Hrozny hněvu

kniha od:


KoupitKoupit eknihu

Rozsáhlý sociální román zobrazuje život amerických zbídačelých farmářů z Oklahomy, putujících v době hospodářské krize 30. let za výdělkem. Farmáři, kterým banky vyvlastnily půdu a vyhnaly je z jejich domovů, se vydávají na tragickou pouť za prací do Kalifornie. Dílo je označováno za jeden z největších sociálních románů 20. století....celý text

https://www.databazeknih.cz/images_books/30_/30591/hrozny-hnevu-30591.jpg 4.5745
Orig. název:

The Grapes of Wrath (1939)

Žánr:
Literatura světová, Romány
Vydáno:, SNKLU - Státní nakladatelství krásné literatury a umění
více informací...
Nahrávám...

Komentáře (121)

Kniha Hrozny hněvu

Přidat komentář
Evaho73
23. dubna

Ovocie hnevu je pre mňa ďalším z klenotov klasickej literatúry a právom sa môže pýšiť Pulitzerovou cenou.
Hnev podobne ako ovocie rastie a zreje pomaly, ale jeho chuť určite nie je sladká ani príjemná.
Je až neuveriteľné, ako je tento príbeh o nádeji či beznádeji jednej obyčajnej viacgeneračnej rodiny, stále aktuálny.
Znovu aj v tomto diele obdivujem ako Steinbeck vyprofiloval postavy, ktoré vyznievajú veľmi realistický a dodávajú knihe úžasnú atmosféru doby charakteristickej krutosťou dopadov kapitalistického režimu na niektoré vrstvy obyvateľstva.
Knihu zaraďujem do mojej topky najlepších prečítaných kníh.

Christo
02. dubna

Hrozny hněvu představují "americký sen" v trochu jiném světle. Pro sociálního Evropana (i té doby) skutečně země trochu více dobrodružná a individualistická. Vykresluje se romanticky přitažlivá "rozeslané letáky do všech koutů" a nakonec je jenom proti uprchlická a pudově ustrašená proti "vokáčům" (chudčí Američané).....doba lidi nemění a proto jsou tyto knihy a tato zvlášť nezapomenutelná....

sandokan46
15. března

Nevím, jestli je to tím, že jsem četl vydání z roku 1968 nebo je to tak ve všech, ale ten jazyk je šílený. Chvilku mi trvalo zvyknout si na něj.
Oblíbil jsem si film, když jsme se na něj dívali v jedné hodině na gymplu, knihu jsem přečetl až po x letech a musím říct, že je skvělá. Některé myšlenky jsou prostě nadčasové a máma má často k rodině moudré poznámky.

StephenKingje
12. března

Není to mé první setkání s panem Steinbeckem. To proběhlo minulého roku s velmi útlou knihou jménem O myších a lidech, kterou jsem vyvěsil až na nebesa. Avšak již po pár týdnech na mne ta kniha tak trochu přestala působit a dal jsem si dlouhou chvíli pauzu. Poté jsem sáhl po téhle knize a dlouho jsem otálel. Kvůli však jedné události jsem byl nucen tuhle knihu dočíst za pouhé tři dny. Tak jsem začal. A zvládl jsem to. Každopádně, Hrozny hněvu…

Kniha, za níž dostal autor Pulitzerovu cenu a která je považována za jednu z nejlepších knih tohoto amerického autora. Teď již chápu proč. Steinbeck se osvědčil u mne, že je schopen sepsat čtivý příběh s málo slovy. Avšak teď mi také dokázal to, že je schopen na mnoha stránkách sepsat příběh…který se čte skoro lépe! Nechápu, jak dokázal vytvořit něco, co je tak krásné a smutné zároveň a ani jednou na pětseti stránkách neztratil nit a servíroval nám jednu zajímavou událost za druhou. Ne, to je jedna z knih, které by měl každý přečíst a Hrozny hněvu je jeden příklad za všechny, proč se vyplatí číst.

HODNOCENÍ: 10/10

Kuža007
18. ledna

Pro mě docela nudné čtení.

mirektrubak
29.10.2018

Když jsem před dávným časem nadšeně objevoval tvorbu Johna Steinbecka, tak jsem Hrozny hněvy vynechal, odrazovalo mě, že bych měl číst další proletářský román o tom, jak „vlky z lesů žene hlad“ a jak je pro blaho světa nutno zlikvidovat kapitalismus. Nakonec to tak bylo dobře, aspoň jsem si teď mohl užít první čtení bez předsudků. Stále sice považuji ten ideologický podtón za nejslabší prvek románu (třeba popis vládního tábora a jeho bezproblémového chodu pod dělnickou samosprávou působil téměř jako karikatura), ale pro celkové vyznění to není tolik podstatné - navíc je nutné si uvědomit, že Steinbeck neví o dvacátém století a komunistických experimentech to, co o něm víme my.

Fascinující jsou na Hroznech hněvu, jako u Steinbecka vždy, lidé. Jejich plastické popsání, jejich věrohodnost. Lidskost, to je, myslím, to správné slovo. Lidskost, s jakou dokázali Joadovic lidé reagovat na každou nespravedlnost osudu, jakoby je každé zhoršení jejich situace ještě víc donutilo se upnout na to nejdůležitější, na solidaritu a mezilidskou vzájemnost. A když jim nakonec nezůstalo materiálního nic, zůstalo právě jen to lidské. Velmi smutné čtení, bolestné, ale s velkou dávkou naděje, kterou není možné zničit ničím. Tak to mám rád.

Stejně jako Domuly a jistě mnoho dalších čtenářů jsem si nemohl nevšimnout, jak je marná snaha o dosažení lepšího místa k životu podobná situaci, ve které se nacházíme dnes. Je to až děsivé, vždyť stačí v leckteré větě nahradit „Okiové“ třeba za „arabáši“ nebo „ukáčka“ a celé věty by zněly tak, že bychom nepoznali, že nejsou z nějaké „vlastenecké“ facebookové skupiny. Trochu to pozměňuje naši optiku. To je dobře, to mají skvělé romány dělat – být nadčasové, burcovat, znepokojovat. Hrozny hněvu jsou v tomhle skvělé, další pětihvězdičkový důkaz Steinbeckovy geniality.

MC87
28.10.2018

Je hrozný, kolik hněvu dokáže vyvolat tato zásadní kniha i po 80 letech.
O pracovní dělnické krizi psal v USA už pěkně Jack London a bylo to čtení krušné jak hory, ale pořád tam člověk vnímal jisté „záchytné“ body, pod které už nešlo jít.

Tady se to spolehlivě podaří a troufám si tvrdit, že většina čtenářů hladověla a živořila společně s hlavními hrdiny, kteří nemají přehnané ambice a žijí si svůj poklidný zemědělský život a najednou se musí dát do pohybu a ve své dobré víře naletí falešným inzerátům o lepším životu v Kalifornii. Strasti způsobené cestováním po pouštní krajině dodávkami a valníky,které už měly být dávno sešrotovány, asi nemá cenu popisovat a smrt prarodičů při rodinné pouti je toho jasným důkazem.

K podobné situaci už dnes sotva dojde v USA a Evropě, ale radši netoužím zjišťovat podrobnosti, za jakých se pracuje v Bangladéši a jiných zemích. Stejně tak i díky této knize zjišťuji že USA a jejich historie nejsou tak idealistické, jen mají nejlepší „marketing“.

"Vodříkal jsem modlitbu a ty starosti se na ni nalepily jako mouchy na mucholapku a modlitba stoupala k nebesům a vodnesla s sebou ty starosti. Ale teďkon to nefunguje". Tom poznamenal "Modlitba nikdá nepřinesla maso. Na to musí mět člověk prase".

Blue
24.10.2018

Dobré čtení, ale určitě ne pro každého. Je nutno vzít v úvahu, že je to dnes již klasický román z povinné četby, je to četba vážná a ne zrovna "napínavá".