Invocatio Elementalium

05.10.2022

Ezofantasy román :) Autor vzal všechno, co bylo na přelomu tisíceletí v ezo kruzích v kurzu a vyrobil z toho docela dobrou prvotinu o čarodějích z Košic. Asi by mě to bavilo víc, kdybych na knihu narazila v době, kdy to byla novinka, teď už mě téma tolik neoslovilo. Nejvíc se mi líbilo odpočítávání. Gradace mi nepřišla úplně tip ťop, nejprve velmi dlouhé dostávání hrdiny do obrazu (zatímco čtenář už je desítky stran docela zorientovaný), pak se chvíli jezdí po Evropě a konečné střetnutí se odbude raz dva. Naštěstí má příběh dohru, takže když už čtenář vydržel s Davidem Ábelem všechny ty útrapy, dozví se i něco málo o tom, jaké má hrdina vyhlídky do budoucna. Na to jak to bylo akční, jsem se o hrdiny moc nebála. Znovu knihu číst nebudu, ale něco jiného od Fabiana bych si v budoucnu přečetla.

27.09.2019

Už je to nějaká doba, co jsem se vydala na cestu s Davidem Ábelem: putovali jsme od počátku svižným krokem, tu použili nudné auto, sem-tam rychlý přesun letadlem. Mezitím jsme se dozvídali více o fungování světa kolem nás, o věcech skrytých zrakům běžných mudlů. Dlouhé putování často zkřížily astrální bytosti – všemožní slovanští skřítkové, germánští koboldi, arabští ifrítové, severské Nixie, zkrátka bytosti ohně, vzduchu, země i vody. Nešlo o tvory automaticky nepřátelské, ale to víte, živí se mannou, lidskou energií, a ne vždy hledají dobrovolné dárce.
Zpočátku jsme si s Davidem a jeho společníky příliš nerozuměli, byli jsme si poměrně lhostejní. Ve druhé polovině cesty jsme se však bavili stále víc a našli jsme k sobě kamarádský vztah. Užili jsme si magické kejkle i klasické přestřelky - a s Davidem jsme hlavně utíkali. On totiž není mág ani bojovník, spíše klikař (nebo smolař, jak se to vezme), byla s ním docela pr... legrace. Jeho „odpočítávací“ drastické sny a záchvaty až tak vtipné nebyly, přesto přinášely oživení.
Lehce jsem si při této pouti zapřemýšlela o vztahu přírody a starých mýtů či náboženství k dnešní civilizaci. A také jsem se přesvědčila, že pokud hrdina není neporazitelný superhrdina, pak stále ještě dokážu akčními pasážemi procházet se zaujetím, ba i s potěšením.

Dušan Fabian stvořil příjemnou prvotinu, která mě sice zpočátku příliš netáhla, přesto při četbě nekladla odpor. Teprve v poslední třetině mě opravdu začalo zajímat, co se bude dít - závěrečných cca 150 stran jsem doslova hltala. Nabízí se srovnání s Lukjaněnkovou „Noční hlídkou“, styl a záměry autorů jsou však dostatečně rozdílné, aby mi tématická podobnost nijak nevadila. „Invocatio Elementalium“ nevyvolá extatické výkřiky, ovšem uznalé poplácání po rameni a poděkování za dobrou knihu si autor určitě zaslouží. 70% „Pestis Draconum“ už čeká v poličce...

02.01.2018

Dobrá kniha. Příběh i nápad jsou poměrně slibné, bohužel je vidět, že je to autorova prvotina. Zábavné pasáže střídají hluché, v nichž se moc neděje a tak to jde v podsatě až do konce. Hlavní postavu jsem si docela oblíbil, stejně jako vedlejší. Celkově je to dobrá kniha, ale těch nudných pasáži je tam bohužel trochu moc.

10.06.2017

Ze začátku docela dobré, ale pak to začne nudit... zbytečně moc dlouhé. Klidně bych to trochu zklidnil a udělal pár dílů.Volně na sebe navazujících.

17.04.2015

Bankovní úředník David Ábel, žijící rutinní život, se ocitne ve špatném čase na špatném místě, ale díky tomu se mu otevře nová dimenze - svět démonů, elementálů, čarodějů, ale také neskutečně dobrodružné a nebezpečné dny, které budou následovat. Ostatně - bojuje o svůj život.
Kniha je srovnávána např. s Lukjaněnkovou Noční hlídkou, ale myslím, že je podstatně lepší, zejména z pohledu logické souvztažnosti děje. Je popisována z pohledu Davida, který nešetří černým humorem a ironickým hodnocením výkonů sama sebe, což se mi velmi líbilo. Vůbec psychologické pojetí postav Davida a Tamary je velmi zdařilé a posunuje mé hodnocení ke čtyř hvězdám (72% - ano, jsem také bankovní úředník a pracuji s čísly.:)

15.01.2014

Prvotina Dusana Fabiana a za mna uzasne :)

15.12.2012

Čekala jsem od této knihy trochu víc, než se mi nakonec dostalo. Ale když si přečtete Bartimaeovu trilogii a pak vezmete do ruky Fabianovo Invocatio Elementalium, nemůžete se prostě smířit s tím, že tito elementálové nejsou jako Bartimaeus. :D Ale nejde jenom o tohle.
Hlavní postavy jsem si celkem oblíbila, autor se snažil být sarkastický a vtipný, což mi docela vyhovuje. Přesto mě to, jak byly popsány, někdy strašně štvalo. Především šlo o způsob, jakým se vyjadřovaly. Byly to hodně složité a barvité věty, které ze sebe člověk při běžné mluvě sotva vysouká. Kvůli tomu mi to, co říkali přišlo hrozně klišoidní a nepravděpodobné.
Že jde o jakousi směs městské fantasy, thrilleru a ještě čehosi, je taky zajímavé. Ale nebavilo mě to. Celkově jde o zajímavý nápad, líbí se mi, že je děj zasazený do našeho "domácího" (resp. slovenského) prostředí. Žádná exotická jména, žádný jiný svět, žádné přihlouplé love story (žádný zaláskovaný trojúhelník). Ale děj se děsně vleče a když už čekáte nějaké velké vyvrcholení, nakonec všechno skončí plechovkou od piva...