Oheň a krv
George R. R. Martin
https://www.databazeknih.cz/img/books/41_/411700/bmid_ohen-a-krv-cZz-411700.jpg
4
454
454
Historie targaryenských králů v Západozemí série
1. díl
Fenomén Piesne ľadu a ohňa sa nezačal počas vlády šialeného kráľa Aerysa Targaryena ani jeho zvrhnutím. Začal sa písať stáročia predtým, keď do Západnej zeme prišiel prvý Drak – Aegon Dobyvateľ, ktorý zjednotil Sedem kráľovstiev (presnejšie šesť z nich, pretože Dorn sa ešte dlho odmietal podriadiť cudzej moci) pod svoju korunu. Zo starého valýrskeho rodu, ktorý unikol Skaze Valýrie, sa tak stala kráľovská dynastia, ktorá vládla na novom území nielen ohňom a krvou, ale priniesla i mier, keď postupne spojila sedem večne rozhádaných kráľovstiev. V Hre o tróny a ďalších príbehoch Piesne ľadu a ohňa sa spomínajú mená targaryenovských kráľov, bitky, v ktorých bojovali, úskoky, ktorým museli čeliť. Čitatelia dobre poznajú Maegora Krutého, ktorý postavil Červenú baštu v Kráľovom prístave a potom dal zabiť všetkých, čo na stavbe pracovali, aby nemohli vyzradiť jej tajomstvá v podobe tajných chodieb. Alebo Baelora Požehnaného, náboženského fanatika, ktorý chcel zostať čistý, nuž dal vlastné sestry zavrieť vo veži. Ako sa to však všetko začalo, čo viedlo k jednotlivým bojom a úskokom? Akí boli títo panovníci s dračou krvou, ktorí uzatvárali manželstvá medzi bratmi a sestrami? Ako vlastne prišli o svojich drakov a odkiaľ sa vzali tri dračie vajcia, ktoré dostala ako svadobný dar o mnoho rokov neskôr Daenerys Targaryenová? To všetko a omnoho viac ponúka rozsiahla kronika Západnej ríše, ktorá vychádza zo zápisov veľmajstrov, majstrov, septonov a občas i radových pisárov Siedmich kráľovstiev. Farbisto opisuje naoko všedné udalosti a rozhodnutia, ktoré viedli k dejinným zvratom, a prináša pohľad nielen do trónnych siení a na bojiská, ale aj do kuchyne či spálne hlavných postáv. Táto kniha je akýmsi dejepisom neuveriteľne živého fiktívneho sveta Georgea R. R. Martina.... celý text
Literatura světová Fantasy
Vydáno: 2019 , Tatran (Bratislava)Originální název:
Fire & Blood , 2018
více info...
Přidat komentář
Hmmm...jsem si pořídil, přečetl, a líbilo. Jenže už se píše rok 2022 a druhý příběh nikde?! A taková to byla jízda.
Páni, já už se vám dlouho!.... takhle nenudil. Ne, dobře, to kecám. Kdopak mi vysvětlíte rozdíly mezi Pillersdorfovou ústavou z roku 1848 a Stadionovou ústavou z roku 1849? Nikdo? Já bych vám to vysvětlit mohl a tehdy bystě patrně poznali co je nuda. Ale zpět k tématu. Od knihy jsem nečekal vůbec nic, snad krom kvalitní narace, konec konců, to je hlavní deviza pana Martina. A ano, v tomto ohledu se má očekávání naplnila. Ano, prostě jo, je to napsané dobře. Ale to je spousta knih, ve kterých se dá v průběhu zkouškového utápět čas. Co více nám to dá?
Nwm… Jistě, nelze pochybovat o tom, že to světu Písně vnáší jistou nebývalou hloubku. Ale… tajné náznaky o událostech Castameru působí mrazivěji a zajímavěji než toto. Upřímně, aniž bych chtěl mistra „nedělámcopoměchcetepáčměštvete“ urazit, cítím z této knihy jistou potřebu měřit se s Tolkienem. Jistě, možná jsem mimo, ale cítím to tam. Ne, že by se dnes vše nesrovnávalo s Tolkienem (budiž, alespoň implicitně). Po mém neodborném soudu má Martin k dědictví Tolkiena co do kvality nejblíže. Pokud jde o počin jednotlivého autora, málokdy lze popatřit na něco jako Pána prstenů a málokdy lze popatřit na Píseň. Ale stejné to není a, promiňte, Oheň a krev není Silmarillion. Kronika světa, jistě, ale genialita biblického Silmarillionu, to ne, i když ji Martin pojal delší, detailnější, formálněji patrně ucelenější. Ano, světu to dodá hloubku. Ale nedodá mu to živost. Na straně druhé musím ocenit, že se nevydal cestou kopírující Silmarillion a nevrátili jsme se do dob bohů, ale popisuje historii království, styl Písně zůstal zachován. Toho si vážím.
Nu, ke knize samé. Je zajímavá, to jistě. Ale já se u ní opravdu nudil. Obviňuji z toho právě její formu. Moderní vypravěč ke kronice, jak už tu ostatně je zmíněno, dost dobře nesedí. A ač oceňuji meta charakter vypravěče vyprávějícího o vypravěči, který nám vypráví, prostě to nebylo schopno udržet mou pozornost. (Buďme fér, on za to mohl asi i ten Hart, Právní myšlení od Sobka a zkouškové. To všechno na mě pomrkávalo z knihovny.) Spíše jsem potřeboval klasický román, než něco… takového. A ano, i Zolova Lidská bestie mě udržela více. Tím více mě ostatně štve, že Vichry zimy stále nedorážejí a v nejbližší době to ani nevypadá kdovíjak optimisticky. Ale jsem optimista, věřím. Já věřím, že než Martin zemře, vydá nový díl. A rovněž věřím, že tehdy znovu přečtu celou sérii a zahrnu do toho i tuto podivuhodnou kroniku a třeba mě tehdy i více nadchne.
A propos, ano, ty ilustrace jsou pěkné, to oceňuji.
Oheň a krev je další "neplnohodnotnou" knihou ze světa Ledu a ohně. Kombinace jakože kroniky a moderního převyprávění není zrovna šťastná, protože výsledný text není ani jedno ani druhé, je to něco mezi, takže ve výsledku téměř zbytečný počin. Ze záplavy jmen a koster nejrůznějších příběhů jen málo co utkví v paměti a to z prostého důvodu: proč by taky mělo? Některé motivy se opakují z Písně: např. obrovský mlčenlivý člen královské gardy mladého Aegona III., vzpoura náboženských fanatiků. V samém závěru mi vytanul na mysl de Funes, když Aegon říká: "Mou politikou budou plná břicha a tančící medvědi." Prostě "moje politika ve třech bodech..." Místo tahání peněz z fanoušků by měl Martin dopsat Vichry zimy, které nám už leta slibuje.
Neuvěřitelně do detailu promyšlený svět, to se musí autorovi nechat. Jen v kronikové formě je to pro mě těžce nestravitelné. V podstatě se tu hrnou další a další data, další a další jména a nic okolo, žádné propojení s jakýmkoli příběhem. Jsem vděčná za audioverzi, číst to sama, to bych nedala (a i tak jsem "uondána") ;)
Kniha psaná jako kronika, ze začátku spousty jmen, která byla nová, ale pak to začlo dávat smysl, odkazy, že je čerpáno z různých zdrojů, krvavé boje, draci, politické intriky, skvělá kniha.
"přečteno" jako audiokniha na procházkách a cestách autem, přiznám se, ze jako fyzickou knihu bych to asi louskala dlouho, na což s miminem doma není čas. Ze začátku jsem se ve jménech a datech dost ztrácela, ale jakmile si člověk zvykne na rytmus a styl knihy, je todost zajímavá historická encyklopedie západozemí. Já jsem se bavila, i když za půl roku už si nebudu ty jména zase pamatovat :-D
Bohužel, pro mě velké zklamání, čteno pouze kvůli připravovanému seriálu. Rychle sem četla, abych se už honem honem dozvěděla více informací o šíleném králi atd., namísto toho po dlouze rozpitvaných příbězích předchozích králů, skončí kniha bez ničeho 4 generace před hrou o trůny.
Velké překvapení. Četlo se to skvěle, bylo to zábavné a extrémně propracované.
Nedočetla jsem, a to jsem se opravdu snažila. Jenže po Hře o trůny, tohle bylo suché a pro mě nestravitelné.
Moc mě překvapilo, že mě to fakt bavilo a že jsem i takové množství jmen a dat strávila. A to přes to, že Hry o trůny jako takové mě v literární podobě nikdy moc nebavily.
Měsíc jsem si nechala rozležet v hlavě, co ke knize napsat a teď přicházím na to, že si z ní skoro nic nepamatuji - jen pocity, které mě provázely celou knihou, kdy jsem přemýšlela, zda má vůbec cenu ji dočítat. Spousta jmen, kde většina z nich pro děj a historii Západozemí neměla žádný a nebo ještě menší význam. Pro jistotu se ještě Targaryenové berou mezi sebou, dávají dětem podobná jména, aby jsme v tom náhodou neměli moc malý zmatek. Také nechápu, čemu chtěl ten který "král" vládnout, když polovinu Západozemí vypálil a druhou vyvraždil. George se měl místo tohoto raději věnovat Vichrům zimy, na které všichni čekáme.
Tak tohle byl průser. Martin si odskočil menší/větší prokrastinací od Západozemí do Západozemí, ale o pár let zpátky. Do výsluní samotných Targaryenů. A dal nám možnost si přečíst, jak to všechno bylo. A bylo toho tolik, že se mi z toho kroutí nejenom ohanbí. Prvních pár stránek je v celku zajímavých. Bodejť, detailně se v nich dozvídáme vše, co jsme za dlouhé roky čtení a sledování seriálu chtěli vědět. Jenže brzy zjistíme, že plody nesou i otravné pecky. A někdy i červy. Martin se totiž vydává tak detailní cestou pojetí děje, že se z toho až dělá nevolno. Děj, který by vystačil bohatě na nějakých padesát stránek popisuje sáhodlouze a únavně na několik stovek. Nebo alespoň dvojnásobek. S tím by ani nebyl v mém případě problém, ale jde o to, že mnoho těch informacích je naprosto zbytečných. Upřímně mě nezajímá, co dělal jeden bezvýznamný lord, který měl toho a toho vojáka, který udělal tohle a tohle a pro kontext celého příběhu jsou v podstatě irelevantní. Asi nejvíce v rámci drzosti to náš textový mág posune do bodu, kdy věnuje celou jednu kapitolu postavě, který je úplně k ničemu a do děje ani nezasáhne. A proč by taky? Děj totiž o padesát stránek dál skončí a my vlastně nevíme polovinu celku. Nevím, jestli jsem byl jenom špatně informován, jak to básník myslí, ale když jsem se blížil asi sto stránek do konce a nějak mi došlo, že asi nedostaneme příběh Baelora, který byl asi v rámci rozvoje nejvýznamnější panovník, ani příběh Černožára, který je pro budoucí vývoj a lore docela dost důležitý a nakonec ani to nejzajímavější, což je Robertova rebelie. Nic z toho nedostaneme. Proč? To nevím. Martin si odběhl už skoro deset let od dopsání Písně ledu a ohně a místo toho jsme dostali dílo o Targaryenech, které končí v půlce jejich vlády. S 600 stránkami obsahu, kde skoro polovina je popis toho, co dělal jeden panoš tam, komu co udělal tady a jak to neovlivnilo děj potom. Asi největší výsměch je v tom, že dostaneme rodokmen rodu, dostaneme nějaký stručný popis, ale nedostaneme mapu. Takže když nám autor barvitě líčí jak se armáda jednoho lorda blížila tam a druhá nepřátelská jim šla do zad odtamtud, tak pokud neznáte náhodou mapu fiktivního kontinentu nazpaměť... upsík, máte smůlu, doufám, že jste si neužili děj. To samé platí o lordech, kteří v jedné bitvě stojí na jedné straně a poté tam, a jelikož autor nabídne lordů a jejich rodů tři prdele, snad se předpokládá, že přesně víte, kde nechal čmelák žihadlo. Martin si odskočil od toho, na co všichni čekali na něco, co nikdo moc nečekal, ale zase chtěl. Ale dostal to v neuvěřitelně zdlouhavé verzi. Nejvíce mě na tom štve to pojetí zápisků ze Západozemí formou nalezení historických pramenů a podobně. Přičemž snad kdokoliv, kdo kdy se zajímal o historii, tak ví, že toto pojetí, kdy víme, kdy kdo něco někomu řekl přesně a co si o tom myslel, je absolutní nonsens, který byl jedině dával smysl, kdyby bylo Západozemí prošpikované diktafony a kamerami. Což asi jako nebylo. Normálně by mě to neštvalo. Pokud by si kniha právě nehrála na dějepisný popis reality. Nakonec tedy dostaneme to, co jsme nečekali, ale vlastně chtěli, ale ještě to máme odfláknuté bez poloviny toho důležitého a s tempem toho jak Martin píše se toho asi ani nikdy nedočkáme. Takže tato kniha byla vlastně v celku zbytečná. Strávil jsem s Martinem v Západozemí a Essosu s jeho sérií všech asi pět tisíc stránek. Ty dohromady však nikdy nebyli tak úmorné, těžké až nudné jako šest set stránek o stoleté historii kontinentu. Fu.
Majstrovské dielo, čo sa rozsahu aj obsahu týka. Je fascinujúce kam až siaha Martinova imaginácia a pri tom všetkom dokáže zaujať a baviť čitateľa bez stereotypizácie či opakovania motívov. Napriek veľkému množstvu postáv, v ktorom sa dá veľmi ľahko stratiť, a kronikárskej podobe textu s nie veľmi častým vstupom do priamej reči, je toto dielo pohlcujúce a dychberúce a určite sa oplatí ho prelúskať.
Nejčtivější kronika jakou jsem měl tu čest přečíst a zároveň tak uvěřitelná, že nebýt těch draků, možná bych na mapě Evropy hledal, kde že je to Západozemí.
Strhující, nenudí a neustále přináší něco nového. Přes šest set stran jsem zhltl, jako by to byla krátká povídka.
Místy nuda, zejména při vyjmenovávání všech přítomných lordů a rodů. Jindy řežba jako blázen
Kronikářský styl s občasným velmi suchým humorem. Kupa příběhů, které by si zasloužily vlastní tlustou knihu, propracovanost Martinova světa až zahlcuje.
Podmanivý výklad historie království na úrovni středověku, který by mohl být nakrásně reálný, nebýt těch draků, že ano. Začátek je trochu rozpačitý - Martin nás musí uvést do všech těch jmen, míst, vztahů a výrazů. Vláda krále Aeryse a jeho bratra Maegora je ještě taková nezáživná. Opravdu jsem se bavil až za krále Jaehaeryse I. Usmiřitele - konečně rozumný král, kterému se dalo fandit. Tanec s draky pak přinesl osvěžující akci a bojové scény. Už aby tu byl druhý svazek.
Překlad není až tak špatný, ale nechápu některé změny. Proč máme v hlavní sáze (a v seriálu) Pobočníka krále, v Rytíři Sedmi království zase královu Ruku, a tady je najednou místokrál? Žádný z těchto výrazů není lepší než předchozí, tak proč se některého nějak konzistentně nedržet? Aspoň jsem teda rád, že nechali konečně být lorda Vysokověžného a nechali nám lorda Hightowera.
Na závěr bych připojil doporučení, ať čtou opravdu jen zarytí fanoušci ságy, a ne každý, komu se jen líbil Jon Sníh v seriálu; a taky jednu poznámku k praporům. Během Tance s draky často někdo změnil stranu, a na důkaz své změněné oddanosti vyvěsil prapor protistrany (zlatý drak krále či čtvrcený prapor královny). Někdy i během okamžiku. Nemohl jsem se než podivit, zda mají všichni v Západozemí připravený prapor protistrany, kdyby se jim náhodou zachtělo přeběhnout, který pak jenom vytáhnou ze sklepa a slavnostně vyvěsí na hradbách?
Naposloucháno jako audiokniha. Čte - František Dočkal, Tympanum, 2020.
Nějak si nemůžu pomoct, ale tato sága mě strhla snad ještě více než Píseň ledu a ohně ... rozhodně mi sedl styl psaní, který jede v jedné linii, nepřeskakuje sem a tam ... a přitom je téměř stejně výpravný a detailní jako Píseň ledu a ohně. Ani nevím, co chci, aby bylo dopsáno dřív :D
Vyborny “navrat”, presnejsie prichod do Westerosu :) chytlavy dej a licenie jednotlivych panovani a vsetkeho okolo. Sakra, oblubila som si zopar Drakov.. Tesim sa na pokracovanie. :)
Štítky knihy
draci historická fantasy boj o trůn fantasy zfilmováno – TV seriál Hra o trůny
Autorovy další knížky
| 2000 |  Hra o trůny 1 |
| 2017 | Hra o trůny |
| 2019 | Oheň a krev |
| 2014 | Rytíř Sedmi království |
| 2015 | Svět ledu a ohně |
+ napínavé příběhy z dob historie Hry o Trůny
+ skvěle popsané charaktery jednotlivých vládců
+ propracovaná logika světa, ve kterém má každý tah pěšcem svůj důsledek
+ ilustrace
+ naturalistické líčení bitev, soubojů či intrik, středověk bez příkras
+ autenticky znící porovnávání úhlů pohledu různých kronikářů
- nepřeberně postav, jejihž jména jsou často pouze výplňová
- nešťastná volba formy (suché kronikářské zápisy se zde střídají s dynamickými prozaickými dialogy a cliffhangery)
- kolísající tempo, kapitoly s nulovým dopadem na hlavní děj
výsledek: G.R.R., přestaň se trápit s Písní ledu a ohně a rychle nám naservíruj pokračování historie Targaryenů, protože líčení "jako" historických událostí, válek a diplomacie je přesně to, proč jsem si Hru o trůny zamiloval. Kladně hodnotím úbytek magie a patosu, děj sleduje důležité okamžiky a příjemně ubíhá. Necelých 700 stran zmizelo, ani nevím jak.