Hrozny hněvu
John Steinbeck
https://www.databazeknih.cz/img/books/30_/30589/bmid_hrozny-hnevu-isJ-30589.jpg
5
1155
200
Rozsáhlý sociální román zobrazuje život amerických zbídačelých farmářů z Oklahomy, putujících v době hospodářské krize 30. let za výdělkem. Farmáři, kterým banky vyvlastnily půdu a vyhnaly je z jejich domovů, se vydávají na tragickou pouť za prací do Kalifornie. Dílo je označováno za jeden z největších sociálních románů 20. století.... celý text
Literatura světová Romány
Vydáno: 1947 , Sfinx – Bohumil JandaOriginální název:
The Grapes of Wrath , 1939
více info...
Přidat komentář
Klasika, ke které jsem se dostal přes její filmovou verzi (https://cs.wikipedia.org/wiki/Hrozny_hn%C4%9Bvu)
Vynikající dílo a hluboký zážitek. Po přečtení jsem si musela dát několik dní oddech od další četby. Příběh potřeboval nějaký čas k dozrání (jako ony hrozny/hněv).
Tato Steinbeckova určitě nejlepší kniha, nepočítám-li novelku O myších a lidech, je tak známá, že rozepisovat se tady o ní ani nemá smysl. Ale je to jedná z mála knih, která mi vstoupila do života už dlouho předtím, než jsem ji vůbec přečetl. A to tak: někdy v osmdesátých letech, když jsem byl školáček sotva umící číst, si ji rodiče koupili, bylo to vydání z Melantrichu s obličejm vrásčitého starce na obálce. Snad ovlivněn tímto portrétem, který ale vůbec nevypadá hrozivě, spíš naopak laskavě, jsem název knihy přečetl jako Hrozný Hněvu. A tak přišel na svět Hněvu. Pamatuji se, že jsem často jakožto dítě zvyklé si vymýšlet příběhy, přemýšlel kdo to asi ten Hněvu je a jakou roli v knize má a proč je tak hrozný. Nejčastěji jsem si ho vybavoval jako neúprosného a krutého vládce nějakého rodinného klanu. Na svůj omyl jsem přišel až po dlouhých letech. A tak úplně rozumím Ireně Douskové a jejmu Hrdému Budžesovi.
Naprosto úžasná a přitom tak strašná kniha. Mistrovské dílo a strhující příběh, bohužel pravdivý.
Musím se přiznat, že prvních asi 50 stran jsem přemýšlela, jestli knihu vůbec dočtu, trvalo mi než jsem si zvykla na jazyk a styl psaní...ale rychle jsem si zvykla a nechala se strhnout dějem. Rozhodně nelituji, že jsem knihu nevzdala a naopak doporučuji si jí přečíst. Určitě si od tohoto autora přečtu další knihu.
Kniha se mi moc líbila. Je to neobyčejný příběh o obyčejných lidech kteří se rozhodli od základů změnit svůj život. Ta velká víra v lepší život a tak velké sklamání.Je to opravdu velký příběh života jedné rodiny hodný pera spisovatele Steinbecka.
Není moc knih, u kterých si i po letech vzpomenu na jejich atmosféru, detaily a své pocity při čtení. Této knize se to povedlo.
Velmi dobrá kniha, kterou mohu jedině doporučit. Hrozny hněvu jsem četl v originále a ta "křupanská" angličtina (they was, purty místo pretty, tard místo tired a stovky či tisíce dalších odchylek oproti současné spisovné angličtině) v přímých řečích se mi četla skutečně obtížně a zdržovala mě. To pochopitelně nemyslím jako výtku vůči knize - naopak o té autenticitě je to v první řadě - nýbrž jako varování pro další lidi, kteří třeba podobně jako já nemají angličtinu dokonalou a chtěli by si tuhle knihu přečíst tak, jak ji Steinbeck napsal.
Další věc, u které bych se rád pozastavil, je označování téhle knihy za socialistickou či dokonce komunistickou. Nebudu brát v potaz, jaké názory či politické přesvědčení měl Steinbeck, a budu hodnotit pouze tuto knihu jako takovou - mně tedy Hrozny hněvu nepřišly socialistické vůbec. Vždyť nejsou popisovány názory či návody, jak problém řešit, pouze je věrně a realisticky líčen problém jako takový. Co problém (hospodářskou krizi, neskutečnou chudobu a otřesné životní podmínky farmářských migrantů, jejich brutální vykořisťování v zemi zaslíbené) způsobilo, to už ať si čtenář přebere sám.
A konečně tedy k příběhu samotnému - putování rodiny Joadů do Kalifornie se mi prostě strašně dobře četlo.
Velmi srdceryvný příběh rodiny oklahomských farmářů na konci 20. let minulého století, která musí, jako tisíce dalších rodin, opustit své políčko a putovat daleko na západ USA do Kalifornie, aby tam hledala práci a nový život. Po přečtení knihy jsem poopravil svůj názor na "západní kapitalismus" a "bolševismus". Kniha se snadno čte, ukazuje sílu rodiny a společenství, nářečí farmářů zlidšťuje hlavní postavy - Tom Joad, Jim Casy, matka, Winfield a Ruthie, ...
Závěr románu nechává autor otevřený, nenabízí řešení. Ale tento "nezávěr" právě zjitřuje pocity čtenáře a nutí jej zamyslet se nad pokračováním a završením příběhu. A hlavně dnes, s odstupem času, protože MY už víme, jak to dopadne!
"Soustředí-li se majetek v příliš malém počtu rukou, bývá odňat vlastníkům. Má-li většina lidu hlad a mrzne-li, vezme si násilím, co potřebuje. Potlačování má jen jediný účinek - posiluje a zoceluje utlačované."
"Jen si pomysli, Tome - my budem žít, i dyž všecky ty chlapi budou dávno pryč. Dyť my, Tome - my jsme ty lidi, co žijou věčně. Nás nevyhladěj. My jsme přeci lid - my budem porád a porád!"
"...a v očích hladovějících roste hněv. Hrozny hněvu se nalévají v duších lidu - a těžknou, těžknou k vinobraní."
Knihu jsem četl v originále, takže nedokážu říci, jak bylo do češtiny přeloženo "nářečí", o kterém se zde někteří hodnotitelé zmiňují. Souhlasím také s tím, že Na východ od ráje se mi líbilo víc a někdy mi Hrozny hněvu připadly trochu víc socialistické. Můj spolužák (Američan) mi k tomu řekl: "víš, my tady nemáme tolik "sociálních" a socialistických témat, takže proto je i ta kniha v rámci naší literatury vyzdvihována". Já s tímto názorem souhlasím. V americké literatuře se podle mě jedná skutečně o ojedinělé a zásadní dílo své doby.
Nechci příliš srovnávat s jinými autorovými díly, ale skrátka Na východ od ráje je poutavější. Hrozny hněvu mě k sobě dokázaly připoutat až po přečtených sto stránkách. Osobně se mi autorův styl moc líbí, ale tady mi opravdu trvalo než jsem si zvykl na způsob mluvy postav ( nevím jestli to nebylo překladem). Občasné názory autora mi přicházely dosti socialistické (osobní názor vyrůstal jsem v ČSSR). Ale jinak fajn. Konec zajímavý dosti nevšední jakoby otevřený, ale opravdový tragický konec je v jiné linii příběhu.
Moc mě přitahují příběhy týkající se každodeního boje o holý život o kousek jídla o postupné změně životních hodnot o tom jak majetek přestává mít jakoukoli cenu když je hlad a rodina trpí.Srovnání s dnešním blahobytem. A o tom tato kniha je. Takže doporučuji .Skvělý zážitek který čtenáři může lecos pozitivního dát.
Daleko víc se mi líbilo Na východ od ráje. Což sice neznamená, že by se mi Hrozny hněvu jako celek nelíbily, jenom mi na nich vadilo pár "drobností". Proč nezačít třeba překladem - zvolené nářečí mi znělo neskutečně archaicky a zbytečně příliš "vidlácky", takže jsem zpočátku měla pocit, že se děj odehrává tak na sklonku 19. století, nikoliv v předvečer druhé světové války. Posléze mi dost hodně vadila "štvavá agitka" proti traktorům apod. Jasně, ten systém byl špatný, ale bohužel nemůže každá rodina žít ze svého políčka... ne když je nás na planetě už nějaká ta miliarda. To by měl uznat i soucitný pan autor. A ten otevřený konec to pak moc nezlepšil... Co se jako stalo s Tomem? Se zbytkem rodiny?
Ale jinak skvělé. Steinbeck prostě uměl psát. A tohle je další velký příběh, který vás chytne a nepustí, přestože se třeba občas rozčílíte a ne všechno se vám bude líbit...
První román, který jsem od skvělého Steinbecka četl a podle mého názoru i ten nejpovedenější, který nejlépe vystihuje jeho dílo a smýšlení. Bitva je krásná, Toulavý autobus také krásný, ale jiný. Hrozny hněvu jsou ale skutečně veledílo ad A do Z.
"Lidé přicházejí k řece se sítěmi, aby lovili brambory, a stráže jim v tom zabraňují. Lidé přijíždějí ve starých rachotách, aby si vzali něco z pohozených pomerančů, ale pomeranče jsou již polity petrolejem. A lidé stojí na břehu a dívají se, jak plavou brambory po vodě; poslouchají, jak kvičí vepři, které muži zapichují v příkopu a pak polévají vápnem; dívají se, jak se hory pomerančů rozbředají v hnilobný sliz - a v očích hladovějících roste hněv. Hrozny hněvu se nalévají v duších lidu - a těžknou, těžknou k vinobraní...
...."vinobranie" Steinbeckovho hrozna bolo trpké. Trpkejšie každou otočenou stránkou, trpkejšie každou prečítanou vetou. Rodina Toma Joada a jej cesta za vidinou lepšieho sveta. Čitateľ vidí naivitu zo strany hľadajúcich a predsa s nimi súcití a praje si aby došli k vytúženému, ale zdravý rozum velí a vidí pravdu. Pravdu zdrvujúcu tak, že koniec je vykúpením. Aj keď....nádej je...Steinbeck ju máličko nechá tlieť v nás...obyčajných čitateľoch. Klobúk dole a rozhodne 5/5
První Steinbeckova kniha, kterou jsme četl. Díky vám Paní učitelko na dějepis. Díky.
Sice klasik,ale prostě jsem to nedala.Ukázková povinná četba,učit se z ní sloh určitě vynikající.Dostalo mě tří stránkové vyprávění o přechodu želvy přes silnici.Styl psaní mě neoslovil,tak nemůžu ani hodnotit.
Tak to bylo ještě hořčejší než Egypťan Sinuhet. Fakt jsem byla překvapená, ale je to dobrá kniha, zajímavá, smutná, hořká… Trochu zvláštní konec, prostě najednou ve vyprávění šup a ende a prostě nic jak nakonec dopadli, podle mě si má člověk domyslet, že blbě :P. Bylo mi jich líto, všech.
100% Prokousat se tím, chce hodně trpělivosti, ale stojí to za to. Konec je strhující.
Bezútěšné, zoufalé a neskutečně lidské. Takové jsou Hrozny hněvu.
Rodiny vyhnané z půdy, kde žily po staletí, vytržené ze svých kořenů na cestě za novým životem, o kterém jim někdo slíbil, že bude lepší.
Čtenářsky to není jednoduchá kniha, nicméně trpělivost se u ní vyplácí. Velice se mi líbila její struktura, kdy každá první kapitola je obecným popisem situace/přírody a každá druhá kapitola vypráví příběh. Je to velmi originální a v případě Steinbecka to dává knize celou další dimenzi. Čtenář najednou nevidí situaci pouze z pohledu hlavních osob, ale globálně.
Četla jsem ji v anglickém originále a musím přiznat, že to vyžaduje dobrou angličtinu a hromadu trpělivosti, protože autor často používá nespisovaný jazyk nebo dialekt, jakým se tehdy mluvilo, takže zápis dialogů mnohdy odporuje dnešním gramatickým pravidlům.
Štítky knihy
Kalifornie zfilmováno 20. století americká literatura putování Pulitzerova cena hospodářská krize hladovění sociální romány Oklahoma
Autorovy další knížky
| 2004 |  O myších a lidech |
| 2006 | Na východ od ráje |
| 2002 | Na plechárně |
| 1941 | Hrozny hněvu |
| 2003 | Toulavý autobus |
Kniha s hodně silným příběhem,tak silným,že jsem ji přečetla za noc.Život jaký si nedokáži představit a už vůbec ne to,že bych ho zvládla.Už se k ní nevrátím,ale jen proto,že se mi vryla do paměti.