Hodiny z olova
Radka Denemarková
https://www.databazeknih.cz/img/books/40_/401525/bmid_hodiny-z-olova-K1w-401525.jpg
4
249
249
Rozsáhlý román inspirovaný autorčinými pobyty v Číně. Český podnikatel, jeho manželka a dospívající dcera, ruský diplomat, francouzský literát, americká studentka kaligrafie a řada dalších hrdinů a jejich rodinných traumat. Krize středního věku, vyhoření nebo puberta. Poutníci a cestovatelé, kteří odjeli do Číny, aby si uklidili ve svém životě, ale jejich svět se dál rozpadá. Něco nenávratně ztrácejí, ale nejsou schopni si svou situaci přiznat. Hledají pevný bod v minulém životě, ale nevědí, na co si vzpomenout. K dramatickému zlomu dochází nejen v jejich soukromých příbězích, něco podstatného se láme a mění v osudech nás všech. Starý svět Evropy končí a nikdo netuší, co začíná. A tak jako každá z postav románu zažije mezní situaci jako existenciální a osobní zkušenost, prožíváme „hodinu z olova“ také všichni společně. Lidé se stahují do sebe a nastupuje éra rezignované apatie, demoralizace, éra šedivé totalitně konzumní každodennosti. Ale stále ještě existuje čin. Jenom je důležité sledovat znamení.... celý text
Přidat komentář
Stručně: Leckdy mě oslnil autorčin um, její práce se slovem, větná skladba, přirovnání, leitmotivy, jichž užívá; ale jindy jsem skrz ně prohlédl. V knize je pro mě velmi přínosná ona sonda do (pro mě) vzdálené a podivné části světa. Méně přínosná je svou morální strukturou, nebo apelem, někdy velmi agresivním. Feministické statě jsou toho krajním bodem. Zároveň je to zbytečně dlouhé, ke konci se tato zbytečnost projevuje nejvíc. Pěkně napsaný, dlouhý a mylný esej.
Uf, to ale byla "kláda". Místy jsem si říkala proč to čtu, místy zase že tak perfektně vyjádřené myšlenky a zajímavě postavený příběh-nepříběh jsem už dlouho nečetla. Určitě jsem ráda, že jsem knihu přečetla - je zneklidňující, místy až depresivní, ale člověka donutí se nad určitými věcmi opravdu zamyslet.
Teď si připadám trochu jako literární barbar, že tuto knihu ohodnotím pouhými 3*. Ovšem nemohu si pomoci. Kniha je velmi náročná na čtení a zavání fejetony. Už po nějakých padesáti stránkách jsem ji chtěla odložit s tím, že "toto" se vážně nedá číst. Velmi mě iritovala absence jmen. Díky tomu jsem ještě v polovině knihy nevěděla, kdo ke komu patří, kdo má jakou národnost, apod. Hrdinové jako Programátor, Diplomat, Přítel, Snoubenec, Americká studentka, Čínská dívka, Právník, Spisovatelka, atd, atd. se mi slévali do jednoho bince. Přímou řeč aby člověk pohledal. Zato je tu mnoho rádoby intelektuálních otázek, narážek a názorů. Budiž. Mnohé z nich byly vskutku dobré...
Existuje život a existuje smrt.
Existuje taky neživot.
... a opravdu jsem se nad ledasčím zamyslela (a neustále přemýšlela, co nám tím paní autorka chtěla říct), ale když je ta kniha tak dlouhá,... no zkrátka na konci příběhu jsem byla vyšťavená. Vydržela jsem jen díky osudu Čínské dívky a Spisovatelky, který mě aspoň trochu chytnul. Taky nápad s kocourem Pomerančem byl fajn. Knihu bych doporučila čtenářům, kteří mají za A. ve svém životě hodně načteno, za B. zajímají se o aktuální politiku, popřípadě Václava Havla, který je často zmiňován a citován a za C. chtějí vědět, jak to asi (ne)vypadá v komunistické Číně.
Na závěr musím vyzdvihnout jednu věc, kterou nelze paní spisovatelce odpárat: přišla aspoň s něčím neobvyklým, nekopíruje, má svůj vlastní osobitý styl. Asi chápu, proč kniha dostala cenu Magnesia Litera.
Nejlepší kniha, kterou jsem tento rok četla.
Klade sice na čtenáře nemalé nároky, ale to už tak hluboké lidské příběhy dělají. Jsou knihy, které se Vám líbí a přečtete je jedním dechem. Ale jsou tak trochu jako koláček, o kterém večer už ani nevíte, že jste ho slupli. A pak jsou knihy, které Vás stojí čas a úsilí, donutí Vás klást si nepříjemné otázky, ptát se po vlastních hranicích a integritě, a i když byste je někdy nejraději zahodili, rezonují ve Vás ještě 20 let po přečtení. Taková je Sofiina volba, Foucaultovo kyvadlo, Na východ od ráje nebo Absolone, Absolone! A pro mě jsou takové i Hodiny z olova.
Intelektuální pseudoblábol určený snobům a zabalený do zdánlivě inteligentních řečí, plný citátů, rozprav z učených knih a Havla. Na jedné straně chápu autorčinu potřebu takový román v dnešní době napsat, nicméně jej napsala jazykem, který bude pro řadu čtenářů nesrozumitelný a příběh těžko stravitelný a těžko uchopitelný. Celé mi to přišlo trochu jako póza, čistý snobismus pro rádoby intelektuály, a že už jsem toho přečetla dost, včetně řady filozofických i intelektuálních spisů. Ocenění prestižní ankety Magnesia Litera v kategorii Kniha roku 2019 nemusí znamenat kvalitní četbu. Je to prostě v řadě věcí velmi kontroverzní román, který balancuje mezi stupiditou a velkou literaturou. Za mě tři hvězdy.
Kniha, ktorá je písaná trochu netradičnejším spôsobom, a najmä o nie až tak bežných a verejnosťou poznaných veciach. Je v nej veľa zaujímavého a šokujúceho. Písaná je dobre, aj keď možno je to čítanie trochu náročnejšie. Každopádne obsahuje veľa informácií aj poučenia. Ak sa niekto zaujíma o Áziu, tak nevyhnutnosť, ak nie, tak aj v takom prípade by som knihu odporučil na rozšírenie si obzorov.
Hodiny z olova aspirují na nejvyšší literární patra, zjevně cílí do exkluzivní, experimentální literatury a je tedy pravda, že tenhle román by si zasloužil jazyk nepoměrně přístupnější čtenáři...u některých postav jsem si ani v polovině knihy nebyl jist jejich národností a tak se to má se vším...popravdě přemýšlím, jestli mi přečtení těch zhruba 730 stran za to stálo... Jak se mi líbily Peníze od Hitlera, tak z Hodin z olova mám silně rozporuplné dojmy...experimentální forma a styl textu, bezdějovost, spíše esejistická než románová forma, silná a komplexní obžaloba čínského, ale i obecně jakéhokoliv totalitního systému, pokus o reflexi našeho národního povahopisu a status quo, ale i banální feministické fňukání...
Rozsáhlá publikace, dějová linie je podrobně popsaná v anotaci. Druhá linie mapující vývoj nejen v Evropě a u nás,ale propojení s děním v celém světě. Naše novodobé mezníky(1. a 2. světová válka, roky 1945, 1948, 1968, 1989) a vliv na celou společnost. Marast současnosti , napojení prostřednictvím našich špiček na další totalitní režim, kde smrt člověka a lidská práva nic neznamenají
Myslím, že knihu někteří ani nedočtou a ti co ano, tak ji buď nepřijmou nebo je donutí k přemýšlení o současném stavu nejen naší země. Podle toho, kdo ke které části naší rozdělené společnosti patří. Ale "Milion chvilek...." není řešení. Děkuji autorce za tak rozsáhlou analýzu posledních let.
Zajímavé čtení. Magnezii literu autorka získala právem. Je to mnohovrstevnatý příběh, nebo spíš příběhy. Je pravda, že čtenář rozhodně nemá pocit, že se mu autorka podbízí. Nevadilo mi, že většina postav nemá jméno, u některých jsem chvíli tápala, jaké jsou vlastně národnosti.
Některé motivy a události jsem vnímala spíš v symbolické rovině.
Je vidět, že autorka se potřebovala "vypsat" z, nebojím se říct frustrace, ze současné doby. Myslím, že čtenáři hodnotí i podle toho, nakolik autorka rezonuje s jejich názory.
Narážky na historická fakta jako srpen 68. Charta 77, události na náměstí Nebeského klidu v roce 89 jsou a budou srozumitelné , u některých nejaktuálnějších souvislostí si nejsem jistá, jestli za třeba 20 let budou čtenáři vědět,o co vlastně šlo. Na tom záleží, zda knížka zapadne či ne.
Děj bych přirovnala k naředěné polívce plné zbytečné vaty. Lidé nemají jména a nejsou dobře popsáni, trvá to stovky stran a nic. Nic, co by vykreslilo skutečné lidi nebo jejich svět. Když se po 400 stranách z celkových 700 konečně něco stane, ani to se čtenářem nehne, protože nemá s postavami vztah. Nosným obsahem jsou buď obecně známé nebo i zajímavé informace nebo různé nadčasové citáty, neladící asociace, vše servírované se vševědoucí nadřazeností Paní spisovatelky. Ano, jsou tam dobré postřehy, pěkné nápady, sympatické názory. Ano, autorka je humanistka, vnímá problémy, vidí českou a čínskou společnost bez růžových brýlí. Ale co to dohromady je za shluk textů? Přestože s autorkou v podstatě ve všem souhlasím, tento román neromán mi přišel spíš jako osobní exhibice a velice mě iritoval jeho styl.
Velmi rozsáhlé dílo, o němž sama autorka v poznámce uvádí, že : Román je inspirován osobními a celoživotními zkušenostmi, což platí hlavně o jednotlivých konkrétních motivech". Velmi mě mrzí, že na besedě s paní Denemarkovou jsem byla před tím, než jsem tuto knihu přečetla. Asi bych měla hodně dotazů.
Román se dotýká nejen čínské současnosti, ale také spousty srovnání z jiných dob a míst. Nedařilo se mi ho číst takovým tím "hltavým" způsobem, kdy polykám desítky a desítky stran bez přestávky. Tohle bylo náročné sousto, které budu trávit ještě hodně dlouho. Zrovna dnes jsem viděla kratičkou reportáž Milana Šímy z Pekingu - a hned se to všechno spojuje.
Nedá mi to, abych trochu nepoodhalila pár zajímavých myšlenek.
"olympijské hry měly nejdůležitější politický úkol: ukázaly Číňanům, že svět považuje komunistickou stranu za zákonnou vládu, a světu, že Čína má podporu obyvatelstva"
"Lidé mizí a jejich těla končí v utajených zařízeních. Komunistická strana potřebuje čistý štít pro zahraniční investice. Proto je všechno víc než přísně tajné. Funkcionáři a běžné kádry se prostě jednoho dne vypaří. Nikdo se neptá kam a proč."
Vlastně až po přečtení člověku dojde, jak důležitou knihu přečetl. A jak mistrovsky napsanou. Posledních 100 stran už je to prostě velká literatura. Vše, co bylo do té doby, se sbalí do uzlíčku - a teď si s tím, milý čtenáři, dělej, co uznáš za vhodné. V české literatuře nenacházím obdoby.
Ještě k délce: mnoho knih i filmů prostě musí být dlouhých. Čtenáři, trp, ať se ti to zadře pořádně pod kůži. Musíš se nechat provést tou délkou, abys pochopil. Nebo víc: abys prožil, zakusil, stal se účastným. Zde nemůžeš být vzdáleným pozorovatelem. Vždyť stejně to dělal Dostojevskij s nekonečnými líčeními banálních rozhovorů (Bratři Karamazovi). A jemu to přesně tak funguje.
Hodiny z olova mě zaujaly už ve chvíli, kdy vyšly, ale přiznám, že jsem si je pořídil až když byly oceněny v Magnesia Litera. Chvíli mi trvalo se začíst a naladit se, nicméně když jsem se konečně zakousl, byl jsem víc než spokojený. Po stránce stylu úžasně napsaný román skutečně plný mnohých zásadních témat a zajímavých myšlenek... Nečekejte však, že těch bezmála 750 stran proteče jako voda, neb se jedná spíše o esejistickou a snad až filozofickou prózu, kde děj a příběh nejsou tím hlavním, naopak slouží coby prostředník, který má na cosi zdviženým prstem ukázat. Zaslouží si mnoho zastávek pro zamyšlení.
A na co že to ukazuje? Je toho víc než dost, zkusme to nějak shrnout... Hodiny z olova je román o Číně a o Česku. Historie a současnost a jejich propojení, kulturní rozdíly, generační rozdíly, ženská práva a mužské myšlení (teda, tady mi přišla autorka místy k mužům nefér... Nejsme přece všichni posedlí touhou být dominantními samci, co myslí jen na to, jak ženu ponížit, o*ukat a ideálně ve stejnou chvíli, román tak bohužel místy vyzní), komunismus, disent, politika obecně (minulá i současná, česká, čínská, evropská, světová), dále čínská, ale především česká povaha a zejména její negativa v celé své rozmanitosti... a celá řada dalších témat a otázek. Nemluvě o symbolických momentech a aspektech textu.
Mnoho vrstev, mnoho postav, mnoho příběhů, přehršel témat. Na méně stran by se to zkrátka nevešlo (přesto někdy byl text až moc rozvleklý, ona takhle dlouhá esejistická kniha se zkrátka časem stane trochu úmornou). A přes to není kniha nepřehledná a prakticky anonymní postavy (jichž rozhodně není málo) čtenář brzy pozná, rozliší a některé si snad i oblíbí. Včetně těch ne úplně lidských.
Nakonec je to román více o nás, než o vzdálené a cizí zemi. A to je na něm nejlepší a v jistém smyslu nejsmutnější a nejmrazivější.
Hodnotím čtyřmi hvězdami, ač ten rozsah při poměrně statickém textu trochu příliš a (i v jiných komentářích zmiňované) černobílé vidění všeho trochu kazí celkový dojem. Nejvíc mě ovšem mrzelo ono plošné vykreslení můžu jako tupých uslintaných tyranů. Ne, takoví opravdu všichni nejsme.
Kniha která určitě pootevře oči na dnešní společnost,co je vše ochotná přehlížet a akceptovat,jen pro prospěch a ekonomický růst. Na jednu stranu jsem s autorkou souhlasil na plné čáře ale na druhou stranu,se našli i témata,se kterými nemohu úplně souhlasit.
Každopádně kniha,která se do mě zavrtala a nutí mě hodně přemýšlet.
Jediný problém, který jsem s touto knihou měla, je, že si myslím, že by klidně mohla být o pár desítek stránek kratší. Ze začátku jsem byla nadšená, je to krutý obraz naší společnosti a hrozně oceňuji, že se autorka nebála rýpnout i do dnešní politické situace. Bohužel ve druhé části knihy jsem měla pocit, že se situace a úvahy až moc opakují a kniha tak u mě malinko ztratila na přitažlivosti. Každopádně nelze jí upřít svou kvalitu a mohu ji i tak jen doporučit.
Po četbě mne napadá jediné - nemilosrdná kniha. Nic nikomu neodpouští. Jediná opravdu poctivá a aktivní postava je kocour Pomeranč. Mnohovrstevnatá kniha plná mnoha různých myšlenek, citátů, postřehů. To ale neznamená, že to je kniha nečitelná nebo nezajímavá. Právě naopak - možná jediné, co si přeju, aby přišla doba, kdy se lidé budou ptát: "A to opravdu byl někdo pronásledován za otázky a za myšlenky?", kdy každý kariérista bude poslán k ledu, každý psychopat nebude mít šanci na úspěch. Je to kniha o Číně nebo Čechách, o nás nebo literárních postavách? O tom všem dohromady. Jediné, co mi vadí, že mnoho věcí kniha vidí černobílé, žádný prostor pro jiné barvy, přitom jsou - Diplomat rozhodně není negativní postava, bohužel dostala málo prostoru, protože nebyla v hlavním plánu (to vlastně není výtka, jen uspořádání mých vlastních myšlenek). On ten závěr vlastně optimistický je - jak říkala moje babička: "Příroda si vždycky pomůže." A tak, i když o nich neslyšíme, jsou v podhoubí Číny, Ruska, USA a dalších zemí lidé, kteří se nebojí mít svůj názor, respektovat názory jiných, ale neustupovat konformismu. A co ty, přesněji a co já? To je asi pro mne největší apel knihy.
Působivý a angažovaný román především o špatných a ještě horších vlastnostech člověka jako jedince i celých kolektivů lidí. Když jsem tento opus dočetla, lehko na duši mi nebylo, takže autorský záměr se nepochybně zdařil.
Rozsah knihy považuji ale za zbytečně nabobtnalý. Kdyby měl tento román o 200 stran méně, byl by stejně úderný a zároveň také čtenářsky přijatelnější. Tahle hromada slovní vaty způsobila, že jsou pro mě Hodiny z olova knihou jen na jedno čtení.
Asi dlouho se mi nestalo, že bych po přečtení nějaké knihy měla pocit, že se chvíli na knížky nemůžu ani podívat a že jsem unavená z čtení jak psychicky, tak fyzicky. To je můj primární pocit poté, co jsem knihu s úlevou zaklapla. Hodiny z olova jsou něco jako terapie, proces. Jdete do nich s nadšením a zvědavostí, těšíte se na nějaký zážitek, obohacení, postupně jste šokováni, máte chuť si pamatovat všechno, co tam je napsaný, hltáte moudra, příběhy, informace, rostete. Postupně si ale začínáte uvědomovat, že je to trochu možná moc. Že ta kniha je vlastně divně černobílá, jako kdyby se jednalo o klasickou divadelní hru (ostatně názvy postav Spisovatelka, Programátor, Čínská dívka k nějakým připodobněním ke hře vybízejí), kde je jasně daný padouch a hrdina. Oukej. Čtete dál. Čím dál častěji vám naskakuje v hlavě věta: „Tohle už fakt přehání, srovnávat zrovna tohle a v jednom dechu plivat všechny zla nedávných dob, dyť jsou i hezký věci na světě." Jenže v tu chvíli jste podle Denemarkové vlastně na straně nepřítele. Stáváte se tím malým českým človíčkem, co má rád pivo a svíčkovou a nechce vidět pravdu. A to vy nechcete být, tak držíte hubu a krok a čtete dál. A jste čím dál tím víc unavení, zničený, vyflusaný, v jednu chvíli chcete prostě tu knížku vzít a vyhodit z okna. To, co se podařilo Denemarkový a co už zaznělo v nějaké recenzi je to, že díky povýšenému a patetickému "tónu" jakým autorka píše, se dostáváte do stavu, že i když máte stejné názory jako ona, máte chuť se jen z principu postavit na tu druhou stranu.
Uznávám, že jako obrázek naší doby a co se tady děje - absurdity se Zemanem a Babišem, které dál a dál procházejí- slouží Hodiny z olova dokonale. Kniha skvěle zachycuje bezmoc, se kterou se lidé dívají na to, jak se politické poměry mění, zároveň určitou lhostejnost ve stylu "však ono to nějak dopadne." Přes co se ale opravdu přenést neumím je ten šílený patos, černobílost, chrlení informací, které v tom množství už skoro přestávají mít význam a hodnotu. Jsem ráda, že jsem knihu dočetla a nevzdala to, přinutila mě o lecčems přemýšlet, ale díky bohu, že je to za mnou!
Ani vlastně nevím, čím mě tenhle opus v knihkupectví zaujal. Možná nějakou pochvalnou recenzí, nominací na cenu Magnesie Litera, krásně zpracovanou nápaditou obálkou, těžko říct. Knihou jsem se začala pomalu prokousávat, ale bylo to prokousávání nadmíru příjemné, pár kapitol každý den. A musím uznat, že jsem byla ze čtení naprosto nadšená.
Kniha je více popisná než dějová, její čtení se víc než hltání příběhu podobalo meditaci, rozjímaní. Těžko posoudit, jestli se čtenář místy necítil zahlcen politicko-kulturně-historickým kontextem, který však ve výsledku propojoval dějové linky postav do souvislostí. Co myšlenka, to malý poklad a malé osvobození (aspoň tedy pro mě).
V některých recenzích byla zmíněna jistá černobílost postav nebo fakt, že se v knize stále opakuje stejný názor bez nabídky rozuzlení nebo řešení. Nemyslím si, že by něco takového měla kniha nutně poskytovat, jde o vyjádření pocitů, často až úzkostných, o vyjádření apelu, těžko říct, jestli nad námi již byla zlomena hůl. Každopádně pro mě bylo přečtení Hodin z olova startem do nového druhu přemýšlení o zmíněných fenoménech, návštěvou do Říše středu i do osudů mnoha postav, ať už to byla návštěva příjemná či nikoliv. Autorka zdůrazňuje, že by fenomén Číny neměl být podceňován a opomíjen, stejně jako otázka demokracie, totalitních systémů, lidských práv a dalších témat, kterých se příběh dotýká. Nezbývá mi než souhlasit. Rozhodně se těším na čtení dalších knih paní Denemarkové a gratuluji k ceně Magnesie Litera.
Štítky knihy
Čína česká literatura lidská práva Magnesia Litera
Autorovy další knížky
| 2006 |  Peníze od Hitlera |
| 2018 |  Hodiny z olova |
| 2011 | Kobold |
| 2005 | A já pořád kdo to tluče |
| 2014 | Příspěvek k dějinám radosti |
Knihy paní Denemarkové se čtou obtížněji, ani tato nebyla výjimkou a strávil jsem u ní čtyři měsíce. Zase mám ale všechny její knihy z minula pořád v hlavě a u této to nebude jinak.
5 hvězdiček za odvážně vybrané téma, téměř protistátní v dnešní době. Lidé co nakupují na Wishi a Aliexpresu, nebo kteří fandí našemu prezidentovi s jeho láskou k Číně, si najdou asi jinou četbu. Realistický popis stavu čínské společnosti, ovládání občanů a tamního způsobu života je zajímavý, kniha ale stejně asi víc vypovídá o Češích, než o Číně.
Druhým důvodem pro pět hvězdiček jsou krásné pasáže komentující konzumní svět, rozčarování nad popíráním opravdových hodnot, svobod, lidskosti. Musel jsem se prokousat i opakovaně některými těžšími pasážemi, pak ale přišlo pár odstavců, ze kterých mě bylo až fyzicky krásně. Jak někdo dokáže tak jasně a krásně popsat co sám cítím a málokoho kolem to trápí. Ti všichni koboldové a hamáčkové...
Není to četba na dovolenou, buďme však rádi za takové knihy.