Kdo šije u Podolské?
Lucie Hlavinková
https://www.databazeknih.cz/img/books/49_/495139/bmid_kdo-sije-u-podolske-oVI-495139.jpg
4
582
582
Salon Podolská býval v dobách své největší slávy spojován s elegancí a luxusem. Po znárodnění v roce 1948 zde díky protekci Marty Gottwaldové mohla bývalá majitelka zůstat zaměstnána na podřadné pozici. Na osudech lidí spojených se salonem můžeme sledovat dobu, kdy modely z pařížských přehlídek vystřídaly rudé šátky a vykasané rukávy údernic. Z ulic mizela elegance, ale mnohem horší bylo, že mizela i svoboda a mizeli doslova i lidé.... celý text
Přidat komentář
Stravitelnou formou předaný kus z dějin, které jsme v dějáku za ty 4 roky na gymplu prostě neprobírali... Povedeně vykreslená tísnivá atmosféra.
Takové oddychové čtení. Kniha nenadchne ani neurazí. Za mně příjemné počtení na víkend, ale že by kniha zůstala v knihovně, asi půjde dál do světa.
Moc zajímavá a poutavě napsaná kniha, určitě se podívám po autorčiných dalších dílech. I když z této doby je napsáno spoustu příběhů, dozvěděla jsem se zase něco nového. Především postava a osud paní Podolské mě velmi zaujala, musela to být obdivuhodná dáma.
Knihu jsem zvolila kvuli obalce, ocekavala jsem lehčí retro čtení. Vzhledem k tomu, co se dnes deje, mi kniha zpusobila lehkou depresi. V pulce jsem ji chtela odlozit, nic noveho uz mi neprinesla, je o životě z mnoha pozic. Ale zadny pribeh nebyl pro me dostatečně rozveden, hodne toho chybelo, nejvíc u Mileny a jejiho zmizeni pres caru, postavy byli lidske, ale hodne informaci,deje a vyvoje bylo preskoceno, skoda.
Jedním slovem "úžasné"
Tahle knížka ve mně dlouho zůstane a souhlasím s níže uvedeným komentářem, že by si to měli přečíst všichni, kdo už "zapomněli".
Z knížky si odnáším silný zážitek.
Váhala jsem , jestli čtyři nebo pět hvězd...ale pak jsem si vzpomněla jak jsem byla na konci celá netrpělivá jak to dopadne, takže to bylo jasné. Kniha se čte svižně ,moc povedené dílo autorky.
Velmi čtivá kniha popisující skutečné události z pohledu šiček a majitelky salonu.
Jen jsem čekala více o životě paní Podolské.
Tak tohle mě bavilo. Mám ráda příběhy z poválečného období a z období komunismu a Kdo šije u Podolské? je krásná kniha se silným příběhem zasazeným právě do této nelehké doby.
Kniha popisuje osudy salonu od roku 1947 do roku 1971 a během této doby můžeme sledovat nejen změny, které salon provázely, ale i to, jak se měnila doba, jak lidé nechápali, co se vlastně děje a jak se optimismus po válce pomalu vytrácel a vystřídaly jej obavy a strach. Autorka období nástupu komunismu dobře vykreslila a při čtení jsem měla tísnivé pocity, které mám často, když čtu knihy právě z tohoto období.
O salonu jsem do této doby moc nevěděla a ráda jsem o něm něco dozvěděla. Osud paní Podolské mi nebyl z vyprávění lhostejný a bylo mi ji líto. Celý život budovala svůj salon, na který byla právem pyšná, aby o něj pak kvůli komunistům přišla. Nicméně i přes nepřízeň osudu ale zůstávala silná a o to víc se mě její příběh dotkl.
Líbilo se mi, že příběh se ale netočil jen kolem paní Podolské. V knize lze sledovat i osudy švadlen salonu - Květy a Mileny nebo syna paní Podolské a více hlavních postav já vždy kvituji, příběh je tak o to bohatější a zajímavější. Knihu tak můžu určitě doporučit a od autorky si určitě přečtu i její další knihy.
Příšerná a depresivní doba... A tohle všecko je třeba si pořád připomínat. Škoda, že román nezačínal v dobách největší slávy salonu.
Audiokniha.
Tak toto bolo silné.
Kniha viacmenej verne líči osud popredného krajčírskeho salónu prvej republiky a tiež jeho majiteľky Hany Podolskej.
Z príbehov jednotlivých postáv, takpovediac z prvej ruky sa dozvedáme, ako to po prevrate v 48-mom v republike vyzeralo. V "buržoáznom" salóne, v Jáchymove, v krčme, na hrade... Nikto nebol v bezpečí. Nikto si nemohol byť istý... ničím. Ani Kléma Gottwald.
A to panoptikum postavičiek. Nadšenci novovzniknutého režimu, udavači, "bývalí" ľudia...
Dejiny idú dopredu a nijako ich netrápi, kto skončí pod ich kolesami.
Túto knižku by si mal prečítať každý. A hlavne tí, čo trpia spomienkovým optimizmom.
Je mi z toho úzko a smutno.
Odporúčam.
"Bylo nám dobře, teď je nám lepší, ale bylo by lepší, kdyby nám bylo zas dobře."
Tak si říkám lepší když nic od knížky neočekávám někdy nečtu ani o čem je ..a pak jsem mile překvapena .. nebyla špatná, v táhla do děje, zajímavé informace ohledně paní Podolské a době která v té době byla nelehká a řekla bych příšerná, ale tak nějak to byl rychlý průlet .. čekala jsem asi tedy mnohem víc..nicméně ráda doporučuji je třeba stále připomínat co se dělo
Věděla jsem to.
Ta kniha si mě našla, nabízela se mi a já si ji musela koupit, protože jsem po ní toužila. Věděla jsem , že se mi bude líbit a že mě nepustí . Přesně ta kniha, která mě tak vtáhne do děje , že jsem cítila látky , slyšela nůžky stříhat a šicí stroje šít, ale i smutek a prázdno lidí , kteří měli strach i z těch, co byli jejich kolegové, kamarádi a příbuzní.
Krásná obálka , vyhledávala jsem si životopisy a další knihy autorky.
Nevěnovala jsem pozornost anotaci a tak jsem čekala, že děj se bude odehrávat v době největší slávy a prosperity salónu. Přesto nejsem zklamaná, autorce se povedlo přiblížit společnost a atmosféru padesátých let a asi je to jedna z knih, kterou bych doporučila dospívajícím k přečtení, aby se nenáročnou formou naučili něco o tomto období našich dějin. A určitě můžu také doporučit v podobě skvěle zpracované audioknihy. Z budovatelských básní při přednesu až mrazí.
Nevím, nakolik je kniha a postavy inspirované skutečností. Knihu jsem poslechla během pár hodin jako audio. Je to hezké, ale jednodušší vyprávění. Děj má spád. Možná bych se věnovala víc psychologii postav. Hezké, ale jednoduché čtení.
Zajímavé téma, rychlý dějový spád. Kniha ukazuje dopad komunismu na život lidí. Kniha je zajímavě doplněna o dobové socialistické básně. Opravdu stojí za přečtení.
O této knize bohužel musím konstatovat, že je to jedna z těch, u kterých brzy zapomenu děj. Ač námět zněl poměrně dobře, dostala jsem průměrný příběh, který ve mně nezanechal žádné hlubší pocity. Musím však podotknout, že to nemusí být tolik chyba samotné knihy, jako spíše toho, že už jsem četla více knih s podobným námětem a tento příběh bohužel nebyl v ničem zas tak netradiční. Rozhodně nemám co vytknout z hlediska historie, avšak ani postavy ani děj mi v hlavě opravdu dlouho neutkví. Za mě je to taková průměrná kniha, kterou sice mohu doporučit, protože nebyla z formálního hlediska špatná, ale zároveň mě ničím neohromila.
Škoda, že příběh nebyl vyprávěn komplexně a od začátku, jako větší román o celém životě Hany Podolské, aby tam bylo i o jejím mládí za první republiky. Takové dílo o 600 stranách místo 200 by bylo větší pošušňání, protože autorka píše čtivě.
Štítky knihy
50. léta 20. století móda únor 1948 poválečná doba oděv, odívání manželky prezidentů, první dámy zločiny komunismu komunistický režim
Autorovy další knížky
| 2019 |  Kdo šije u Podolské? |
| 2019 |  Apatykář |
| 2022 | Pravda nebyla k dostání |
| 2019 | Sesterstvo a kouzelná kočka Fabiola |
| 2017 | Sestry Foxovy |
(SPOILER) „Hledala krásu. Celý život ji hledala a sama vytvářela.
Móda se neustále mění a to, co lidé považují za krásné, taky.“ (str.194)
Knihu jsem objevila díky tomu, že jsem dceři četla Bylinkovou babičku, kterou Lucie Hlavinková také napsala. Překvapilo mě, že píše knihy i pro dospělé, chtěla jsem si od ní něco přečíst a zaujalo mě prostředí slavného salonu z padesátých let. Salonu Hany Podolské, který byl spojován s elegancí a luxusem. Kniha má zajímavou obálku a na dvou stech stranách sledujeme osudy několika lidí mezi léty 1947 – 1968 (resp. 1971). Reálnými osobami jsou Hana Podolská a její syn Viktor Podolský a manželka prezidenta Marta Gottwaldová. Dalšími postavami jsou Květa, prostořeká a odvážná Milena a tichá Boženka milující kočky (která projde překvapivou proměnou), které pracují jako švadleny v salonu u Podolské, Gustav Procházka, mladý muž, který nejprve věřil a potom prozřel, Otto Šemík, manžel Boženky, který „musel být významný a výjimečný“ či Květin manžel Josef, který původně dělal řidiče Gottwaldovým, trpěl depresemi a byl proti režimu. Líbilo se mi, jak paní Hana dokázala poznat eleganci na první pohled, že některé ženy prostě byly dámami a jiné si na ně jen hrály. Paradoxní bylo jak Marta Gottwaldová v módě kopírovala předchozí první dámu Hanu Benešovou, ale později se čertila, že jiné ženy kopírují ji. Fandila jsem Mileně a doufala, že se jí podařilo utéct přes hranice a litovala Viktora, protože se prostě narodil do špatné doby (mohl vést salon po matce a skončil jako donašeč, alespoň, že se mu podařilo nakonec v roce 1968 emigrovat). Autorka dokáže snadno během chvíle čtenáře přenést do doby a děje, který má celkem spád, knížku jsem měla přečtenou během pár dní. Díky knize jsem si dohledávala i další historické informace, což je podle mého plus – autorka dokázala vzbudit ve čtenáři zájem. Hodnotím kladně, i když to bylo díky těžké době často dost neveselé čtení.