Host do domu
Jiří Wolker
První významná Wolkerova sbírka, která se od pozdějších počinů liší především svou lyričností a idealizací motivů. Sbírka vyšla na sklonku června 1921. Ústředními motivy jsou mládí, jinošská radost ze života, naděje v lepší dny a lepší svět.
Přidat komentář
Wolker se může zdát místy přecitlivělý, pobožný apod., ale vytvořil sbírku, na kterou je nutno se dívat s respektem, protože si to zaslouží. Wolker je jiný, ale je nutné ho brát takového, jaký je.
Mnohem lepší sbírka než Těžká hodina, v mých očích.
Wolker je zde skutečně ještě mladý a naivní student, plný života, lásky, optimismu. Občas se už projevuje jeho pozdější tématika, jež bohužel podle mě tak kazí jinak výborné básně. Zde však naštěstí autor ještě oslavuje krásy života. S neskutečnou vnímavostí povznáší i běžné věci, což se krásně čte. Mně se zalíbila Vzdálená milá, dále Ukřižované srdce, Ze soboty na neděli, Básníku, odejdi! a Smrt. Svatý kopeček má moc dobré některé pasáže, spíše ke konci básně. Tak jako Svatodušní svátky a Návrat.
Celkově hodnotím o hvězdičku lépe než Těžkou hodinu. Nebudu se bavit o tom, co je lepší pro společnost, nýbrž mohu soudit, že pro tvůrčí psaní je lepší věřit v Boha než v socialismus. To krásně vidíme na příkladu Jiřího Wolkera, který v této sbírce vnímá a chválí svět, jaký je. V Těžké hodině se jej už snaží změnit, ale to podle mého názoru není úkolem básníka.
Wolkerovo dílo ve mně bude každopádně delší dobu rezonovat, čímž se řadí mezi působivá díla.
Mezi moje nejoblíbenější patří báseň Svatý Kopeček, kde popisuje jak zde trávil dětství u babičky a dědečka:)
Nechápu čím se stal Jiří Wolker tak slavným. Jeho dětsky naivní poezií? Jeho dětskými rýmovačkami? Nebo jeho poslužnost režimu? Je to hned vedle Stanislava Kostky Neumanna další básník, jehož básnické sbírky by nikdo neměl nutit děti ve školách číst.
Miluju jeho poezi! Vždy ve mě zanechá tak zvláštní pocity.. ach, byla ho škoda tak mladého.. Některé jeho výroky jsou dost nadčasové. "Lidé lidem dveře otevírají."
Citlivá a upřímná poezie s věčným nádechem naděje. Některým dozajista bude připadat naivní a jiným jednoduše nesedne. Ale když si takhle sestavuji obraz Jiřího Wolkera dost mi připomíná knížete Myškina z Idiota nebo Aljošu z Bratrů Karamazových - dobrotivý člověk plný lásky. Rovněž se mi líbí, jak tradiční a česká celá sbírka je. Wolker psal očividně o všem okolo sebe a to básnění mu šlo vskutku náramně. Rovněž mě překvapuje jak tolerantní byl, věděl toho hodně, uměl pozorovat a měl názor a přitom nesklouzával k tomu, aby snad někoho soudil. Skutečný formát a hlavně spravedlivý člověk, soudě podle jeho duše, která se odráží v básních. Ale tohle bylo tvořeno ve šťastném a bezstarostném období života, Těžká hodina je dost podstatně rozdílná. Nejvíce mne zde zaujaly: (jak jinak) 'Poštovní schránka', dále 'Ukřižované srdce' a pak 'Věci' - ty obvzláště, to je totiž i o mně, Jiří... a v jeden moment mi skoro slza ukápla, jak přesné to je... a bylo... a jak to na mne zapůsobilo:
Věci
Miluji věci, mlčenlivé soudruhy,
protože všichni nakládají s nimi,
jako by nežily,
a ony zatím žijí a dívají se na nás
jak věrní psi pohledy soustředěnými
a trpí,
že žádný člověk k nim nepromluví.
Ostýchají se první dát do řeči,
mlčí, čekají, mlčí,
a přeci
tolik by chtěly trochu si porozprávět!
Proto miluji věci
a také miluji celý svět.
Je to krásná kniha, která mi dlouho nedala spát, až jsem si jí pořídila a opravdu nelituji.
Ač poezii v oblibě číst nemám, tuhle jsem si přečetla ráda a s chutí.
Kniha naprosto vypovídá o autorových pocitech a v jeho dílech je vidět rozvoj jeho osobnosti.
S tímto básníkem jsem se setkala už jako malá holka. Chodila jsem na recitační soutěže a maminka mi jednou podstrčila básničku - "Poštovní schránka" (už tedy přesně nevím, jak to bylo, ale vím, že mě k tomu nějak mamka dostala).
Musím říct, že když jsem teď po několika letech tuhle knížku pročítala, tak jsem se zastavila přesně u "Poštovní schránky". Vybavila jsem si hnedle celý text a i když poslední dobou na básně vůbec nejsem, tak tuhle jsem si tajně odříkávala ještě dva dny. Sama nedokážu říct, v čem je tato básnička tak zvláštní, ale držím si s ní pouto vyvolané v dětství.
Mezi další básně, které se mi opravdu líbily, patří třeba "Okno", které jsem si také vybavila (také jsem jí četla jako malá). Nebo mě okouzlili "Rekruti", kteří jsou smutní, ale tím také mají dost do sebe. Stejně tak "Smrt".
A velice hezky zabarvená básnička je ta úplně poslední - "Svatý kopeček" , dlouhá, ale říká toho hodně.
Obdivuji Wolkera, že si dokázal s verši tak pohrát. Pro mě osobně to je asi nejlepší autor poezie na kterého jsem zatím narazila.
Wolker dokáže svými verši srozumitelně zachytit niterné rozpory dospívajícího mladíka, který vnímá svět kolem sebe.
Štítky knihy
Autorovy další knížky
| 2008 |  Těžká hodina |
| 2008 | Host do domu |
| 1999 |  Básně |
| 2004 | Balady |
| 1964 | Balada o námořníku |
Kniha Host do domu je v
| Právě čtených | 2x |
| Přečtených | 512x |
| Čtenářské výzvě | 54x |
| Doporučených | 14x |
| Knihotéce | 46x |
| Chystám se číst | 56x |
| Chci si koupit | 10x |
| dalších seznamech | 7x |
Další z knih, které jsem odcizila v rodinné knihovně z domu rodičů. Tatínek Wolkera miluje a vždycky jsme vedli velice "fundované" hovory k jeho poezii, která se mi - tenkrát mladé holce- zdála šíleně pesimistická, řekla bych až deprimující. Neměla jsem ho moc ráda, až shoda náhod, kdy jsem začala jezdit častěji do Prostějova, občas prošla kolem jeho památníku, pomalu začala číst jeho prvotní díla, která na mě najednou působila mladickým optimismem a radostí ze života. V téhle chvíli jsem pochopila, jak šílené to muselo být a jak dobrý to musel být básník, kdy ve chvílích, kdy z něj pomalu odcházel život se upjal na psaní a zanechal po sobě takovéhle dílo. Vždyť zemřel ve 24 letech a napsal dílo, které by mu mohl mnohý "spisovatelský kmet" závidět. Jasně, že pesimistický konec- kdo by měl náladu ve chvílích těžké nemoci psát o radostech života a pokud mu pomáhala překonat těžkost života jeho balady... Napadá mě jediné: "Nechť je mu země lehká".