Postav hlídku

30.08.2016

Postav hlídku je třeba brát jako první pokus o vytvoření Jako zabít ptáčka, není to žádné jeho pokračování. Tahle kniha nebyla v padesátých letech vydána z určitého důvodu a tak to zřejmě mělo zůstat. Přestože to není špatné, nedosahuje to geniality mého milovaného Ptáčka. Od prvních stránek jde poznat, že je kniha prvním konceptem, který si nakonec vyslouží důkladnější přepis. Nejsem zklamaná, neovlivnilo to mou lásku k Jako zabít ptáčka a rozhodně to nebyla ztráta času. Naopak bylo hezké podívat se, z čeho ta perfektní kniha vzešla.

19.08.2016

Hezký návrat do Maycombu. Ne tak pěkné jako ptáček, ale určitě stojí za to si přečíst.

09.08.2016

Na Jako zabít ptáčka to nemá, to se mi líbilo o něco více. Nemůžu říci, že by mě kniha zklamala, to ne. Byla trochu vážnějšího rázu a tentokrát jsem více postrádala historický kontext, přeci jen to nejsou dějiny, které se učíme ve školách tady.
I tak se mi ale příběh líbil, dobře se to četlo. U vzpomínek Čipery jsem se tu a tam zasmála, u její bezmoci skoro brečela. Ale na pět hvězdiček to u mě není, něco tomu chybělo.

31.07.2016

Knížka mě trochu zklamala, po přečtení Jako zabít ptáčka jsem asi měla příliš velká očekávání. Určité pasáže jsem si musela přečíst třeba dvakrát, abych se v nich trochu vyznala a pochopila souvislosti, což mi narušovalo celkový dojem z hlavní myšlenky knihy. I přesto knihu zařazuji mezi mé oblíbené a určitě se k ní někdy vrátím. Možná si ale předtím ještě trochu prostuduji historické souvislosti :)

16.07.2016

Nějak mi to k Jako zabít ptáčka nesedělo. Jako by to byly úplně jiné postavy, pro mě nesympatické. Děj celkem o ničem a náhle prozření mi k hlavní hrdince taky moc nesedělo. Ale i přesto musím říct, že mě kniha zaujala a někdy si ji přečtu zase.

05.07.2016

Samozrejme, že na Jako zabít ptáčka to nemá. To asi máloktorá kniha. Ale pokračovanie príbehu Attika a veľkej Čipery bolo príjemné, avšak melancholické a prudko filozofické. To možno čitateľa odradí, zamotá. Ale treba vytrvať dokonca, pretože tam čaká sladká odmena v podobe rozkvitnutia a dokončenia charakteru jednotlivých postáv a to nám povie veľa o tom, prečo je Maycomb taký aký je, prečo sa Amerika a vidiek vyvíjajú tak ako sa vyvíjajú a prečo sa každá postavička z knihy správa presne tak a nie inak.

25.06.2016

Čipera se vrací do Maycombu za stárnoucím otcem Atticem a nápadníkem z dětství Hankem. Jako dospělá 26-letá žena zjišťuje, jak se její blízcí i ostatní obyvatelé díky politice změnili a často vzpomíná na dětství.

21.06.2016

Když jsem vloni na podzim přečetla Jako zabít ptáčka a zjistila, že existuje ještě další kniha, moc jsem ji chtěla přečíst. Ovšem ještě nebyla v češtině. Koupila jsem si tedy originál. Ale na úžasný jazyk paní spisovatelky moje angličtina nestačila. Věděla jsem, co se v knize děje, ale unikaly mi významy těch krásných vět, psaných autorčiným hravým jazykem, kterým už teď přesně rozumím díky skvělému překladu paní Jany Hejné. Prostě na Harper Lee v angličtině nemám. Vlastně jsem tedy tu knížku přečetla dvakrát a stálo to za to. Tento příběh skvěle doplňuje nebo dokresluje život Čipery – Jany Luisy, její nekritický vztah ke zbožňovanému otci i k příteli z mládí Hankovi, který by se mohl stát jejím životním druhem – „Miluj si koho chceš, ale vezmi si někoho ze svých“.
Teprve tady na základě postojů jejích nejbližších ke změnám probíhajícím v americké společnosti kolem roku 1955 má Jana Luisa šanci dospět a zbavit se závislosti na vzpomínkách na úžasné dětství a začít žít svůj vlastní život.
Doporučuji těm, co znají Jako zabít ptáčka si tuhle knížku přečíst. U někoho může dojít k tomu, že bude pošpiněn jeho ideál Atikus. Musíme ovšem vycházet z toho, že tahle kniha byla vlastně jakousi první verzí „Ptáčka“ , takže autorka posunula charakter Atika ve svém finálním díle od „normálního suchara k jemnému ušlechtilému hrdinovi.

18.06.2016

Když jsem ji včera večer dočetla,tak ještě včera o půlnoci jsem si musela zapsat něco o knize dokud to mam čerstvě v sobě.Ale to jsem nakonec nemusela,protože jen kvůli té knize jsem nemohla vůbec spát a pořád jsem toho plná.Takže jak to napsat?Asi bych měla začít u Jako zabít ptáčka,kterou jsem četla před pár měsíci.Myslím si že nejsem jediná v tom,že Atikus byl ztelesněním spravedlnosti a že takového tátu by chtěl každý.Měla jsem ho v knize nejradši a strašně jsem ho obdivovala.Proto pro mě bylo těžký číst Postav hlídku.Čipera která bydlí v New Yorku, a je už dospělá žena,se vrátí na náštěvu za otcem do rodného města.Jenže tam sí jí pomalu začne hroutit její svět na který byla zvyklá,nic neni jak bylo , nikdo není takový jaký byl a to jí dost zasáhne.Nejvíc ze všecho ale její otec,kterého viděla na schůzi kde se nadávalo na černochy.A to zasáhlo i mě,přeci jen byl to můj oblíbenec a v hlídce se z něj stal najednou úplně cizí člověk.Takže většinu knihy jsem probrečela.Ale konec knihy byl pro mě jak facka.Takže kdo četl ptáčka musí si nutně přečíst i hlídku,protože se v ní uzavírá něco otevřeného.Je skvěle napsaná jako ptáček a stejně čtivá.Místama se Čipera vrací do dětství a ty vzpomínky mě většinou rozesmáli,hlavně ta příhoda s Jemem a autem. :-D No a samozřejmě se nakonci dovíte jestli se vdá nebo ne,takže neváhejte a šup do ní.

15.06.2016

Skvělá knížka - báječně se doplňuje s knihou Jako zabít ptáčka. Navíc se mi neskutečně líbí, že to všechno jde použít i v současné situaci s muslimskými uprchlíky. I když, kdyby ti výše postavení něco udělali s IS, logicky vzato by nebyl problém s uprchlíky. Ale to je zase na jinou diskuzi.

06.06.2016

Tato kniha je napsána krásným vypravěčským jazykem a je především rozjímavá. Takže pokud hledáte akci, vzrušení a zvraty, ani ji nečtěte. Ale pokud vás zajímá osobní pohled na mladou dívku, která vzhlíží ke svému otci jako k Bohu a uvědomí si, že je to taky jen člověk, tak určitě si ji s láskou přečtěte.
Příběh je o dospívání, o toleranci a o změnách ve společnosti. Jak velký kus Amerika ušla za 60let, že má dnes v čele černošského prezidenta. Klobouk dolů.