Kdo chytá v žitě
J. D. Salinger (p)
https://www.databazeknih.cz/img/books/38_/38935/bmid_kdo-chyta-v-zite-CzK-38935.jpg
4
4178
4178
Román amerického autora mistrně líčí myšlenkový chaos dospívajícího chlapce, jeho ztroskotání ve škole a jeho citový konflikt s americkou skutečností, zbavenou poezie a plnou shonu za osobním úspěchem...
Literatura světová Romány
Vydáno: 1960 , SNKLHU - Státní nakladatelství krásné literatury, hudby a uměníOriginální název:
The Catcher in The Rye , 1951
více info...
Přidat komentář
Nechápu, proč je kniha zařazena do všemožných žebříčků a seznamů knih, které si prostě musí člověk přečíst. Nápad ok, ale provedení mě nenadchlo a zanechalo mě lehce deprimovanou.
Líbí se mi komentář od alef. Souhlasím s ním. O této v Americe mnohdy kontroverzní knize jsem slyšela mockrát, a tak jsem ráda, že jsem si ji nakonec přečetla. Rozhodně za přečtení stojí, i když to zas tak lehké a vtipné čtení není. Taky bych ji dokázala přečíst ještě jednou, ale raději sáhnu po něčem dosud nepřečteném.
Přečtení téhle knížky jsem oddalovala několik let. Možná to bylo tím, že, přestože se pravidelně objevuje na seznamech „knihy, co musíte přečíst, než zemřete“, není úplně dobře hodnocená. A po pár stránkách jsem pochopila pryč. Tak za prvé styl psaní napodobuje mluvu klasického teenagera. Pokud jste tak trochu pintlich na češtinu, nutí vás to vzít si červenou fixu a udělat textu vlastnoruční korekturu.
Druhým důvodem je, že kniha je jakési putování, kde ale nejsou důležitá navštívená místa, ale jednotlivá setkání s lidmi i skutečným světem. Kdo chytá v žitě tak není knihou, která vás zaujme fantastickým dějem nebo precizním jazykem, velice přesvědčivě ale představí jednoho dospívajícího chlapce, který se plácá mezi dětským a dospělým světem.
Četla jsem ji před lety a vzdala jsem to po pár stránkách. Teď jsem se do toho pustila znovu, že jsem to asi tehdy nepochopila, je to přece klasika. Vydržela jsem až do konce! Ale o čem to bylo, pro koho to bylo, co mi to mělo dát, to jsem nezjistila.
Fantastické čítanie. Možno práve pod týmto si predstavovala učiteľka slovenčiny nadčasové dielo. Zdalo by sa, že ide len o akési rozprávanie o dospievaní, a keď si knihu spätne premietam tak to bolo o dospievaní, no hlavne o určitom zmätku a prázdnote?
Zdařilá novela o duševních pochodech dospívajícího mládence (u nás se tomu říká "bordel v řepě"). Příběh a styl vyprávění mně velmi připomíná Formanova Černého Petra, který je podle mě ještě o stupeň zdařilejší a nemá hluchá místa. Knížce by prospělo malinko zkrátit.
Skvěle napsané, nemusíte být nutně v Holdenově věku a ztotožnit se s ním, aby vás kniha bavila.
Upřímně vůbec nechápu, proč je tato knížka tak populární. Nevím, čím je tak významná, že patří mezi maturitní četbu.
Pocity a zmatenost dospívajícího člověka jsou asi vyobrazeny dobře, a proto si kniha našla tolik mladých čtenářů. Nevidím ale, v čem je tato kniha významnější než kterákoliv jiná kniha na stejné téma.
Hlavní hrdina mi šel na nervy tak, jak to žádná jiná literární postava zatím nedokázala.
Myšlenkové pochody dospívajícího kluka. Do půlky jsem je zvládla a docela mě to i zajímalo. Pak už mě unavoval dlouhý text bez odstavců, v podstatě nic zajímavého. Už jsem dlouho dospělá, navíc holka a Evropanka. Měla jsem tuhle knihu číst o víc jak 30 let dříve.
Tak to mě úplně umrtvilo, jestli chcete co vědět! :D Zpočátku jsem obtížně přijímala těžko stravitelnou literární formu, ve které ale jako zakletá princezna uvízl příběh úplně typického puberťáka. Jak mně vám ho bylo líto! Tolik zmatků a emocí a všechno se to do tý hlavy hrne... Tak aby pak takovej mladej kluk nedělal kraviny, nad kterýma nám dospělým zůstává rozum stát!
Na tuto knihu jsem se chystala už dlouho, takže jsem uvítala, když se mi letos hodila do Čtenářské výzvy. K Holdenovi jsem vzhledem k jeho věku, prostředí i době vydání přistupovala s patřičným nadhledem. Nelze si ale nezískat sympatie někoho, kdo má tak hezký vztah k mladší sestře, která svou dětskou bezprostředností okouzlila i mně. Četlo se dobře a nevylučuji, že se ke knize v budoucnu vrátím.
U této knihy jsem zvolila audioknihu a udělala jsem dobře. Pokud knihu čte takový Pan herec, jakým Jan Tříska byl, je to úchvatný zážitek. Jeho herecké umění, v tomto případě přednes, jsem si opravdu vychutnala. Bylo to jako slyšet přímo toho teenagera, jak ze sebe chrlí všechny ty své postřehy. Bohužel nad samotným obsahem knihy už tak nejásám.
Holdenovo pozorování světa na cestě domů, občas kritické, ale většinou bystré a trefné, mě neuchvátilo tak, jak jsem od takové knihy očekávala. Právě o ty schopnosti popisu jde, ale já je tady nedokážu plně ocenit. Neříkám, že kniha je špatná, na mne však působí spíše jako hodně obyčejný příběh bez větší zápletky nebo poselství.
Snad má očekávání byla příliš vysoká, možná jdou myšlenky šestnáctiletého chlapce tehdejší doby mimo mě, ale víc jak 3* hodnotit nemůžu.
Pohled do duše amerického teenagera, kterého právě vyhodily ze školy. Cílovkou budou spíše dospívající čtenáři, kterým bude Holdenovo tápání životem mnohem bližší.
Příběh dospívání, pohrdání autoritami a jakési ztracenosti v životě. Knížku jsem četla v pubertě a Holden mě hrozně bavil. Byl sprostý, sarkastický, nebyl ale vůbec hloupý. Je to jedna z mála knížek, které se dají číst znovu. Dějové zvraty vás už asi nepřekvapí, ale ta nálada, pocity, myšlenky a specifický humor, k tomu se vrátit určitě dá.
Ze začátku se mi hlavní postava nezamlouvala. Její styl vypravování mi přišel hodně zvláštní, často jsem se ztrácela v tom, co chtěla říct. Musela jsem si hodněkrát přečíst daný odstavec znovu. Po chvíli se tohle zlomilo a já si na vypravování zvykla.
Líbilo se mi, že Holden uměl být dost sarkastický a okolí to nepoznalo. V tomhle jsem se viděla, protože to zažívám taky. U téhle scény jsem se nad tím pousmála.
„Co to čteš?“
„Knihu.“
Obrátil mi knihu a podíval se na desky, aby viděl, jak se to jmenuje. „Je to dobrý?“ povídá.
„Ta věta, co čtu, je senzační.“ Dovedu bejt značně sarkastickej, když jsem ve formě. Ale on to stejně nezaznamenal. Když má člověk kolem sebe takovýho kluka, jako je Ackley, tak nic nepřečte. To prostě nejde.
V knize se objevuje hodně ironie, sarkasmu a taky nedůvěry hlavní postavy vůči ostatním. Má strach z budoucnosti, co se z něj po vystudování stane. Pozastavila jsem se nad tím, čím by chtěl být. Představoval si sám sebe, jak na kraji pole je strmý sráz a u něj by stál a chystal děti, aby nespadly dolů. Je to podle něj jediné zaměstnání, které má smysl.
Líbilo se mi, jaký byl Holden. Např. uvažoval nad tím, kam letěly ty kachny z rybníka. Dokázal se na to ptát kohokoli a pořád o tom dumal. Taky mi přišlo komický, že přemýšlel o tom, jestli mrtvýho zajímají kytky na břiše. Občas i mě samotnou napadnou podobné myšlenky a taky s tím otravuju okolí :-D
Po čase nám přiblížil i jeho rodinu. Líbila se mi jeho sestra, byla podle jeho popisu roztomilá. Samozřejmě jsem se pozastavila nad tím, že i děti kouří cigarety a trávu. Když Phoebe chtěla chránit Holdena, řekla, že to ona kouřila. Její mamka reagovala podle mě špatně. Ale tohle je v Americe normální podle toho, co nám ukazují filmy a seriály... Neříkám, že všichni, ale bude jich dost.
Zpětně jsem si uvědomila, že se příběh odehrává jen ve čtyřech dnech. Setkala jsem se s tím už podruhé a líbilo se mi to. Jsem si jistá, že každý si v ní najde kousek sám sebe. V této knize jde hlavně o atmosféru, proto nečekejte děj, při kterém nebudete knížku chtít odložit.
„Co mě ale vážně nadchne, je kniha, kterou člověk dočte, načež by si přál, aby byl s autorem, co ji napsal ohromnej kamarád a moh mu zatelefonovat, kdy se mu zachce.“
Můžu ji jedině doporučit. Určitě se k ní někdy v budoucnu vrátím. Zajímá mě, jestli ji budu vnímat jinak :-)
Román Kdo chytá v žitě je klasickým román o hledání a nacházení, o nejistotě, odporu, zatvrzelosti, zhnusenosti a beznaději. O letech mezi dětstvím a dospělostí, kterými prošel každý z nás ať jakkoliv klidně či bouřlivě, kdy už se nedíváte na svět očima dítěte, ale také ještě plně neovládáte cyničnost a odstup dospělého, kdy se svět zdá být jen karnevalem přetvářky a pokrytectví a vše je buď černé, či bílé. Bez kompromisů.
A takový je i svět mladého Holdena potácejícího se od jednoho průšvihu k druhému, bez představy o budoucnosti, bez tak důležitého ponětí o okolním světě, nebo o sobě samém. Holden je Holdenem hrdě demonstrujícím vlastní pravdu a principy s veškerou arogancí, jistotou a bezohlednou sobeckostí, jakou se vyznačuje jen člověk ještě nezralý, neuvědomující si absurdnost a irelevantnost soudů, ve kterých je sám soudcem, žalobou, obhajobou i popravčím.
Holden rád sám sebe pasuje do role soudce, jehož talár je na jeho dětské vidění světa ještě příliš velký, stejně jako je mu velká zbroj hrdiny, neboť ne vždy je hrdina ten, kdo zahyne, ale kdo vydrží. Hlavnímu hrdina se tak uchyluje k záměrné krutosti a cynismu, nástrojům dospělých, které ještě nejsou lety tak vybroušené, aby byli schopny zastavit slzy, které se tu a tam našemu protagonistovi derou z očí.
Kdo chytá v žitě je románem především o dospívání a prozření, o cestě, kterou je potřeba projít, o zákonitostech, které je třeba pochopit, laskavosti, kterou je třeba objevit a odpovědnosti, kterou je potřeba převzít a mezích, které by se měly vytyčit.
Názory na tuto knihu budou jistě rozporuplné v závislosti na tom v jakém období života danou knihu čtete. Neboť tento příběh rozdělí čtenáře na dvě barikády. Jako mladší Vás Holdenův příběh vtáhne a nepustí, protože to do jisté míry bude odraz vás samých, řešící stejné otázky, hledající stejné odpovědi. Pokud budete knihu číst jako starší, na všechny Holdenovy peripetie budete shlížet buď s jistou blazeovaností, nebo rovnou s odsouzením. Nesmrtelnost této knihy však tkví v tom, že by měla sloužit oběma stranám k tomu, aby se buď poučili, nebo si vzpomněli a pochopili.
Protože, jak říká Holden:
,,Když (děti) spadnou, tak ať spadnou, ale jak jim něco řeknete, tak je zle."
Štítky knihy
New York americká literatura dospívání USA (Spojené státy americké) studenti psychologické romány černý humor škola internát pro chlapce
Autorovy další knížky
| 1971 |  Devět povídek |
| 1960 |  Kdo chytá v žitě |
| 1987 | Franny a Zooey |
| 1987 | Vzhůru, tesaři, do výše střechu zvedněte! / Seymour: Úvod |
(SPOILER) Čet jsem právě jednu knihu, a byl zvědavej, jak to dopadne. Jestli chcete co vědět, tak jsem čet knihu Mrtvá zóna. Vlastně nečetl, poslouchal jsem to jako audioknihu. To mě může umrtvit, když někdo řekne, že něco četl a přitom to poslouchal. To bylo o jednom divným chlápkovi co byl čtyry roky v kómatu a pak se probudil. On byl inteligentní, a byl učitel, a v jednom dopise se zmínil, že kniha „Kdo chytá v žitě" byla vyhozena z osnov. Proto jsem se rozhodl si ji taky přečíst. Ale potom jsem zjistil, že některý knihy se maj číst dříve než je člověku sto let, protože tomu potom nemůže rozumět, takjako když čte knihu v mládí a nemůže jí rozumět pokud mu není víc jak padesát.
Kniha je o mladíkovi, který je vyhozený ze školy za špatný prospěch a neví si rady co dál se životem. Potlouká se po New Yorku a nemá vůbec žádné přátelé a má rád jen svoji sestru Phoebulku. Někdy mi z něj bylo na zvracení, jestli chcete co vědět, a někdy mi z něj bylo smutno. Kdybych to četl jako žák školou povinný, tak asi taky z toho taky zcvoknu a strašně by mě to deprimovalo. Takto mám jen pocit, že byl jen nešťastný a osamělý. A vůbec jsem nezjistil kam se poděly ty kachny z rybníka. A to mě může fakt umrtvit.