Hostina smutku
Crystal King
https://www.databazeknih.cz/img/books/37_/373977/bmid_hostina-smutku-ecN-373977.jpg
4
13
5
Jako otrok, který bude brzy prodán v Římě, má Thrasius jen málo nadějí na světlou budoucnost. Má však jednu velkou vášeň: jídlo. Když proslulý gurmán Marcus Gavius Apicius dorazí na aukci, kde hledá kuchařku, Thrasius jej přesvědčí, že tím pravým je právě on. Text je založený na skutečném životě římského patricije Marcuse Gavia Apicia, o němž se předpokládá, že vytvořil nejstarší kuchařskou knihu na světě s názvem O umění kuchařském. Román samotný nabízí spoustu přísad jako jsou intriky, prostopášnost, vraždy, otravy i vylíčení slavných osobností a chodu domácnosti Caesara. Kniha obsahuje i vybrané recepty z nejstarší kuchařské knihy, které jsou upraveny tak, aby šly připravit z dnes dostupných surovin.... celý text
Literatura světová Romány Historické romány
Vydáno: 2018 , XYZ (ČR)Originální název:
Feast of Sorrow: A Novel of Ancient Rome , 2017
více info...
Přidat komentář
K tomu, abych dala plný počet hvězdiček, knize něco schází. Přesto jde o slušnou prvotinu, ve které jde o víc, než o pouhé vaření.
Přečetla jsem nedlouho po Harrisově Římské trilogii, takže děj (časově) téměř navazuje a není patrný žádný velký posun od republiky k císařství. Ono totiž není dlouho z knihy vůbec moc patrné, v jaké dějinné době se odehrává, co se v Římské říši děje. Sice se více či méně kmitnou i významní té doby, jako Livia, Tiberius, Seianus či Ovidius (a malý Plinius), ale spíš jen ve formě skic. I když se autorka soustředí na život jedné rodiny velice bohatého patricie a jeho otroků, nedává příliš dlouho tak moc šancí nahlédnout pod pokličku v přeneseném slova smyslu slova (do nádobí a ingrediencí všeho druhu nahlížíme stále). Je to dlouho takové neživé, neslané nemastné, nevtáhne to do "děje", postavy jsou taky spíš panáčkové a v mnohém i hlavní hrdina mi nepřipadá úplně věrohodný (stále se kácí, padá na něj stín, těžký kámen pověr a věšteb). Ale v poslední části se to výrazně změní, zhořkne, protože Apiciova dcera byla dlouho Seianovou manželkou a Řím i pod Tiberiem se musí změnit...
Celkem vzato hodně zdlouhavé a nezáživné, až samtnému akčnímu a smutnému konci (ano, smutná hostina to nakonec byla). Škoda, materiál na vydatný, chutný a pikantní román by byl, ale autorka nedosahuje kvalit mnoha svých kolegů, kteří dovedli antické dějiny podat na románových příbězích jednotlivců dokonale živě.
Musím ještě dodat, že mě velmi udivilo opravdu nelítostné zacházení s nejbližšími domácími otroky: zde si patricij Apicius za velmi drahý peníz pořídí mimořádně zkušeného kuchaře Thrasia, chce svým hostinám dodat puncu vysoké kvality a novátorství, přesto neváhá a celkem bez důvodu sám kuchaře zmlátí jak žito či nechá zbičovat, a to až do té míry, že by se jeho "majetek" taky mohl lehce stát zcela bezcenným...
Další děsivá zajímavost bylo uplatnění práva pater familiae, a to na vlastní matce... Jak měli rádi hezké věci a příjemné pocity, tak se tehdy neštítili ani velmi ohavných a krvavých činů, prováděných i vlastníma rukama, nebo pod vlastní střechou, podle platného práva (Livilla, Seianovy děti).
A taky kniha připomněla jak byl antický přístup k sebevraždě úplně odlišný od pozdější (nebo jen dnešní?) doby, jednak co se důvodů týkalo, a jednak ohledně provedení - za přítomnosti, často asistence jiných, přátel, rodiny a/nebo otroků.
Mne se tato kniha (ctena v ramci ctenarske vyzvy 2018 - Kniha o jidle) velice libila. Moji "stari znami" (z Knih Roberta Gravese a Jarmily Loukotkove Tiberius, Livia, Claudius a jini) jsou stale temi, kteri tu tahaji za nitky, ale tentokrat nejsou hrdiny hlavnimi. Cely pribeh tentokrat vypravi prosty otrok Thrasius, ktery se brzy diky svemu kucharskemu umeni stane nepostradatelnym pro sveho pana - velkeho gurmana. Do vyzvy se kniha hodila dokonale, v knize se neustale vari (az jsem po nocich, kdy jsem knihu cetla, dostavala velky hlad), jidlo je nastrojem pro ziskani prizne (nebo dokonce moznosti jak ziskat vysneny titul Ceasarova gastronomickeho poradce), vysnene svobody nebo mozneho zatraceni. Souhlasim s tim, ze Ja Claudius od Gravese to neni, ale i tak je na prvotinu kniha velice dobra. Vahala jsem mezi 4 a 5 hvezdickami - nakonec davam 5 - hrdinove mi prirostli k srdci, pribeh byl napsan svizne ... a priznavam se, ze chci knize trochu zvednout zatim spatna % - podle me si zaslouzi vic.
Ps. Neda mi to nevyjadrit se k predchozimu komentari EDIT toto vyjádření mazu - zmiňovaný komentář byl odstranen
M.G.Apicius byl nesmírně bohatý římský patricij, milovník luxusu a gurmán, o kterém nevíme prakticky nic. Dochovalo se jen několik zmínek a historek v knihách Senecy, Tacita, Plinia a dalších autorů a dále množství receptů, které byly napsány o několik století později a byly označené jako Apiciovy.
Jeho příběh, plný krásy, bohatství, bolesti, smutku, šílenství a receptů, mě opravdu hodně překvapil. Autorka je nejen výborná vypravěčka, ale i kulinářský nadšenec s láskou k římským dějinám. Autentickou atmosféru navozuje spousta historických událostí a klepů z doby panování Augusta a Tiberia.
"Nacpi plchy nádivkou z vepřového masa a také masem z plcha stlučeného s pepřem, piniovými oříšky, silphiem a rybí omáčkou. Zašij je a dej je do pece nebo je uvař v zakrytém hrnci."
Štítky knihy
starověký Řím Tiberius otroci Claudius, římský císař
Hostina smutkuKniha Hostina smutku je v
| Přečtených | 16x |
| Čtenářské výzvě | 3x |
| Doporučených | 3x |
| Knihotéce | 40x |
| Chystám se číst | 27x |
| Chci si koupit | 1x |
Podle počtu hodnocení tady na Databázi je vidět, že se knize nedostalo tolik čtenářské pozornosti, kolik by si zasloužila - což je bohužel škoda. V dnešní době je těžké přijít s neotřelým literárním tématem a autorce se to poměrně slušně zadařilo. Trošku jsem se děsil, že kniha bude jenom o jídle, ale nebylo tomu tak. Byla o lidech, politice, pletichaření, pomstách a emocích - a i když se těchto témat příběh nedotýkal příliš do hloubky, výsledný koktejl byl přesto velice zajímavý a čtivý.
Crystal King napsala již druhou knihu podobného zaměření, ale těžko říct, zda se jí někdy dočkáme v českém překladu, když prvotina patrně nebyla zásah do černého v podobě čtenářova vkusu. Můžu jenom doufat.