výsleších, ve kterých je Boblig nařkl z toho, že létaly na Petrovy kameny (hora v okolí), "obcovaly tam s galány" a mnoha dalších věcí, a také po tortuře (mučení), se ke všemu doznaly a byly upáleny. Tohle byl teprve začátek. Postupně začal Boblig se svým hrbatým pomocníkem Ignácem obviňovat další a další občany Velkých Losin a později i Šumperka. Zálusk měl hlavně na bohaté, protože získal vždy část jejich majetku. Procesy probíhaly vždy velice pomalu, aby z toho měl co nejvíc peněz. Po mučení se přiznal i ten nejsilnější a nejodvážnější člověk k čemukoli. Boblig chtěl také odsoudit děkana Lautnera, který už od počátku odhalil jeho zájmy a ostře proti němu vystupoval. Nejdřív Boblig obvinil a následně i odsoudil k smrti mladou kuchařku Lautnera i jeho nejlepší přátele. Všichni pod tlakem mučení potvrdili Bobligova obvinění proti Lautnerovi. A tak nakonec, i před návštěvu děkana u biskupa olomouckěho, kde mu řekl o všem co Boblig provádí, byl i Lautner zatčen. Dlouho vzdoroval, ale po těžkém mučení na skřipci se i on přiznal k hrůzným činům, které nikdy neudělal, a byl upálen. Až po 8 letech končí Bobligovy inkviziční procesy a na hranici umírá poslední nevinný člověk. Mezitím zabil asi 100 dalších lidí.... celý text
Přidat komentář
Uhrančivá a nadčasová výpověď o tom, s jakou lehkostí až bizarní elegancí se prosazuje zlo ve světě plném hlouposti, arogance a zbabělosti.
Nádherná kniha ukazující dobovou skutečnost. Ráda čtu knihy vonící historií a inkvizicí. Za mě rozhodně doporučuji.
Ke knize jsem se dostala v rámci doporučené četby na střední škole. A teda jako musím říct, že jsem ráda, ve které době teď žiju. Jasně, i doteď nevymizela žárlivost - "sousedka má trávu zelenější", ale upalovat někoho... ?!
Příběh ukázal tehdejší hloupost lidí, pověrčivost (znamínko, důkaz čarodějnictví... pokud se nepletu) a nesmyslné soudní procesy prostřednictvím mučení. Pro mě byla tahle knížka lehce k neuvěření (spíše jsem byla šokována), že se ty věci skutečně děly. Ať už stejně, nebo jinak.. nebo i hůř, prostě se děly a běhal mi z toho mráz po zádech.
Zatím jsem se neodhodlala ke shlédnutí filmu, uvidím, jestli se vůbec někdy odhodlám :)
Perfektní a strhující. Je to nadčasové téma, které děsí i po staletích. A děsí o to víc, že je román historicky velmi věrohodný a propracovaný. Zfilmovaná verze má své kouzlo a skvělou atmosféru, ale některé věci v ní chybí, takže radím přečíst raději nejdřív knihu.
Děsivá kniha.Kam až člověk může zajít v touze po majetku a penězích...Boblig byl ďábel v lidské podobě, zneužívající moc církve, nevědomost a bezbrannost lidí.Nejhorší je, že se to všechno opravdu stalo.Přesto je to však skvěle napsaná kniha, která se čte doslova sama.
No četl jsem 2x a pokud ještě někdy přečtu bude to za dlouho. Zvěrstva čarodějnických procesů u nás, hloupost lidu a naprosto ďábelský Boblig...
Nedá mi to a ptám se Pistalky: četli jsme stejnou knihu. Podle mne je ...nejtrefnější obžalobou ZNEUŽITÍ katolické doktríny pro soukromý prospěch. Ale napsaná je úžasně. 4 hvězdy.
Historické romány nevyhledávám a ani nevím, proč jsem po Kladivu na čarodějnice vlastně sáhla. Každopádně nelituji. Kniha je napsaná skvělým stylem (kterým se autor, jak vidno, všem zdejším čtenářům nezavděčil) a méně drasticky, než jsem od historické beletrie čekala. Příběh se hemží absurditami nejvyššího kalibru, ale to tak bývá, když se do něčeho vloží iniciativní blbec, který je, jak známo, horší než třídní nepřítel. Iniciativních blbců se do událostí vložilo hned několik, a bylo až neuvěřitelné, kolik osob mělo možnost procesy utnout už v zárodku, kamenem hozeným po inkvizitorovi ze křoví počínaje, olomouckým biskupem konče. V určitém aspektu je možné pochopit zdrženlivost vyšších církevních míst, přece jen v Bibli se opravdu píše "čarodějnici nenecháš naživu," takže kdo by se chtěl protivit Písmu, které je nejsvatější pravdou? Plus k tomu připočtěme neklidné 17. století a existenci osvědčených a stále platných norem (inkviziční řády), které myslely na všechny případy, a máme aspoň částečnou odpověď. Otázka svědomí a zdravého rozumu je kvůli strachu odsunuta pryč. Zaslepenost církve je v tomto díle neomluvitelná, ale obávám se, že lepší postoj ve své tehdejší zkostnatělosti ani neznala... Smutné! K postavě Bobliga jen dodám, že takové pijavici by se velmi dařilo v současné době, která je taky nakloněna osobám, vydělávajícím na neštěstí druhých.
PS: Anotace u vydání z roku 2007 je přímo "bestiálně" příšerná!
Knihu jsme četla zhruba před šesti lety. Při čtení ve mě v některých pasážích vyvolávala hrůzu a z osobní zkušenosti nedoporučuji knihu číst v noci. Toto téma mě zajímalo především proto, že na základní škole jsme byli na divadelním představení nazvaném "Ďábel proti Bohu". Dodnes mám schovaný program tohoto vystopení, které bylo naprosto úžasné a nahánělo stejnou hrůzu jako kniha (která je v mnohém lepší).
Vedle mojí střední školy se nacházel dům kde bydlel děkan Kryštof Alois Lautner. Dům, kde v době inkvizice přebýval Boblig stojí také nedeleko. Jelikož Šumperk znám, nebyl problém popisovaná místa najít a o to víc Vás zasáhne jejich historie.
Knihu jednoznačně doporučuji.
Kladivo na čarodějnice je nejtrefnější obžalobou katolické doktríny, jakou jsem kdy četl.
Přestože spousta lidí tvrdí, že se nejedná o protinábožensky laděné dílo, nýbrž o kritiku procesů jako takových, o jejich analogii k praktikám totalitních režimů dvacátého století, nesouhlasím. Představitelé církve si jsou příliš dobře vědomi absurdnosti počínání inkviziční komise (o všem dokonce pochybuje i olomoucký biskup, nejvyšší hlavoun katolické církve v kraji), nejsou ale schopni ani ochotni podniknout jakékoliv kroky, které by celé mašinérii lží zabránily. Zkostnatělá církev, prožívající jedno z posledních období, kdy mohla beztrestně a se svolením „vyšší autority“ páchat na lidech zlo, poskytla inkvizitorovi Bobligovi úžasný servis, na kterém celý proces vystavěl. V podstatě jej zaštítila a poskytla mu postavení, ve kterém se nemusí zpovídat nikomu. Posilněn nesmyslnou a pokryteckou katolickou doktrínou (umocněnou násilnou rekatolizační vlnou), záštitou v Boha a vyšší pravdu, buduje něco, nad čím zůstává rozum stát. Ohlédneme-li od samotné absurdnosti toho, že svou nevinu není možné prokázat (a kterýžto fakt si náboženské elity při své zaslepenosti málokdy uvědomily), vede čtení románu k zamyšlení nad úlohou církve v dějinách. A jen těžko si neuvědomit holý fakt, že největším nepřítelem církve je vzdělanost. V dobách středověku a novověku mají církevní hodnostáři a kněží na spoustě míst takřka výhradní monopol na vzdělání a jsou nezpochybnitelnou autoritou. (,,Nikdo nepochyboval, že to je pravda, když to pan farář říkal v kostele.“) Vědomosti mezi lidmi jsou nejen nepotřebné, jsou dokonce přítěží, protože vedou k individualismu a ,,neposlušnosti" (Kým jiným než neposlušným individualistou je v knize Kryštof Lautner, tolik se lišící od ostatních církevních představitelů, kteří jsou spíše institucemi a hlásnou troubou oficiální ideologie?). Náboženství je proti individualismu, neboť ten vychovává vlastním úsudkem vybavené jedince a potlačuje vliv toho, co je dané, neměnné, co nelze měnit. Náboženství je proti vzdělání a pokroku, je odvěkým nepřítelem univerzity jako místa, ve kterém se líhnou nepřijatelné myšlenky, svobodomyslnost. Země není kulatá a neobíhá kolem Slunce. Člověka stvořil Bůh, šest tisíc let tomu, nic jiného nepřichází v úvahu. Setrvávat na těchto stanoviscích bylo pro katolické náboženství životně důležité, neboť demonstrovalo neomylnost, jakousi schopnost mít odpověď na každou otázku, a bylo od nich opuštěno až ve chvílích, kdy to pro nezpochybnitelné důkazy bylo pragmaticky nutné. (,,Myslím, že to je teprv počátek. Uvidíte, že nejde o nic jiného než o zastrašení lidu, aby mohl být dál držen v temnotách. Nejsnáze se vládne nevědomcům a hlupákům!“) Společnost, vybudována primárně na poslušnosti k církvi a slepé oddanosti katolickým autoritám, vede k zaslepenosti, zúžení pohledu na svět, netoleranci a trvalé deziluzi, kterou nejhůře snášejí odlišní jedinci, kterým není dána jiná možnost, než se podřídit. (,,Věřící byli tak vyděšení, že při mši, která po kázání následovala, se zapomínali bít v prsa. Myslili na slova kazatelova, a každý v duchu mezi sousedy a přáteli hledal toho, kdo by mohl sloužit ďáblovi a na lidi přivolával utrpení, kterého je tak jako tak na světě dost.“) Páchat zlo ve jménu dobra málokdy přineslo něco dobrého. Kladivo na čarodějnice, napsáno podle skutečných historických pramenů, je toho poměrně tragickým důkazem.
Po dlouhé době kniha, kterou jsem nedočetl, ale vůbec první kniha, kterou jsem nedočetl, proto, že je výborně napsaná. Tak působivý popis všech bobligových prasáren mě zastihl v nedbalkách a napřipraveného na to všechno lidské svinstvo, že se budu muset chvilku vzpamatovat a sbírat odvahu k dočtení.
Výborná kniha! Četla jsem před několika lety ještě jako skoro dítě (vždycky jsem si tak trochu libovala vedle historie i v morbiditách). Běhal mi mráz po zádech a na inkvizitora Bobliga už asi nikdy nezapomenu. V budoucnu se k ní určitě hodlám vrátit a prostudovat ji trochu více z psychologického hlediska.
Skvělá kniha, byl to asi první historický román, ale určitě se k tomuto žánru v budoucnosti vrátím. Výborně popsaný náboženský fanatismus dané doby a způsob, jakým se dá manipulovat nezvdělané masy obyčejných lidí.
Neskutečná kniha... Pořád tomu nemůžu uvěřit, že by se něco takového mohlo někdy dít. I přes to téma se kniha četla opravdu lehce a vůbec nebyla nudná. Kolikrát jsem nadávala i nahlas, jak je možné, že ti lidé byli tak slepí...
při vzpomínkách na bobliga se mi začíná vařit krev v žilách i po půl roce přečtení.
To byla hrůza! Myslím nuda.Dlouhý vleklý děj,milión postav a jmen,předlouhé popisy ničeho.Jsem vážně dobrá,že jsem dočetla.Film byl působivější i když mnohé vynechal.
Skvělá kniha, která ukazuje, jakou hrůzu s sebou přinášely čarodějnické procesy a o co v nich skutečně šlo. Inkvizitor Boblig je naprosto odporná postava, které člověk nemůže fandit, ať už má obvykle slabost pro záporáky nebo ne. Proti němu stojí přátelský a upřímný otec Lautner, dobro postavené proti hamižnému a sobeckému zlu. Kaplický skvěle buduje atmosféru. Co začíná poklidným prostředím malého úspěšného městečka, to končí strachem a podezřívavostí. Nikdo si nemůže být jistý ničím a nikým.
Jednu hvězdičku však strhávám za styl psaní, který mi příliš evokoval staré romány pro ženy.
Naprosto úžasná kniha! děj vás zcela pohltí a dokud ji nedočtete, neodtrhnete se od ní zvědavostí. Navíc jde o historické události, takže se i něco přiučíte.
Nejdříve jsem viděl naprosto výborně zfilmované a poté si přečetl snad ještě lepší knihu. Neuvěřitelný příběh, na kterém je ukázáno, co všechno se může stát a nikdo si nemůže být jistý před ničím. Jestli to jen podobně opravdu v té době probíhalo, jsem rád, že žiju v "civilizovaném" 21. století. Ten příběh je prostě masakr.
Štítky knihy
čarodějnice zfilmováno 17. století inkvizice katolická církev upalování čarodějnic právo útrpné perzekuce Velké Losiny čarodějnické procesy
Autorovy další knížky
| 2007 |  Kladivo na čarodějnice |
| 1954 | Železná koruna I - Dobré srdce císařovo |
| 1977 | Veliké theatrum |
| 1956 | Čtveráci |
| 1976 | Škůdce zemský Jiří Kopidlanský |
Jednoduše dokonalé čtení :-)