Faktótum
Charles Bukowski
https://www.databazeknih.cz/img/books/24_/240517/mid_faktotum-Pt7-240517.jpg
4
567
567
Henry Chinaski série
< 2. díl >
V jednom z nejlepších románů Charlese Bukowského sledujeme, jak Henry Chinaski, autorovo alter ego, prožívá období druhé světové války. Když jej nevezmou do armády, vydává se napříč Amerikou, od jednoho města ke druhému, střídá špatně placená zaměstnání, dělá si nové, bizarní známosti a především: pije a přemýšlí nad nesmyslností života. Faktótum mistrovsky evokuje autorův život i dobu a nadchne nejen Bukowského oddané čtenáře, nýbrž i ty, kteří se s tímto velkým americkým autorem dosud neseznámili.... celý text
Přidat komentář
Ze začátku jsem se toho docela ,,lekla,, ,ale pak už se to četlo ,,samo,, ...... Darovala bych pár exemplářů na úřad práce :-D
Bukiho možno čitat zaradom, nakolko pisal stále tu istu knihu a stale rovnako dobre
Bukowski je milován nebo nenáviděn, mne se jeho styl velmi líbí a Faktotum je pro mne klasika.
Tak kniha je mnohem lepší jak film, je z ní aspoň pochopit co chce autor říct. Ale i přesto je to "jednoduchá" tvorba.Je to deník jednoduchého člověka, kterej vidí jen sex a chlast.
Štítky knihy
Autorovy další knížky
| 1995 |  Šunkový nářez |
| 2013 |  Všechny řitě světa i ta má |
| 1996 | Poštovní úřad |
| 2006 | Příběhy obyčejného šílenství |
| 2005 | Zápisky starého prasáka |
Bukowy eskapády při hledání práce za 2. sv. války, kdy v USA zůstali jen lempli s modrou knížkou a spousta dobrých pichen, o které se neměl kdo náležitě postarat. S ženskýma a chlastem mu to ale jde o dost líp než v několika desítkách mizerných prací, které vystřídá...
Nabízí se otázka, proč z toho ve filmu zůstalo tak málo?
" Později v noci, když jsme si povídali, jsem spadl z pohovky. Ležel jsem na zemi a díval se nahoru na ty nádherné nohy. "Kočičko, já jsem génius," řekl jsem. "ale nikdo kromě mě to neví."
Koukla se na mě dolů. "Vstaň z tý podlahy, ty pitomče, a přines mi něco k pití."
Přinesl jsem jí panáka a stočil se do klubíčka vedle ní. Připadal jsem si fakt jako vůl. Později jsme si lehli do postele. Bylo zhasnuto a já na ni vlezl. Dvakrát nebo třikrát jsem zasunul a pak jsem se zastavil.
"Ty, jak se vlastně jmenuješ?"
"Doprčic, není to jedno?" odpověděla. "