Hřích náš každodenní
Dominik Dán
Na oddělení vražd panuje tradičně dobrá nálada, protože do ranního nástupu zbývá ještě osm minut a Chosé všechny baví popisem vášnivých chvilek, které v noci strávil se svým nejnovějším objevem. Jeho věrný posluchač Váňa si vzrušením zapomněl naložit další sousto, ale Kuky si nezapomněl z hromady před ním urvat kus tlačenky a vejce na tvrdo. Dobrou náladu ukončí telefonát šéfa... V průchodu starého domu v centru města našli popeláři zakrvácenou mrtvolu muže. Už první ohledání na místě činu je šokující - není to muž, je to sotva chlapec a na těle má stopy mučení! Je to Petr, hoch nezvěstný už pět dní, nebo našli jiného chlapce? A kolik bude ještě mrtvých, dokud vraždící bestii nechytí? Detektivové Krauz a Chosé ani netuší, co jim nový případ přinese, ale jedno je jisté už na začátku: krve je na místě činu jaksi příliš a nacházejí ji na podivných místech ... i pod balkonem rozmazlené zbohatlické Zdeny, která jim od samého počátku lže. A co její manžel, bývalý boxer, dokázal by spáchat něco tak ohavného?... celý text
Detektivky, krimi Romány Literatura slovenská
Vydáno: 2021 , Slovart (ČR)Originální název:
Hriech náš každodenný , 2008
více info...
Přidat komentář
Za posledné 2 roky som toho od Dominika Dána prečítal veľa a dobre viem čo od jeho kníh môžem očakávať. Ale to, že mňa zrovna u tejto tak emočne rozloží, to som nečakal. Vraždári tentoraz vyšetrujú prípad 13 ročného chlapca, ktorého niekto utýral na smrť. Autor tu už od samotného prológu buduje veľmi tiesnivú atmosféru a približuje hneď niekoľko sociálnych vrstiev. Od zazobanej čvargy, ktorá sa považuje za bohorovnú, cez kriminalitu mladistvých, až po prostredie katolíckej cirkvi. Zasa sa ale raz ukáže, že pravda je niekde inde. Kniha je v niektorých momentoch odľahčená vtípkami našich "vraždárov", ale celkovo z príbehu behá mráz po chrbáte a to, jak sa autor pohral so záverečným epilógom, na mňa zapôsobilo ako obliatie vedrom ľadovej vody. Cítim, že "Hriech náš každodenný" vo mne bude rezonovať ešte veľmi dlho.
Skutečně je pět hvězdiček maximum? Tady bych se přimlouval za dvojnásobný počet. Tahle kniha prostě nemá chybu. Je celá prošpikovaná takovým přirozeným chlapským humorem. Konec ale mrazí a poukazuje na i u nás zamlčovanou pravdu.
No prostě klasická Dánovka, plná napětí, odlehčená výbornými gagy jednotlivých postav, okořeněná zakázaným sexem, k tomu trošku toho prášku, aby se to všechno ještě více rozjelo, a nad tím vším sehraná dvojka detektivů, kterým naprosto perfektně sekunduje zbytek manšaftu.
Nebyl by to Dán, aby nám tam nepřihodil ještě jedno překvapení, a to bylo tentokrát opravdu velmi neobvyklé, ale zapadlo do celého kontextu úplně dokonale.
No co dodat, snad jenom to, že už nyní si vyhlížím další knížku...
Tak to prostě chodí. Rozuzlení této dánovky bylo i nebylo překvapivé a opět mě utvrdilo v mém nepřesvědčení. Skvělá kniha.
Príbeh krutý, smutný ako niekedy sám život. Ešteže to autor dokáže okoreniť vtipnými doberačkami a okamihmi zo života kriminalistov.
Autorovy další knížky
2016 | Smrť na druhom brehu |
2007 | Cela číslo 17 |
2005 | Popol všetkých zarovná |
2012 | Uzol |
2013 | Básnik |
Kniha Hřích náš každodenní je v
Právě čtených | 4x |
Přečtených | 602x |
Čtenářské výzvě | 23x |
Doporučených | 27x |
Knihotéce | 233x |
Chystám se číst | 57x |
Chci si koupit | 8x |
dalších seznamech | 8x |
Velmi smutné. Přes všechny vtípky kriminalistů a svěží dialogy.
Velmi reálné. Přes obligátní první větu: Mesto, príbeh a všetky osoby v tejto knihe sú vymyslené a akákoľvek podobnosť …
Velmi čtivé. Přes, nebo možná, díky četbě v originálním „cizím“ jazyce.
95 % (zatím 151 hodnotících s průměrem 90 %).
…
„Fakt si myslíte, že som blbá?“
„Nííjéé…“
„Tak poďte obaja. Máte šťastie, že blonďáci sa mi odjakživa páčili viac ako čierni! Mala som dvoch…“
„Naraz?“ vyhŕklo Chosému.
„Postupne,“ došlo jej, na čo sa jej vlastne spýtal a zahanbene sklonila hlavu a sprisahanecky sa usmiala, „vy ste ale šibal! Samozrejme, že nie naraz! Za našich čias sa také veci, čo dnes filmujú na videokazety, nerobili!“
„Vy pozeráte porno!?“ zhrozil sa Chosé.
„Nijéé… opatrovateľka hovorila… a hlavne hulákajte na chodbe! Nech susedia všetko počujú! Hybajte rýchlo dnu!“
Vošli.
…
Je to prehrešok proti Desatoru Božích prikázaní… poznáš Desatoro?“...
„Nie, ale… už som o tom počul od tatu. Raz hovoril mame, že jeden farár niekde stratil bicykel a až keď si spomenul na jedno z Desatora… že Nezosmilníš… tak si spomenul, kde bicykel zabudol…“...
…
P.S. Chronologicky se v tuto chvíli jedná o 21. díl (z celkových dvaceti osmi), odehrávající se v roce 2002. Vydaný byl jako sedmý v roce 2008.