Hororové povídky
Jan Opatřil
Deset hororových povídek z pera talentovaného autora Jana Opatřila připomíná svým stylem a zaměřením tvorbu Stephena Kinga v jeho Noční směně. Stejně čtivé, napínavé a strašidelné jsou i povídky českého autora, který dává zaznít hrůze i ve zdánlivě důvěrně známém prostředí.
Přidat komentář
Bohužel, já nadšená nejsem, povídky mi připadají hodně jednoduché. Jen výjimečně se mi stává, že vím, jak příběh dopadne a zde jsem to věděla vždy. Ale není to můj obvyklý výběr, ke knize jsem se dostala náhodou přes dceřinu školní četbu. A řekla jsem si, že si knihu přečtu, ale není to můj šálek kávy.
S Kingovým stylem nemá kniha společného naprosto nic. Oceňuji vcelku hezké ilustrace...
Upravuji své hodnocení ze 2 hvězd na jednu, neboť jsem si náhodou všiml, že "český Stephen King" nebo jak si to mistr Opatřil - pardon, Angus :-) říká, svou vlastní knihu sám ohodnotil, a to samozřejmě plným počtem hvězdiček :-) Jednak je to trapné a "druhak" to ve mně vyvolalo potřebu korigovat toto výsledkové zkreslení :-)
Knížka, která stála na počátku mojí záliby v hororových knihách. Bylo mi 13, když se mi dostala do ruky. Velmi mě oslovil příběh Duchové neexistují, vlastně mi tehdy vyrazil dech. A utkvěl mi v paměti natolik, až jsem si knížku letos z nostalgie koupila. A přišlo mírné zklamání. Musím se smát, že mi některé příběhy přišly strašidelné. Autor ty závěry někdy neumí.
Baví mě ale to téma osudu, které tam spatřuji. Předvídatelnými se příběhy bohužel stávají ve chvíli osvícení, kdy vám dojde, že postavy jejich osudu nedokážou uniknout.
„Deset přízračných hororových povídek stylem připomíná povídky Stephena Kinga.“
Hodně odvážné tvrzení od nakladatele a jsem v pokušení urvat za něj sbírce ještě jednu hvězdu, ale nejsem přeci žádná zabijácká zrůda, no ne? Ale k obsahu jako takovému – co vám budu lhát, Stephen King to není ani se zavřenýma očima. Jan Opatřil především postrádá cit pro cokoliv nového, takže většina jeho textů jsou parafrázemi na strašidelné historky, které známe v té či oné podobě. A i když se mi v některých případech ty typické hororové propriety líbily, zklamal mě prostý fakt, že je autor nedokázal využít k něčemu skutečně zajímavému. To, že v závěru hrdina (či hrdinka) umře, není pointa, ale zvrat, který zaskočí maximálně pětileté dítě. Tendence hrát si s děsivou atmosférou a propracovat psychologický vývoj postavy od základního nastavení až po schizofrenní finále má pak pouze ten následek, že povídka je delší než ostatní. Alespoň, že podstatu hrůzy nestaví Jan Opatřil na explicitních nechutnostech.
Povídky jsou amatérsky napsané a i přesto, že je kniha doporučována pro mládež, opravdu tomu tak není (vulgarismy apod.). Dále mi vadí, že autor používá, myslím, až zbytečně moc nesmyslných přirovnání. Povídky tedy místy spíše bobavily. Litujeme zakoupení. Nedoporučuji.
Příjemný hlas autora v audioknize mě udržel při poslechu až do konce knihy. I přesto, že to nejsou nijak závratně skvělé povídky a že by to sneslo lepší jazykovou korekturu, byl to fajn poslech.
Audiokniha čtená samotným autorem mi zpříjemnila několik cest autem. Hororové příběhy pro náctileté neurazily, ale ani nevyděsily - mohla jsem se v klidu věnovat řízení. Některé povídky měly dobrou myšlenku, ale myslím, že by se z toho dalo vytáhnout více. Souhlasím s názorem, že autorův přednes nebyl nic moc, dost mě tahal za uši - četl to tak nějak toporně...
(audiokniha)
Srovnání s Kingem tato kniha určitě nesnese. Není sice doslova špatná, ale žádná velká sláva to také není. Ani jedna z povídek mne nedokázala opravdu nadchnout, kromě toho mi nevyhoval autorův styl psaní. A přednes knihy (načetl ji sám autor) mne tedy zrovna do kolen nedostal, právě naopak. Moc se k příběhům nehodil a musela jsem si na něj hodně dlouho zvykat. Takže za mne celkově takový horší průměr...
Byla jsem natěšená, jak se budu "bát v noci jít na záchod", jak se na obálce knihy avizovalo. No to teda byla hrůza neskutečná. Víc jsem se bála u Půlminutových hororů, co má syn půjčené z dětské knihovny. Asi jsem rozmazlená z Kinga, prostě mě to vůbec nechytlo.
Nedočteno. Poslední kapka pro mě byla povídka "Zvířata". Tak nepravděpodobné, tak nehororové, tak... dětinské.
Nebylo to až tak špatné, ale plánovaný pocit děsu a strachu povídky nevyvolaly. Navíc se k některým nehodila ich forma u vypravěče, s kterým to na konci nedopadlo.
Knihu jsem dostala společně s ,,Děsuplnými povídkami" k 12. narozeninám i s podpisem autora. Tyto povídky byly o něco lepší než ,,Děsuplné", ale stále si myslím, že je to četba pro dospělé a rozhodně ne pro děti. Opět nepopsatelné zklamání, sice o trošku menší než u ,,Děsuplných povídek", ale prostě to nesplnilo mé očekávání, že to bude fantasy literatura. Opět zbraně, vraždy, bary, sexualita a další odporné věci. Rozhodně nic pro děti!
Nechápu. Jak někdo dokáže přirovnat tyto dětsky (nebo stupidně v případě dospělého) napsané povídky ke Kingovi. Stejně jako u předešlé sbírky (ano, jsem hlupák, neboť jsem si objednal obě najednou) si myslím, že nepatřičně vysoké hodnocení dávají blízcí Opatřila. Poprvé v životě, jsem při čtení měl chuť inzultovat autora a dostat z něho každou korunu zpět. A všem doporučuji, nekupujte si tuto prosťoučku knihu.
Vynikající kniha - osvěžující nový autor na české scéně. Ne že by některé konce nešlo předpokládat, ale stejně jsou povídky strhující, briskní, autor skvěle dokáže napnout atmosféru, od knihy se težce odtrhává. Díky za povídky od tohoto českého "Štěpána Krále".
Námět většiny povídek není zrovna originální, ale to bych autorovi nevyčítala. Vymyslet zcela nový neotřelý hororový příběh v té záplavě románů a povídek od jiných autorů není zrovna snadné. Mám výhrady ke zpracování. Styl psaní mi přijde nezralý až naivní, v povídkách jsou i některé vyložené nedomyšlenosti. Uvedu pár příkladů (varuji před spoilery):
Duchové neexistují. Hlavní hrdinka vstane v šest ráno a jde se podívat na nedaleké místo, aby zjistila, že „Je přeci jasné zimní ráno a svítí sluníčko.“ V zimě ale vychází slunce až zhruba v osm.
Odpočet smrti. Hlavní hrdina sledoval z venkovní zahrádky cukrárny jak „Děti šly ze školy, dospělí z práce.“ Jenže podle ostatních narážek v textu byla ten den sobota.
Rodný dům. Ze stylistického hlediska mi obzvlášť vypečená přišla strana 106: „Zastavil jsem u chodníku a nevěřícně koukal … „ „… stál na chodníku a koukal přes plot …“ „Nemůže koukat na staré filmy …“ „ … které po mně usouženě koukaly … „ Být to slohová práce, na téhle stránce by se češtinářka s červenou propiskou určitě vyřádila.
Povedené povídky mladého českého "Stephena Kinga" s bujnou fantazií, neotřelými nápady, košatým jazykem a vyprávěcím talentem. Jsou čtivé, napínavé, děsivé, všechny končí tragicky, ale to už u hororů bývá :-)
Metlíku, piš dál;-)
Knihu jsem jen vzala do ruky, začala číst první stránku a pak jsem se od toho neodtrhla. Přečetla jsem to za den a velmi mě potěšilo, že i čeští autoři mají skvělou fantasii a smysl pro hororovou četbu :) Moc se mi líbila..Prve jsem o autorovi nic nevěděla, nicméně všechna čest :)
Štítky knihy
Část díla
- Dech minulosti 2011
- Duchové neexistují 2011
- Finanční analýza 2011
- Hororová povídka 2011
- Odpočet smrti 2011
Autorovy další knížky
| 2017 |  Hororové povídky |
| 2010 | Stoupající hvězdy 2011 |
| 2013 | Děsuplné povídky |
| 2016 | Hrůzostrašné povídky |
| 2013 |  Kapřík Metlík v řece |
Kniha Hororové povídky je v
| Přečtených | 70x |
| Čtenářské výzvě | 5x |
| Doporučených | 1x |
| Knihotéce | 15x |
| Chystám se číst | 18x |
| Chci si koupit | 5x |
| dalších seznamech | 2x |
Mám teď období, kdy si pomalu rozšiřuji sbírku audioknih. Vesměs o tituly, které bych spíše nechtěl číst jako knihu. To je ten případ. Proto ani žádné zklamání. Naopak. Poslechnu si rád (dramatický přednes, dobře "hororově" ozvučeno).