Jarmark marnosti
William Makepeace Thackeray
https://www.databazeknih.cz/img/books/45_/454707/jarmark-marnosti3QDfW4-1im-.jpg
4
167
41
Zdánlivě poklidným tempem rozvíjí svůj román slavný anglický prozaik, aby v něm nechal rozehrát veselé i vážné osudy svých pitvorných postaviček anglické společnosti. Do této společnosti posílá autor dobrodružku Becky, která se snaží všemi prostředky do ní proniknout. Je to postavička bojovná, která se nebojí riskovat a znovu s úsměvem získat ztracené pozice. Je to však boj předem prohraný, neboť důstojná anglická společnost si chrání své výlučné postavení před vpádem jí podobných. V závěru vítězí Beckyin protiklad, oddaná a křehká Amalie, jejíž ctnost si žádá odměny.... celý text
Literatura světová Romány Historické romány
Vydáno:
2018
,
Městská knihovna (Praha)
Originální název:
Vanity Fair , 1848
více info...
Přidat komentář
Knížka se četla dobře a příběh je zajímavý, ale autor měl až moc velkou potřebu všechno vysvětlovat.
Filmové zpracování bylo tedy lepší než kniha. Bohužel jsem neměla problém s tím, knihu odložit.
William Makepeace Thackeray si rozhodně v tomhle díle pustil hubu na špacír, mnohdy je kniha rozvláčná, ale naštěstí po většinu času jde o zábavné a čtivé vyprávění. Osobně mám pro tehdejší dobu slabost.
Becky prostě má jiskru, inteligenci a dostatečnou dávku jízlivost, abych si ji dokázala oblíbit, celá kniha je taková sonda do tehdejší společnosti, která je notně omotaná sítí intrikaření a nějakých milostných pletek. Ani ostatní postavy (a že jich je poměrně dost) nepůsobí nijak nudně, nikdo není v knize dokonalý, všichni mají své chyby, ale o to skutečněji působí.
Jarmark marnosti je opět knížka, která nebude sedět každému, jak už jsem psala, Thackeray ji pojal poměrně megalomansky, ale rozhodně není nudná. Kniha disponuje příjemným ironickým pohledem na tehdejších společnosti, spoustou pletichaření a nečernobílými postavami, samozřejmostí jsou i milostné pletky. Máte-li rádi 19. století a lehce ironické společenské romány, tak směle do toho.
Velký Thackerayho román, kterým udělal zářez v kánonu viktoriánské literatury a právem. Je to pořádná bichle a četl jsem ji docela dlouho, ale ne proto, že by mě nebavila. Naopak to byla kniha dokonale zábavná a barvitá. Thackeray má ve vyprávění skvělou rovinu podprahové ironie a na rozdíl třeba od Galsworthyho je mnohem odlehčenější.
https://tomasstambera.cz/clanek/jarmark-marnosti-%E2%80%94-william-makepeace-thackeray/18
Na začátku mi dělalo potíže se začíst, ale když jsem se do knihy pořádně pustila, vtáhla mě, a když jsem zrovna nečetla, nejednou jsem se přistihla, že přemýšlím, jak se asi budou dál vyvíjet osudy postav (což je docela zázrak, vzhledem k tomu, že podtitul knihy "román bez hrdiny" opravdu sedí - postavy, ke které byste přilnuli, se těžko dočkáte). Doporučuju číst po větších kusech a bez delších pauz, do příběhu se lépe vžijete a nebudete si muset připomínat, kdo je kdo, což není na škodu, vzhledem k množství postaviček.
Autorovy úvahové vstupy do plynutí děje pro mě představovaly zároveň klad i zápor - občas mě jeho sarkastické hodnocení chování postav, jejich ještinůstek a nepřipouštěných nekalých pohnutek bavilo a připadala jsem si jako jeho stará známá, která s ním u piva probírá společné známé ze všech možných společenských kruhů, někdy mě zas unavoval výčtem příbuzných postavy, která se v ději objeví jen jedinkrát a dál pro něj není důležitá. Jako by autor testoval trpělivost čtenáře, podle které si dotyčný zaslouží či nezaslouží vyslechnout zbytek příběhu.
Velmi mě okouzlila předmluva knihy, ve které se autor prezentuje jako principál loutkového divadýlka a postavy své knihy jako loutky více či méně ohebné, propracované, oblíbené (a to, že v duchu tohoto konceptu je děj občas protkán malou poznámkou a také zakončení celé knihy se k tomuto pojetí znovu vrací).
Když to vezmu kolem a kolem, nijak závratně nadšená z knihy nejsem. A poslední poznámka: nemůžu souhlasit s komentářem níž, ve kterém je kniha doporučována jako oddechová. Čtenář je zatížen nejen spoustou postav, ve kterých si musí dělat pořádek, ale i častými úvahami autora, které, jak už jsem říkala, nezřídka odrazují od dalšího čtení. Ani jazyk knihy není nijak jednoduchý, což ještě prohlubuje místy poněkud archaický překlad.
Tohle snad nepřečtu :-D Někdy až budu mít více času. Čte se to špatně a přeložená jména jsou dost hrozná.
Ze začátku trošku složitější příběh který se rozvíjí. Ke knize jsem se dostala až poté, co jsem viděla film. A docela mě překvapilo, jakým způsobem autor vylíčil charakter a pohnutky Becky a jak byla podána její postava ve filmu. Pohled do tehdejší, kam nás příběh zavede, je mnohdy až žalostně úsměvný a reálný. Velmi dobové dílo vztahující se i na dnešní společnost.
Slavná Thackerayova klasika je prolnuta rozkošným sarkasmem a jízlivostí a jako kritika viktoriánské (a po pravdě v lecčem i dnešní!) morálky funguje skvěle. Člověk musí překousnout poněkud archaický styl a sem tam trochu zbytečného rasismu, někdy je bohužel také únavné, jak si autor chce se čtenářem povídat o svých postřezích, namísto aby pokračoval ve vyprávění příběhu. Právě kvůli těmto promluvám mi četba trvala déle, než jsem čekala, rozhodně však času stráveného nad knížkou nelituji.
Dala jsem si za úkol knihu přečíst přes dovolenou na horách, jelikož tam není žádný další rušivý podnět a jsem na sebe pyšná, že jsem jí opravdu přečetla. I když může mnohé čtenáře odrazovat tloušťka knihy, tak příběh je opravdu hezký, zajímavý a samozřejmě i plný intrik a romantiky, jak to v takových knihách bývá, ale jelikož se jedná i o příběh ze 18.století, tak je tam spousta zbytečností, které kdyby se dali pryč, tak by kniha byla o polovinu tenčí, tyhle zbytečnosti mi tam hodně vadili a bohužel jsem se i dost nudila, ale jinak rozhodně nelituji, že jsem si jí přečetla.
Existuje mnoho 200 stránkových knih, které jsem měla sto chutí znechuceně odložit a musela jsem se neuvěřitelně přemáhat, abych se dobrala konce. Ale 800 stránek Jarmarku marnosti mi uteklo jako nic. Je to výborný historický román, a přestože vás většina upoutávek a recenzí bude děsit přízvisky
jako sonda do anglické společnosti 19. století, nijak zvlášť historický není ( viz. kapitoly s bitvou u Waterloo), je to příjemně kriticky realistická záležitost, rozhodně mi sedl stokrát lépe než Thackerayeův současník Dickens. Jedna z mála věcí, které mi trochu vadily byl fakt, že postavy se prakticky nijak nerozvíjejí, snad s výjimkou Dobbina, který byl popravdě také mojí nejoblíbenější postavou, zvlášť díky tomu vnitřnímu monologu na posledních stránkách, Ich habe gelebt und geliebt. Mimochodem podle mě se film knižní předloze naprosto nemůže rovnat.
Priznam se, ze jsem knihu nedocetla. Delam to malokdy, ale opravdu me nebavila. Vracet se k ni ani nebudu, kdyz vidim ten obal, prcham.
Jarmark marnosti jsem vzala jako doplnění základního vzdělání. Byl to boj. Většina knihy ubíhá pomalu, do čtení jediné stránky jsem se musela nutit celý den.
Jako sonda do života v tehdejší době dobré, ale najde se určitě i lepší.
Po dočtení (které nastalo 3 měsíce od rozečtení) jsem měla pocit naprostého vyčerpání. Doufám, že za pár let budu mít sílu se ke knize vrátit a snad i pozměnit názor.
Nic moc. Nudný děj, nudný hrdinové. Nikdo mi nebyl sympatický. Možná Rebeka, protože byla tak vychytralá, to jsem jí docela záviděla, ale škoda že tam nebyly zajímavější vtahy a víc, co si kdo doopravdy myslí. Víceméně se tam nic nedělo (alespoň pro mě), kdyby tam bylo méně hrdinů a zaměřil se na méně lidí (podtitul je román bez hrdiny, což je víceméně pravda). Co mě mile překvapilo, byl konec. Rebeka s Rawdonem asi opravdu nic nezdědila, Amálka (není protivnější postavy) zůstala po smrti Jiříka (haha) sama. Myslela jsem, že bude s tím Dobbinem, který by mohl být zajímavý, ale nic moc jsme se o něm tak nedozvěděli a navíc se neměl k činu, takže taky mínus a jak někdo může mít rád takovou osobu jako Amálka? Prrr. Rebece jsem fakt asi fandila, byla to pěkná mrška.
Co je to za nesmysl překládat jména? Fuj! Velký mínus! A taky poznámky spisovatele, ty si mohl laskavě odpustit:P, kdo je na něm zvědavý? Snad si umím udělat vlastní názor, ne? Nedoporučuji tuto knihu, fakt je o ničem, nic mi nedala, ani ten jazyk nebyl moc zajímavý.
Odkaz, jeden velký komentář, jedné velké společnosti. Šachovnice kterou potřeboval zaplnil mniaturami jen proto, aby mohl vést monolog tu a támhle a vede ho skvěle. Píše celkem srdečně, tedy neutvrzuje v iluzích i když je to často dosti iluzorní. Becky uvádí v rozpor od začátku do samého konce, v rozpor který v podstatě nevyřeší. Rafinované a zajímavě napsané, dokonce tak zajímavě že jsem s tím byla dost brzy hotova. Člověk ví že něco příjde, ale že tak nemusí přijít nic tak zásadního.
Přiznám se, že první jsem viděla film, ten mě nadch natolik, že jsem zatoužila přečíst si i knihu. K té jsem se ovšem dostala až nedávno, i když na poličce knihovny už mi nějaký ten rok trůnila.
Začetla jsem se celkem snadno a nedělalo mi žádný velké problém dostat se na stou stránku. Autor do vyprávění sice občas vstupuje nějakou vlastní poznámkou nebo historkou, v tomto případě mi to však kupodivu nevadilo. Po dnech srdnatého čtení jsem se dostala do fáze, kdy mě kniha trochu omrzela a já začala uvažovat, že bych ji "proložila" nějakou další. Holt 700 stran je prostě 700 stran. Ale vytrvala jsem a opět se mi povedlo se do knihy začíst.
Doporučila bych ji každému, kdo má rád dlouhé historické romány. Styl knihy je velmi čtivý, i když někoho by mohla odradit právě její délka.
Jediné minus vidím ve výčtu jmen, která začne autor zničeho nic v některých kapitolách vypisovat, většinou jsou pro samotný příběh naprosto nepodstatná a působí trochu otravně.
Satira na britskou společnost počátku 19. století aneb román bez hrdiny, který by mohl bez úsměšku tento titul nést. Naprosto bravurní vyprávěcí styl. Přes neuvěřitelných 700 stran jsem se ani chvíli nenudila a musím říct, že zejména vypravěčovy komentáře (které některým přijdou zdlouhavé) mě vždy neuvěřiteleně bavily, možná i proto, že vlastní děj jsem již znala z filmové adaptace a tohle byl velmi lahodný bombónek navíc. Tak za všechno mě například pobavilo pojmenování příslušníků rodiny Crawleyů vždy podle příjmení vládnoucího ministerského předsedy... krásně vymyšlená úlisnost! Vřele doporučuju všem, kdo milují společenské romány z 19. století.
Vanity Fair je hlavně specifický svým stylem vyprávění. Autorovo tlachání „mimo mísu“ mě někdy iritovalo a nudilo, většinou bylo ale spíš zajímavé. Přesto je kvůli těmto vykecáváním román příliš obsáhlý. Docela mě ale pohltil; nejvíc oceňuju jeho námět a morální poučení vůbec. Líbí se mi, že nakonec dobro (tedy víra a láska) zvítězí. Největší plus je pro mě příběh Amelie a Dobbina.
Kniha už má svoje roky a na dnešní dobu je poněkud rozvláčná, ale nic jiného bych jí nevytýkala.
Všechno popsané tak bravurně, že si to zaslouží 4 hvězdičky... Poprvé jsem zažila, že je film lepší než kniha, ale tak pokud si nad něčím oddechnout, tak zřejmě na touhle knihou :) Nemusíte ani přemýšlet, jen si tak číst...
Štítky knihy
Anglie satira 19. století zfilmováno anglická literatura napoleonské války společenské romány historické romány
Autorovy další knížky
| 2010 |  Jarmark marnosti |
| 2011 | Paměti Barry-Lyndona |
| 1962 |  Růže a prsten |
| 1996 | Kniha o snobech |
| 1996 | Vánoční knížky |
Kniha Jarmark marnosti je v
| Právě čtených | 6x |
| Přečtených | 243x |
| Čtenářské výzvě | 22x |
| Doporučených | 8x |
| Knihotéce | 244x |
| Chystám se číst | 224x |
| Chci si koupit | 25x |
| dalších seznamech | 11x |
Kniha se mi líbila a musím říct, že film jsem neviděla a půjdu do něj. U spisovatele pozor na všechny detaily a titěrnosti, když si člověk zvykne, četla se dobře.