Katerina

Tohle mě fakt dost zklamalo. Autor netají svou adoraci Henry Millera. Ve své nadutosti se ale snaží svého "mentora" doběhnout, ne-li předběhnout a ve výsledku jen trapně a dýchavičně kulhá daleko za jeho zadkem. Literatura pro literaturu! Nabubřelá exhibice vlastních vědomostí (každý, kdo má jen průměrné vzdělání, ty rozbory uměleckých děl číst nepotřebuje), ale i ukradených názorů. (Vím, o čem mluvím. V Paříži jsem strávila hodně dlouhou a plnotučnou dobu a mnohá tzv. subjektivní hodnocení autora výtvarných děl nebo městských objektů jsou jen "přešité" informační tabulky.) Předvídatelný obsah, ošuntělá, otravná forma. Když vás každá dvacátá stránka atakuje sdělením "Rty, jazyky, dech. Ruce. Ona vlhká. Rty, jazyky, dech...Vlhkost. Bradavky..." ,. není už to vzrušující, je to trapné. Miller je vzrušující a nepředvídatelný od první do poslední stránky. Jeho "napodobitel" je jen nudný.

30.08.2021

Vcelku čtivé.

24.08.2020

V něčem mi knížka připomínala Grófku, zpracování bylo ovšem zajímavější a Frey si pohrál i se zápletkou.

20.05.2020

Paříž - bohémská - taková byla, je a bude ....

A divoká jízda mladého muže, sen stát se spisovatelem - vždytˇzrovna Paříž byla múzou známých osobností ....

Námatkou třeba Artur Rimbaud : Neřeknou ....

... Že všechno štěstí
bude vždycky jen
pomíjivé
mizivé
jako mlha
jako přelud ....

Pomalu dospívá k poznání, že v životě se skládají i účty ....a v konci se s tím dokáže vyrovnat ....

Spontánní, otevřené /někdy až příliš/ ale upřímné ....

16.04.2020

skvělá kniha...Pariz popsána takovým způsobem, že mám chuť se tam rozjet a místa z knihy navštívit...Jay si to opravdu užíval - alkohol,drogy,umění,knihy a pak ta velká,osudová láska...konec mě rozsekal...vřele doporučuji

05.04.2020

Já umřu. Jestli mi tenhle příběh neseždíme duši, tak už nikdy nic. Je mi jedno kdo má nebo nemá Jaye rád, je mi jedno, co byla je nebo ještě bude fikce, mě prostě sejmulo to, jak on dokáže cítit jak přemejšlí, jak miluje a jak prostě je a nebo někdy není. Svět umění, naděje a barevný lásky a taky svět smutku, bolesti i temnýho ublížení věrně znám. Nepsal to pro mě, ale psal to podobným existencím jako my a proto chápu, že to mnoha lidem nesedí. A je to tak správně.

15.03.2020

“Tuhle knihu budete milovat nebo nenávidět...”
Příběh má rozhodně skvělou myšlenku - utéct od stereotypu, který diktuje společnost, být svým vlastním pánem, dělat si co chcete, srát na pravidla, napsat knihu, která spálí svět,...
Jenže to jak autor uchopil zpracování tohohle námětu mi bohužel vůbec nesedlo.
Vůbec nesedlo.
Nesedlo.
Máme tady skoro 320 stran, které z většiny popisují Jayovu závislot na alkoholu, holdování drogám, jeho nic nedělání, kocoviny, výpadky paměti, sexuální eskapády a kritiku všeho kromě sebe samotného.
Tentokrát mi vyjímečně vadili vulgarismy a měla jsem co dělat s rozpoznáním kdo co říká a kdy, protože autor se s uvozovkami neobtěžuje. Příběh je za mě navíc trochu předvídatelný a osobně bych ho proškrtala, protože zhruba 100 stran je o ničem.
Pokud máte rádi umění a milujete Paříž, potěší vás rozhodně kulturní odkazy, kterými autor prošpikoval celou knihu. Za tohoto předpokladu bych vám Katerinu mohla doporučit. Možná vám i sedne celkově. Za mě je, ale Jay extrém a když vám nesedne postava, do jejíž hlavy nahlížíte 320 stran, je trochu zaděláno na problém.

07.03.2020

Páni, tak to byla jízda....strhující příběh lásky a hledání, s dojemným koncem...
Na autorův styl psaní jsem si chvilku zvykala, je zvláštní, ale
po seznámení s Katerinou už se nešlo odtrhnout.
Připomněla jsem si trochu své pocity, když jsem kdysi četla Pelcovo
"a bude hůř"....někde v koutku jsem Olinovi tenkrát tu volnost,
nezřízenost ve všech směrech, záviděla....
Teď, v klidu středního věku, je ta závist úplně nepatrná:)...
Každopádně dávám plný počet a doporučuji, a určitě to není moje poslední
kniha od Freye.

05.03.2020

Atraktivní prostředí Paříže a love story trochu jinak... Hlavní hrdina by rád napsal román, který "spálí svět na prach", ale zatím jen chlastá, bere drogy, souloží, zvrací, občas v těch zvratcích někde na ulici opilý prospí noc.
Kniha je neskutečná jízda, ale dějem svět na prach jistě nespálí, ovšem většině čtenářů se asi bude líbit.

Příběh je psán jednoduše, ale zároveň místy velmi zvláštním literárním stylem. Něco jako:
Zvláštním literárním stylem.
Zvláštním literárním.
Zvláštním.

Varování pro ty, kteří nedávají v knihách vulgarismy - je jich tu plno. Autor píše, jak ho zrovna napadne, slova řadí za sebou, jak se mu zlíbí:
Jak
se
mu
ku*va
zlíbí.
Kupodivu ten neobvyklý literární styl funguje, velmi lehce se čte.

Na závěr, asi ve snaze dojmout co nejvíc, autor přitlačil na pilu a hodil na čtenáře přímo citové bomby, ale já to vidím jako přehnané. Tady už chyběl jen nějaký příbuzný, kterému by hlavní hrdina darováním své ledviny zachránil život...
Knize se nedá upřít výjimečná čtivost. Zároveň ale musím říct, že pokud bych tohle dílko vynechala, o nic bych nepřišla.
(Tady se moc neshoduji s oblíbenými, mrzí mne to, ale výš hodnotit nemůžu :-) )

16.02.2020

Ostré, bouřlivé, nespoutané a krásné, v závěru dojemné. Znovu děkuji svým oblíbeným za inspiraci.

15.02.2020

Chytlavá, poutavá. Styl vyprávění je trošku nezvyklý, možná rázný, ale trefný.
Myslím, že obzvlášť si ji užijí ti, kterým nevadí syrové naturalistické scény a nebo v téhle době dospívali. Části, které se týkaly devadesátých let, mi v některých pasážích připomněly až Bukowského.
Prolínání dvou časových rovin se skvěle proplétá a doplňuje... závěr, ale vlastně i celý příběh, je velmi emotivní...
Moc se mi líbilo a ráda doporučuji.

10.02.2020

Pisálek a Modelka. Svět na prach (krom svého) sice nespálí, ale jejich příběh se mi líbil. Místy mi to připomnělo Nichollsův Jeden den, jen to bylo trochu ostřejší a peprnější. Určitě jedna z nejlepších knih co jsem za posledních pár měsíců četl. Jo a ta doba, ta fakt byla jiná. Další dvě knihy mají také moc pěkné hodnocení, takže neodolám.

22.01.2020

Moc zajímavá knížka, doporučuji přečíst