Kantos Hyperionu

kniha od:


KoupitKoupit eknihu

První a druhá kniha hyperionského cyklu. Ke kolonizovaným planetám pod správou Hegemonie Člověka se blíží mohutná invaze Vyvrženců, kdysi obyčejných lidí, nyní proměněných pro život v hlubinách vesmíru. Nadcházející válečný konflikt hodlají využít ke splnění vlastních cílů manipulativní umělé inteligence Technojádra, jež se vymkly veškeré kontrole. V předvečer zkázy se sedm poutníků vydává na odlehlou planetu Hyperion k otevírajícím se Hrobkám času, tajemným artefaktům neznámé funkce, a na své pouti Mořem trav si vyprávějí podivuhodné příběhy. V cíli jejich dlouhé cesty je očekává smrtonosný Štír, legendární vraždící stroj, anděl smrti, jenž by mohl jednomu z nich splnit nejvroucnější přání, ačkoli ostatním patrně věnuje pouze krutou smrt. Tam, kde se hroutí mocné vesmírné impérium, bývá však jen zřídkakdy vše, jak by se zprvu mohlo zdát. V pozadí dramatických událostí zuří mnohem důležitější bitva. Bitva o spásu lidské duše. Kantos Hyperionu, společné vydání dříve samostatně publikovaných románů Hyperion a Pád Hyperionu, je plným právem považován za jedno z nejdůležitějších děl v historii moderní science fiction. Mohutná freska překvapivého budoucího vývoje lidstva doslova bere dech a zanechává čtenáře v úžasu nad přívalem nápadů a mistrovstvím slova jednoho z nejtalentovanějších spisovatelů současnosti....celý text

https://www.databazeknih.cz/img/books/56_/56632/big_kantos-hyperionu-kan-56632.jpg 4.7218
Série:

Kantos Hyperionu


Žánr:
Literatura světová, Romány, Sci-fi

Vydáno: , Laser-books (Laser)
Originální název:

Hyperion, 1989


více info...
Nahrávám...

Komentáře (33)

Kniha Kantos Hyperionu

zimela
30. března

Kritický dodatek. Bacha SPOILERY.

Při zpětném pohledu, po opadnutí vášní, na mě teď z pod omamných závojů Kantosu jasně cení zuby lebka jménem hegemonie (velice doporučuji alespoň kratičkou charakteristiku na https://cs.wikipedia.org/wiki/Hegemonie ) respektive dosti odmítavá studie všeprostupující metody mocenského nátlaku (a jeho duševně destruktivních důsledků) jak uvnitř kultury (zde je navíc palčivost této otázky vyostřena přidanou vrstvou UI hegemonie, v jejíchž plánech lidstvo nevědomky nabylo role pouhého hostitele/přenašeče hlavní informace) tak vně, kam daná kultura expanduje. V podstatě souhlasím. Rovnováha udržitelné pospolitosti a míry užití nátlaku je hlavní výzvou lidstva.
Co však mrzí, je absence hlubší úvahy nad alternativou. Zde konkrétně „Vyvrženců“, kteří sice v letmém náčrtu působí zajímavě, při pohledu bližším jsou ale víc zbožným přáním, než nějakým přesvědčivě funkčním celkem. Jejich anarchistický, vysoce experimentální a krajně distribuovaný společenský charakter vůbec nekoresponduje s podmínkami jejich bytí. Jistě, nacházejí se mimo „globalizující“ vliv hegemonně uniformního myšlení, což teoreticky skýtá prostor jinakosti. Zároveň se ale v holém existenčním strachu ukrývají, žijí a množí v oprávněnou paranoiou nasáklých, umělých a přelidněných strukturách, z nichž nemají kam utéct; vzorový recept na ideologicko sektářský, vězeňsko uniformní koktejl jako blázen. „Jejich“ duševní realita by, obávám se, byla ve skutečnosti ještě zatuchlejší, než ta hegemonní. Nikoli naopak.
Závěrem nastíněná představa, že by po rozpadu inter-planetární hegemonie nedošlo k soupeření o vliv na úrovni „pouze“ planetární, je tak romantická, že jí ani vážně brát nemůžu...ale beru, nějaké katarze se mi žádá.

PS: Co se jednoho ze základních pilířů hegemonie týče, totiž médií, tak bych možná jeden návrh, v souvislosti se současností, měl; uklohněte nám prosím, geekové z Anonymous, nějakou torrentí appku, hezky i se strojovým překladačem, jež by poskytovala „paralelní“ zpravodajství; každá větší, mezinárodním tagem označená událost by se k nám automaticky dostávala nahlédnuta z více extrémů. I když co já vím, nepomohlo by to spíš opačnému procesu; totiž snazší expanzi hegemonního myšlení ven? A bylo by to vůbec na škodu? Není nakonec ta „naše“ Hegemonie (která sice nepopiratelně kulturně válcuje, zároveň je ale schopna sebekritiky a až překvapivě značné integrace „cizorodého“, jenž jí tak přeci jen mění zevnitř) tím nejmenším zlem? Je Síť ve výsledku opravdu jen sterilizací myšlení a různosti?

zimela
18. ledna

)bylo načase vepsat sem něco hodného Simmonsova díla; šklebíc se proto omlouvám, jsa utržen, však nevinen, to smýk mnou tak mistr Dan, poperte se prosím níže s tím, patos prázdně nevrším(

Ó, zpěvy Hyperionu, jak ve svém osamění, nedostižnosti, bloudíte, hřmíte a sténáte síněmi svého pyšného dómu. Monumentální kázeň i báseň, držená nikomu a všem, z pod z nebes sklenutým obloukem. Mýtus vyvěrající z nejryzejší posedloti krásou, šípem proťatou pravdou. Delírium, přelud, konečné stádium?

Rozhodně. Mám ale pocit, že pro jejího autora i autoterapie jako blázen; vůbec nepochybuji že se Simmons v mukách vlečení pomyslného kříže Hyperionu, orajíc jeho tunovým koncem klikatou brázdu v zemi, potácel na hranici šílenství...a hrozně lil...ale vrcholu své Golgoty došel a tam se, očím na věčnost, dost nesmazatelně přibil; démonický, devítisetlistý květ, zmrzlý výbuch barev, v lesku jehož ostrých fazet se lze ztratit než řekneš jed a já si vlastně ani po po druhém uštknutí nejsem jist, čím chce být...
...dobrá, mám podezření a vím na jak směšně křehký led se jím pouštím, ale co už, dupnu na něj; chce být...životem? Ne fotografií, preparátem, ale jeho nejskutečnějším možným, protože překypujícím, neobjektivním, surovým a nutně pokřiveným vnitřním odrazem?
Většina umění, i když by právě to mělo být jeho nejvýsostnější devízou, duši z kůže řádně stáhnout neumí. Simmonsovo jo.

Pět Ema mele maso hvězd *****

PS: A aby toho nebylo málo, tak se mi k ránu do zmoženého vědomí, kdy Konzul svou zpovědí završil první knihu kantosu, prodrala z na pozadí celou dobu tiše hrajícího playlistu jiskra zpěvu tohohle https://www.youtube.com/watch?v=FCFirtSvhnk...co ž mě nejen v kontextu textu sťalo a ten den už jsem jen němě bděl. Jedna z mých nej knih a při tom, krčíc rameny, vlastně nevím, komu bych jí doporučil. Zkuste...a třeba taky uvidíte.


Luigi1
20.05.2020

Toto dílo amerického spisovatele,pro mě dřív neznámého,Dana Simmonse mě úplně pohltila,ikdyž jsem myslel,že tolik stran prostě nedám,ale opak byl pravdou.Zde se tento super spisovatel mystrovsky ujal tohoto tématu a potěšil mě jak krásně popisuje budoucí vývoj lidstva.Super

desert.fox
30.01.2020

Paráda! Mám ještě první vydání ve dvou knihách...

Iamblichos
23.01.2020

Bezkonkurencne 5*

Ilmatar
28.09.2019

Velké, výpravné a nápadité. Budoucnost bude divoká a exotická. Takové vyprávění o vyprávění a vypravěčích shrnující staletí objevných cest a sci-fi literatury.

letadlosknihou
24.07.2019

Jsem moc ráda, že jsem měla tu čest si tuto dvoj-knihu přečíst. Mistrovské dílo. Věřím, že se k ní jednoho dne opět vrátím.

Ivan F
04.03.2019

Toto bolo výborné sci-fi utopené pod nánosom nehorázneho balastu úplne zbytočných slov, ktoré príbeh zakrývali. Zoškrtať všetky náboženské úvahy, poriadne preriediť básnikovu líniu a ušetrilo by sa minimálne 200 strán, ktoré príbeh nikam neposunuli. Z počiatočného nadšenia nad skvelým príbehom, ktorým Hyperion je, sa toto zmenilo na zúfanie v jeho polovici a priznám sa hoci nerád, tak som veľmi veľa častí len-tak očami preletel, aby som sa dostal k dejovej linke, ktorá mala niečo spoločné s príbehom o pútnikoch. Nebyť týchto zbytočných cca 400 strán, bolo by to super. Takto vo mne zostáva pocit, že autor zahubil niečo výnimočné. Veľká škoda. O tom, že to bolo čitateľské utrpenie svedčí fakt, že knihu som čítal takmer mesiac, nezaujala ma, teda jej druhá polovica, ktorá sa volá Pád Hyperionu - je to naozaj pád a to do priepasti.

1