Iluminace

22.04.2024

Četlo se to dobře, jenom druhá část byla už chvilkami jak z rychlíku. Autorka opět nezklamala, jelikož jsem už od ní četla dcery čarodějného vrchu

12.04.2024

Hildegarda byla silná již od dětství. Poslední z deseti dětí, matka se o ní moc nezajímala. Otec většinou doma nebyl. Byla nejmladší a v té době nejmladší dívky šly do kláštera a chlapci šli se učit na kněze.
Svůj život strávila v mužském klášteře Disibodenbergeru v nelidských podmínkách. Vystavěla a založila ženský klášter Rupertsbergu. Za svého života byla prohlášená za svatou, ale i tak jí bylo ubližováno. Hildegarda zvládala svou životní cestu přes jakékoliv překážky.
Kromě vizí měla do vínku dáno i nadání skládat písně i texty. Měla velmi hezký vztah k přírodě i k lidem. Ne všechny události v knize jsou pravdivé, ale vize, písně jsou pravé.

Pronesla....
,,Nikdo nikdy nemůže zničit Světlo ani nás oddělit od zřídla."


Úryvek z písně na rozloučenou s Juttou

...Dík tobě nebesa rosu nám seslala
a celá zem pak radostí plesala,
vždyť z těla jejího zrno se zrodilo
a ptactvo nebeské na ní hned hnízdilo...

Jedna z písní složená v době, kdy čekala, jak se o Hilgegardě rozhodně s ohledem na její vize...
( úryvek )
...Ó nejvzácnější zelení,
jež kořeny v samém slunci máš
a poklidným jasem na kole svítíš
a v pozemských věcech tě nalézti nelze...

30.03.2024

Pro mě inspirativní, zajímavá, objevná kniha. Hodně mě bavily první části, posledních pár let bylo jak z rychlíku a to mi přišla trochu škoda.

28.07.2023

Jakožto čtenáři 21. století si můžeme gratulovat, že nám byl předložen Hildegardin životopis z pera současné autorky a ne vita sepsaná Guibertem z Gembloux. Za stoprocentně důvěryhodnou bych z různých důvodů nepovažovala ani jednu verzi, ale ta současná nám alespoň poskytuje lidštější pohled ve formě psychologie postav a to my, čtenářky, máme rády.
Jako trn z kytice na mě z tohoto příběhu ale trčí postava v podstatě vteřinová, věštkyně Trutwib. Přijde, napáchá zlo (a musela by být hodně hloupá, aby nevěděla, že to zlo je), zmizí a už se v příběhu nikdy neukáže. A zatímco jiné postavy jsou pro své činy kritizovány a stavěny do temného světla, o Trutwib autorka nikdy neřekne, že je to zlá čarodějnice.
A ještě jedna věc mě zarazila. Zatímco Jutta si během svého pobytu v cele zkazí oči, na Hildegardině zraku se třicet let života v šeru nijak nepodepíše. No nevím, nevím...

18.05.2023

Velké překvapení, alespoň pro mne.
Nevěděla jsem, co mám čekat, trochu jsem se obávala náboženského horlení a zanícení. Výraz reklúza jsem nikdy neslyšela. Takže Hildegarda pojatá jako téměř civilní, rozumná, nefanatická řeholnice mužského (!?!) kláštera pro mě byla zjevením. Ano, je to román, fikce, ale určitě velmi povedená.
Mě osobně fascinovalo, jakou šíři vzdělání si zvolila sama Hildegarda - od hudebních skladeb (které nejen hrála, ale především sama skládala) přes vějíř jazyků až po přírodní vědy, včetně náročných matematických oborů. A nesmím zapomenout na rukodělné činnosti, např. právě iluminace.
Jistě, dá se namítnout, že na to měla celý život, že ji nerušily světské starosti jako manžel, děti, péče o domácnost či hospodářství, starosti o obživu. Považuju se za průměrně chytrou osobu, ale jsem si jistá, že ani celoživotní studium by mi nepomohlo k osvojení některých z uvedených dovedností. Takže tato dáma musela být velmi bystrá a učenlivá, klobouk dolů!
Našim čtenářkám určitě doporučím!
P.S. Děkuju především za komentář Alma-Nacida, ten mi připadá velmi výstižný.

03.03.2023

Fantastická kniha, nemohla jsem se místy vůbec od čtení odtrhnout. Žasnu nad životem, sílou a moudrostí Hildegardy. Kniha je velice čtivá, příběh je napínavý a dokonale popisuje tehdejší dobu. Hned se chystám na další z knih této autorky.

26.01.2023

“Mysli na to, co máš ráda Hildegardo. Důvěřuj tomu, protože v tom, co máš ráda spočívá tvoje nadání a v tom taky nalezneš svoje štěstí, dokonce i tady v klášteře.”
“…Opravdová láska vidí skrz věci až na jejich konec…”
Knížka se mi četla výborně….poznala jsem zase něco zajímavého z historie a také autorku, od které si určitě ještě další knihu přečtu…

10.01.2023

Zajímám se o bylinky, takže mi jméno Hildegardy von Bingen nebylo neznámé, ale příběh jsem neznala. Kniha se nedala odložit, dokud jsem ji za jeden večer nepřečetla. Výborně a poutavě napsáno.

09.01.2023

Zajímavá, neobvyklá knížka, která mě zaujala, i když jsem ateistka. Byla jsem zvědavá, jak to dopadne. Dobře se četla, možná, že to bylo způsobené kombinací beletrie a historie. Ráda si přečtu i další knihu od této spisovatelky..

27.12.2022

Wow! Knihu jsem si pořídila náhodou v Levných knihách a nic moc od ní nečekala… o to větší bylo moje překvapení, kdy jsem hltala stránku za stránkou a nebyla schopná ji odložit. Pro mě jedno z největších překvapení za poslední dobu, zejména první část příběhu ve mně bude ještě dlouho doznívat.

20.11.2022

Knížka mě opravdu moc bavila :-) příjemné a pohodové čtení, ideální na dovolenou.

07.09.2022

Kniha, která mi byla doporučená, mě zprvu překvapila. Já, která s náboženstvím nemám nic společného. Zpočátku jsem myslela, že ani nebudu knihu číst. Ale mix beletrie a historických faktů o Hildegardě mě zaujal a s napětím jsem sledovala její osudy až do konce knihy.

13.06.2022

Boží....

02.01.2022

Ačkoli nemám k náboženství žádný vztah, příběh o neobyčejném životě Hildegardy z Bingenu mě chytil a nepustil. Nejvíc se mi asi líbila první část s názvem Desátek, kde jsem hltala stránku za stránkou a čekala, jak to s chudákem Hildegardou dopadne a jestli se někdy dostane ven. Pro každého tahle kniha není.

13.11.2021

Skvělá, čtivá kniha

30.08.2021

Když jsem tuto knihu otevírala, vůbec jsem netušila, jak mě dostane. Její čtivost mě vzhledem k tématu opravdu až překvapila.
O osobě Hildegardy jsem dosud neměla žádné povědomí, její osud byl pro mě nepopsaný list, takže jsem hltala každou její stránku a děkovala, že jsem se narodila až do této doby. Pokud byla její životní cesta aspoň z části taková, jak ji M. Sharratt vylíčila v této knize, Hildegarda byla opravdu neskutečně pozoruhodná a výjimečná osobnost. Autorce jsem totiž téměř všechno „sežrala“ i s navijákem. S Hildegardou v jejím dětském věku jsem neskutečně prožívala všechny její až nelidské útrapy, měla jsem sto chutí vzít krumpáč a rozbořit tu zeď, která ji připravila o celé dětství, dospívání i celý mladý věk. Tu „svatou“ Juttu bych taky nejraději praštila něčím po hlavě, aby přestala být tak fanaticky a nesmyslně zaslepená.
Samozřejmě chápu, že ve 12. století svět fungoval úplně jinak. Život všech lidí byl postaven jen na víře a jejích nezdravě přísných a hlavně nezpochybnitelných pravidlech. I to, co je dnes pro nás absolutně nepochopitelné, bylo pro lidi žijící v té době vcelku standardní. Jednání a myšlení hlavní hrdinky mě ale hodně nutilo k přemýšlení. Připadalo mi podivné, že na to, že se z historického hlediska jedná o „svatou“ osobnost, představenou kláštera, jsem z ní paradoxně necítila téměř žádnou opravdovou víru. Do kláštera se doslala už v dětství a z donucení a ani po letech strávených v něm, jsem v ní žádné velké náboženské přesvědčení nenašla. Připadalo mi, že celý svůj život hledala vlastně jen cestu zpět k ukradené svobodě v rámci podmínek, ze kterých se nemohla vyvázat. Na svou dobu působila až neskutečně osvíceně a moderně, třeba i tím, že si přiznávala a uvědomovala svoje ženské slabosti, což se s ohledem na zakořeněné představy u zbožných jeptišek těžko přijímá. Ale to bych se asi nechtěně dostala ke spekulacím, co jsou historická fakta a co literární fantazie. Knihu jsem brala jako beletrii a ne literaturu faktu.
Přesto jsem se ale sem tam musela pozastavit nad občasnou na můj vkus příliš „současnou“ mluvou. Moc se mi do příběhu ze středověku nehodily slova jako například trapas nebo inteligence. Představa, že by se mniši, jeptišky nebo vlastně jakýkoliv člověk té doby takto vyjadřoval, je pro mě dost málo uvěřitelná. I když...co my vlastně víme…Možná se lidé z té doby od nás opravdu zas tak moc nelišili.
Každopádně knihu bych k přečtení určitě doporučila, a to rozhodně nejen těm, kdo milují historické romány. Paradoxně, i právě díky tomu trochu současnému náhledu si myslím, že její cílová skupina je opravdu podstatně širší. Je tam vlastně všechno - velký emotivní a drsný příběh, drama, útrapy, láska…a takto čtivou formou přiblížit širší veřejnosti vcelku nezáživnou dobu středověku prostě oceňuju.

11.07.2021

Se zájmem jsem se pustila do téhle knihy - mám za sebou Alminu extázi, takže jsem se těšila na autorčino pojetí, které mne v tomto případě ale přeci jen trochu překvapilo. Překvapil mne ale zejména život Hildegardy, o kterém jsem netušila nic. Jen o málo víc jsem tušila o ní samotné, přesněji o jejím významu.
Samotný život je vylíčen s jistou dávkou autorské licence, protože z 12. století zrovna moc přesných informací nemáme, spíš protichůdných, ponechávajících spoustu prostoru pro autora (a vyvolávajících spoustu pochybností u čtenáře).
Třicet let jako rekluza, to je (by byl) děs (dožila se 81 let, což je neuvěřitelný věk na tu dobu a neuvěřitelné, aby od malička takovou dobu byla vlastně uzavřena v kobce s minimem světla, vzduchu a pohybu, jinak se o ně mniši vcelku starali, ovšem hygiena?). /Pozn.: o opravdu děsivém životě rekluz jsem četla v báječné knize Když vyleze pavouk, Hildegarda se měla oproti tomu vlastně skvěle.../ Další vývoj jejího života, jak jej líčí autorka, je vlastně taky dost zvláštní - vcelku ji nezobrazila nijak "svatě", jen jako pořádnou svéhlavičku, se kterou nakonec špatně vycházeli i jí nejbližší. Že ji většinově nesnášela církev a pokoušela se ji i exkomunikovat, je celkem zákonité.
Jako velké mínus knihy, krom jisté nespolehlivosti v všech ohledech, ale považuji zcela pominutá samotná vidění, pečlivě zapisovaná, předpovědi a vůbec vše, co zanechala světu. Pro mne tedy neuvěřitelná postava, o níž se asi pokusím zjistit víc.
Překvapilo mne také, že kniha nebyla nijak "náboženská" ve smyslu duchovním. Podobně byl překvapivý titul, který se - aspoň podle líčení autorky - vlastně nevztahoval na samotnou Hildegardu. 75%

02.07.2021

Opravdu velké překvapení. Nečekala jsem, že mě kniha na podobné téma a v podstatě velmi komorní tolik vtáhne a její čtení bude tolik bavit. Nevšední příběh ženy, která půlku života strávila jako rekluza - prakticky zazdena v oddělených místnostech kláštera - přičemž toto rozhodnutí nebylo jejím, ale byla v pouhých 8 letech věnována církvi. Jako zralá žena je díky svým vizim uznána papežem, ale ani přes svoji slávu a lásku prostého lidu není její další cesta vůbec lehká. Velmi zajímavý náhled do života středověkého kláštera a fungování církve v té době.

26.05.2021

Kniha se četla dobře a autorka si pečlivě nastudovala fakta a historické reálie. Přesto jsem byla zklamaná z psychologie hlavní hrdinky, byla příliš současná a pro mne neuvěřitelná. Na to, že je hlavní hrdinka jednou z nejvýznamnějších křesťanských mystiček, je v 90 % knihy jen velmi málo mystického (redukovaného na jakýsi esoterický new age prožitek) a nevidíme vývoj jejích poznatků a duchovní cestu. Jistěže život reclusy (jeptišky - poustevnice izolované v minimálním prostoru) byl neuvěřitelně těžký zvláště pro malé dítě, ale přesto se mi nechce věřit, že by Hildegarda jen cítila odpor, touhu uniknout a modlitby by pro ni znamenaly jen prázdná slova. Když srovnám třeba s knihou N. Kazanzakise o sv. Františkovi, tak vidím, že bohužel Iluminace jen klouže po povrchu. Je to škoda, protože autorka má schopnost napsat poutavé vyprávění.