Kdo chytá v žitě
J. D. Salinger (p)
https://www.databazeknih.cz/img/books/38_/38935/bmid_kdo-chyta-v-zite-CzK-38935.jpg
4
4229
4229
Román amerického autora mistrně líčí myšlenkový chaos dospívajícího chlapce, jeho ztroskotání ve škole a jeho citový konflikt s americkou skutečností, zbavenou poezie a plnou shonu za osobním úspěchem...
Literatura světová Romány
Vydáno: 1960 , SNKLHU - Státní nakladatelství krásné literatury, hudby a uměníOriginální název:
The Catcher in The Rye, 1951
více info...
Přidat komentář
O tajtrlíkovi, co páli jednu za druhou, bojí se vyrůst, a každej je pro něj tajtrlík. Ohavnej charakter. Není to rebel, ke kterýmu by mělo jakýkoliv dítě vzhlížet.
Próza v pohodě, ale nuda.
Chvílemi jsem se přemlouvala, abych knihu vůbec dočetla...určitě se k ní nebudu vracet. Možná, že byla ve své době svým způsobem revoluční, určitě je v ní i nějaké poučení a moudro, ale dnes působí už trochu zastarale.
Skvěle popsaný životní úsek mladého dospívajícího člověka, syrová výpověď zážitků několika dnů. Jsem rád, že mám tuto knihu a mohu do ní čas od času nahlédnout. Každý si v ní může najít kousek sám sebe.
knihu jsem četla sice v anglickým originále ale stejně mě moc bavila a aspoň jsem se nějaký slova přiučila, moc mě bavil Holdenův pohled na svět možná i tím jak pro mě byl jako pro člověka s psychickejma problémama relatable, a trochu mě to vracelo do doby kdy mi bylo čtrnáct a hltala jsem knihy psaný pohledem puberťáků, vcelku v topu literatura
Pohled na svět a pocity dospívajícího chlapce, který hledá sám sebe. Kniha mě nijak zvlášť nezaujala, vracet se k ní nebudu.
Jedna z mých vůbec nejoblíbenějších knih. Naráží na bariéry sedmnáctiletého revolucionáře uvnitř mě, který pod tíhou vnějšího světa musel odejít do ústraní ale stále tam někde dřímá a čeká na svou chvíli. Holden je bezpochyby jedna z nejzajímavějších postav vůbec - ale proč vlastně? Kniha je protkána velkou dávkou ironie, sarkasmu a negativity hlavní postavy, zároveň velké nedůvěry vůči světu, do kterého jej chce okolí uvrhnout - nicméně, okolí to s ním myslí dobře a Holden si to tak nějak uvědomuje. Stejně mám pocit, že tahle kniha se nedá hodnotit příliš objektivně, dotýká se až příliš smýšlení různých typologií lidí. Holden je taková smutná postava, která se snaží věřit ale nejde jí to. Má strach z budoucnosti, z toho co bude až dostuduje, z absence lásky ve svém příštím životě. Až příliš nerozumí světu kolem sebe a má pocit, že svět nerozumí jemu - ale ano, svět mu příliš dobře rozumí, jen moc dobře ví, že Holdenova cesta nikam nevede. Není to tím, že by věcem nerozuměl, je to idealista, který touží po tom, aby lidé viděli svět jeho očima - pakliže nedokáže srozumitelně tuto svou touhu projevit lidem, ztrácí s nimi trpělivost, chybí mu tolerance a pochopení. Knihu vřele doporučuji i (ne)čtenářům, je krátká, děj utíká rychle - i přes velké množství vedlejších postav se člověk neztrácí.
Vlastně se přiznám, že úplně nevím jak knihu vnímat... tím myslím, jak vlastně chápat hlavního hrdinu Holdena. Holden je jistě výjimečný to bezpochyby, ale zdá se mi, že je někdy prostě slepý k určitým věcem...pořád by všechno viděl jenom černě a všechny považoval jen za pitomce. Řekla bych, že je to jen taková jeho kamufláž, jeho vlastní rezignace na svět dospělých, který ho děsí. Jelikož se světem dospělých jde v ruku v ruce i zodpovědnost...a tu on zatím určitě nemá. Na jednu stranu, samozřejmě jeho ironické poznámky ohledně do sebe zahleděných lidí, nebo rádoby premiantních škol jsou leckdy opravdu trefné a vy cítíte v Holderovi jakéhosi revolucionáře, který vás přitahuje svou odlišností a schopností říct na plnou pusu co si myslí.
Mou recenzi bych zakončila tak, že knihu dle mého názoru velmi dobře shrnuje poslední část a také citát co napíše Holderovi jeho učitel na kousek papíru. Navíc nemůžu opomenout zmínit, že je kniha velmi čtivá, vlastně si ani neuvědomíte, že jste na konci. Velmi by mě zajímalo jak by to bylo s Holderem dál... no pravděpodobně vyroste...no fyzicky určitě, ale mentálně....zkrátka talkový poválečný Petr Pan nepohádkového světa.
Kniha se jmenuje podle té dětské písničky, kterou si zpíval chlapeček na procházce a hrdinu inspirovala k jeho vysněnému povolání :)))
Zasadni kniha meho detstvi a dospivani. Neni to klasicka dejiva literatura, kde se tesite nakazdiu stranku a jste zvedavi, co prijde. Tady jde spis o atmosferu, jazyk a pokusy o ztotozneni s hlavnim hrdinou. Nadherna kniha.
knížka na mě udělala opravdu velký dojem a nemohla jsem z ní spustit vůbec oči. Holden na mě působil jako typ "zbytečného" člověka a byl mi sympatický i ten autentický nedokonalý styl vyprávění. Krásný je i fakt, že jsou to do detailů popsané čtyři dny, během kterých se toho tolik stalo v přibližně dvou seti stranách. Kdybych nevěděla, kdy se kniha odehrává, řekla bych si, že je to téměř něco aktuálního. Rozhodně jsem ji nečetla poprvé, ani naposledy.
Od Salingera jsem zkoušela více knížek, ale bohužel mi nesedne. Kdo chytá v žitě mi nepřijde ničím výjimečný. Je pravda, že se v některých pasážích skrývá hlubší myšlenka, ale to je tak vše. Hlavní postava mi je nesympatická, nedokážu se s ní ztotožnit a ani ji pochopit. Holden mi připomínal Dannyho z Prima sezóny od Škvoreckého. Abych však nebyla jen negativní, na výrazové prostředky byla kniha opravdu bohatá a někdy jsem se i zasmála.
Kniha se nejmenuje "Kdo chytal v žitě" ale v originále " Ten , který chytá v žitě "
V žitném poli si hrají děti. Na kraji pole je strmý sráz a u něho by chtěl stát Holden a chytat děti, aby nespadly. To je jediné zaměstnání, které má podle něj smysl.
Je považováno za klišé říkat, že Kdo chytá v žitě je vaše oblíbená kniha, ale já to stejně řeknu. Vyprávění mi připomíná týpka, kterého znám, zní upřímně a uvěřitelně, dovedu si představit, že takhle bych psal v pubertě i o sobě. Jedna z nejlepších knih všech dob, za mě určitě.
Skvelá kniha. Jednoduchá ale predsa výstižná. Vložiť "iba" 4 dní dospievajúceho chlapca do jednej knihy nebolo určite jednoduché ale splnilo to svoj účel. Kniha sa čítala v podstate sama. Ani neviete kedy a je koniec knihy. Príbeh je zaujímavý od prvej až po poslednú stránku. Prejdete sa myšlienkami dospievajúceho človeka a jeho zmýšľania. Čítala som ju mimo veku dospievania, ale aj tak som si knihu užila. Veľmi ma bavil humor, ktorého v knihe bolo dostatok a tým pádom kniha nebola nudná ale stále vás prekvapilo niečo humorné. Určite odporúčam každému aby si aj túto knihu prečílal.
Som veľmi rada že je táto kniha zaradená medzi povinne čítanie na škole a skromne verím že sú ju niektorí prečítajú a budú ju brat za zaujímavú a možno aj poučnú.
Patřím k těm čtenářům, kteří netušili, co je čeká (od jednoho z nejpopulárnějších poválečných amerických románů). Ani já jsem si předem nečetla anotaci knihy a pustiila jsem se do čtení. Nepřekvapilo mě ani to, že kniha je poměrně útlá (necelých 200 stran) Při výběru mě zaujal především dávno známý a v paměti uložený název knihy. Uvědomuji si, že vyprávění své hodnoty má, donutí čtenáře nad obsahem přemýšlet, ale vzhledem ke svému věku mě až tak nezaujalo vyprávění z pohledu 17letého mladíka. Stále jsem čekala ještě něco jiného... Kniha své příznivce měla, má a jistě bude mít. Nejde tady až tak o děj, ale zachycení duševního rozpoložení dospívající chlapce. Škoda, že jsem na ni nenarazila mnohem dřív, 1. vydání pochází již z roku 1951, ale i tak má dnešnímu čtenáři, co sdělit...
Štítky knihy
New York americká literatura dospívání USA (Spojené státy americké) studenti psychologické romány černý humor škola internát pro chlapce
Autorovy další knížky
| 1971 |  Devět povídek |
| 1960 |  Kdo chytá v žitě |
| 1987 | Franny a Zooey |
| 1987 | Vzhůru, tesaři, do výše střechu zvedněte! / Seymour: Úvod |
Nějak nevím, co si o této knize myslet. Vlastně nemůžu ani říct, o čem to bylo, nevím, mělo-li to nějaké poselství, či měl-li to být jen pobavení lidem v dlouhé chvíli. Také jsem přesvědčen, že je kniha určena lidem stejně starým či dokonce mladším, než hlavní hrdina, protože po určitém věku jeho problémy přestanou být relevantní a člověk se přesune spíše do kategorie protagonistou kritizovaných.
Z počátku se to celé může zdát jako blbost nehodna pozornosti delikátního čtenáře a může být složito zvyknout si na styl psaní. Mně to alespoň problémy činilo, protože mě ty jeho nespisovná slova otravovala a špatně se četla (vydání z r. 1979). Jako stylistický záměr to samozřejmě nevyčítám, to je jen můj osobní problém.
Jinak s hlavním hrdinou (nemám paměť na jména, omlouvám se) jsem se dokázal v názorech v mnohém ztotožnit, dobře se o něm četlo a byl i sympatický. V některých částech mi připomínal hrdiny Kerouacových "knih". Jsem ale moc moc rád, že na rozdíl od něj používá autor lidsky srozumitelná souvětí a přímou řeč.