Jedz a behaj

kniha od:


KoupitKoupit eknihu

New York Times bestseller z bežeckého prostredia,Jedz a behaj, je kniha ultramaratónskej legendy Scotta Jureka plná ľudských príbehov o vytrvalosti a závodení v krajných situáciach ktorá namotivuje k aktivite úplne každého. Nezáleží, či človek obúva tenisky pri čítaní po prvýkrát, alebo chce skúsiť posunúť hranice svojich možností o kus ďalej. Autobiografický príbeh človeka, ktorý svojou nezlomnou vôľou a vytrvalosťou dokázal, že elitným športovcom sa môže stať aj ten najmenej fyzicky predisponovaný človek, ak do toho dá všetko. Okrem životných príbehov je navyše plná praktických rád s uplatnením dlhoročných vedeckých poznatkov....celý text

https://www.databazeknih.cz/img/books/20_/202058/jedz-a-behaj-uyL-202058.jpg 4.5294
Žánr
Literatura naučná, Sport, Zdraví
Vydáno, Publixing
Orig. název

Eat & Run: My Unlikely Journey to Ultramarathon Greatness, 2012

více informací...
Nahrávám...

Komentáře (63)

Kniha Jedz a behaj

Přidat komentář
lesslnk
19.12.2020

Už je to raz v našej dobe tak. Akciové balíky obsahujúce v jednom balení viacero využiteľných produktov sú a budú trendom kvôli ich viacúčelovým zvýhodneným benefitom. Mohla by ich ponúkať aj kniha? Kniha s viac zužitkovateľným osohom premietnutým do fyzickej aktivity v prírode, do rozširujúceho sa intelektuálneho i duchovného rozhľadu, a do inšpiratívnej kuchárky obohacujúcej Vaše kuchárske umenie? Môže nás kniha obohatiť kognitívnym pôžitkom, ale i telesným úžitkom vo forme kondičnej formy? Prečo si potom nezaobstarať knihu, ktorá okrem toho, že vám do vašich myslí môže nasadiť motivujúceho „chrobáka“ koketujúceho s behom, po každej kapitole vám predstaví zdravé vegánske recepty, poradí vám metodiku techniky efektívneho behania, otvorí dvere do histórie fenoménu ultra/behu, a vhĺbi do priestoru úvah tvorenia a formovania seba - sebapoznaním? Kniha Jedz a behaj je zmesou pôsobivých fenoménov životnej cesty sebapoznania – jedného výnimočného bežca. Príbehom vpísaným do tejto knihy opisuje Scott prežívanie života intenzívne vnímavo, skúmavo a citlivo. Ponaučení a inšpirácií na zamyslenie ponúka každá kapitola hneď niekoľko. Tieto osožné aspekty a rozmery obsahuje kniha Jedz a behaj o jednom nie úplne zriedkavom životnom príbehu talentovaného a oveľa viac húževnatého bežca. V spolupráci so Stevom Friedmanom sa podaril životný príbeh Scottovi Jurekovi zoštylizovať do inšpiratívneho čítania. Scott v ňom vystupuje ako uvedomelý pozorovateľ života, ktorý si poskytuje prostredníctvom vlastného tela skúmanie limitov svojej mysle a vôle. Jeho životným poslaním sa stal beh, ktorý je preňho mikroskopom jeho fyzických a psychických horizontov. Tie sa mu počas aktívnej vrcholovej kariéry podarilo prekročiť niekoľko krát. Požehnanie jednoduchosti z obyčajnosti a bežnosti, ktorá nás dokáže naplniť čírou radosťou predstavuje pre Scotta Jureka cestu za zmyslom, ktorá sa mu odhaľuje v behu. Behom ako každou zdravou pohybovou aktivitou sa ponárame do vlastného tela a nadväzujeme s ním priateľskejší kontakt. Behom vieme podľa príbehu Scotta Jureka spoznávať samých seba. Behom totiž narážame na limity a schopnosti, ktoré sa dajú prekračovať. Kniha Jedz a behaj predstavuje zážitkové čítanie životnej cesty človeka, ktorý sa naučil identifikovať v sebe priestor medzi mysľou a vôľou a prekračovať tak ich hranice. Kontrola, alebo skôr usmerňovanie vlastnej vôle sa nám tak v knihe postupne vyjavuje ako náznak a fenomén sebapoznania. Naznačuje nám, že práca s vôľou môže dokázať zázraky životného pocitu zmysluplného naplnenia, od ktorého nás delí zopár temp a krokov. Beh je oslavou zdravia a pohotovým spôsobom uvoľňovania energie, ktorým v nás dostáva priestor a krídla Duch. Nejde o existenciálne dielo storočia. No svojou otvorenosťou a snahou uchopovať, chápať a učiť sa život prijímať v jeho neustále premenlivých odtieňoch sa táto kniha približuje ku konceptom príbehov, ktoré riešia život hĺbavejšie. Ultrabeh, ktorým sa Scott dostal na prah svojich limitov, je školou odhaľujúcou životné princípy ega, a samotných fyzických a psychických hraníc, od ktorých nastúpil životnú cestu oceňovania pokory, vďačnosti, nenahraditeľného balzamu prírody a významu medziľudskej spolupráce, teda hodnôt, ktoré poskytujú autentické životné naplnenia. Z kritickejšej perspektívy môžeme knihu vnímať aj ako reklamu na bežeckú výbavu a energetické tyčinky naj profi značiek. „Napchať sa“ po každých tridsiatich kilometroch chémiou energetických gélov a napichnúť sa na kolotoč najmodernejších značiek a trendov je smutno smiešne. Nie. Ak zostaneme triezvou hlavou na zemi uvedomíme si, že z celej palety športových aktivít, vám k behu stačí najmenej. Základnou podmienkou je ako tak fungujúce telo. Stačia obyčajné tenisky, obyčajné športové oblečenie prispôsobené konkrétnemu ročnému obdobiu. Najväčšou prekážkou predstavuje odhodlanie vyjsť von a začať. Ultrabeh by sme z príbehu Scotta Jureka mohli chápať ako boj hľadania a nachádzania (samého) seba. A opakovane si potvrdzovať, že toto hľadanie - tento cieľ nekončí v cieli. Tento cieľ si nosíme každý v sebe. Tento cieľ je voľba byť v cieli so (samým) sebou. Táto voľba a cieľ sú jedno a odohrávajú sa prítomnosťou – v prítomnosti. Tá od nás okrem jednoduchého a mierumilovného nádychu a výdychu a pokoja v duši nič nežiada. Prítomnosť nám tieto dary nadovšetko s otvorenou náručou ponúka. Čo sa týka samotných vegánskych receptov, v našich bežných obchodoch chýba z ingrediencií značnejšia časť. Ide zväčša o exotické ingrediencie, samozrejme v bio - kvalite. No zdôvodnenie vychádzajú z argumentu, že kvalitné a zdravé jedlo je najlepším zdravotným poistením má jednoznačne niečo do seba. V rámci najbežnejších možností, vločky zaliate vodou, zahustené nastrúhaným jablkom, sušenými slivkami, vlašskými orechmi a prisladené medom je po výdatnom behu rýchla mňamka rozmerov „slovenskej“ kuchyne, nad ktorou by neohrnul nos ani Scott a po prvom ochutnaní a požití by ju určite zaradil do svojho hyper zdravého jedálnička. Nuž teda?! Jedzme, behajme a čítajme :)

laker4life
30.11.2020

Audioverze ve slovenštině. (bizár)
Niekedy je treba veci urobiť!


Sand
27.09.2020

Parádní čtení, zajímavé recepty a člověk má hnedle chuť někam vyběhnout :)

P3259
30.07.2020

Jez a běhej je životopisná kniha ultramaratonského běžce a zároveň člověka, který praktikuje celistvou rostlinnou stravu. Mimo líčené příběhy, které si Scott během své kariéry a osobního života prožil, kniha okrajově nabízí také jeho náhledy na svět, přesvědčení a důvěru ve veganství. Je to motivační kniha vhodná nejen pro vegany a milovníky běhu, ale i pro všechny běžné lidi, které to kouskem ducha k těmto tématům jakkoli přitahuje. Na konci každé kapitoly Scott poskytuje základní rady a tipy pro běžce a několik receptů na skvělé veganské pokrmy.

RUSTY
12.07.2020

Niekedy treba veci urobiť ♥ ;-).

roso.mak
07.06.2020

Netuším, proč se tato kniha tolik líbí. Ať jsem četla patetickou Zrozeni k běhu nebo její pragmatickou českou variantu, měla jsem chuť vzít sandále a vyběhnout do lesů. Teď hned.

Tato kniha na mě působí až demotivačně. Scott Jurek je obdivován zaslouženě, ale tuto knihu lze brát pouze jako jeho životopis, nikoliv návod na běhání. Ne každý bere bednu nebo nic, i když pár takových znám. Tohle není cesta pro 99,9 procenta běžců a to počítám i ty, pro které je ultramaraton sen, nikoliv magořina.

alef
05.06.2020

„jako lidská bytost se posouváte jedině tehdy, vymaníte-li se ze zóny osobního pohodlí“

Scott Jurek, „člověk, který nezapadal“, sám sebe asi nejvíc definuje skrze výkon … „každý máme svou vlastní cestu, každý může něčeho dosáhnout, nenechte se od nikoho odradit, když se snažíte dosáhnout nějakého cíle nebo si splnit sen“ … zní to hezky, že. To těžké teprve přijde, totiž, zjistit o čem opravdu sníte a jaké jsou vaše cíle, háček tedy spočívá v tom, že ji (cestu) musíte najít!
Obrovský respekt, musím hned na začátku říct, že jsem ho cítila v podstatě od první stránky, od prvních řádků, už když jsem četla o Scottově ne zrovna veselém dětství (alespoň tak na mě působilo) a náročném až tvrdém dospívání, které si asi neumím úplně představit. Scott více méně říká, že ho zformovalo, a taky připravilo, na život, jaký si vybral … „někdy je potřeba nemyslet na to, co budete dělat, ale prostě půjdete a uděláte to, protože to udělat musíte!“
Přiznám se ale, že cesta, kterou si Scott vybral (a že měl ten výběr dost zkomplikovaný, takže opravdu, klobouk dolů!) mě vlastně neoslovila, navzdory veškerému respektu k tomu co dokázal, a navzdory tomu, že mnohým jeho rozhodnutím rozumím … jenže, mnohým zase vůbec!
„Pohánějí vás sice nohy, ale za podstatnou část výkonu vděčíte svalům zad a břicha. Na posílení zad je dobré v posilovně trénovat přítahy horní kladky a veslování, lopatky při tom tlačte k sobě. Cvičíte-li jógu, zaměřte se na pozice v záklonu, například polohu kobylky, most nebo loďku. Na posílení břišního svalstva zařaďte do svého repertoáru cviky, při kterých pánev zůstává na místě, a nohy se pohybují. Vzpory na rukou a předloktí patří mezi nejjednodušší a nejúčinnější cvičení tohoto druhu. … Běžcům úžasně prospěje jakákoliv jógová pozice, pokud se ovšem soustředí na to, aby zpevnili svalstvo středu těla.“
To, jak Scott popisuje svou cestu k fyzické kondici, je zrovna jedna z těch rovin vyprávění, kde si v podstatě rozumíme, sama taky běhám a tak jsem si docela ráda trochu „porovnala“ vlastní zkušenosti (jen ještě, abych uvedla na pravou míru, v žádném případě se nechci srovnávat – moje běhací denní taxa je mezi 5-10 km, žádný velký trénink, řídím se čistě pocitem, běžím, dokud se mi chce :-) … pro mě je běh totiž čistou relaxací), a tak třeba tohle, že přibrat jógu (mám vyzkoušené a praktikuji) je fajn, bych určitě podepsala :-).
Úplně nejvíc jsme si pak „rozuměli, ve chvílích, kdy Scott popisuje „ty“ chvíle (stavy mysli), které se při běhání dostaví:
… „kdy se „pro mě běhání přetransformovalo do něčeho jiného, než je pouhý trénink … stalo se něčím jako meditace, místem, kde jsem mohl nechat svou mysl – obvykle zaneprázdněnou školou, myšlenkami na budoucnost nebo starostmi o mámu – volně plout.“
… „znám jednoho spisovatele, který prohlašuje, že nebyl nikdy tak šťastný, jako když pracoval na své první knize – ta byla nakonec tak mizerná, že nikomu ani neukázal rukopis. Říkal, že ta radost pramenila z toho, jak se mu během práce zastavil čas a on toho zjistil spoustu o sobě a o svém řemesle. … když jsem to jaro běhal … pochopil jsem, co tím ten spisovatel myslel.“
– tohle totiž, je na běhání to nejskvělejší!
„Jde o to, žít s dobrou vůlí, dostatkem ohleduplnosti i pozornosti vůči světu; osvobodit se od uměle vytvořených konceptů ve vlastním životě.“
A hodně zajímavé pro mě bylo i vyprávění o změně způsobu stravování, tedy o Scottově cestě k veganství a vitariánství, přestože sama nic takového nepraktikuji, to ale neznamená, že bych se nechtěla dozvědět víc, protože souhlasím, že ve způsobech stravování jsme stále hodně ve vleku „vytvořených konceptů“, konvencí a zažitých „pravd“, kterých se stále příliš držíme, nebo ještě spíš, o kterých vlastně ani moc nepřemýšlíme. Veganství ani vitariánství asi přesto pro mě úplně nebude (i když ráda pár receptů vyzkouším, a věřím, že i trvale zařadím do svého jídelníčku, protože v jídle ráda experimentuju a novým chutím se rozhodně nevyhýbám, a když zavítáte do té správné prodejny – už tu opravdu jsou – ani ingredience nejsou problém), spíš bych řekla, že si taky už nějaký čas hledám svou vlastní cestu (proto díky za určitou dílčí inspiraci), která sice nebude ani veganská, ani vitariánská, ani úplně vegetariánská, protože maso na mém jídelníčku zůstane, ovšem v míře velmi omezené – což mám už přibližně rok vyzkoušené a za mě – tohle funguje – pokud se držíte hesla: z jídla musíte mít radost! … tedy, držte se svých vlastních chutí :-), a nezapomeňte přitom na střídmost, na množství totiž taky záleží :-).
„... ale když jsem teď viděl, jaké ovoce může bolest přinést, chtěl jsem víc bolesti. Chtěl jsem ji použít jako prostředek, abych objevil, co ve mně je. Změřit síly se sto mílemi terénu a nejlepšími trialovými vytrvalci na světě mi potřebnou bolest mělo zajistit.“
Neporozumění pak trochu přichází ve chvíli, kdy Scott hovoří o bolesti, vím, že ke sportu patří (každý, kdo sportuje, ví o čem je řeč), a právě proto, že běhám, dokážu si představit i pochopit, že přesně tohle je nejspíš gró většiny ultramaratonských běžců, ale zároveň se mi (možná proto) příčí přijmout (nejen Scottovo, ale obecně, sportovní) … „měřit si síly skrze bolest“ … vyhrává, kdo víc vydrží! … mě se totiž v tu chvíli nějak vytrácí můj hlavní smysl, či důvod, proč sportuju – potěšení! … a k takovému druhu „potěšení“ (viz. výše) asi nikdy nedospěju :-), mít dobrý pocit z vítězství, když od půlky v pravidelných intervalech cestou zvracím, když dobíhám posledních 50 km! se zpřetrhanými vazy, apod., určitě není nic pro mě :-) , ale tím neupírám Scottovi a jeho kolegům obdiv – že tohle zvládnou, to co mě na tom trochu děsí, že tohle je pro ně určitým „motorem“, který je posunuje dál.
Takže, chcete-li blíže prozkoumat prostor mezi vyčerpáním a totálním zničením, chcete-li se dozvědět víc o svém těle a vůli, chcete-li zažít vzrušení z porážek soupeřů - čtěte!

A jestli do toho chcete jít ... "zaměř se na přítomný okamžik" ... a běž!
Podle Scotta Jurka totiž vítězství chutná skvěle!

ibs
19.12.2019

Pribehy po kapitolach vyborne, adi skor nadchne sportovcov - recepty fajn, u nas narocne zohnat suroviny.

1