Ještě

Ještě https://www.databazeknih.cz/img/books/19_/199066/bmid_jestedske-povidky-199066.jpg 4 4 2
Koupit Koupit eknihu Antikvariát

Sbírku lze považovat za Nerudův básníkův odkaz. Autor, dívaje se na svět očima toho, kdo se loučí, nalézá výraz pro hluboce lidské úvahy o životě a čase. Každý den je tu dnem navíc, darem, oním "ještě". Básně se odvíjejí v rovině vzpomínání na osoby, věci, místa i chvíle, jež prošly životem, jsou zde verše věnované básníkově vlasti, verše plné lásky, zvučných epitet a třpytných metafor. Jedno z posledních vyznání básníkovy lásky k životu, přírodě, zemi, ke všem místům, která mu byla drahá.... celý text

Literatura světová Poezie
Vydáno: , Supraphon (Editio Supraphon)
Originální název:

Aún , 1969


více info...

Komentáře 2

Recenze 0

Hvězdičky 4

Přidat komentář
Pablo70
14.01.2024 4 z 5
Pablo70

Předně – nejde o sbírku básní, ale o 28 zpěvů – napsaných během dvou intenzivně lyrických dnů na sklonku života. Básník si více než kdy jindy uvědomuje svoji blížící se smrt, a tak se pouští na osobní výpravu za hledáním jeho nejhlubších kořenů. Je to vzletná pocta chilskému lidu, jeho historii a přežití, která se dovolává araucanských indiánů, dobyvatelů, kteří se je snažili zotročit, pocta folklóru, lidem a místům jeho dětství a také památkám a koneckonců i velrybám a jeho dědečkovi, kavalíru se starodávným knirem. Pablo Neruda měl vždy velice hutný projev a monumentální styl. Pokud ho máte právě proto rádi, je to váš člověk. Snaží se přežít svou smrt v působivých inkarnacích a žít vedle vás, dokud budete žít vy sami:
Pokud se potkáš na cestě
s dítětem,
které krade jablka,
a s hluchým starcem
s tahací harmonikou,
pamatuj, že já jsem tím dítětem,
těmi jablky, tím starcem.
Neubližuj mi pronásledováním dítěte,
nebij toulavého starce,
nevyhazuj jablka do řeky.

triatlet
24.02.2018 4 z 5
triatlet

K pochopení niterných, reflexivních veršů je třeba znát dějinné souvislosti, nebo aspoň dospět k výtečnému doslovu (P.K. - Petr Kovařík - překladatel ?).
V metaforických obratech jsem se místy ztrácel, ale zaujalo připomenutí Prahy.
Líbily se mi enumerační řady, zvláště ty složené z apostrof.
"Ty, má krásko, v srpnu ještě spící,
má královno, má ženo, má rovino, můj zeměpise,
polibku bažin, citero, kterou skrývá uhlí,
ty šate, mého umíněného zpěvu,
dnes znovu ožíváš a mateš mě černou vodou
nebe a nutíš mne:
musím své kosti oživit v tvém království,
musím ještě osvětlit své úkoly vezdejší." (s. 12)
I když převládají lyrické verše, tak z nich vystupují autorovy osobní prožitky.
"Můj rozum žil pod širým nebem,
odevzdal moři mé vápenné srdce." (s. 50)