Clona
Samuel Bjørk (p)
Holger Munch a Mia Krügerová série
< 3. díl >
V horském jezeře je nalezena zavražděná baletka. Opodál stojí prázdný fotoaparát, v jehož čočce je vyryté číslo. O pár dní později najde recepční pochybného hotýlku v jednom z pokojů mrtvého saxofonistu. Stopy ukazují na stejného pachatele, který zanechává policii podivné vzkazy. Detektiv Holger Munch proto k případu přizve zkušenou vyšetřovatelku Miu Krügerovou. Společně musí zastavit vyšinutého vraha dřív, než si vyhlédne další oběť.... celý text
Literatura světová Detektivky, krimi
Vydáno: 2019 , PlusOriginální název:
Gutten som elsket rådyr , 2018
více info...
Přidat komentář
Přečteno jedním dechem, doporučuji! :)
Chvilku jsem se nechala odrazovat názory ostatních, jak je kniha slabá oproti tomu, co už Bjørk napsal. A byla jsem blbá, kniha mi sedla neskutečně :)
Rychlé jednoduché čtení a hlavně jsem v tom nebyla zamotaná jak je u mě zvykem.
5* Bjørk je láska :D :)
Knihy od autora mám moc ráda,líbily se mě všechny tři,v lese visí anděl a sovu jsem ted dočetla po druhé,abych si je oživila a mohla číst clonu a moc mě to bavilo,styl psaní,postavy,zápletky .....
Miu a Muncha mám ráda, ale asi jsem jejich příběhy přesycena.
Až na posledních pár kapitol, kdy to začalo mít spád, mě kniha nebavila.
Konečně maturita za mnou a můžu se na plno pustit do čtení a čtenářské výzvy! Na Clonu jsem se těšila dlouho, zprvu jsem moc nevěděla, co si o těch vraždách myslet, byly nejasné, nic neříkající. V minulém díle napojení na Muncha a nyní na Miu? Každopádně, vrah by mě asi nenapadl, byla jsem překvapená. Teď jen doufat, že pan spisovatel brzy vymyslí něco nového...
Jeden z mých nejoblibejsich krimi autoru, ale musím říct, ze Clona je trochu slabší než třeba Sova, která je moje nejoblibejsi
Jeho předchozí díla jsou stejně skvělá. Prostřední kniha byla trochu slabší, hodně věnovaná psychice Mii, ale tady se to zase vrátilo. Snad budou další
Po předcházejících skvělých knihách, trošku zklamání. Kniha se četla skvělé a děj měl spád, ale zápletka a konečné "vysvětlení" bylo pro mě dost odfláknuté.
Na tuto knihu jsem se moc těšila, protože první dva díly byly fakt skvělé! A ani tento případ nebyl špatný. Rozjezd naprosto dokonalý, vyšetřování zajímavé a napínavé, ale přece jenom něco málo mi tady chybělo. Možná závěr nebyl tak dobře vymyšlený, jako u předchozích knih? Anebo to byl jen můj pocit? Opravdu netuším, ale kniha za poctivé čtyři hvězdičky určitě stojí, kromě toho na autora nezanevřu ani náhodou a budu se těšit na další případ s Holgerem Munchem a Miou Krügerovou ;-).
Úplně mě to asi nenudilo a hlavně se to dobře četlo. Ale nějaký zajímavý příběh, strhující zápletka nebo nějaké zajímavé pocity ve mě nejsou. Taková oddechovka se zajímavým motivem na začátku a s překvapivě rychlým koncem na konci, nic víc, nic míň. Neurazí, ale člověk to nedoporučí a rychle na to zapomene...
Co hodnotím kladně je fakt, že autor ani zde nezapadl do nesmyslné super honičky na konci knihy a nevymýšlel ani za každou cenu překvapivé kličky při hledání vraha. Přesto mi pachatel přišel nelogický a padnuvší z nebe...Zlatá Agatha Christie, která sice vymýšlela fakt divné pachatele, na které se skoro nedalo přijít, nicméně k nim vždy vedly logické, jemné a skryté indicie. Dalo se to z té knihy poskládat, tady to dle mě není...
Za mě určitě pecka. Přečteno na 3 zátahy. Pohltilo mě to neskutečně a moc dobře se četlo. Za mě osobně teda ze všech 3 knih je tato nejlepší. Určitě doporučuji.
MOŽNÝ SPOILER:
možná jsem četla moc rychle, ale pochopil někdo kdo teda byla údajná žena v zelené kšiltovce, kterou ve finále práskla jeí dcerka a která se jmenovala stejně? Asi jsem nějaká zmatená.....
Na V lese visí anděl to nemá, ale je to lepší dílo než Sova. Konec pro mě dost urychlen.
V horském jezeře je nalezeno mrtvé tělo baletky. Nedaleko od ní leží fotoaparát, který jakoby na celou vraždu poukazoval. Fotoaparát je však prázdný, ale v jeho čočce je vyryté číslo. O pár dní později nalézá recepční hotelu v jednom z pokojů mrtvého saxsofonistu - a zase ten fotoaparát.. Podivného případu se ujme sympatická dvojice vyšetřovatelů Holger Munch a Mia Krügerová.
Ja prostě miluju severské krimi. Clona byla mou první knihou od Samuela Bjørka. Naneštěstí jsem narazila až na třetí knihu série. Kniha se však dala přečíst i bez předchozích dvou. V knize najdete opravdu hodně postav, to je hold kouzlo severského krimi. Opět mi vyhovovaly krátké kapitoly. Autor umí udržet napětí a vytvořit zajímavou zápletku. Trošku mě mrzel konec, který byl dle mého názoru useklý, nedotáhnutý. Jakoby se autorovi už dál nechtělo psát, a tak to rychle ukončil. Nicméně celkový dojem jsem měla hodně dobrý a přečtu si určitě i další knihy ze série
Na tomto autorovi mne děsně baví, jak skvěle dokáže udržet vysokou laťku svých knih. Začátek možná trochu pomalejší, ale zase se to pak rozjelo velmi svižně. Opět to bylo ponuré, odosobněné, studené, syrové - tak, jak si představuju severské krimi. Také mne baví sledovat osobní životy Holgera a Mii, protože tu bylo zase něco nového. Bavilo mne to, užila jsem si to a snad pan autor brzy napíše pokračování.
Pro mě určitě lepší, než Sova. Možná je to tím, že jsem před tím četla asi 10 knih od Cartera, ale severská atmosféra na mě příjemně dýchla, kniha se mi dobře četla a konec byl překvapivý, i když dost přetažený za vlasy. Možná by autor příště mohl napsat knihu, kde by nebyly cílené oběti z řad stálých postav...
Tohle je prostě radost číst, Bjork fakt umí psát. Děj příjemně utíká, napětí se stupňuje, všechno se zamotává a není vůbec jasné jak to dopadne. Severská krimi je prostě moje oblíbená, Bjork se právem řadí mezi velmi čtené autory. Musím ale říct, že mi trochu vadil konec, bylo to na mě nějak moc rychlé a rychle vyřešené, což mi bylo jasné už dopředu, když jsem pár stran před koncem ještě nevěděla ani náznakem pachatele. Mia je trochu moc zbytečně složitá, úplně bych nemusela, aby do knihy byly tolik promítnuty její osobní problémy, ale OK, prostě to k tomu patří.
Clona se mi líbila dokonce víc než Sova, přestože to většině asi přijde podivné. Má spád, je napínavá a hlavně pravděpodobnější. Navíc jsem ráda, že tentokrát nejsou detektivové (až na jednu vyjímku) pod vlivem omamných látek a alkoholu. Dalšího Harryho H. nepotřebuji. Doporučuji ji, přestože nepřekonala knihu V lese visí anděl.
SPOILER!
V předchozích dílech se autor opětovně a pro mě nepochopitelně vyžívá v tom, že obětí psychopatických pachatelů jsou příbuzní vyšetřujících, nejdřív vnučka a pak dcera Holgera - naštěstí zachráněni. Tentokrát je to zase Mia.
Štítky knihy
detektivní a krimi romány Norsko thrillery napětí severská krimi
Začátek mě mile překvapil díky Mie, která byla jako vyměněná. Nalilo mi to do žil trochu odvahy, že by třetí kniha v pořadí nemusela být zase tak špatná, jak avizují některé recenze. Zápletka jako vždy zajímavá, líbila se mi i linka kolem Curryho. Čím víc jsem se blížila ke konci tím míň jsem chápala, jak to autor chce na pár stránkách stihnout rozkrýt. Podařilo se. Možná to nebylo zase tak strhující a dech beroucí, ale někdy to tak v životě je, že vysvětlení záhady je ve výsledku prosté a snadné. A že šlo zase o jednoho z vyšetřovatelů? Musíme si asi domyslet, že vždy, než tento případ nastane, řeší naše oddělení jiné případy, do kterých nás autor nahlédnout podrobněji nenechá.