Svět je malý

kniha od:


KoupitKoupit eknihu

Román Svět je malý je volným pokračováním Hostujících profesorů. Po deseti letech se na scéně objevují naši staří známí – Philip Swallow a Morris Zapp, tentokrát i s manželkami. Doména jejich působení se rozšiřuje na svět mezinárodních literárněteoretických konferencí. Zároveň se tu vytváří paralela mezi dobrodružstvími univerzitních badatelů a středověkými osudy rytířů krále Artuše. Nový mladý hrdina Persse McGarrigle vyvolává svým rytířským harcováním za nedostupným ideálem krásy a lásky asociace s Parsifalem a jeho hledáním svatého grálu....celý text

https://www.databazeknih.cz/img/books/11_/113378/big_svet-je-maly-zL6-113378.jpg 4104
Série:

Hostující profesoři 2.


Žánr:
Literatura světová, Romány

Vydáno: , Odeon
Originální název:

Small World: An Academic Romance, 1984


více info...
Nahrávám...

Komentáře (15)

Kniha Svět je malý

los
10.04.2021

skvělá, do detailu propracovaná parodie romantického žánru s velkým finále a dvojitou pointou (ohledně konferencí se principiálně vlastně vůbec nic nezměnilo)

Osice
28.11.2020

„Když duben vniká v šumných přeprškách až do kořání pod březnový prach a vlahou lázní v každém vláknu vznítí plodivou sílu, z které pučí kvítí, a když i Zefyr v lesíku a stráni líbezným dechem k růstu popohání výhonky něžné a když jaré slunce na dráze Skopce dorazilo k půlce, když drobné ptáčky příroda tak vzbouří, že ani v spánku oka nezamhouří a na své šalmaje si vyhrávají, tu — jak už před mnoha lety zaznamenal básník Geoffrey Chaucer — zatouží lidé vypravit se na pouť. Jenže za našich dnů říkají vzdělanci svým poutím konference.“

Svět je malý. Název skvěle vystihuje základní premisu příběhu. Lidé z různých koutů světa mají v moderní době celkem slušnou šanci se potkat. Při čtení jsem si vzpomněla na teorii „šest stupňů odloučení“, podle které nás od kohokoli na světě dělí v průměru 6 lidí. A pokud jste akademik, tak stačí přiletět na konferenci:-) Konference stíhá konferenci, profesoři lačnící po rozptýlení jsou víc na cestách než doma, vznikají nová přátelství, prohlubují se staré rány, manželství procházejí zatěžkávacími zkouškami, můžete se i zamilovat, kvůli literatuře se na literární konference jezdí až v poslední řadě. Zkrátka na konferencích to žije:-)

„Parádní kozy, nemyslíte?“ poznamenal Dempsey. Persse se k němu prudce otočil. „Kozy? Kozy? Proč tomu proboha říkáte takhle?“
Dempsey o krůček couvl. „Uklidněte se, člověče. Vy byste to nazval jinak? Jak?“
„Já bych to nazval… já bych to nazval… dvojitou kupolí na chrámu jejího těla,“ řekl Persse.
„Kristepane, tak to jste skutečně básník.“

Humor D. Lodge mi sedí. Nejvíc mě rozesmál japonský překladatel a jeho dotazy na spisovatele, jehož knihu překládal. Škoda, že nedostal víc prostoru.
„Strana 86, 7. řádek zdola: ‚Vrznuli si na zadním sedadle.‘ Znamená to, že zadní sedadlo Enochova automobilu mělo skřípavá pera?“

„Stránka 93, 2. řádek zdola: ‚Enoch si šel zavrzat.‘ Znamená to, že Enoch šel hrát na housle?“ Člověku je toho Japončíka líto. Jaktěživ nebyl v Anglii, tím je to pro něj větší fuška.“

Potkáte tu plno starých známých z Hostujících profesorů, a i když jim není věnováno tolik prostoru, tak nezklamou. Celým příběhem se táhne jako červená nit příběh Persseho, který se honí za Angelikou, chytrou krásnou dívkou, která mu učarovala na jedné konferenci. Kde jinde hledat než na další konferenci? A Angelika stále uniká a vy se bavíte komikou situací, které si pro něj osud nachystal. Najdou se i tací, kteří jsou ochotní poradit:-)

„Být vámi, hledala bych ji v Tokiu.“
„V Tokiu jsou spousty lidí, slečno Pruderyová.“
„To jsou, ale velmi malých lidí, nemyslíte? Slečnu Puppovou tam nemůžete v davu přehlédnout – bude jej o dvě hlavy převyšovat. Je nádherně rostlá.“

Pokračování Hostujících profesorů jsem si náramně užila. Myslím, že to nebylo naposled, co jsem ho četla. Ještě mě čeká poslední díl (Pěkná práce). Už je mám doma všechny.


Zara
27.07.2020

Člověk se pořád pachtí za nějakými knižními novinkami a přitom ty největší poklady světové literatury leží nepovšimnuty v prachu knihoven.....tohle je jeden z nich.

ddkk
25.10.2017

Skvělé! Hlasitý smích je opět průvodním jevem stejně jako u knih Hostující profesoři a Den zkázy v britském muzeu ....kdo dosud nečetl, o dost přichází...doporučuji!

Crimble
11.05.2017

Fakt zábavná knížka z literárně vědeckého prostředí, plná sarkasmu a cynismu. Včetně příběhu věčného putování za nenaplněnou láskou.

Wendysek
29.05.2016

Svět je malý, co dodat... :d

kirkous
24.03.2016

Zprvu jsem se těžko bránil srovnávání s Hostujícími profesory a také se Dnem zkázy v Britském muzeu, pak jsem si ale specifický humor užíval naplno. Fascinovaly mě úvahy o akademickém životě a postřehy z něj, především Zappův akademický cynismus: první pravidlo konferencí je chodit pouze na svůj vlastní příspěvek; s jedním referátem objedu celý svět, když jej náležitě upravím, atd. Také úvaha o tom, že role univerzity jako centra vědění, kde se dostanete k informacím, se vytrácí, protože v současnosti stačí mít xerox a cestovní fondy, je trefná, zvlášť když byla napsána před více než třiceti lety. Svět internetu je jen vyvrcholením této změny. A konference? Jako u vytržení jsem četl pasáže o newyorské megaakci. Lodge nepřehání.
Kniha je skvělá i proto, že má promyšlenou strukturu. Angelika (to je jméno!) se zabývá romancemi a Persse (Parcifal) se za ní honí jako za grálem a zdá se, že celý příběh je vlastně romancí i rytířským románem dohromady, ovšem s ironií, díky níž to vše není jen suchý konstrukt, ale dílko, které nabízí různé roviny. A mám dojem, že při druhé, třetí četbě, se z něho vyloupnou další zajímavé propojky, které mi při té první unikly.

qwill
09.02.2016

Knihy se utvářejí tím, v jakém sledu je čteme....Don Quijote čtený po Kiplingovu Kimovi a Don Quijote čtený po Huckleberrym Finnovi jsou dvě odlišné knihy....... (Knihovna v noci)

krásně to uvádí David Lodge zde:
"A čím se zabýváte vy, pane McGarrigle?"
"Já? Bádal jsem o Shakespearovi a T.S.Eliotovi," odpověděl Persse.
"Tak s tím jsem vám mohl píchnout," vetřel se mezi ně Dempsey. "To by šlo báječně zpracovat na počítači. Mohl byste přesně kvantifikovat vliv Shakespeara na T.S.Eliota."
"Ale o tom moje práce nebyla," řekl Persse. "Psal jsem o vlivu T.S.Elliota na Shakespeara.."
"Vidím, že Irové jsou schopni skutečně všeho," zařehtal se Dempsey. "Jak jste se vyrovnal s tím, že se Eliot narodil tři století po Shakespearovi?"
"Z toho jsem právě vycházel," řekl Persse. "Chtěl jsem ukázat, že se nemůžeme vyhnout tomu, abychom Shakespeara nečetli přes čočky Eliotovy poezie. Copak někdo může číst Hamleta a nemyslet přitom na Eliotova Prufrocka? Copak můžeme číst Ferdinandovy promluvy v Bouři a nevzpomenout na Kázání ohně v Pustině?"

i když poněkud blufoval:

Persse se protlačil k Angelice.
"Mně jste říkal, že vaše práce je o vlivu Shakespeara na Eliota," připomněla mu.
"Taky že je," odpověděl. "Ale napadlo mě, že bych to mohl obrátit, abych Dempseyho trochu uzemnil."
"A víte, že takhle je to téma mnohem zajímavější??"
"Už jsem se dal navnadit, abych je zpracoval," řekl Persse. "Líbí se mi vaše šaty, Angeliko."

1