Kam zmizla Aljaška

06.12.2013

Hledání Aljašky – Miles se vydal hledat své velké „možná“, místo toho našel Aljašku. Ale právě Aljaška Youngová byla jeho „možná“… protože to ona byla to, co se celý život pokoušel najít.

Na tuto knihu jsem čekala dlouho, protože John Green si mé srdce získal už u Hvězd. Nečekejte, že budu tyto dvě knihy srovnávat, protože byly úplně o něčem jiném. V Hledání Aljašky dokázal autor dokonale popsat život outsidera, který začíná žít nový život v novém prostředí, nové partě a postavy okolo jsou nehorázně sympatické – geniální Plukovník, Takumi, roztomilá Lana, a hlavně… tajemná Aljaška. Už od první kapitoly mě zaujalo, jak byly stránky popsány odpočítáváním dnů, což dodávalo příběhu napětí. Nebo aspoň já jsem dychtivě otáčela stránku za stránkou, co se stane tak převratného, až vznikne část „potom“. To, co se doopravdy stane, jsem netušila tak do dvou stránek předtím, než to bylo opravdu v textu zmíněno a ani potom se mi tomu nechtělo věřit.
Jako vždy jsem si nejvíce užívala Johnova nevšední přirovnání a hlavně myšlenky schované pod šarádou jeho stylu psaní – tak jednoduchá slova a přeci tak velký význam! Ach jo, samozřejmě jsem si taky pobrečela.
John Green prostě zase jednou dokázal, že umí podat příběh tak, že vám uvízne v hlavě ještě na dlouhou dobu a vy nad tím musíte pořád přemýšlet. Nad životem a hlavně nad jeho hodnotou…

04.12.2013

Ještě pořád utírám nos a zírám doblba. Já, cynik cynický vám bulím jako tele! John Green mě opět dostal. Dočetla jsem právě Hledání Aljašky, a jestli si myslíte, že je to zas nějaký další cestopis o poznávání země severozápadní části Kordiller, jste mimo. Je to příběh o současných teenagerech. Nesmějte se! Ano, slyšíte dobře. Hlavní hrdina Váleček Halter je pro mě Salingerův Holden Caufield dnešní doby. Žádná představa pětatřicátníka, jak asi mladí přemýšlí a hovoří , co tak nám asi dělají po večerech…..až vám z těch vycucaných představ je trapně po těle, ale opravdový silný příběh o lásce, přátelství , o boji s autoritami a závislostmi, o hledání sebe sama. Příběh o „ velkém Možná“.

19.11.2013

Krásná kniha. Život může být ta největší kurva, ale člověk má dál hledat velké možná.

14.11.2013

Nejenže Green skvěle vykresluje studentský život se vším, co k němu patří laskavým způsobem sobě vlastním, přidává ale i něco navíc. Zabývá se tím, co s námi udělá to, když se nám někdo usídlí v srdci, které si na něj bude pamatovat navždy. Konfrontuje své hrdiny s pocitem viny, nepochopení a neustávajícím hledáním, kterým sice můžeme procházet ve skupině, šanci nalézt nám to však nijak nezvýší.
Nemá cenu tuhle knížku srovnávat s Hvězdami, každá vypráví svůj příběh. Obě to ale skrze svého autora dělají zatraceně dobře.

09.11.2013

Johna Greena jsem si zamiloval už díky knize Hvězdy nám nepřály. Ta se mi osobně líbila o něco víc, ale myslím, že není fér to porovnávat. Hledání Aljašky je přece jenom o pět let starší (a autor tedy měl o pět let méně zkušeností) a navíc jsou hrdinové obou knih v úplně jiné situaci. U obou knih jsem ale měl po dočtení dvě otázky:

1. Proč neznám tak výjimečné lidi, jako jsou v Greenových knihách?
2. Kdy od Johna Greena česky vyjde něco dalšího?

Sympatičtí hrdinové, poutavý příběh... Každý by podle mě měl zkusit něco od Greena!

31.05.2013

Pan Green je výborný spisovatel, takže všechno co píše, se čte samo. Dobré, ale na Hvězdy nám nepřály to nemá.