Kde leží indiánská zem: Konec bojů na Velkých pláních

01.05.2012

Výborná knížka. Stejně jako ve Válce Severu proti Jihu autor na obzvlášť exponovaných místech používá s vynikajícím účinkem vyprávění v přítomném čase. Plná krutosti a obžaloby bílého muže, který káže vodu a pije víno; a situace Indiánů se v jejich vlastní zemi nelepší dodnes! Mimochodem, autor píše – a nakladatelství jeho přání respektuje – slovo Indián s velkým I. Nové, aktualizované vydání přináší řadu nových informací, třeba o bitvě u Little Big Hornu. Jako člověk své generace jsem nezažil knihy, kde by byli Indiáni špatní a běloši dobří, vyrostl jsem na revizionistické literatuře, i tak je ale nutno ocenit snahu o vyváženější, nečernobílý pohled (nakolik je ovšem možno diskutovat o tom, jaké měli kdy běloši – civilizovaní křesťané! – právo na to, aby Indiánům ukradli jejich zemi): novinkou pro mne bylo (i když je to vlastně logické), že Indiáni měli mnohem lepší výzbroj než tehdejší americká armáda a byli samozřejmě lepšími bojovníky celkově. – – Pokud znáte písničku myslím od Michala Tučného, tady se dozvíte, kdo to byl Jim Bridger a proč Custer (což je jeden z nejhnusnějších pitomců, o kterých jsem kdy četl) neposlouchal slova varovná.

Výpisek: Cochise, náčelník Apačů, na smrtelné posteli rozmlouvá se svým bílým přítelem Tomem Jeffordsem: „Myslíš, že se ještě někdy setkáme?", šeptá Apač. „Nevím", odpovídá Jeffords po pravdě. „Co si o tom myslíš ty?" Téměř na odchodu slyší Cochisovo vyznání víry. „Dobří přátelé by se měli někde setkat."