Hvězdy nám nepřály

Láska v téhle verzi není jen cukr a růžové brýle, ale spíš něco, co vám zároveň přistane na srdci a trochu vás potluče, což je tak osvěžující, že se při tom smíchu a slzách najednou cítíte víc naživu. Nemá cenu se tvářit, že jde o romantiku, co vás zahřeje u krbu, protože tady se topíte v emocích, které vás neomámí, ale pořád vás drží na nohou, a přitom vás nenechají spadnout úplně na dno. Ironie a jemný humor se tu perou s vážností tak šikovně, že se člověk ani nestačí divit, jak zvládnou být tak bezstarostně smutné. Když to všechno spojíte dohromady, vznikne mix, který se lehce přetaví v něco jako emoční horskou dráhu, ale s bezpečnostními pásy z laskavosti. Nemůže chybět ten detail, jak vás někdy nechá smát se přes slzy, což není úplně běžná kombinace, ale tady to funguje skvěle. Hvězdy sice možná nepřály, ale určitě fandily tomu, aby se tahle jízda stala nezapomenutelnou. A přitom ta hořkost má šmrnc, co vám zůstane v hlavě i dlouho potom, co zavřete poslední stránku.

Zazvonil zvonec, a knihy byl konec… tohle byla neskutečná emocionální bomba. Prakticky posledních minimálně 5 kapitol jsem instatně probrečela. Přiznávám, že na začátku mi byla Hazel Grace trochu nesympatická, postupem času jsem ale její myšlení začala chápat. Od první chvíle co se objevuje Augustus, neboli Gus, jsem si ho naprosto zamilovala. Upřímně jsem se závěrem příběhu velmi spokojená a je škoda, že Hazel Grace a Gus neměli víc času, který spolu mohli prožít. Knize nemám absolutně co vytknout a proto se okamžitě po přečtení zařazuje do seznamu mých doporučených knih.

“A kto som ja, bytosť žijúca v toku dejín, aby som vesmíru - alebo svojej predstave o vesmíre - vravel, že som tu iba na chvíľku.” str. 170

Silný príbeh neobyčajne obyčajných teenagerov, ktorým neúprosne klope na dvere smrť. Páčilo sa mi, že postavy nechodili okolo svojej choroby po špičkách. Bez okolkov rozprávajú aj žartujú o svojich ťažkostiach. Autor vkusne začlenil cynizmus do ich myšlienok a vyjadrovania. Napriek zdravotným obmedzeniam sa snažia žiť každý deň naplno. Už keď sa mi drala von slza, autor vyvážil smutný moment vtipnou situáciou alebo poznámkou. Celkovo je kniha milo - vtipná. I keď je vo svojej podstate smutná, takmer celý čas sa mi na tvári rozlieval úsmev. Obsahuje viacero úvah o živote a smrti, čo tu po nás ostane, aký zmysel má naša existencia.

Hoci má kniha už 13 rokov, stále má čo povedať. Síce je príbeh vymyslený, vnímam jeho autenticitu, keď viem, že autor v mladosti pracoval v detskej nemocnici.

"Nejsem matematik,ale vím jedno: Mezi nulou a jedničkou je nekonečna množina čísel 0,1 0,12 0,112 ..."

Myslím, že autorovu tvorbu Vám asi obzvlášť nemusím predstavovať, však? Ja som už od autora mala tú česť čo to čítať... A poviem Vám, že neviem ako to robí, že dokáže príbeh tak perfektne zaklincovať , že ešte po dočítaní nad knihou rozmýšľate...

A ani sa nečudujem, že kniha bola v roku 2012 označená podľa časopisu Time ako najlepšia kniha roka...
Síce som ja osobne videla najprv film ako čítala knihu,ale nič sa na tom nemení...

Keď mala Hazel Grace trinásť rokov diagnostikovali jej rakovinu štítnej žľazy. Teraz má šestnásť a rakovina je už v poslednom štádiu...
Hazel Grace číta stále dookola knihu Cisársky neduh, ktorú napísal holandský autor Peter Van Houten...

Rodičia ju donútia, aby začala chodiť do podpornej skupiny, ktorú vedie Patrik. A práve tu stretáva Augusta Watersa, ktorého najbližší volajú Gus.
S chlapcom, ktorý tiež bojoval s rakovinou a začnú spolu tráviť viac a viac času...

Páčilo sa mi ako obaja napriek tomu, že ich život visí doslova na vlásku, dokážu z každého dňa vyťažiť maximum a užiť si ho naplno...(Mali by sme si z nich vziať príklad)

Kniha v sebe skrýva veľa krásnych myšlienok a aj keď je vhodná skôr pre mladšiu generáciu,ja som si knihu užila a som veľmi rada že som mala možnosť si knihu prečítať v rámci štafetky...

5*/5*

Hazel a Augustus - dva mladí lidé, kteří se potkají díky rakovině. Spojí je jejich zážitky, jejich nemoc, jejich vnímání světa ovlivněné těžkou nemocí v mladém věku a nemůže je rozdělit nic jiného než smrt.

Kniha je milá, chytrá, dojemná, smutná, tragikomická, silná, dávající poslání a naději, ale i zmar a zoufalství. V této knize najdete prostě totální koktejl emocí a nenechá vás klidnými. Myslím, že nikdo nemůže říct, že s ním nic neudělala.

Je psaná velmi čtivě, postavy jsou vykresleny do detailů a zamilujete se do nich během prvních stránek a budete s nimi všechny ty emoce prožívat. Autor do knihy dal dost silných myšlenek. Velmi silné je i smiřování se s budoucí smrtí a těžkou nemocí u obou hlavních postav i u jejich rodin. To mě na knížce asi oslovilo nejvíc, jak rodiny prožívají tyhle těžké situace, jak se s tím vyrovnávají a jak se s tím vyrovnává mladý člověk sám.

Prostě o téhle knize nejde psát, ta se musí prostě přečíst. Vím, že se k ní ještě vrátím. A určitě doporučuji

Nádherně napsaný román o nemoci, naději, lásce a smiřování se s neodvratným koncem života. Velmi silná a dojemná kniha.

Knihu; Hvězdy nám Nepřály je z pohledu o Hazel Grace a o Gusovi jejich lásce a je hl. O rakovině i smrti. Knihu mám přečtenou několikrát a ten konec mě vždy rozpláče. Kniha se mi četla jedním dechem i když ten konec je smutný.

Další z mých srdcovek. Tuhle knížku už znám tak dlouho a stále mě neomrzela, přestože ji pokaždé obrečím. Je to dojemný milý příběh se spoustou hlubokých myšlenek, kniha je čtivá a neotřelá svým tématem. Když jsem ji četla poprvé, umínila jsem si, že chci chodit jedině s někým, kdo se na mě bude dívat tak, jako se Augustus díval na Hazel...

Přestože moje srdce navždycky budou obývat Kafka s Orwellem a přestože se vyhýbám romantickým knihám, tato ve mně nějakým způsobem zůstane napořád. Nevím, jestli je to tím, že miluji metafory jako Augustus Waters, ale každopádně provedení tohoto příběhu se mě neuvěřitelným způsobem dotklo. A to do takové míry, kdy jsem po dočtení jenom ležela na slzami smáčeném polštáři a koukala do stropu se zarudlýma očima. Asi bych si přála, aby dopadla jinak, ale „Svět není továrna na splněná přání.”

Kdo v roce 2014 nečetl Greena jako by nebyl! První kniha u, který jsem si pěkně pobrečela:D.
A asi jediná oblíbená od Greena
zbytek jeho tvorby už mě tolik neoslovil.

Brečela jsem v podstatě o začátku do konce. Jak u knihy, tak u filmu.
Příběh je nádherně napsaný, J. Green za mě prostě umí a nic víc není třeba dodávat.

Film jsem neviděla, ale po přečtení knihy se na něj ráda podívám. Knihu jsem přečetla za jediný den. Moc se mi líbil černý humor a sarkasmus, který odlehčil to, co hlavní postavy prožívaly. Styl psaní mi maximálně vyhovoval.
ČV 2025 - Kniha, podle které vzniklo hudební dílo.

Nejdřív jsem viděla film, ale teď jsem opravdu ráda, že jsem si přečetla i knihu. Je o mnoho lepší. Donutila mě přemýšlet o bolesti, kterou člověk musí prožívat při ztrátě osoby, kterou velmi miluje. Nejspíš je to sobecké, ale tato bolest mě velmi děsí.
Zábavné, jednoduché, rychlé čtení.

Nádherný příběh, který je nejen pro mladé, ale i starší čtenáře. Mám přečteno již potřetí a v každém období ve mně zanechal stejně silně, přesto malinko odlišné pocity. Knihu budu číst ještě mnohokrát a mnohokrát si u ní pobrečím. Doporučila bych knihu všem, neboť je to příběh nesmírně zajímavý, silný a poutavý. A upřímně pravdivý.

Moje čtvrtá kniha od autora a musím říct, že nejsem a asi nikdy nebudu jeho fanynkou.
John Green má velmi specifický styl psaní, který mi nevyhovuje. Navíc pro téma této knihy se mi nelíbí.
Kniha mě nijak zvlášť nebavila, nevtáhlo mě to do děje. Upřímně jsem čekala víc.

Smutná, ale opravdu krásná knížka, první jsem četla a jsem za to ráda. Všem doporučuji přečíst. :) 5*

Příběh Grace jsem poprvé četla na střední, takže už to pár let zpět je. Stále jsem ovšem jen hltala každý řádek knihy a čekala, co přijde. Vím, že knihy o rakovině nebudou šálkem čaje pro každého, ale věřte mi, pokud se přeneseme přes nemoc, kterou Hazel i Gus trpí, dostanete solidní dávku nádherných, chytrých a vtipných dialogů a emoční devastaci, kterou nám John Green dopřává ve svých knihách vždy. Použiji větu z Harryho Pottera, kterou Vám jednoduše zrecenzuji celou knihu: „Budeš trpět, ale náramně si to užiješ."
Tahle cesta Grace stojí za každou slzu i pousmání či hluboké porozumění, které budete pociťovat.
P. S. Film je taky moc fajn!

píšu komentář 4 roky od doby, co jsem knihu četla a to za jediným účelem. Pokud se chystáte zkusit číst knihy v angličtině, tak nesáhnete po lepší, hlavně pokud vám je 17-20.

Byla to má první, a tím že jsem viděla i film tak to bylo dost jednoduché. Autor krásně píše, nic složitého, děj knížky je fantastický, i když s velmi smutným koncem. Tak i z toho důvodu to není tolik těžké pro začátek. Od této doby čtu asi 80% knih v aj :)

Hvězdy nám nepřály je krásná kniha a přes to, že autor na začátku píše, že je vše fikce, tak vyznívá velmi skutečně. Zažil jsem jak stejnou nemoc jako hrdinka, tak i opravdovou lásku - jen naštěstí ne v takto tragickém sepětí, takže jsem o to víc bulel jako želva. Knihu doporučuji všem, kteří si budou schopni udržet větší emocionální odstup.