Kavárna na konci ulice
Clare Pooley
https://www.databazeknih.cz/img/books/48_/488673/bmid_kavarna-na-konci-ulice-0QM-488673.jpg
4
145
36
Příběh jednoho zeleného deníku, který spojil osudy šesti lidí a vytvořil mezi nimi nečekaná pouta přátelství i lásky. Julina Jessop, osamělý starý malíř, si uvědomuje, že většina lidí není k druhým upřímná. Do obyčejného sešitu proto napíše pravdu o sobě a nechá jej na stole v místní kavárně. Ta patří Monice, která do zápisníku přidá svou pravdivou zpověď a odloží ho v nedalekém baru. Tam ho najde Hazard, narkoman a alkoholik, který sám sobě slíbí, že už zůstane jednou provždy čistý. Zápisník postupně koluje od jednoho člověka k druhému a zachytává jejich nejniternější myšlenky, tužby a závislosti. Záhy se všichni střetnou v Moničině kavárně, kde nesourodá a bizarní skupina lidí zjistí, že upřímnost má opravdu sílu měnit jejich životy k lepšímu. I přesto, že pravda občas bolí.... celý text
Literatura světová Romány
Vydáno: 2022 , Fortuna Libri (ČR)Originální název:
The Authenticity Project , 2020
více info...
Přidat komentář
(SPOILER) Nemůžu si pomoct, ale příběh mi připomínal film Amélie z Montmartru. Sice se děj neodehrává v Paříži, nýbrž v Londýně, nicméně za to může asi ta nezištná ochota někomu pomáhat. Monica Julianovi, Hazard Monice, pak nějak všichni všem. Objeví se i romantická zamilovaná linka, resp. několik (nechybí pár gayů a leseb), napravený drogově závislý alkoholik, varování před instagramovým "ideálním" světem, kdy se za vystajlovanými usměvavými fotkami skrývá smutek, samota a nepochopení. Příběh nenadchne, ale ani úplně neotráví, i když nevěřím, že se to může stát. Líbily se mi londýnské reálie.
Úprimne - mňa táto kniha dosť nudila. Doslova som sa pri nej zasekla a vôbec sa mi nechcelo do jej čítania. Je rozťahaná s veľa zbytočnými postavami, ktoré celú knihu pribúdajú. Tým pádom sa tam odohráva veľa nepodstatných vecí, namiesto toho, aby sa dej zameral skôr na menej postáv a viac do hĺbky. Tak si potom človek ani nemôže vytvoriť s tými postavami žiadny vzťah. Kniha pre mňa nebola oddychovkou, lebo sa mi ju vôbec nechcelo čítať. Ku koncu sa to možno trošku rozbehlo, ale mám pocit, že to bolo len tým, že som ju chcela už rýchlo dočítať. Škoda.
Docela slušná oddechovka, za mě možná příliš zdlouhavá v některých místech, ale oceňuju zvraty a nečekané reakce některých postav.
Jak Vy byste se zachovali a co byste na sebe řekli, když by byla možnost svěřit se odloženému deníku, kde už pár lidí před Vámi napsalo svůj příběh? Jak moc znáte lidi kolem sebe? Každý okolo nás má pro okolí jakousi šlupku (image), podle které ostatní soudíme a co když je všechno jinak. Knížka Vás donutí zamyslet se nad sebou samým a pořádně popřemýšlet, jestli to co teď žijeme, je to, co jsme chtěli. Kolik snů a plánů se v životě neuskuteční jen proto, že se bojíme. Tahle knížka Vás trochu probere a to ostatní už je jen na Vás.
Vyzerá to ako klišoidný príbeh o “páchaní dobra" medzi osamelými cudzincami, ktorí si vylejú svoje srdce na stránkach denníka. A vyzerá to, že sú úprimní. Zošit bol ponechaný v kaviarni, no putuje cez viaceré ruky a my sa tak dozvedáme o pisateľoch viac a viac. Miestami to vyzeralo, že presne odhadnem, ako sa to skončí, ale pribeh ma v istom okamihu aj prekvapil. Na plný počet hviezdičiek to nie je, ale mám po dočítaní dobrý pocit. Keby to bol film, ako starnúceho umelca by som si predstavovala niekoho ako je Martin Short, jemu by sa tie výstredné obleky brutálne hodili.
Škoda, že už jsem knihu dočetla. Kniha, ve které osud náhodných lidí spojil deník "Projekt skutečnosti". Začal ho psát úspěšný malíř, ve kterém se zpovídá, co ho tíží, jaké má přání. Deník vždy odloží poslední zapisovatel(ka), a tak se současný dozví něco o životě předešlých zapisujících. Sledujeme příběh lásky, přátelství a pomoci. Tato kniha by měla být v každé knihovně (já jí bohužel musím vrátit), ať se lidé naučí více všímat svého okolí. Je to výzva v deníku, jehož osud lidí změnil zažitý stereotyp, pozvedne sebevědomí, naučí být lepším. Lidé mějte se rádi, návod je v této knize, doporučuji.
Na knize bych nejvíce ocenila neobvyklý a pozoruhodný námět. Zápisník ponechaný v baru spojí nesourodou skupinu lidí, začne ovlivňovat a měnit jejich životy a probudí v nich lásku a přátelství. Kniha se pohodově četla. Hodnocení snižuji o jednu hvězdičku za předvídatelný děj a filmově americký závěr.
Příběh jednoho zeleného deníku,
který spojil osudy šesti lidí a vytvořil
mezi nimi nečekaná pouta přátelství a lásky.
Neuvěřitelný příběh, krásná obálka, nenáročné oddechové čtení...
Zvoň na zvony, když ještě zvoní
Zapomeň na to, co je ideální
Ve všem se najde prasklina
Tudy se světlo dovnitř dostává
( Leonard Cohen )
Kavárna na konci ulice
Vydržela jsem do strany 150 a čtení jsem vzdala. Stále jsem čekala, že mi ty příběhy něco dají, stále nic - jen plácání. Škoda času. Dávám 2 hvězdy a to je možná moc. Je mi líto.
Julian, starý osamělý pán, který kdysi něco znamenal. Monica, žena která touží po rodině. Hazard, který bojuje sám se sebou. Riley, pohodář, který má všechno na háku. Alice, která má v životě vše a ani tak není šťastná. Lizzie, která nenechává nic náhodě.
A Mary, Julianova manželka, která zemřela před 15ti lety...
Je tohle všechno pravda.... nebo lež?...
Jak může jeden zelený zápisník s napisem ,,Projekt Skutečnost,, změnit život tolika lidem..
Tahle kniha je moc hezká, ale i smutná, veselá, energická, misty i pomalá a občas až trochu neuvěřitelná, mísí se v ní tolik pocitů a na konci je mi trochu teskno, ale zároveň vím, že někde tento,, Projekt,, opět úřaduje, jelikož se dostal do dalších rukou..
Sama o sobě bych tuhle knihu asi minula, do ruky jsem ji vzala na doporučení.
A asi i proto nemám pocit, že bych se už s podobným motivem setkala.
Bylo to milý, pohodový, chvílemi předvídatelný, chvílemi překvapivý. Konec předvídatelný byl a byla to slaďárna, ale jinam to prostě směřovat nemohlo :-)
Celý to zkrátka hladilo a já to zrovna potřebovala.
Pohodová kniha o lidech, kteří by se asi za normálnich okolností spolu nebavili, ale spojí je jeden zápisník. Nedokážu si představit, že by se to mohlo stát v reálném světě, i když někdy bych si to přála. Mám ráda příběhy, kdy se propojí díky nějaké události životy rozličných lidí a oni se dostanou ze svého stereotypního života.
Mám ráda knihy, kde s jednou společnou linií, kterou je tady "zápisník Projekt Skutečnost". Ano, je to zároveň slaďák, ale poutavý. Mám ráda děj, co se točí kolem kávy, kavárny a psaní. :-)
Jen ještě malá výhrada. Deník, tu prostě není deník.
Tak já jsem si knihu vzala jako oddechovku, moc se mi líbil přebal a měla jsem asi trochu jiná očekávání. Někdy kolem sté stránky jsem si uvědomila, že mě příběh vůbec nevtáhl a mám pocit, že znám každého z nich tak jako povrchově. Knihu jsem odložila, protože jsem vůbec neměla chuť ji číst dál.
Skvěle psaná oddechovka, prolínání osudů více hrdinů, do kavárny bych si hned s chutí zašla.
Skvělá oddechovka, krásný a dojemný příběh, který mě pohladil po duši. Zamilovala jsem si kavárnu, Moniku i ostatní. Kouzlo tkví v tom, že takové životy žije mnoho z nás...
Oooo! Kdo další byl měl odvahu sáhnout po deníku a psát a psát a předat dál?
I takové knihy potřebuji, abych si hýčkala tu krásnou lidskost a laskavost. Příběh vřelý, čtivý a vánoční. V čase, kdy potřebuješ věřit v lidi.
To bylo tak milé a příjemné čtení. V knížce je hodně postav, díky krátkým kapitolám se ale opravdu krásné čte. Doporučuji.
Štítky knihy
deníky pro ženy kavárny malíři mezilidské vztahy společenské romány
Kavárna na konci ulice
Zvon na zvony, když ještě zvoní. Zapomeň na to, co je ideální. Ve všem se najde praskliny. Tudy se světlo dovnitř dostává.
O svém životě lže každý. Co by se stalo, kdybychom místo toho sdíleli pravdu?
Včerejšek je minulost, zítřek je záhada, dnešek je dar.
Stastni lidé nejsou vděční, zato vděční lidé jsou šťastní.
Proč všechno musí mít nějaký smysl? Proč všechno musí zapadat do nějakého plánu? Někdy je nejlepší nechat všechno prostě přirozeně růst, jako květiny.
Co jde nahoru, musí zase dolů. Každé světlo vrhá stín, každá akce budí reakci.
Nápad se sešitem Projekt pravdy byl dokonalý. Jen mi pak přišlo, že příběh tak nějak zastavil.