Karpatské hry

27.04.2015

Miloslav Nevrlý stvořil něco úžasného. S lehkostí píše o tom, k čemu mi nikdy nestačily slova a dotýká se čehosi hluboko ukrytého v duších mnoha z nás. Kvůli týhle knížce jsem začala chodit po horách, a hlavně ona mě nalákala do náručí rumunských Větrných hor. Je to knížka pro každého, kdo chce hledat a naslouchat a utíkat pryč mimo systém, pryč, a proto domů.

24.03.2015

Když člověk otevře Karpatské hry v tom správném věku, má napůl vyhráno. Druhá polovina vítězství je, když je vytáhne z batohu lehkého jako mošny tibetských lámů. Když, podnícen hrami uvnitř vazby skrytými, nelituje kroku a dokáže vnímat to docela obyčejné kouzlo přicházejícího večera po dlouhém dni.
Každý rok čteme zjara předčítáme na cestě vybrané hry z této útlé, ale na "obyčejné moudro" tak bohaté, knížečky. Pokaždé nasloucháme a necháváme se nadchnout, chytáme vlčí dech a ulehčujeme svému srdci. Karpatské hry jsou pro každého, kdo se v lesích, horách a lukách cítí lépe než v městech a pro každého, kdo je skromný k střeše nad svou hlavou.

29.10.2014

Naslouchal jsem pozorně a nechal jsem se nadchnout.
Knihu velmi dobře shrnuje slovo prvního vydavatele, pana Kukačky, pro nějž byla vlastně původně určena.
Miloslav Nevrlý nám svým osobitým, poetickým způsobem dává nahlédnou do atmosféry Rumunských Karpat před nějakými čtyřiceti lety. Mnohé se od té doby změnilo, ovšem mohu z vlastní zkušenosti říci (nacházím se v Rumunsku, když píši tyto řádky), že si zdejší hory stále zachovávají svou tvář. Ona "krásná chudoba a poctivost" je zde stále cítit. Zatím jsem navštívil pouhá dvě ze zmiňovaných pohoří v této knize, mám však život před sebou a hodlám jeho valnou část věnovat "hraní" v Karpatských hřebenech.
Komu se zapíší Rumunské hory do srdce (a vůbec celá země i se svými obětavými vesničany) do srdce, už se zde usadí navždy.
Karpatské Hry samozřejmě musí člověku sedět povahově. To pro mě nebyl problém. Nespočet slovních spojení i celých souvětí jako by mi mluvili z duše ("Osamělé noční ohně mně byly nade vše." apod.).
Lidé okolo a dnes mě obvykle vyprazdňují a já musím odcházet, abych byl opět naplněn. Hory, příroda, samota je moje závislost. Dobrá, mám mapu a zřejmě i více informací, než měl před lety pan Nevrlý, pořád jsem však jakýsi "pobuda, darmošlap, pocestný".
Kromě stručného, ovšem na druhou stranu velmi inspirujícího popisu jednotlivých pohoří zde najdeme "hry". Každý čtenář si nějakou oblíbí a správný vandrák zjistí, že je vlastně už hrál dřív, jen je neuměl pojmenovat. Autor nás v tomto může silně oslovit (doslova - "bratříčku") a mistrným jazykem vyprávět nám dlouho známou pohádku. Ano, jsou zde i pasáže, které mně a jistě i dalším mohou připadat už trochu moc, z pohledu dnešního výletníka, důležité je však poselství knihy a její hodnota spočívá ve světle, jež vrhá na naše vlastní hodnoty.
Karpatské Hry mi v neposlední řadě pomohly odhalit to, čeho si na sobě nejvíce cením: skromnost, nezávislost, vytrvalost, úcta k zemi, svoboda.
Už teď mě opět tiskne "těžká tlapa společnosti". Toužím po horách a po samotě. Snad toho za život stihnu toliko zažít a naučit se, jako pan Nevrlý. Srdečný dík jemu i jeho přátelům a všem, kdož umožnili vznik tohoto inspirujícího, uchvacujícího díla.
Nuže poutníče, tvá duše má hlad. Nasytíš ji pouze pohledem na pusté rozlohy od obzoru k obzoru. Zapomeň na to, kdo jsi, veškeré své úlohy a role. Buď prostě člověkem a vydej se na cestu.