Jižní louka
Astrid Lindgren
https://www.databazeknih.cz/img/books/12_/124268/bmid_jizni-louka-124268.jpg
4
51
14
Příběhy z dávných časů o sourozencích Anně a Matyášovi, kteří se sami museli postarat o živobytí u nevlídného sedláka. O malé Malin z chudobince, toužící po něčem krásném a milém, či o Stině Marii, již zajmou podzemní šedivé bytosti, úchvatně vypráví Astrid Lindgrenová. I o nesmírné statečnosti a rytířské cti, kterou opěvuje na posledních stránkách knížky. Až si je všechny přečtete, už na malé hrdiny nezapomenete. Švédsky knížka vyšla poprvé v roce 1959, v češtině vychází poprvé. Vyprávění Lindgrenové má mnoho společného s jejím příběhem Bratři Lví srdce. Autorka před dětskými čtenáři neskrývá, že existuje smrt, která může potkat jejich blízké i je samotné. Přesto je její vyprávění hlavně o přátelství, statečnosti a cti.... celý text
Dobrodružné Pro děti a mládež
Vydáno: 2012 , Albatros (ČR)Originální název:
Sunnanäng , 1959
více info...
Přidat komentář
Na Astrid teda dost velká depka. Nejsem zastánce toho, aby dětský svět byl jen růžový obláček a abychom se před dětmi tvářili, že smutné věci neexistují, ale takhle koncentrovaný smutek, bída a neštěstí mi přišly asi až moc. A to miluju Astrid i melancholické příběhy. Jenže si představuju, co by to asi udělalo s útlocitnou dušičkou mé dcery...
Oceňuji krásné ilustrace.
V této knize je několik na sobě nezávislých příběhů a jsou tak trochu „podivné“. Možná s ohledem na očekávání při srovnání s jinými knihami Astrid Lingren, která píše vždy skvěle. Kniha je označena jako určitá návaznost na Bratři lví srdce, ale nemyslím si to. Pokud mají něco společné kromě autorky:o) pak snad námět - představit určitou formou metafor obě strany reálného života (dětem). Melancholie, trápení, bolest a na druhé straně touha, láska, naděje za každých okolností. Dětem je předestřeno obojí a je víceméně na rodičích, co jim vysvětlí a zda jim ne/budou stavět vzdušné zámky, přiměřeně věku. Život není peříčko a přestože si ho pro své děti takový přejeme, nemůžeme je uchránit před vším. Co můžeme je jim ukázat cestu jak překonávat překážky, starosti, problémy.
Kniha je to dle mého názoru vážně dobrá, ale myslím, že by se mi víc líbila, kdybych ji četla jako starší. To, že mi ji rodiče dali přečíst ve 2. třídě samozřejmě není vina autorky.
Asi nejsem sama, kdo čekal poetické vyprávění o louce, na níž si hrají nebo pracují děti. Prostě jako v Bullerbynu. Takže jsem byla trochu překvapená, zaprvé tím, že se jedná o několik samostatných příběhů a zadruhé tou melancholií. Děti to nechtěly číst už po třetí stránce, ale já jsem si to užila i sama (a nakonec jsem byla i ráda, když jsem četla o ovcích koupající se ve vlastní krvi :-D ). A jako bonus ty překrásné obrázky Mariny Richterové.
Asi.................................. No, pro mě poněkud smutná kniha, ale jinak strašně dobře napsaná. Pět hvězdiček.
Tak mi zůstal nejspíš ten dětský pohled. I když text zněl melancholicky, pro mě to nakonec vždy dobře dopadlo. Žádný smutek ke mě nedošel, i když tón knihy se o to snažil. Má jedenáctiletá dcera se po přečtení vyjádřila, že to je "divné".
Knížku jsem koupila osmiletému synovi tak nějak bez rozmyslu, vybírala jsem čistě podle autorky. Po dětech z Bullerbynu, Pippy a Karkulínovi to byl celkem šok, ale v dobrém smyslu. Nevím proč, ale nějak jsem zase čekala vtipné příběhy o dětech... Je to krásná, melancholická, smutná knížka. Svým způsobem hodně výjimečná. Z počátku jsem trošku váhala, jestli jí synovi budu číst, ale nakonec jsem se rozhodla, že ano. Poslouchal a ani nedutal. Myslím, že knížka zaujme nejenom děti, ale i dospělé.
Spisovný, spisovný, VŠUDE JENOM SPISOVNÝ SLOVA! I DĚTI MLUVÍ SPISOVNĚ! JÁ SE Z TOHO ZBLÁZNÍM!
Všechny příběhy jsou hezké, jenom v tom 1.mě štvalo opakovaně používané přirovnání"jako šedé myšky"
Já jsem brečela. Čtyři příběhy, jeden silnější než druhý. Už jen začátek první věty, který je všechny spojuje "Za dávných časů, v dobách chudoby", dává tušit, že příběhy nebudou žádným lehkým dětským čtením. Ale i přesto, že se všichni hrdinové setkávají se smrtí - ať už jako vysvobozením z krutého světa nebo překonáním nemoci - , jsou příběhy plné naděje. Není v nich strach, ale touha po jiném lepším světě, touha po kráse a spravedlnosti. Krutý svět chudoby, ve kterém se příběhy odehrávají, mě přímo nutil přát si, aby z něj mohli hrdinové uprchnout. Je potom otázka, jestli ty konce byly šťastné nebo ne.
Autorovy další knížky
| 1962 |  Děti z Bullerbynu |
| 2001 | Bratři Lví srdce |
| 2007 | Ronja, dcera loupežníka |
| 1998 | My z ostrova Saltkråkan |
| 2007 | Karkulín ze střechy |
Úchvatné je slovo, které bych v popisu této knihy určitě nepoužila, nicméně i tak mne trochu za srdce vzala. Jenže to je spíš tím, že si dovedu představit a připomenout dětské osudy podobné a i mnohem smutnější než jsou ty polopohádkové příběhy zde. A právě proto si myslím, že děti tahle knížka moc bavit nebude - nedokáží totiž docenit její hloubku a na pohádky pro děti je to poněkud "vlažné".