Jak potopit Korálovou královnu

14.09.2019

Knihám, které autor píše pro dospěláky, jsem beznadějně propadla, takže jsem chtěla zjistit, jak se mu daří v případě knížek pro mládež. A Carl Hiaasen nezklamal, jako ostatně vždy. Příběh trochu atypické rodinky, jejíž členové se právem mohou nazývat ekologickými aktivisty, je napsaný svižně a vtipně, a přitom neztrácí nic ze své naléhavé aktuálnosti: jestliže připustíme, že nad prašule není, vezme to s námi všemi rychlý konec.
Jediné, co mě na této knize velmi a neustále iritovalo, bylo použití 5.pádu jména hlavního hrdiny, kluka Noaha. Zatímco všechna ostatní jména překladatelka Olga Turečková používala v 5.pádě tak, jak to čeština velí, tedy oslovujeme, voláme: pane Peekingu, pane Mulemane, Jaspere, v případě hlavního hrdiny to neplatilo a já neustále narážela na hrůzná spojení typu "Je mi líto, Noah; co tím myslíš, Noah; ty mi něco tajíš, Noah". Ale když jsem objevila na větu "Zeptej se Noah", pochopila jsem, že jméno Noah je pro překladatelku zkrátka nedotknutelné, tudíž nesklonné. Škoda, mně to připadalo velmi rušivé a odporující zásadám české gramatiky.
Velmi sympatická byla postava Shelly, která v jedné části knihy odpovídá Abbey:
"O mě nemusíš mít strach, princezničko. Být barmankou v Keys je jako být pokrývačem v hurikánové sezóně. Nikdy nezůstaneš dlouho bez práce."

20.04.2017

Bláznivé přesně po vzoru předchozích knih Carla Hiaasena, jen posazené do roviny románu pro mládež. Autor tak sice vyměnil jízlivou kritiku za morální ponaučení, ale nijak tím neublížil kouzlu exotického dobrodružství ve floridských vodách. Jeho silnou stránkou jsou hlavně postavy a i tady perlí, co se nápaditosti a přirozenosti týče. Noahův horkokrevný otec, který nejdřív koná a pak přemýšlí, musí zákonitě přirůst k srdci každému, kdo byť třebas jen jednou v životě ztratil nervy nad skutky bezohledných.
Vzhledem k tomu, že Hiaasena zbožňuji především coby autora svérázných thrillerů, tak mě mile překvapilo, jak Korálová královna funguje právě jako čtení pro náctileté, přesně v tom napínavém duchu dětské revolty. Žádné přitroublé vtípky o holkách, sexu a pivu, ale chytrý příběh o netradičním přátelství a jedné smutně střelené rodině. V mnoha ohledech to překonává Soví houkání, především komplikovanější zápletkou a propracovanějšími hrdiny. Pro oboje však platí jedno - báječně se to čte.